--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kohout Lubor č.: 1130
Název: Kocabgate aneb Tak pánové, do toho!
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Osobně se velmi těším na žalobu Michaela Kocába proti Necenzurovaným novinám (Rudé krávo), žalobu, kterou pan Kocáb, podle svých slov, se svými právníky připravuje. Michael Kocáb je pobouřen článkem, který byl publikován v NN č. 11/92. Jsem velmi zvědavý na jeho argumenty, na to, jakou bude žádat tiskovou opravu. Stále totiž nevím, čím konkrétně se cítí dotčen a která informace zveřejněná v inkriminovaném článku je podle něj nepravdivá. Že by snad pan Kocáb chtěl uveřejnit omluvu a prohlášení například typu: "Není pravda, že Michael Kocáb byl vedený StB jako kandidát tajné spolupráce", či snad "Michael Kocáb byl vždy velikým bojovníkem proti komunistické totalitě a jeho činnost vyvrcholila slavnou sametovou revolucí, o kterou se zasadil společně s Michaelem Horáčkem, jak ostatně jednoznačně dokazuje i známá Horáčkova kniha Jak pukaly ledy". Jsem i zvědavý, na kolik si pan Kocáb cení své pověsti. Miliónek? Dva? Nebo snad tři?
I když jsem článek Petra Placáka četl několikrát, nevšiml jsem si toho, že by autor obvinil Michaela Kocába, že byl v minulosti informátorem StB. (Jak například tvrdí Mladá fronta dnes, naposledy v rozhovoru s Kocábem z 29. 5. 1992). Petr Placák použil v článku citací ze svazku KTS Muk doslovných citací. Jsem přesvědčen, že pan Kocáb by měl místo P. Placáka či Necenzurovaných novin žalovat spíše toho, kdo svazek zavedl, tedy StB a její příslušníky. Možná by si měl uvědomit, že nepřestal být, ani po složení svého poslaneckého mandátu, veřejnou osobou, nepřestal být politikem. A je naprosto normální, když novináři o politicích sbírají informace, a je obvyklé, že se to potrefeným politikům nelíbí. Občas někteří z nich, možná proto, že jsou prozíravější, zveřejní pro ně nepříjemné skutečnosti sami a předejdou tak větším nepříjemnostem. Michael Kocáb to neudělal, i když obsah svého spisu znal. Seznámila jej s ním Komise FS pro vyšetřování událostí 17. listopadu pověřená lustracemi poslanců. Komise neprohlásila, že by pan Kocáb byl v minulosti spolupracovníkem StB a netvrdí to ani Petr Placák ve svém článku. Z článku vyplývá, že Michael Kocáb udělal v minulosti, snad pod nátlakem, některé ústupky. Například podepsal prohlášení, ve kterém je mj. uvedeno "Osobně budu zabraňovat případné infikaci hudební tvorby jinými hudebními skupinami, které se dopouštějí negativní činnosti spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života". Článek Petra Placáka na mne působí objektivně a pravdivě. Chování M. Kocába ne.
Dovolte malou vzpomínku. V listopadové době, když jsem zavítal do sídla OF v Laterně magice a uviděl tam aktivně poletovat Michaela Kocába, byl jsem dost překvapen. Jiří Dienstbier mně tehdy na dotaz ohledně Kocába odpověděl: "On je již úplně jiný než dříve, hodně se změnil". Dienstbierovu tvrzení jsem nevěřil. Později jsem se občas domníval, že jsem panu Kocábovi křivdil. Dnes vím, že nekřivdil. A to ne pro obsah spisu Muk, málokdo dokázal být vždy tvrdý a zásadový, ale pro následnou Kocábovu reakci. Protože se za své slabé chvilky nestydí, ale přechází do protiútoku. Šéfredaktor Reflexu Petr Hájek uveřejnil ve svém týdeníku v čísle 22/92, na stejné straně, kde byly publikovány osobní údaje s fotografiemi příslušníků Krajské správy StB Praha, článek s připomínkami ke cause "Kocábgate" (jak sám píše) s názvem "Kdo stojí v pozadí". Končí pointou "jak důležité je seznámit veřejnost s těmi, kdož stáli v pozadí" a konstatováním, že to Reflex zveřejněním části příslušníků StB začíná činit. Musím jeho paměti připomenout, že Necenzurované noviny, které za KOCABGATE kritizuje, s tímtéž začaly již dávno. Také bych mu rád připomněl jeho strach a nesouhlas, když ho k tomu, čím se chlubí, tedy zveřejnění estébáků, novinář, jenž dodal Reflexu uveřejněné materiály, přemlouval. V něčem má ale pan Hájek pravdu. V tom, že podobné informace by se měly zveřejnit zvláště o těch, kteří kandidují v nadcházejících volbách, ale nevím, proč to neudělal. Zveřejnění části svazku KTS Muk mohlo být poučením pro jiné lidi. Pro ty, kteří jsou také ve velké politice a některé skutečnosti zatajují. Třeba i ty, že jsou vedeni v kategorii kandidát tajné spolupráce, tedy kategorii sporné a spolupráci bez dalších materiálů neprokazující. Občané mají právo tyto věci o politicích vědět, zvláště před volbami. Z lidí věnujících se politice, tuto skutečnost na sebe prozradil pouze Václav Havel a snad nikdo trochu normální se nedomnívá, že by s StB spolupracoval. Mrzí mne, že další mlčí, i když měli dost příležitostí takovéto věci občanům sami oznámit. Již skutečnost, že politici nebo vysocí státní úředníci o tomto mlčí, již samo o nich vyvolává pochybnosti. Nemyslíte, pane Jiří Křižane, kandidáte tajné spolupráce s krycím jménem Mánes? Nebo pane Zenku Vodsloni, první náměstku ředitele Federální bezpečnostní informační služby? Je škoda, že NN musí říkat: "Tak pánové, do toho!" ...
Lubor Kohout