--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 929
Název: Causa pro ministra Vopěnku
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v krátkém čase podnítilo mnoho dobrých iniciativ a dokázalo podstatně omezit nešvary přijímacího řízení zejména v oblasti vysokých škol. Předložené modely vzdělávací soustavy jsou výzvou k tvořivé účasti pro učitele všech stupňů. Záporné faktory bude ještě nějakou dobu tvořit zastaralé vybavení škol, pracovní přetížení učitelů základních a středních škol vysokými úvazky a nízké mzdy. Po dvou letech se však ukazuje, že vážný problém v našem školství tvoří personální otázky, které dosud nebyly uspokojivě řešeny přesto, že si nevyžadují investice ani čas na dlouhodobou koncepční práci. Letos na jaře často stačí jen věnovat pozornost vypsaným konkurzům na místa ředitelů škol.
Pocity otce prvňáčka
Loni v září nastoupila moje dcera do první třídy základní školy v Chelčického ulici na Praze 3. První měsíc její docházky jsem prožil v napjatém očekávání jejích pocitů. Díky zkušené paní učitelce Noskové a družinářce dvaadvacetileté slečně Pohořské si dcera od prvních dnů školu oblíbila. Těší se do ní každé ráno a zlobí se, když pro ni přijdeme po obědě a ne až ve čtyři hodiny odpoledne, jak nám každé ráno přikazuje.
V pondělí 27. ledna 1992 při čekání na dceru kolem třinácté hodiny mě zarazila slova rodičů a některých dětí, podle nichž byla slečna Pohořská "vyhozena ze školy" ředitelem Winklerem. Nikdo přesně nevěděl, z jakých důvodů. Někteří tvrdili, že zpronevěřila dva tisíce korun, jiní prohlašovali, že je asi vinna za těžký úraz chlapce ze 7.A, s opožděným přivoláním lékařské pomoci. Nikdo nevěděl nic určitého, a tak jsem se vydal s diktafonem po škole. Kolemjdoucí učitelky fámy vyvracely a o své družinářce hovořily pěkně a s uznáním.
Hra na schovávanou
Dvaašedesátiletý ředitel školy pan Winkler (KSČ a kandidát konkurzu 1992) na otázku, je-li pravda, že byla slečna Pohořská vyhozena ze školy, reagoval agresivně. Obvinil mě bez uvedení důvodů z toho, že jsem byl slečnou Pohořskou "vyslán", tvrdil, že výpověď dal jeho družinářce vedoucí školského úřadu se souhlasem ROH (výraz opravil na "nové odbory") a předsedy pana učitele Čápa. Školním rozhlasem přivolal posily - zástupkyně ředitele paní Sudkovou (KSČ a členka ZV OS ČMOS) a paní Kolářovou (KSČ). Po odepření žádosti o nahlédnutí do písemných dokladů jsem se dozvěděl, že slečna Pohořská přes zákaz ředitele školy odjela 20. ledna 1992 na týdenní soukromou cestu do Francie, čímž se dopustila závažného pracovního přestupku a ohrozila bezpečnost dětí. Proto dostala od vedoucího Školského úřadu v Praze 3 ing. Medka dne 21. ledna 1992 výpověď s dvouměsíční lhůtou po prosbách ředitele Winklera, neboť ing. Medek údajně usiloval o výpověď okamžitou za naprostého souhlasu pedagogického sboru. Na námitku, že mi někteří členové sboru řekli opačná stanoviska, pan ředitel reagoval požadavkem na sdělení jejich jmen. Když jsem to odmítl, obvinil je z falešnosti a spolu se zástupkyněmi (zejména paní Sudkovou) slečnu Pohořskou vylíčil jako osobu nevděčnou, která nemá děti ráda. Názor zdůvodnili tím, že se na podzim 1991 svěřovala s podnikatelským záměrem otevřít soukromou mateřskou školku a podobně.
