--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1141
Název: Josef Švarc
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

patří do obce šťouravých, tedy novinářů a vlastně díky jemu jsme mohli celou reportáž absolvovat. Reného Matouška dobře znal a po stopách vedoucích k odhalení jeho podivné smrti šel o píď nejen před námi, ale dokonce i před policajty. Nemají ho proto nijak v oblibě. My mu naopak touto cestou děkujeme.

"René k nám chodíval každé ráno do studia (AVE RADIO - pozn. red.), pročetl všechny noviny, od Špíglu po Rudé právo, sledoval šustot kolem sebe, občas připravil nebo odvysílal nějakou informaci. Pak se stavil na smíchovskou desítku v tržnici a když ve tři otevírali JELENA, tak se přesouval tam. Je pravda, že lidi z té hospody říkali, že byl v poslední době dráždivější, ale nijak se mu nedivím, když viděl, co se kolem děje, vlastně spíš neděje. Přesto byl ale plný elánu, práce ve vězeňství se mu vcelku dařila, taky čekal spoustu tisíc za rehabilitaci.

S přítelkyní Alenou byl v pohodě, strávil u ní celý víkend před oním osudným. Ona rozhodně nevěří, že by si to udělal sám. Znala ho léta a myslí si, že by jí nebo někomu zanechal nějaký vzkaz, rozhodně by svoji smrt nějak zúročil.

Když zhodnotím mně dostupné informace, tak pouze ze čtvrtiny nevylučuji, že se Renda zabil sám. Ze tří čtvrtin si ale myslím, že ho zabil někdo z těch, kteří se ho báli. Bylo jich hodně. Mohl to být kdokoli od policie nebo z věznice, protože jako člen občanské komise prověřoval jak policajty, tak bachaře, mohl to být ale i kdokoli z prokuratury nebo od soudu, protože na bývalou okresní soudkyni i prokurátora podal trestní oznámení. Zrušení minkovické věznice leželo Renému taky v žaludku. Navíc věděl, jak se zneužívalo a kšeftovalo s prací vězňů při broušení kamínků pro Preciosu. Začal sbírat materiály kolem židovské obce a spoustu dalších. Jedním z velkých nepřátel Reného byl taky Petr Čermák (Klausův stranický zástupce), na něhož měl Renda spousty poznámek ještě z doby, kdy byl v horolezecké tělovýchovné jednotě. Údajně mu zmařil ministerské křeslo pro životní prostředí, které tady už Čermák oslavoval. Po bývalém psychologovi z Minkovic, dnes je korespondentem ČSTK a externím spolupracovníkem oblastního vysílání TV, Sochůrkovi, Renda taky jel. Sochůrek prý, v onen osudný pátek, kdy Reného našli, chodil po věznici rozesmátý... Chování policie bylo od počátku podivné. V pátek ráno, nevím, jestli to bylo před desátou, pro mě policajti chtěli sehnat nějakého chartistu, který by s nimi vstoupil do bytu, kde našli oběšeného Rendu. Prý, aby byli krytí. Nakonec si sehnali sami nějakého Rákosníka z Jablonce, který mi ale potvrdil, že do toho bytu šli až kolem třinácté hodiny za asistence policejního výjezdu z Ústí, místních četníků a prokurátora. Ale už v 11 hodin požadovali policajti u obvodní doktorky Ouškové chorobopis Reného pro účely pitvy, což znamená, že tam museli být už předtím a přivolání chartisty bylo ryze alibistické. Já jsem tam přišel se Stankovičem, který byl náhodou v Liberci, kolem 16 hodiny, ale četníci nikoho přímo k Renému nepustili. Když jsme se dotazovali, proč nebyla přivolána pohotovostní služba, zcela absurdně odpověděli, že rychlejší byl pan primář Tichý z Turnova než záchranka z Liberce. Později jsem se ale dozvěděl, že po našem odchodu policajti v 17.05 záchranku zavolali! Ale ani přivolanou lékařku k Renému nepustili, údajně proto, aby se prý nepohnulo ani sirkou. Až do konce se policajtům podařilo, že mrtvého Reného vlastně nikdo pořádně neviděl, ani pozůstalí, kteří však poslední rozloučení prý odmítli.

Já a jakýsi Švára jsme údajně, dle vyšetření četníků, byli posledními, kteří s ním (v pondělí večer) seděli v hospodě. Existují ale lidé, kteří s ním ve čtvrtek telefonovali, paní Vondrová dokonce tvrdí, že ho ve čtvrtek potkala při cestě do banky. V hospodě u JELENA ho v tom týdnu prý také viděli, ale hospodská to vehementně popírá. Všichni od toho dávají ruce pryč, bůhví proč, snad aby měli klid.

Zajímavé je také to, že moji výpověď se vyšetřovatel pokusil zkreslit, ve snaze zvýraznit množství alkoholu, přestože jsem jim říkal, že ten večer jsme vypili pouze tři piva.

Dohadů je víc než dost, ale těžko se dobereme toho, jak to skutečně bylo. A na to bylo, respektive je, spoléháno."