--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno č.: 1195
Název: Já, spolupracovník StB aneb seznámení přes seznamy
Zdroj: NN Ročník........: 0002/018 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Po zveřejnění seznamů spolupracovníků Státní bezpečnosti je sídlo pražské redakce zavaleno obrovským množstvím telefonátů, z větší části souhlasných. Tyto seznamy obsahují nejen jména herců, zpěváků či spisovatelů, ale také jména obyčejných lidí. Každý ze zveřejněných byl s StB ve styku, neznamená to však skutečnost, že někdo podepsal zápis o výslechu a byl dán mezi spolupracovníky, jak se někteří lidé snaží obhajovat. Možná v krajním případě je na seznamu malá skupinka lidí, kteří spolupráci podepsali nebo ústně přislíbili a poté třeba emigrovali, aniž by ke skutečné spolupráci mezi nimi a StB došlo. Těch málo lidí je však převáženo hordou poctivých udavačů, z nichž mnozí "pracovali" za peníze a plnili konkrétní zadané úkoly. Rovněž nemůže obstát argumentace postižených, že byli do seznamu zaneseni nevinně či chybou. Registr je něco jako pozemková kniha, listy jsou řazeny podle data a číslovány. Přepsat registr, vedený od roku 1954, by byla velká piplačka a přepis či vpis by byl snadno rozpoznatelný. Samozřejmě, pokud by nebyl provedený nějakým odborným padělatelským pracovištěm. Z tohoto registru jdou stránky pouze vytrhnout (viz případ Mečiar, Tisova vila a vytržení pěti stran), ale jsou uloženy ještě někde jinde. Seznamy přepisoval SEO (Statisticko-evidenční odbor FMV). Ve výjimečných případech ani nemuselo dojít k písemnému souhlasu, stačil souhlas ústní za přítomnosti dvou estébáků. Někdo také podepsal spolupráci jen svým krycím jménem.
ŽALUJTE SVÉHO ESTEBÁKA.
Každý ze zveřejněných má právo se bránit, pokud si není vědom spolupráce. V případě zveřejnění jména a souhlasícího data narození je prvním krokem osobní lustrace, která se podává na adresu FMV-Federální ministerstvo vnitra, poštovní přihrádka 1 109, 111 21 Praha 1. K ní musí být přiložen 200 korunový kolek a tato Žádost o vydání osvědčení podle ust. ş 2 odst. 1/písm. a, b, c, zák. č. 451/1991 Sb. musí být vlastní rukou podepsána před notářem na základě přiložení 20 korunového kolku. Jako další krok k očištění doporučuje Antikomunistická aliance ve svém prohlášení č. 11 výzvou ke zveřejněným, že pokud jsou přesvědčeni o tom, že byli do seznamu zapsáni neprávem, aby nežalovali Necenzurované noviny, ale ty, kdo je zanesli do registru. Chceme získat informace od lidí v seznamech zanesených, kterým zaručíme anonymitu. Jde nám o svědectví za účelem rokrytí práce Státní bezpečnosti, jak vydírala národ vlastní země a čeho byla schopna. Tyto informace chceme v našich novinách zveřejňovat postupně, tedy tak, jak je získáme.
Na seznamu se objevil překladatel, který byl vždy po návratu do ČSSR navštěvován příslušníky StB a byl dotazován na skutečnosti, z právě navštívené země. Tyto své poznatky sděloval StB, která jej do spolupracovníků zanesla i přesto, že nic nepodepsal. Po návratu z vojny se mladý člověk přihlásil na studium římsko-katolické bohoslovecké fakulty. Oblastní církevní tajemník, spadající do tajemné probolševické Pacem In Terris, předal jeho jméno StB, která mladíka navštívila zhruba 5 x a ve voze po něm požadovala informace s tím, že by jeho bratr nemusel odmaturovat. V tomto případě StB nejvíce zajímaly náboženské semináře a řehole (řády v církvi). Tento muž podepsal doklad o mlčenlivosti svým krycím jménem, aby byl poté vnesen mezi spolupracovníky.
Sebeobrana dopisem
Nebude na škodu odcitovat několik pasáží z dopisů lidí, kteří se v seznamech našli. Například ing. Vladimír V. požaduje v pěti větách po redakci omluvu, aniž by uvedl bližší informace, například, jak StB přišla na jeho jméno a v jakých souvislostech. Paní dr. Eva Š. potvrzuje dopisem své domněnky, že její manžel spolupracoval a v seznamu jej našla. Souhlasí se zveřejněním tohoto seznamu a razantně prohlašuje, že s takovým člověkem nemůže nadále žít.