Pohled Dany Pohořské
Bývalá vedoucí školní družiny a jediná její plně kvalifikovaná pracovní síla, nezaměstnaná slečna Pohořská, mně tvrdila, že na její ústní žádost o povolení účasti na lyžařském kursu instruktorů ve dnech 20. - 24. ledna 1992 ve Francii neobdržela v listopadu 1991 od ředitele školy zamítavou odpověď, a proto si kurs zaplatila. Částka sedm tisíc korun představuje její tři měsíční hrubé platy. Ředitel pan Winkler změnil stanovisko a v pátek 17. ledna 1992 jí vycestování zakázal přesto, že podle vžitých zvyklostí na škole mu Dana Pohořská předala písemné zabezpečení chodu družiny po dobu své nepřítomnosti. Při návratu z Francie měla doma výpověď z pracovního poměru. Do dokumentů a písemností mně na rozdíl od vedení školy umožnila nahlédnout.
Řeč fakt a dokumentů
1. Slečna Pohořská 16. ledna 1992 písemně informuje ředitele školy o zajištění chodu školní družiny po dobu své nepřítomnosti ve dnech 20. - 24. ledna 1992.
2. Ředitel školy Winkler 20. ledna žádá 3. pobočku Školského úřadu o výpověď pro Danu Pohořskou pro závažné porušení pracovní kázně a ohrožení výchovy a bezpečnosti dětí.
3. Vedoucí 3. pobočky Školského úřadu hlavního města Prahy ing. Čestmír Medek 21. ledna 1992 zasílá slečně Pohořské výpověď následujícího znění: "Pro závažné porušení pracovní kázně Vám dáváme výpověď z pracovního poměru podle par. 46, odst. 1/f, kterého jste se dopustila tím, že jste bez povolení ředitelství školy odjela na soukromý zájezd, a proto dne 20. 1. 1992 nenastoupila na své pracoviště. Protože jste tak nevykonávala jak svou funkci vedoucí vychovatelky ŠD, tak i vychovatelky ve svém oddělení, byla tím ohrožena výchova a organizování pobytu dětí ve školní družině i jejich bezpečnost."
4. Slečna Pohořská ve svém Stanovisku k výpovědi z pracovního poměru dne 27. ledna 1992 píše: "S výpovědí a zejména s jejím zdůvodněním rozhodně nesouhlasím. Nezakládá se na objektivní a nezaujaté informaci, nebyla se mnou projednána ani vedením školy, ani školským úřadem. ... Dne 28. 11. 1991 jsem ředitele školy uvědomila o tom, že mám možnost se ve dnech 20. až 24. ledna 1992 zúčastnit speciálního lyžařského instruktorského výcviku v La Plage... Ředitel pan Winkler se nevyjádřil zamítavě, řekl... že se detaily projednají později... 17. ledna mi výcvik zakázal s tím, že se mnou otázku projedná v pondělí 20. ledna 1992... Nepodřídila jsem se ředitelskému rozmaru.. Vedoucí 3. pobočky Školského úřadu ing. Medek mně již v úterý 21. 1. 1992 zaslal výpověď, aniž se zajímal o pravý stav věcí. Zdůvodnění výpovědi je nepravdivé a vychází jednostranně vstříc zájmům pana ředitele Winklera. Jednalo se o mně beze mne. Na základě učiněných zkušeností a na výraz protestu proti uvedenému jednání žádám o ukončení pracovního poměru dohodou s okamžitou platností, přesto, že mám práci s dětmi ráda. ..Školu mám ráda, stejně tak i pedagogický sbor. Ve škole na Rybníčku (Chelčického) jsem do dnešního dne žila nepřetržitě od své první třídy. Po zesnutí maminky v mých devíti letech jsem její obraz a něhu našla u pozdějších kolegyň paní Janichové, Prchalové, Ladmanové. Stále zůstanou v mém srdci. Děkuji za kladné vyřízení žádosti o rozvázání pracovního poměru dohodou s okamžitou platností. Vzhledem k citům, které ke škole a pedagogickému sboru chovám, a jednání, s nímž jsem se nyní setkala, si nejsem jista, zda bych svoji situaci unesla."
