--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kohout Lubor č.: 1192
Název: Havlův politický emigrant - Leonard Čimo
Zdroj: NN Ročník........: 0002/018 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 12.06.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dne 12. června opustil Československo bývalý ředitel Inspekce slovenského ministerstva vnitra JUDr. Leonard Čimo a v utečeneckém táboře u švýcarské Constance požádal o politický azyl. Je to po převratu v listopadu 1989 druhý policejní důstojník na útěku. Ne, nechci Čima srovnávat s kpt. Žákem ze Zlína, Čimo totiž hrál daleko vyšší hru než Žák. A kdo je vlastně JUDr. Leonard Čimo? Původně pracovník hospodářské kriminálky, od ní přešel k státní bezpečnosti, kde sloužil necelý rok a půl na 12. správě StB v Bratislavě. Slouží mu ke cti, že od StB odešel na vlastní žádost. Až do své reaktivace v lednu 1990 pracoval ve Výboru lidové kontroly. K policejní práci se vrátil i díky Mečiarovi a byl jmenován ředitelem Inspekce slovenského ministerstva vnitra. Mečiar Čima podcenil, domníval se o něm, že je to člověk oddaný jemu osobně a je schopen a ochoten udělat pro to, aby se zalíbil svému šéfovi, cokoliv. Pověřil Čima několika ožehavými úkoly a on je splnil. Nejznámější je akce, kdy Mečiar, tehdy slovenský ministr vnitra, poslal Leonarda Čima pro svazky StB do Tisovy vily v Trenčíně, místního sídla StB. Při zadávání úkolu ovšem Mečiar prohlásil, že odvezení materiálů je odsouhlaseno federálním ministrem vnitra Richardem Sacherem. Uvedl také, že jde o to dostat svazky do bezpečí, protože se jich chtějí zmocnit trenčínští estébáci. Ti byli v té době v dočasných zálohách. Čimo materiály přivezl a předal je Mečiarovi.

Leonard Čimo se pohyboval v blízkosti pozdějšího slovenského vůdce, detailně poznal Mečiarovy metody, smýšlení. Zjistil, že tento muž nemá zábrany, že mu jde hlavně o osobní moc a nástroje k jejímu dosažení si nevybírá. JUDr. Čimo zůstal ve funkci i po Mečiarově odchodu z ministerstva vnitra a začal být slovenskému premiérovi nebezpečný. Nejen proto, že již hodně věděl, důvod byl i ten, že Leonard začal dělat svoji práci poctivě, začal vyšetřovat nezákonnosti v slovenské policii. Ne přestupky obyčejných policistů, ale hlavně trestnou činnost šéfů. Čimo je policajt jakoby z cizích filmů, dobrodruh, romantik, policajt, který se nebojí porušit zákon, když ví, že díky tomu zjistí a prokáže daleko závažnější trestnou činnost. Leonard se vžil do role bojovníka proti zlu. Samozřejmě se dá zamítnout, že Mečiara prokoukl pozdě, že mu také sloužil. Čimo má i diskutabilní minulost. Prokoukl však pozdějšího předsedu HZDS na Slovensku někdo dříve? A když no, postavil se mu? A pokud mu již postavil, vydržel v tom boji? Nevím o nikom, Gál i Žitný jsou již delší dobu v Praze a Mečiara škádlit dávno přestali.

Čimo získal informace o tom, že někteří slovenští policisté vytvářejí pro slovenského vůdce politickou policii schovanou vámi slovenského ministerstva vnitra. Zjistil, že pro Mečiara plní velmi podivné úkoly. Vydal se po stopách a informace se mu potvrdily. Samozřejmě byl důrazně varován, aby svého šetření zanechal, ale nedbal toho.

