--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1145
Název: Patologové
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Naše další kroky nesměřovaly nikam jinam, než na patologii, za oněmi odmítnutými nezávislými účastníky soudní pitvy, MUDr. Mikuláštíkem a MUDr. Halberstadtem. Přijali nás rovněž vlídně, ovšem museli jsme disciplinovaně počkat, až dokončí pozorování nějakého preparátu v mikroskopu.

Pan doktor Mikuláštík sice zpočátku protestoval proti zapnutému magnetofonu, nakonec se s tím ale smířil a ujal se slova. "Dr. Tichý z Turnova není ten borec, který by podle vyhlášky o pohřebnictví měl přijet a ohledat nebožtíka. To má udělat lékař z pohotovostní služby, který také po ohledání sepíše ohledací list. Ale to jen tak na okraj. Co se týče naší přítomnosti u pitvy, nesledovali jsme tím nic jiného, než aby byla objektivní a vyvrátili jsme fámy běžící městem. Navíc jsme Reného osobně znali."

MUDr. Halberstadt: "Proč jsme nebyli připuštěni k pitvě, se můžeme pouze domnívat. S okresním prokurátorem Tauchmanem i s Dr. Tichým bylo domluveno, že jako zástupci lékařské komory, osoby nezávislé, navíc patologové, se pitvy budeme moci zúčastnit. Během pětadvaceti minut jsme se sbalili a byli v Turnově. Tam nás čekala celá ta kamarila, počínaje okresním prokurátorem, přes pana profesora Srcha, Dr. Tichého, konče šéfem vyšetřovačky a zástupcem vyšetřovatele."

MUDr. Mikuláštík: "Přijeli jsme tam kolegiálně, bez nějakých postranních úmyslů, že se jako starší patologové zúčastníme pitvy. Najednou nám však nenabídli ani židli, najednou jsme byli v roli nepřátel. Nechali nás tam stát jako uličníky a prokurátor, vzdor předchozímu telefonickému příslibu, se do nás, sice velmi slušně, ale pustil, proč tam vlastně vůbec jsme?!"

MUDr. Halberstadt: "Došlo k diskuzi, při které nám ředitel vyšetřovačky začal vysvětlovat, že jsme vlastně soukromé osoby. Pokoušel jsem se mu vše vysvětlit, včetně toho, že i my jsme vázáni lékařským tajemstvím, jako on služebním, že tam nejsme z jakési zvědavosti, abychom pak po hospodách vykládali, co se děje."

MUDr. Mikuláštík: "Bylo nám několikrát naznačeno, zvláště soudruhem profesorem Srchem, že bychom měli vypadnout." MUDr. Halberstadt: "Změna jejich postoje během půlhodiny je záhadná, kdo to celé zmanipuloval, je otázka spekulací. Na moji otázku, zda ze zákona explicitně vyplývá, kdo má být pitvě přítomen, odpověděl prokurátor Tauchman, že nevyplývá. Čili jinými slovy, co není zakázáno, je dovoleno. Prokurátor však takticky přehrál rozhodnutí na dr. Tichého a prof. Srcha, kteří výslovně prohlásili, že si nás k pitvě nepřejí.

Nakonec nám nabídli, abychom se posadili, že nám uvaří kafe a mezitím to půjdou odpitvat. Prohlásil jsem, že na kafe nemusíme jezdit až do Turnova."

MUDr. Mikuláštík: "Já si sice prokurátora Tauchmana vážím, ale kdyby dal souhlas, ostatní by byli ticho. Včetně soudruha profesora Srcha i Tichého. Na to, aby nám domlouvali jako nějakým žáčkům, jsme se nemuseli vláčet do Turnova. To nám mohli sdělit do telefonu.

A co se týče revizní pitvy, to pokládám za akt alibismu, protože z těch vnitřností myslím nepoznají nic."

Nelze souhlasit, bohužel. Aniž bychom aspirovali na roli detektiva, nevylučujeme, na rozdíl od policie, jinou možnost, než sebevraždu. Dokázat to však, je téměř nemožné, přestože existuje barevná fotodokumentace, včetně detailních záběrů mrtvého René Matouška. Budou-li však k dispozici někomu povolanějšímu, než novinářům, zůstává otázkou.