--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1144
Název: Policie
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
KAPITÁN 1.
Doležal, šéf úřadu vyšetřování, nás poměrně nekompromisně, se slovy "já se do toho zamíchal, když se to rozbíhalo, teď to má na starosti kapitán Mistaler", vypoklonkoval.
KAPITÁN 2.
Mistaler nás ale vůbec neviděl rád. "Prosím vás, vypněte to, buďte tak hodná. A nepište si nic, je mně líto. Tady jste..." Psát jsem přestala, nahrávat nikoli. Kapitánova policejně totalitní hantýrka, kterou za téměř dvacet let poctivé služby vlasti celý načichl, zaslouží doslovných citací.
..."Mohu bezpečně prohlásit, že na smrti pana Matouška se nepodílí žádná další osoba a nebylo nalezeno sebemenších známek ani na těle, ani v pokoji, nic, co by nasvědčovalo zápasu, nic, co by nasvědčovalo tomu, že zemřel jinou než přirozenou smrtí..." (Je patrné, že výsledek vyšetření byl zcela jasný od počátku, bez sebemenších pochybností!)
Na otázku, proč se pitvy nemohli zúčastnit nezávislí patologové, pan kapitán vzdychl: "A jsme u toho. Veškeré procesní úkony mají svá pravidla, a taková účast nezávislých nebo jak to nazvat, není možná. Zákon to sice nezakazuje, ale ani nepřipouští. To bychom docházeli do takových extrémů, že bychom mohli říct, že co není výslovně zákonem zakázáno, je povoleno. A to já bych jako správné neshledával, tohle. A tady nebyl sebemenší důvod, aby se něco podobného dělo." (???)
Chtěli jsme vidět písemnost, kterou pan Matoušek zanechal: "To je právě ten kámen úrazu, to je možná počátek vyhrocení těch vztahů," postěžoval si pan kapitán. "Ta písemnost, bral bych to s rezervou, není písemností v pravém slova smyslu...!" Ale údajně to má být důkaz, že se jedná o sebevraždu? "Samozřejmě", říká pan kapitán a nerad, ale dává nám nahlédnout do spisu, kde má onu písemnost - nepísemnost založenu. Máme zato, že se může jednat o pouhou meditaci, přestože se v textu objevuje slovo smrt: JSEM SRAB NA SMRT - NE! JSEM SMRTI PŘÍTEL, ALE NEVÍM, JAK JÍ MÁM JÍT NAPROTI.
"Jako jasný důkaz o sebevraždě to není, to s vámi souhlasím. Ale bohužel, tyhle veršíky pana Matouška napadaly v době, kdy jaksi, abych ho neurazil, měl něco vypito. To potvrzují i z té Charty, že vždycky, když si dal to pivo, měl takové sklony, tvořil básničky, veršíky. Byl to velice citlivý člověk, ano, to souhlasím. To je v pořádku." (Jestliže kdekdo věděl, že pan Matoušek vždycky básnil, když měl upito, tím spíš není důvod si myslet, že touhle meditací mínil skončit se životem.) Na otázku, zda policie při vyšetřování uvažuje o značném množství nepřátel, které pan Matoušek měl, odpověděl pan kapitán opět s jistotou předem skončené věci: "I to jsme brali v úvahu, ale prosímpěkně, důkazy, které jsou ve spise, jsou natolik nezvratné, že nemůže být a nepřipouštím sebemenších pochyb, že by se na smrti pana Matouška podílela jiná osoba, nebo že by zemřel jiným způsobem než bude vydáno meritorním rozhodnutím vyšetřovatele." (???) Na dotaz, proč byla pohotovost volána až po 17 hodině, začal pan vyšetřovatel odpovídat svojí oblíbenou vycpávkou: "Prosímváspěkně, to jsou opět mylné informace. Ta nemocnice byla skutečně vyrozuměna bezprostředně po nálezu, ale vzhledem k tomu, že byt byl otevřen, signatář atakdále, bylo od tohoto upuštěno (od čeho ale?) a byt byl střežen policisty."
(Prozatím lze rozporné informace pana kapitána a nemocnice charakterizovat jako tvrzení proti tvrzení.)
Rozpis služeb policistů u Reného bytu začíná ovšem až od 15 hodin. Ale to jen tak na okraj.
Skláním se nad fotografiemi a pan Švarc se pana kapitána táže, zda mají detail ruky? "Vy jste viděl ruku?! Hm. Byla trochu zvednutá, ohnutá v lokti. Už jsme u toho! Ty materiály mluví jasnou řečí! Nesmlouvavou. Čili nějaké dohady vůbec nejsou v tomto případě přípustné!" Švarc se vrací ke svému tématu: "Viděl jsem ji, byla opravdu ohnutá." Pane Švarc, prosímváspěkně, vy jste mohl vidět jenom tento pohled, nic víc!!! Ale já si všiml, jak trčela, když tam ležel. "Takhle vznikají fámy, neudržel se pan kapitán. "Vidět jste to nemohl, to se vám zdálo."
