--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 932
Název: Směřujeme k demokracii?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Čarodějnice neexistují - bolševici ano František Kostlán

"... po celou dobu existence sovětského impéria byly nahnány obrovské masy lidí do komunistických stran, indoktrinovány komunistickou ideologií a zbavovány jakékoli jiné individuální nebo kolektivní identity. Z nich pak byli vybráni ti, kteří se mohli podílet na skutečné moci - podmínkou však bylo, aby se bez ohledu na cokoli řídili mocenskými imperativy systému, jinými slovy, aby se z nich stali bolševici. A tak zatímco pro mnoho komunistů byla typická naivita, hloupost nebo jen prosté prospěchářství, pro bolševika, pro jeho myšlení a jednání byla a je charakteristická bezohledná orientace na moc, na její techniky a praktiky, na manipulaci s lidmi, idejemi, hodnotami, prostě vším. Pro bolševika neexistují žádné zábrany, vše je dovoleno a hlavně, tito lidé nemají žádné svědomí - což se o řadě komunistů říci nedá. Znám dokonce několik lidí, kteří nikdy nebyli v žádné straně, ale myslí a jednají jako bolševici.

(Dr. Rudolf Kučera, komentář ke Konferenci o zločinech komunismu, revue Střední Evropa 22/1992).

Bolševik opovrhuje názory a životem řadového občana a osobuje si právo rozhodovat o životech jemu podřízených skupin či národů. Vede "lid k zářným lepším zítřkům", bez ohledu na mínění podstatné části společnosti prosazuje svoje názory, svůj model společnosti jako jedinou správnou - pro lidstvo přijatelnou cestu.

Tak mohou někteří naši přední politici, kteří jsou nesmazatelně zasaženi bolševickým způsobem uvažování, pod hlavičkou liberalismu (OH), sociální demokracie či spíše demokratického centralismu (ČSSD-b), pseudohumanismu a falešné filantropie (Havel a spol., ČSL-KDU), a někdy i ve jménu tržního hospodářství (ODS, ODA) - odpouštět protagonistům komunistického režimu, oněm "homo sovieticus" (o kterých píše ve svém komentáři ve SE dr. R. Kučera), zločincům toho nejhoršího ražení za nás, za všechny. Ve jménu nezbytnosti navázání právní kontinuity s komunistickými zákony - tedy i s bezprávím a protiprávím v nich obsaženém, se prosazuje beztrestnost a promlčitelnost komunistických zločinů (Jičínský, Rychetský, Dienstbier, Pithart, Burešová, Richter, Novák, Gašparovič, Brunner a mnozí další).

V uměle udržovaném monopolním prostředí zasedají společně s "demokraty" v představenstvech akciových společností a investičních privatizačních fondů nomenklaturní kádry a estébáci, čímž způsob naší privatizace dosáhl svého účelu (Tříska, Klaus). Za pomoci domnělých pravičáků zde legalizují peníze nakradené ze státní pokladny, z nezákonného podnikání, peníze získané podvody a z vysokých platů, ve kterých pomáhali udržovat v chodu totalitní režim či tento režim spoluvytvařovali.

Tito zločinci jsou v sousedním Německu bez jakýchkoli pseudohumanistických ohledů vyhazováni z funkcí a případně zavíráni tam, kam patří - do vězení.

U nás díky "demokratům-bolševikům" zůstávají "komunisté-bolševici" ve svých funkcích nebo povýšili a pomáhají BUDOVAT systém, ve kterém opět nebudou moci řadoví občané smět do čehokoli mluvit, ale který bude zdánlivě demokratický. Důvěřivý západ, tak jako v minulosti, uvěří.

To vše přesto, že názor většiny obyvatelstva je, i přes působení propagandy dosud bolševického tisku a především televize, odlišný. Někteří údajní demokraté, mluvící k nám z listopadových tribun, potřebovali plná náměstí pouze jako křoví, nezbytné k dosažení vysokých funkcí. Nejsou schopni a ochotni reflektovat názory lidí z náměstí po celé republice. Téměř milión lidí na letenské pláni skandovalo "Štěpán k lopatě", dokonce tam kdosi tu lopatu přinesl. Myslím si, že tím bylo vyjádřeno mínění naprosté většiny občanů.