Se zveřejněním jmen všech estebáckých fízlů souhlasí sestra Zdenky Salivarové-Škvorecké, která žije v Praze. Napsala nám o jejich rozmetané rodině a výsleších a chce vidět podpis své sestry o vědomé spolupráci. Nakonec se k celému případu paní Salivarová-Škvorecká vyjádřila, že v době, kdy měl její manžel problémy s knihou Zbabělci, byla asi v roce 1959 před svou cestou konferenciérky do Francie kontaktována fízly v Bartolomějské, kde po ní žádali spolupráci. Musela podepsat prohlášení, že o této zkušenosti nebude s nikým mluvit a musela do tohoto prohlášení vepsat loajalitu, "že když budu vědět o někom, kdo chce uškodit panu prezidentovi Novotnému a našemu socialistickému zřízení, že jim dám vědět. (...) Po návratu mně nevolali, nemusela jsem podávat žádná hlášení." A paní Škvorecká dodává, že pokud se ve spisech prokáže, že někoho udala, dá za každého udaného milión dolarů.
Skutečně se ke zveřejnění svého jména v seznamech postavil ing. Vilém Ž., který nikdy nebyl v KSČ ůa jako pracovník ČTK byl v roce 1975 kontaktován estebákem jménem Kříž, na kterého v těchto dnech podal podnět k zahájení trestního stíhání pro poškození pověsti a zájmů ze strany žalujícího. Estebák Kříž vlastnil konspirační byt ve Štěpánské ulici, kde při fernetu chtěl po ing. V. Ž. například vědět, na které straně psacího stolu má telefon Anglický obchodní rada. Jmenovanému předložil k podpisu jednoodstavcové prohlášení, jehož obsahem byl slib, nezmiňovat se nikomu o těchto společných rozhovorech. Inženýr Vilém Ž. prohlašuje, že nikoho ze svých spolupracovníků neshodil a nakonec byl v roce 1978 z ČTK na hodinu vyhozen coby nepřítel strany. Z kanadského Ontaria napsal dřívější pracovník Deutsche Lufthansa AG pan Jan R., který pracoval do roku 1984 na letišti v Ruzyni, kdy mu 23. prosince bylo odepřeno nadále pro tuto společnost pracovat. V dopisu přiznává, že byl kontaktován složkami Pohraniční stráže a Pasové kontroly ČSSR, ale žádné složce MV ČSSR se neupsal ke spolupráci. Dále mj. píše, že pracovní poměr u čsl. podniků mu byl mařen pracovníky MV, a proto v roce 1986 emigroval.
"Pokud jste se Vy a Vaši kolegové rozhodli aplikovat komunistické způsoby podle hesla ŢKdyž se kácí les, lítají třískyŢ, tak Vás upozorňuji, že třísku ze sebe udělat nenechám," nám sděluje pan Petr B., jeden ze seznamářů. Uznává, že přišel do kontaktu asi 5 x se Státní bezpečností, kdy po něm chtěli informace ohledně lidí pracujících na FMEP, kteří jezdili na zahraniční služební cesty. Nikdy se údajně ani ústně, či písemně nezavázal, rodina prý byla od roku 1949 komunisty perzekuována. Dále píše: "Jakým způsobem jsem se dostal do zmíněného typu evidence StB, nevím, ale pracovníci StB jistě také potřebovali vykazovat činnost, leccos fingovat a podobně." Autor dopisu nás pak vyzývá k okamžitému zveřejnění řádné omluvy vůči jeho osobě v nejbližším vydání našeho listu. Sděluje nám, že pokud náš list již nevyjde, můžeme omluvu učinit v Lidových novinách.
"A nakonec, zdali Vám to dovolí stav Vašeho svědomí a Vaší mysli, pak teprve jména těch zlomených, nedobrovolných obětí StB. Ale hlavně uvésti jména jejich vyšetřovatelů a lamačů těch chudáků, kteří se často shodou okolností dostali do kola estebácké mašinerie. A to byste si měli uvědomit, protože tím škodíte Vaší pověsti a serióznosti Vašeho tisku. Zdá se mi, že toužíte po senzaci a úmyslně rozněcujete nenávist, nepokoj a neklid mezi lidmi. A to není přece úkol novináře!" (doslovná citace z dopisu JUDr. Václava P. z Brna)
Výhrůžky nás nezastaví
Co dodat závěrem? Jak už bylo řečeno na tiskové konferenci Antikomunistické aliance (17. června), budeme usilovat na podzim tohoto roku o zveřejnění estebáků a řídících důstojníků uzurpátorského molocha, jakým Státní bezpečnost byla. Několik naivistů zatelefonuje do redakce a sdělí, že nejenom mě či někoho dalšího z redakce zlikvidují. Prý na likvidaci již mají připravené lidi. Ať jsou již ohlasy jakékoliv, budeme se jim v některém z dalších čísel opět věnovat.
Náměstek generálního prokurátora ČR Ctirad Löffelmann 22. června na tiskové konferenci prohlásil, že seznamy "se jeví jako kompletní a autentické."
A to je pro naší společnost optimistické... Pepíno Maraczi