Ptáme se dál, ačkoli se zjevně nic nedozvídáme, zda pan vyšetřovatel je obeznámen s tím, že vnitřnosti pana Matouška jsou uschovány? "To je zřejmě zase informace, kterou mají jenom novináři!"
To je sice možné, ale pochází z úst povolaných - od ředitele liberecké nemocnice. Pan kapitán zpozorní: "Nevím, co si představujete pod pojmem zachované vnitřnosti. Výsledky jsou prováděny v kriminalistických laboratořích soudního lékařství v Hradci Králové. Pochybnosti o výsledku se ani nedají připustit. Já netvrdil, že se to dělat nebude, ale především nevím, kdo by to nařídil a hlavně na základě čeho?! Revize pitvy - takový pojem neznám, ani žádný takový předpis."
(Jistě, na něco takového nemohlo být v minulosti ani pomyšleno, vždyť neomylnost byla zajištěna čl. 4 v Ústavě. Ten z ní sice vypadl záhy po "revoluci", avšak neomylnost státní správy je zřejmě stavem setrvalým.)
Pan Švára, jeden ze dvou posledních, kteří údajně s panem Matouškem seděli v hospodě, naznačoval, že René byl spolupracovníkem StB. Zeptali jsme se pana kapitána, co o tom soudí?
"Prosímváspěkně, nevím, nebylo to předmětem vyšetřování a nebylo mojí povinností to zjišťovat." U policie jsem devatenáct let, vždycky jako vyšetřovatel, takže s estébáky jsem bohužel nebo bohudík, jak se to vezme, do kontaktu nepřišel. Víte, ale tyhle politické věci týkající se pana Matouška, nebyly předmětem vyšetřování." (Později se z výpovědi jiného svědka dozvíme, že pana kapitána naopak velmi zajímala lustrace pana Matouška. Opět tvrzení proti tvrzení.)
Vyslovujeme názor, že když nelze vyloučit vraždu, je třeba uvažovat ve všech souvislostech. "Prosímváspěkně, já s vámi souhlasím, ale to jsou pouze emotivní závěry nebo dedukce novinářů. Byli vyslechnuti svědci, ale stěžejním důkazem je tady soudní pitva a zjevní ohledání těla (pitval a ohledával jeden a týž člověk) a žádné stopy násilí nebyly znalcem nalezeny." Vracíme se zpět ke tříhodinovému časovému skluzu konstatování smrti až ve 13 hodin dr. Tichým z Turnova. "Opět máte asi zkreslenou informaci. Paní doktorka na místo přivolána byla." Proč tedy nepřijela, tážeme se dál? "Ale přijela, byla na místě!" Její jméno tedy bude v policejním zápise, jistě. "Jak se jmenovala, vám prosímváspěkně neřeknu." Prosímvás ta smrt je, myslím, zřetelná, když někdo visí na kravatě!" To jistě, ale když tvrdíte, že tady paní doktorka byla, nějak se přece jmenovala. "Teď, z tohoto místa vám nejsem schopen to říct přesně." A kdo tedy, když ne vy, jakožto vyšetřovatel této smrti, mající všechny dokumenty údajně pohromadě a dokonce míníte případ vbrzku uzavřít? "Moment, já se ještě podívám... No, byla tam, ale neohledávala, přece si nenecháme ničit stopy..."
To máte zřejmě na mysli lékařku z pohotovosti, ale ta tam byla až po 17 hodině! "Tak už tam byla zřejmě po druhé prosímpěkně." S těmito slovy, kterým nemohl uvěřit ani on sám, odběhl pan kapitán ke svému nadřízenému a my jsme zůstali se všemi těmi spisy osamoceni. Inu, potřeba poradit se, byla zřejmě větší než strach ze ztráty materiálů, dosti choulostivých.
"Byla tam, ale neohledávala", sdělil nám vyšetřovatel po návratu od svého šéfa. A jsme tam, kde jsme byli, než jste odešel. "Prosímpěkně, z materiálů, které máte k dispozici, je ta smrt jasná. To jméno vám k ničemu neprospěje, ani to nezmění nic na výsledcích vyšetřování!" Jistě, výsledek vyšetřování by nezměnilo skutečně nic, dokonce ani to, že existují lidé, kteří s panem Matouškem mluvili den či dva po jeho údajné smrti.
Říkal jste, že byli vyslechnuti svědci. Vyslýchal jste paní Vondrovou, která s panem Matouškem údajně mluvila ve čtvrtek, 26. března?
"Smím se zeptat, odkud máte tyhle informace?!!" Domníváme se, že by vás měla spíš zajímat podstata informace, nikoli její zdroj... "Nevyslýchali. (Opět tvrzení proti tvrzení, jak se dozvíte z výpovědi oné dámy). Ale je připravena k výslechu. Prosímváspěkně, už dneska víme, že dotyčná paní se zmýlila. Vidět ho nemohla, ze znaleckého posudku je bezpečně jané, že ho vidět nemohla. Svědek se nepochybně mýlil!"
Myslím, že není co dodat. Snad jen to, že z policie jsme odcházeli celí pomýlení a zkreslení.