Touhu po spravedlnosti, po přirozeném právu, debolševizaci společnosti si tito "demokraté-bolševici" úmyslně vyložili doslova, a proto stihl spravedlivý trest právě jen Štěpána, zatímco jiný pilíř komunistického režimu, jenž stál v hiearchii bolševiků vysoko nad ním - Marian Čalfa (právní komise ÚV KSČ, říjen 1988 až začátek r. 1990), vytváří základy "demokracie" jako předseda federální vlády. Něco takového se dá nazvat jenom jako bolševický výsměch lidské inteligenci.

Částečná rezignace občanů spočívá i v tom, že se dosud neprofilovala výraznější antikomunistická a zároveň demokratická síla, ke které by se přimkli. V dohlednu je zatím jediná záruka: kandidátka Klubu angažovaných nestraníků, na které budou i členové Antikomunistické aliance, Konfederace politických vězňů, svazu PTP, Republikánské unie (nezměňovat se Sládkem), Sdružení majitelů domů, Koruny české, Hnutí za občanskou svobodu i nezávislé osobnosti, mající antikomunismus jako pozitivní program, jako první krok k návratu k hodnotám, jež si postupem času vytvářela evropská civilizace.

Dříve represivní - dnes zatím zamlžovací Dnešní bolševici používají stejných metod a stejného systému jako jejich komunističtí předchůdci.

V represivních aparátech a dalších složkách státní moci úmyslně udržují (doslova na chov) estébáky a další byrokraty bez jakéhokoli svědomí, jen když jsou ochotni být loajální. Tyto střední bolševicko-komunistické kádry dosud pracují na ministerstvech, v armádě, v úřadech parlamentů a vlád i na dalších klíčových funkcích.

Ředitel Federální bezpečnostní a informační služby Bačinský dal výjimku z tzv. lustračního zákona 90 %-tům estábáků. Ostatní musel propustit, protože jim výjimka nemohla být udělena. Na klíčovou funkci - ředitele své kanceláře (vedoucí sekretariátu) jmenoval estébáka, soudruha Krále, jenž prošel kvalifikačním kursem StB v roce 1988 /!/.

Uzavřeným světem bolševické zvůle zůstávají prokuratury. Jakýkoli podnět, směřující k očistě společnosti, ke spravedlivému potrestání komunistických zločinců překrucují, manipulují s ním a nevyšetřují jej. Naopak podněty a žaloby na ty, kteří se snaží očistit společnost od arogantních zločinců ze strany bývalých či současných bolševiků, promptně vyřizují. Takže lidé, kteří proti totalitě bojovali už za komunistického režimu, jsou prokuraturami upřednostňováni i dnes.

Případ signatáře Charty 77 Miloslava Marečka je dostatečně znám. Na protest proti jednání zločinců z prokuratur (ne všichni jsou stejní) a jejich samolibosti pomalu umírá.

