--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kohout Lubor č.: 1155
Název: Agent ve Státech?!
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nedávno jsem potkal po delší době autora Polojasna, Václava Bartušku. Právě se vrátil z více než půlroční cesty po světě. Na rozdíl od podobných šťastlivců ze sebe Vašek nezačal chrlit své dojmy, postřehy a srovnání o tom, jak je to kde skvělé a jinde mizerné. Vyprávěl o jednom setkání za velkou louží. Pokusím se Vaška reprodukovat: ŢKdyž jsem se toulal po Státech, volal jsem jednomu známýmu do San Franciska a on mi říká: "Vašku, přijeď do Friska, pokud možno rychle. Je tady jeden člověk od vás z Československa, měl bys ho znát, je to váš velký freedom fighter, bojovník za svobodu." Chtěl jsem do San Franciska stejně jet, tak jsem to už neodkládal,Ţ pokračoval Bartuška. ŢA tam mne u známého čekal, člověče podrž se, Perkner, rozumíš PERKNER?! V kabátě československého bojovníka proti komunismu. Poslední komunistický děkan žurnalistiky! Usmíval se a podával mi ruku! Říkal jsem potom známýmu, že to musí být nějaký omyl, že Perknerovi naletěli, on přece není v žádném případě bojovník proti totalitě, ale pravý opak. Známý se divil a šel to zjistit. Když se vrátil, vysvětloval mi, že se musím plést. Perkner je v USA na stáži, získal výborné stipendium od nějaké nadace. Američané si o něm sháněli v Praze reference a zjistili, že je skutečný freedom fighter. Tak člověče nevím, co si mám o tom myslet,Ţ končil Vašek.

Přiznám se, že jsem mu ani nedokázal říct, že je to u něj naprosto normální, kdy má v hlavě polojasno, ale pěkně jsem zíral, vlastně nezíral, ale čuměl a pořádně.

Perkner, postrach studentů i pedagogů, přítel Štěpána, muž s několika krycími jmény od StB, manžel protekční komunistické novinářky z televize, respektive Špíglu, resp. Rudého práva. Perkner coby bývalý disident ve Státech!

Bartuška ale ještě kontruje: ŢA to není všechno. Ve Washingtonu jsem líčil své setkání z Friska zpravodaji ČTK a on říká: "Víš toho polovinu, Perkner loni dostal od Američanů zelenou kartu." (tzv. zelenou kartu dostalo loni cca 40 000 lidí z celého světa, držitele opravňuje prakticky ke všem právům amerického občana, kromě práva volit, každý rok o ni žádají milióny lidí) No rozumíš tomu?Ţ definitivně skončil Vašek, podíval se na hodinky a zmizel v útrobách fakulty.

Nerozumím a znám snad jen dvě vysvětlení. První, že Američané jsou opravdu tak naivní a neprověřují své hosty a dokonce ani ty lidi, kterým udělují tzv. zelenou kartu. No a pokud prověřují, tak jejich informační a zpravodajské organizace pracují v tomto ranku mizerně.

A druhou variantu, že pan Perkner vedle svého vedlejšáku StB měl ještě jeden u některé americké organizace, nebo jí alespoň v minulosti pomohl, a Američané nyní splácejí dluh.

Ať si každý odpověď vybere podle svého gusta. Existuje sice ještě třetí možnost, trochu krkolomná, a do té se zaplétat nechci. Realita většinou nebývá příliš složitá.

Lubor Kohout