Co vlastně Čimo věděl? Bylo toho hodně. Nejen to, čeho byl sám přímým svědkem, nebo snad vyšetřil on a jeho podřízení na inspekci. Věděl a znal mnohem víc. Věděl, co prováděl Svěchota, pokud byl ještě ve funkci ředitele bratislavské expozitury Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, nebo později, když Svěchota přešel na funkci náměstka slovenského ministra vnitra. Svěchota byl agent státní bezpečnosti, po listopadu byl reaktivován a hlavně zkompromitován. Dá se předpokládat, že mnoho věcí pro Mečiara nedělal úplně dobrovolně, ale byl spíše používán. O tom, jaký je Mečiar, bohatě vypovídá skutečnost, že se obklopil agenty státní bezpečnosti. Tito lidé jsou velmi lehce ovladatelní tím, kdo jimi utajovanou skutečnost spolupráce s StB zná a dokonce má k dispozici kompromitující materiály. A tak zatímco se ve Federálním shromáždění vedly diskuse o tom, zda zveřejnit či nezveřejnit spolupracovníky státní bezpečnosti, o tom, jak jsou tito lidé lehce vydíratelní, Mečiar na Slovensku je na dávno Slovensku vydíral. Nikdo mu v tom nezabránil. Ale zpátky k panu Svěchotovi, on to byl, kdo se postaral o to, aby byly vytrženy listy z bratislavského registru svazků StB. Stránky, na kterých kromě Svěchoty byl zapsán hlavní kádrovák slovenského ministerstva vnitra Štern v kategorii agent a Vladimír Mečiar v kategorii kandidát tajné spolupráce. Nepochybně Svěchota uklidil, či pro Vladimíra Mečiara obstaral daleko více materiálů státní bezpečnosti. A Svěchota Leonardu Čimovi důvěřoval a hodně věcmi se mu svěřil. Bylo období, kdy chybělo velmi málo k tomu, aby se nechal přesvědčit a vše oficielně uvedl do protokolu. Bohužel však Svěchota nenašel přece jen dost odvahy a pravdu neřekl. Čimo zjistil, že pracovníci zvláštního odboru v Banské Bystrici, což prakticky je sledovací útvar středoslovenské policie, sledují Mečiarovi politické protivníky. Čimo se do Banské Bystrice rozjel na inspekční kontrolu a jeho informace se potvrdily. Informoval slovenského ministra vnitra Pittnera, a to byl konec jeho oficiálního šetření. Urychleně byl odvolán. Samozřejmě, že dokazování nezákonného sledování dodatečně není snadná záležitost. Na takovéto akce se nevede normální dokumentace, to znamená, že pro její přikrytí jsou prakticky dvě možnosti: 1. Sledování se celé provádí v rámci jiné skutečné akce, na akci normálně vyžádanou třeba kriminální policií se nasadí jen část sledovacího týmu a zbývajícími lidmi a auty je sledován ožehavý objekt. Samozřejmě se vše zaznamená na řádně objednaný případ. 2. Vede se úplně fiktivní dokumentace někoho jiného, nejlépe na toho, kdo se pohybuje v blízkosti skutečně sledovaného, ať již v bydlišti či pracovišti. Při případném provalu sledovačů se dá vždy říci, že sledován byl někdo úplně jiný.

Celé se to dá přikrýt i domluvou s některým operativním útvarem, který na náhradní osobu vystaví objednávku. Čimo v Bystrici objevil právě takovýto druhý případ a nejenom tam. Zjistil, že stejně pracuje i část Bratislavského zvláštního odboru policie. Nezákonně sledován tak byl podle Čimova šetření například tehdejší předseda Slovenské národní rady František Mikloško, předseda bezpečnostně branného výboru SNR František Javorský a další lidé. Čimovi bylo zabráněno nezákonnosti prokázat.