Dalšímu signatáři Charty 77 Petru Cibulkovi vrací prokuratury už dva roky oznámení (podněty) na soudce, bachaře, prokurátory i spoluvězně - kriminálníky, kteří ho protiprávně několikrát poslali do vězení, mučili jej tam nebo k tomu mlčeli. Na straně druhé prokuratura stíhá P. Cibulku za to, že zveřejňujeme v našich Necenzurovaných novinách pravdu o těchto bolševicích. Signatáře Charty 77, HOS ing. Antonína Bělohoubka stíhá prokuratura pro pomluvu. Dovolil si říci rektoru Vysoké školy zemědělské, že by měl vrátit všechny peníze, které proplatil na výplatách všem stalinistům, jež na VŠZ přežívají dodnes. Vyšetřování smrti signatáře Charty 77 Pavla Wonky bylo nedávno zastaveno. Bachaře, kteří P. Wonku mučili, ohodnotila prokuratura paragrafem ublížení na zdraví, protože však byl tento čin prezidentem Havlem při nástupu do funkce amnestován, jsou vrazi P. Wonky nepotrestáni a nepotrestatelní. Jeden z těchto bachařů dnes studuje v Hradci Králové MEDICÍNU. Na protest Jiřího Wonky nebyl brán zřetel: "přece nebudeme mladému člověku kazit kariéru". Lékař, jenž odmítl ošetřit P. Wonku, byl prokuraturou ohodnocen paragrafem 158 - zneužití pravomoci veřejného činitele, posléze však prokuratura dospěla k názoru, že lékař ve věznici není veřejný činitel a uzavřela stíhání. Takže: nic se nestalo, není zločinů ani zločinců. Pouze umřel člověk. Opět oproti tomu je prokuraturou dnes stíhán bratr Pavla Wonky, Jiří Wonka. A to za hrozný přečin: mluví o vrazích svého bratra na veřejnosti zcela otevřeně a nedávno některým z nich zaslal dopis, ve kterém jim doporučuje, aby si radši koupili provaz, že to pro ně bude lepší. Takže prokuratura stíhá J. Wonku za čin, ke kterému jej svou bolševickou arogancí donutila.

Signatář Charty 77 Vladimír Pavlík založil iniciativu na očistu okresu Povážskej Bystrice od komunistických zločinců. V. Mečiar na jednom z mítinků tuto iniciativu slovně napadl, což vedlo k tomu, že bolševici a ostatní příznivci soudruha Mečiara několikrát fyzicky napadli členy Pavlíkovy iniciativy. Několik lidí skončilo v nemocnici. Už přes rok a půl vrací prokuratury oznámení a podněty na V. Mečiara. Bolševik je prostě nepostihnutelný. Opět proti tomu je stíhán Vlado Pavlík (dělník) na popud V. Mečiara (neokomunisty).

Nejagilnější ochránci komunistických zločinců, dnešní nejprogresivnější bolševici (OH, Dienstbier, Pithart, Rychetský, Burešová, ČSSD-b, Komárek, národohospodářská komise ÚV KSČ, říjen 1988 až 1990, akční výbory v 50. letech, Jičínský, Kučera, Wagner, Fišera, Levá alternativa, Uhl atd. apod.) zvolili zajímavý způsob obrany - zatímco na straně jedné hovoří o bolševicích levicových a bolševicích pravicových a strachu a obav z nich, a sami sebe staví do jedině přijatelného středu, na straně druhé rozpoutali ve sdělovacích prostředcích, které jim dodnes patří (televize, podstatná část radiových stanic a denního tisku, ČSTK) kampaň na záchranu komunistických zločinců pod heslem: "Nechceme hon na čarodějnice".

Je proto dobré si znovu a znovu připomínat, že čarodějnice neexistují, kdežto BOLŠEVICI mající na svědomí milióny lidských životů a ztrátu lidské důstojnosti a svobody u celých národů ANO. Dnes pro vás otiskujeme několik dokumentů, které předešlá tvrzení podporují. Hlasování ČNR o odvolání jednoho z bolševických arogantních ignorantů generálního prokurátora ČR JUDr. Ludvíka Brunnera - nebyl odvolán, usnesení ústavně právního výboru ČNR, ve kterých se tvrdí, že prokuratury nevyřizují požadavky pana Marečka správně a postupují totalitně, přesto v nich výbor nežádá předsednictvo ČNR odvolání Brunnera /?/. Jména 99-ti poslanců, kteří žádají Ústavní soud o zrušení tzv. Lustračního zákona, dopis poslankyně Marie Kaplanové novému generálnímu prokurátorovi ČSFR JUDr. Martinu Laukovi, dopis prezidentovi p. Kostlánové a odpověď prez. kanceláře p. Kostlánové, a odpovědi prokuratury P. Cibulkovi.