--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šuchma Miloš č.: 1076
Název: Zrcadlo podivných charakterů
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Miloš Šuchma, Kanada Když se díváme na současnou československou politickou scénu, je zřejmé, že hlavní problémy, před kterými Československo stojí, je urychlené očištění veřejných funkcí od starých struktur, vyjasnění státoprávního řešení státu, a z toho vyplývající schválení federálních a republikových ústav, ekonomická reforma zdůrazňující privatizaci a restituci, a volby do zákonodárných sborů, jejichž výsledek ovlivní budoucnost země na řadu dalších let.
Říká se, že charakter národa je tak narušen, že bude trvat nejméně jednu generaci, než předchozí škoda zaviněná komunistickým režimem bude napravena. V této souvislosti bylo velkým přínosem, že se politická scéna vykrystalizovala zejména rozštěpením OF jako vítězného hnutí, které se rozpadlo na mnohá čitelnější seskupení, která dostávají podobu pravicové a levicové orientace.
Významným počinem bylo přijmutí lustračního zákona a postavení komunistické strany na úroveň fašismu, když už se ji nepodařilo odzákonit jako zločinnou organizaci. Tyto názory prosazené pravicovými stranami proti komunistům, nacionalistům, Občanskému hnutí a jiným menším -ismům jsou velmi zřejmé.
Inforum č. 36/91, jako informační bulletin Občanského hnutí (z jehož středu se rekrutuje převážná většina současné vládní elity), přetisklo ve své příloze, podle mínění redakce Infora, výborný článek Jiřího Černého z časopisu Pop a Rock, který údajně "skvěle shrnuje pocity, které v řadě z nás (tedy OH) vyvolala podoba přijatého lustračního zákona."
Přečteme si úryvky, které vyvolávají tyto "skvělé" pocity: "Kolik času, sil a přátelství prošustrujeme, než se všichni prolustrujeme? Kolikrát ještě bude parlament hnát muže, jehož si dvakrát zvolil za prezidenta, k podpisu zákonů, které by tento člověk - kdyby zrovna nemusel být prezidentem - rozcupoval napadrť? Většina z nás celý život držela hubu a krok a máme z toho kocovinu. Zbavíme se jí pohledem na tisíce jmen těch, kteří byli ještě horší než my? A co, když nebyli horší? Nejsem si ani příliš jistý tím, kdo a hlavně proč se mnou v těchto věcech souhlasí."
Lze očekávat, že mnoho čtenářů s takovými popletenými názory těžko bude souhlasit. Je sice pravda, že prezident Havel v lánských rozhovorech řekl, že četba lustračního zákona mu nahání husí kůži a argumentuje odmítnutím kolektivní viny. Ale i prezident Havel si bude muset zvyknout, že budoucí zákony mu budou nahánět husí kůži ještě více a pak není jistě nic špatného na tom, že se žádá, aby z veřejných funkcí odešli ti, kteří se o komunistickou hrůzovládu nejvíce zasloužili. Mnoho čtenářů také nebude souhlasit ani s odmítnutím kolektivní viny, protože komunistou se nikdo nenarodil, ale dobrovolně stal, a tak přispěl svým podílem k budování tohoto diktátorského režimu.
Je jen škoda, že lustrační zákon přichází tak pozdě a dosud nebyli potrestáni hlavní aktéři. Prezident Havel ve svém novoročním projevu řekl: "Chyba se stala zřejmě až později, v prvních měsících roku devadesátého, kdy jsme všichni podcenili neobyčejnou prohnanost svých dřívějších protivníků a jejich neobyčejnou schopnost rychle se přizpůsobit novým poměrům. Těžko a dlouho se tato chyba asi bude napravovat. Napravit se ale musí." V této souvislosti je také škoda, že prezident Havel nám (exulantům, ale i jiným) na dopisy a podněty neodpovídal a neodpovídá, zatímco bývalý městský tajemník KSČ Štěpán, který pobyl krátkou dobu ve vězení za studentský masakr, dostal osobní prezidentskou odpověď během 5 dní, jak si Štěpán pochvaluje ve své knize, kterou ve vězení napsal (jako Hitler neblahé paměti), a kterou nyní na svobodě hrdinsky podpisuje.
V souvislosti s Občanským hnutím došlo k zajímavému pokusu. Když totiž známý exilový megaloman a podivná postava Jiří Kotas v Československu neuspěl s pravicovým seskupením, bylo jen otázkou času, kde se opět vynoří ve snaze se dostat do parlamentu pod jakoukoli hlavičkou. A ejhle, došlo k setkání Kotasovy Konzervativní strany se značně narůžovělým Občanským hnutím. Potvrzení tohoto pokusu plyne z prohlášení (podle Lidových novin z 18. 12. 1991) ze schůzky předsedy OH J. Dienstbiera a předsedy KS J. Kotase (podle osobní kartičky reklamující obor, který v exilu nevykonával: Specialist on prehistoric and classical archeology - reconstruction and estimates - Europe, Americas, Asia, South Seas): "...dochází k vzájemnému vyjadřování politických a programových stanovisek tak, aby se na politické scéně objevila koalice předkládající občanům jasnou alternativu svobody, demokracie, právního státu a prosperity." Díky informovanosti některých svých členů Občanského hnutí z této lukrativní nabídky vycouvalo a odpustilo si spolupráci s bývalým exilovým pseudopolitikem, současným politickým oportunistou a novopečeným bankovním odborníkem.