5. Ředitel ŠÚ reagoval okamžitě. Dne 28. ledna 1992 po přečtení stanoviska Dany Pohořské a osobním jednání za účasti ředitele Winklera výpověď upravil takto: "Na základě ústního jednání mezi sl. D. Pohořskou a vedoucím 3. pob. ŠÚ hl. m. Prahy p. ing. Čestmírem Medkem došlo k dohodě o změně termínu výpovědi čj. 45/92/Kom z 21. 1. 1992 s tím, že jmenovaná pracovnice ukončila svůj pracovní poměr u organizace dnem 27. 1. 1992."
6. Dne 30. ledna 1992 se slečna Pohořská písemně obrátila na odborovou organizaci: "Vážení přátelé, obracím se na Vás se žádostí o zaslání opisu z Vašeho jednání o mé výpovědi z pracovního poměru. Činím tak proto, že jsem nebyla přizvána k jednání. K tomuto mě vede skutečnost, a to tvrzení pana ředitele Winklera, že jste moji výpověď odsouhlasili. Uvedené řekl též některým rodičům a tvrdil to také před ředitelem ŠÚ panem ing. Medkem při jednání dne 28. 1. 1992." Vzhledem k tomu, že se otázkou odborové organizace nezabývala a pan ředitel Winkler jí své písemnosti dával jen "na vědomí", pozval ZV OS ČMOS zúčastněné strany na jednání dne 10. února 1992 v sedm hodin ráno. Schůze ZV OS jsem se chtěl zúčastnit, ale musel jsem zůstat za dveřmi. Na uvedeném jednání ředitel Winkler výboru tvrdil, že jsem byl "kýmsi v zájmu slečny Pohořské vyslán". Proti výroku jsem se po skončení schůze před jejími účastníky veřejně ohradil. Ředitel Winkler se mně za výrok omluvil a obvinil mě z toho, že poslouchám za dveřmi. Nebylo to třeba. Jednání bylo tak hlasité, že bylo na chodbě školy dobře slyšitelné i pro další svědky a členy sboru.
Názor odborové organizace
"Kromě opuštění pracoviště bez souhlasu vedení školy nemá ZV OS žádné připomínky k práci slečny Dany Pohořské. Svoji činnost vykonávala obětavě a svědomitě. Naskýtá se otázka, zda se nemohlo počkat na příjezd slečny Pohořské a její pracovní nekázeň i s dalšími důsledky projednat po jejím návratu. Dalším sporným bodem se zdá býti rozhodnutí o její výpovědi v době, kdy kádrová situace v oblasti školní družiny je kritická (3 mladá neaprobovaná děvčata, 1 zastupující důchodkyně a 1 pracovní síla v dlouhodobé neschopnosti). Zákoník práce dává možnost dát pracovníkovi písemné napomenutí a při opakovaných problémech může následovat výpověď. Je také otázkou, zda lze považovat za závažné porušení pracovní kázně již první den nepřítomnosti pracovnice (výpověď byla odeslána již v úterý)." Na výboru ředitel Winkler opakovaně tvrdil, že ing. Medek usiloval o "okamžité rozvázání pracovního poměru", a že jedině jeho zásluhou byla zvolena mírnější forma.
Rudne jen Žižkov?
Žižkov byl tvrzí komunistické moci. Organizátoři živých obrazů na májových existenčních pochodech se neoddali nostalgickým vzpomínkám. Drží pozice a obsazují jeden ztracený post za druhým. Prostřednictvím pseudokonkursů a za účinné pomoci politické linie Občanského hnutí, která se stala největší hrozbou naší rodící se demokracii svojí absurdní vizí třetí cesty a exkomunistickou podporou nomenklatur starého režimu, hlasováním v zákonodárných sborech, skrytým propagováním Gorbačovovy vize "skandinávského socialismu pro střední a východní Evropu." V našem případě byla zlikvidována dvaadvacetiletá a perspektivní pracovnice našeho školství. Taky pro výstrahu žižkovským odpůrcům komunismu, neboť protikomunistické postoje rodiny Pohořských byly starému režimu a organizátorům "živých obrazů" dobře známy. Abstraktní humanismus a Občanské hnutí nás všude, kam se podíváme, vrhá zpět do náruče uctívačů krvavých model.
Pavel Blažek