Leonard však nemlčel, se svými poznatky seznámil předsedu SNR Františka Mikloška, federálního ministra vnitra Jána Langoše, předsedu branně bezpečnostního výboru SNR Františka Javorského, poslance FS Štefana Bačinského a další politiky. Vše se dozvěděl i Václav Havel. Nic se však dál nedělo a těžko říci, proč. Zda proto, že si nikdo nechtěl pálit prsty, nebo věc snad nepovažoval za důležitou, nevím. Nejpravděpodobněji si páni politici se zájmem vyslechli informace a domnívali se, že si je ponechají v záloze pro strýčka Příhodu. Přecenili sebe a podcenili Mečiara. Leonard Čimo byl ministrem Pittnerem sesazen z funkce ředitele inspekce a bylo proti němu zahájeno vyšetřování pro zneužití pravomoci služebního činitele. Měl se jí dopustit tím, že dal pokyn k neoprávněnému použití služebního vozidla a k neoprávněnému proplacení diet svým podřízeným. Jasná záminka, kromě toho vyšetřování vojenské prokuratury bylo zastaveno se zdůrazněním, že se Čimo tr. činu nedopustil. Čimo byl přeřazen na naprosto podřadné místo v městském velitelství policie v Bratislavě. Od konce roku 1991 se snažil od slovenské policie rychle odejít, nedařilo se mu to. Leonard velmi dobře věděl, že jako policista je daleko více zranitelnější než v civilu. Že není velký problém něco vykonstruovat. Znal tedy Mečiara a jeho nohsledy. Znal metody státní bezpečnosti.

Pracovníci z FBIS, kteří chtěli v Čimově šetření pokračovat, byli po návštěvě u prezidenta z FBIS vyhozeni, byl jsem mezi nimi a Václavu Havlovi jsem se snažil vysvětlit důležitost Čimových šetření a nutnost v nich pokračovat a nezákonnosti zdokumentovat a poté prokázat. Marně. Po velké snaze se mu podařilo k 1. 6. 1992 odejít, právě včas.

Od svého odchodu se kontroloval. Již dříve dostával různé výhrůžky, zvláště potom, kdy část věcí zveřejnil. Jeho manželka byla před jejich bydlištěm napadena neznámým mužem, podařilo se jí utéct do auta a odjet. Leonard byl přepaden v domě, kde bydlí, s těmi dvěma útočníky si poradil, Čimo byl dobrý karatista. Vyhrožovali, že unesou jeho pětiletého syna a znásilní sedmnáctiletou dceru. Na to vše byl na Slovensku sám.

Od voleb se skrýval. Měl informace, že má být zatčen a uvězněn. Věděl, že ve vazbě by byl vydán na milost a nemilost, věděl, že Mečiar se chce pomstít.

Ve středu 10. 6. 1992 odjel s manželkou do Prahy, tedy jsem jej naposledy viděl. To již Leonard věděl, že se na Slovensko nemůže vrátit. Již věděl, že má být okamžitě zatčen. Rozhodl se alespoň na čas odejít za hranice. V Praze jsem s ním udělal rozhovor pro Metropolitan, poslední, který Leonard poskytl v Československu před emigrací. V pátek 12. června již byl přijat do utečeneckého lágru ve Švýcarsku.

Nedivím se mu, že zvolil tento způsob. Je velmi statečný a mnoho lidí v této zemi mu nesahá po kotníky, a to i přesto, že byl rok a půl příslušníkem StB. Velmi mne mrzí, že Leonard Čimo svůj boj prohrál, že prohrála demokracie na Slovensku, že lidé dali přednost populistickému vůdci s bolševickými metodami. Znovu musím zopakovat, že za Mečiara, za to, že lidská práva nebudou na Slovensku opět nic znamenat, za to, že z Československa již zase utíkají stateční lidé, nesou odpovědnost naši politici, včetně toho nejvyššího, mesiantského Václava Havla. Leonard Čimo byl daleko statečnější než jeho prezident, ale i prozíravější. Věděl o mnoho dříve, kdo je to Mečiar a jeho poskoci a kam Slovensko dovedou. Václav Havel zatím spal na Pražském hradě a lebedil si ve své vlastní dokonalosti. Jeho poradci zatím od něj odháněli s jeho vděčným souhlasem protivné mouchy, které mu chtěly našeptat: Václave, nespi! Nepovedlo se: Václav spal.

Lubor Kohout