7. prosince kanadská televize uvedla zajímavý program BBC s přesmyčkou kunderovského názvu "The Unbearable Difficulty of Forgetting", tedy Nesnesitelná těžkost zapomínání, program o současných lustracích v Československu. Na obrazovce defilovala řada bývalých funkcionářů typu tajemníka Štěpána, generála MV Lorence, několik pozitivně prolustrovaných včetně pana Budaye z původní VPN, který nám prozradil něco, co jsme nevěděli, že přijmutím lustračního zákona "nebyly dodrženy dohody o nerevanši". Nejhorší dojem z obrazovky zanechal Jiří Dienstbier, který mluvl o porušení lidských práv lustračním zákonem, atd. Jiří Dienstbier také tvrdí, že na jeho ministerstvu je již prolustrován každý, od šoférů až po něho samotného. Poslanec Devátý vzápětí však předložil seznam spolupracovníků StB, kteří stále na jeho ministerstvu a velvyslanectví slouží. Soudě podle zkušenosti z československého velvyslanectví v Ottawě bych věřil spíše panu Devátému, protože zde stále sedí podle lustračního zákona neklasifikující se pro funkci velvyslanec Rudolf Schuster, což, jak se ukazuje, bylo chybné jmenování od prvého okamžiku (viz výše citace z prezidentova novoročního projevu). Celé velvyslanectví s výjimkou jediného nově přišlého jsou staré struktury, poplatné velvyslanectví včetně předrevolučního šifranta (pro koho a co vlastně stále celý den šifruje?) a vojenského přidělence starého kalibru.
Údajně v Praze koluje memorandum J. Dienstbiera o vyjmutí z lustračního zákona velvyslankyně v USA R. Klímové, která prý je nepostradatelná. I když R. Klímová svojí podporou disidentského hnutí v poinvazním období je mnohem přijatelnější než velvyslanec Schuster, její členství v prověrkových komisích na vysokých školách v padesátých letech nedává důvodu k výjimce ze zákona. Ostatně každý je nahraditelný bez ohledu na funkci.
Když byl nedávno ministerský předseda M. Čalfa s P. Rychetským a delegací v Číně, měli vyslovit čínské vládě stížnost na nedodržování liských práv, protože před časem prezident Havel stížnost písemně vyjádřil a na svůj dopis nedostal odpověď. Jak ale sdělil P. Rychetský, v letadle mezi Pakistánem a Čínou se naši vládní činitelé rozhodli, že by nebylo vhodné se o lidských právech zmiňovat a čínské předáky dráždit. Dali se tedy vodit raději po potěmkinovských továrnách. Tato zbabělost, kontrastující s nedávnou kanadskou parlamentní delegací, je více než markantní a pro Československo zahanbující.
Bratislavský Kultúrny život uveřejnil povídku M. Kasandy "Posledná večera", nepříliš povedené dílko s nevkusně líčenou katolickou tématikou. Uveřejnění povídky však vyvolalo u některých politiků, zejména J. Čarnogurského a F. Mikloška, úplnou hysterii, volání po zastavení finanční podpory Kulturnému životu a podání žaloby. Stejným politikům ale nevadilo se dobrovolně účastnit pohřbu Gustáva Husáka a vzdát mu tak čest, kterou si vůbec nezasloužil. V Slovenské národní radě pak z iniciativy F. Mikloška poslanci minutou ticha uctili tohoto normalizátora, který měl být ještě za svého života volán k zodpovědnosti za zradu na národech, demonstrovanou svojí bezostyšně oportunistickou a prodejnou politikou vůči sovětským okupantům.
Politici typu Čarnogurského a Mikloška nemají charakterní vlastnosti, které by byly zárukou solidnosti a upřímného jednání slovenské části dvou bratrských národů, Čechů a Slováků (podíl viny má i český premiér P. Pithart pro své měkké a nedůsledné postoje). A to nelze opominout údajně nejpopulárnějšího a zatím odstaveného slovenského politika Mečiara, který má zájem o uspořádání voleb na Slovensku v dubnu, aby tím ještě více narušil již nyní komplikovanou federální a republikovou politiku. Československo se nachází v nelehké situaci, bez referenda a tím i vyjádření názorů svých občanů na základní otázky vzájemného soužití, bez ústav a zatím i bez demokratického volebního zákona, který je předpokladem pro volby, které jsou přede dveřmi (kdy doufáme, že v zahraničí budeme moci volit korespondenčně). Děsivý scénář a lze jen doufat, že se najde pár statečných a houževnatých politiků v čele s prezidentem, kterým se podaří nalézt přijatelné řešení.