--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Placák Petr č.: 1197
Název: Český stát kontra komunistická federace
Zdroj: NN Ročník........: 0002/018 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dnes poprvé od 17. listopadu cítím, že naše zplihlé plachty začínají nabírat vítr. Po dvou letech úspěšného konzervování či "transformace" všech možných i nemožných struktur z dob minulých přichází konečně naděje na nějakou zásadní změnu. Díky rozdělení přežívající federace totiž zanikne i komunistický stát se vším, co k němu přísluší, čeho jsme se dodnes nedokázali zbavit, s čím se i Rudá kráva dvě léta marně potýká. Konstituce českých zemí jako suverénního českého státu bude znamenat zásadní zlom v našem současném postkomunistickém stavu letargie a rychlé dokončení všech systémových změn - přerušení právní a politické kontinuity s komunistickým státem a jeho režimem a definitivní potvrzení změny hospodářství a tím i hospodaření. Rozdělení federace bude mít též negativní dopad (pro nás a pro pravdu volnou hospodářskou soutěž pozitivní) na nejrůznější socialistické hospodářské monopoly, stejně jako to bude znamenat radikální zásah do staronové státní správy a její rozsáhlou redukci. Samostatný český stát má kromě toho, že může mnohem rychleji dosáhnout hospodářské a politické stability i rychlého přičlenění k západoevropským zemím, pro svou obnovu šanci získat morální opodstatnění tím, že se poctivě vyrovná s komunistickou minulostí, pozvedne spravedlnost a viníky pohne k odpovědnosti. Od ČSFR jsme se nedočkali ničeho, není to stát, který jsme chtěli 17. listopadu a nezaslouží si další, byť opět poupravenou existenci. I když k velké politice ODS mají mnozí výhrady, je to jediná proreformní síla, která ví, co chce a která jde bez větších zakolísání k cíli. Navíc její předseda převyšuje všechny ostatní naše politiky o celou hlavu, vzácně nepřináležeje k sortě českých užvaněnců. Nechtěl bych to zakřiknout, ale tím, že se Václav Klaus rozhodl přijmout post českého premiéra, bez velkých řečí jasně ukázal, kudy vede cesta a také, jak se dělá politika. Všichni ti, kteří v roce 1989 uvítali pád komunistického režimu, se dnes musí jednoznačně postavit na obranu probíhajících změn v českých zemích, kterým hrozí zastavení ve společném státě se socialistickým Slovenskem. Samostatnost českých zemí bude znamenat konec všem iluzím a nadějím čs. komunistů.

Petr Placák