--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno č.: 967
Název: Sviniar Viliam
Zdroj: NN Ročník........: 0002/008 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"A proto útok náš už nikdo nezastaví, tak jako nezastavili nás v únoru. Dělník je na Hradě. A celý národ staví. Já, voják řadový, čest vzdávám praporu." /Z básně Dopis straně/

Viliam Šalgovič... Jméno sviniara, které je zadokumentováno již v době konce války, kdy jako "dítě Moravy" byl členem Obranného zpravodajství (OZ) a spolu se dvěma kumpány již tenkrát uplatňoval své kolaborantství a práskačství při sledování Ludvíka Svobody. Některé prameny dokonce nasvědčují možnosti zapletení tohoto rudozločince do "sebevraždy" Jana Masaryka (1948), kde byl nejdiskutovanější postavou major Schram, velitel partyzánského oddělení ÚV KSČ. Šalgovič zde figuroval společně se jmény Josefa Nukina a náměstka ministra zahraničních věcí SSSR Zorina. To byla doba, kdy bolševiky skutečně nikdo nezastavil, truhlář Gottwald seděl na Hradě a národ budoval dvouletky a pětiletky. A nejeden voják, ale i občan řadový se klaněl praporu a své dítě pojmenoval Dvouletka. Období "modro-košiláků" pak minulo a přišlo nové porobení pro národ český.

Ještě před okupací v roce 1968 nastal z Moskvy tlak v podobě návrhu na oddělení Státní bezpečnosti v naší zemi, který A.Dubček osobně podporoval. Pokud si ještě dnes národ myslí, že do funkcí dosadil Šalgoviče ing. O.Černík, tak národ myslí špatně. Dávno před vstupem vojsk v jednání předsednictva ÚV KSČ podpořil Viliama Šalgoviče tolik dnes diskutovaný Alexandr Dubček. Jedině tak se stal přítel Dubčeka a starý agent KGB ještě z války, sviniar Viliam, náměstkem ministra vnitra. Předem naplánovaný "kolotoč rudých zvěrstev" se mohl roztočit v noci 21. srpna 1968. Na ruzyňské letiště přistává "Andula" za "Andulou" naložená tanky a klidný chod letiště pro přistání v nejlepším utajení zařizuje právě náměstek ministra vnitra Šalgovič. V zablokování pravdivých informací jej podpořil tehdejší předseda správy spojů K. Hoffmann, a když sovětská agentura ve Státní bezpečnosti nařídí další blokaci, podpoří Šalgoviče i šéf tehdejší ČeTKy soudruh Sulek. Vysílání rozhlasu a televize je tak zamezeno. V první den okupace pak Šalgovičovi lidé ze Státní bezpečnosti zatýkají Dubčeka, Šimona, Černíka, Kriegla, Špačka, Smrkovského, přímo v budově ÚV KSČ. Viliam neměl poté ani čas docházet na jednání ohledně složení revoluční vlády. Na sovětském velvyslanectví je v okupačních dnech jako doma. V ulicích Prahy teče krev a Šalgovič se na nějaký čas skrývá v Rumunsku, protože to nás jako jediné z východního bloku zemí, neokupovalo. Vrací se jako vítěz a dostává bolševický řád. V roce 1969 má Viliam tak velká ramena, že veřejně útočí proti knize "O pasivitě socialismu", jejímž autorem je historik Jozef Jablonický. Snaživý sviniar to dotáhne na člena předsednictva ÚV KSS, předsedu SNR a předsedu SÚV SČSP.

5. února 1990 odešel tedy jeden z nich, když našel odvahu si udělat smyčku v prádelně bratislavského domku v Mudroňově ulici. Mám úctu k mrtvým lidem, jeho však za člověka nepovažuji, zde není vylíčeno všechno jím napáchané zlo. Kolik takových sviniarů ještě kolem nás obchází i nadále?

Pavola Hammela pak veřejně vyzývám, aby zahodil blahopřání, které mu tento zločinec zhruba v roce 1984 v Bratislavě předal osobně do rukou za jeho skladatelskou a zpěváckou činnost. Vlastnit "rudé požehnání" a ještě z takových rukou, skončilo by dávno v Dunaji či neznámé horské říčce.

PEPÍNO MARACZI