--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1207
Název: Jak ke komunistickým zločinům přistupují v civilizovaných zemích
Zdroj: NN Ročník........: 0002/018 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Forum spolkového ministra spravedlnosti Prvního fora spolkového ministra spravedlnosti se zúčastnilo na padesát význačných osobností (žurnalistů, justičních funkcionářů, univerzitních profesorů a hostů - mezi nimi též oba ministři sprav. České i Slovenské republiky).
V úvodním referátu promluvil profesor státního práva na univerzitě v Köln dr. Klaus Stern, který uvedl: Touha po právu byla základní hnací silou pro pokojnou revoluci proti ujařmění části naší vlasti. Právní vakuum justice i administrativy v DDR ve znamení marx-leninské doktriny s jejím totalitním pojetím člověka. Právo se mohlo realizovat pouze ze shora dolů, subjektivní práva občanů byla jen na papíře. Nezávislost soudů neexistovala. Stát a právo byly jen poslušnými nástroji panství SED a morální kategorie byly z myšlení a jednání lidí vypuzeny. Tak jako před 200 lety velká idea lidských práv a duch právního státu a svobodné demokracie propůjčily výzbroj, která setřásla diktaturu zemdleného a zkorumpovaného režimu. Jeho hanebné činy lpí dodnes na bedrech lidí. Odčinit je, poskytnout náhrady a obnovit spravedlnost, pokud je lidstvo toho schopné, patří k příkazům hodiny. Je k tomu třeba klást velké nároky na právní politiku, jako tomu bylo svého času při odčiňování nacionálně socialistického bezpráví, což bylo právem označeno za "čestnou povinnost německého národa". Právní nástroje jsou k tomu nepostradatelné. Všechny tři moci, především zákonodárná, jsou povolány. Jejich jednání samo nepostačí, každá právní konstrukce musí být podpořena morálně-duchovně-především autoritou těch, kteří utrpěli bezpráví.
Deviza právního státu tvoří základ států západoevropského a atlantického prostoru. Jeho požehnání si musili občané východní a střední Evropy tak dlouho odpírat, až si právní stát svou vlastní odvahou probojovali.
Z referátu ministra dr. Klause Kinkela: Pohled na dějiny ukazuje, že proces překonání státního bezpráví se často nepodařil, nebo vůbec nebyl podniknut. Buď se vyhlásila všeobecná amnestie, která každou trestní odpovědnost uhasila - tak např. v mnoha latinsko-amerických státech po konci vojenské diktatury, nebo společnost tuto problematiku zatlačila a považovala ji - aniž se o tom vůbec hovořilo - za neexistující. (U nás Občanské hnutí a další falešní filantropové). Brutální cestou byla likvidace reprezentantů starého systému.
Takové cesty jsou právnímu státu uzavřeny. Násilí stejně jako pomsta se nesnáší s ideou práva. Němci mají zvláštní zkušenosti s tím, kam vede zanedbání nebo nedokonalé vypořádání s minulostí. Amnestie je zejména ze strany obětí zatím nepřijatelná. Nezbývá tedy, než jít cestou právního státu. Pro ministra spravedlnosti z toho vyplývají tyto úkoly:
1) výstavba právního státu v nových zemích - soudci a prokurátoři, kteří "šplhavě" sloužili SED režimu, těm nemůžeme svěřit právní stát,
2) otevřené majetkové otázky - 50 % půdy a pozemků DDR bylo k 3. 10. 1990 vyvlastněno do tzv. národního majetku. Bude třeba reprivatizace,
3) rehabilitace obětí 40 letého bezprávného režimu, 4) potrestání pachatelů, stíhání, jak to dnes nazýváme, vládní kriminality.
SED režim lidi systematicky ničil a narušoval lidské osudy. Z politických důvodů byli neoblíbení občané trestně stíháni, dáváni do psychiatrických ústavů, nuceně vysídlováni, bylo jim bráněno ve vzdělávání a v životním úspěchu. Je třeba tyto oběti rehabilitovat, a to rychle. Obětem musíme dát možnost, aby o svém utrpení mohli hovořit a musíme jim naslouchat a mít pochopení. Pod vládní kriminalitou se rozumí nejen kriminalita dřívějšího vedení SED, ale všechny státně spáchané trestné činy: dozorci v Bautzen, smrtícími střelami na berlínské zdi. Nesmí se potvrdit věta, že "malé pověsíme a velké necháme běžet." Právě proti těm, kteří spáchali bezpráví na nejvyšším místě, kteří se na účet svých spoluobčanů obohatili, na jejichž rukou případně lpí krev, musí být provedeny právní procesy. To není pomsta, odplata, nejde také o "prvky justice vítězů" - jde prostě o spravedlnost. Vina musí být však prokázána individuálně a konkrétně.
Chci jít ke kořenu věcí: Je naše trestní právo k potření tohoto druhu kriminality vůbec způsobilé? V trestním právu jde vždy o individuálnímu vzepření se proti existujícímu právnímu pořádku. Jen když právo dává rámec, může být bezpráví, které z tohoto rámce vypadá, konkretizováno.
V bývalé DDR vypadaly věci jinak: Celý stát byl v širokých okruzích odpojen od práva. Právo padlo za oběť prvenství politiky původně určené k potření fašistického bezprávného režimu. Odchýlení se od práva v DDR nebylo jen v konkrétních případech, ale stalo se politickou normalitou. Celý systém se odchýlil od právního státu v našem pojetí.
Z toho vyplývá tento závěr: potřebujeme trestní právo pro zpracování období bezprávnosti. Nejde to bez něho. Kde dříve vládnoucím a jejich pomocníkům bylo bezpráví a vina individuálně prokázány, musíme a budeme je trestat. Také po konci národního socialismu někteří lidé si namlouvali, že kolektivní zločiny mají být interpretovány jako jednání systému, aparátu, že pro osobně motivované jednání nebyl ponechán žádný prostor. Tato představa byla odhalena jako klamná. Ukázalo se, že život mnoha lidí závisel od docela konkrétního chování jednotlivých pachatelů. Tak úzký individuální prostor pro chování ani za diktatury nebyl. V dalších referátech se hovořilo o právním státu a justici. Těžko snesitelné se zdá dilema právního státu při trestání spáchaného bezpráví s ohledem na právní zásadu "nulla poena sine lege" také v případě bezprávního státu. Mohou opravdu špičkoví funkcionáři a velitelé kriminálního režimu být potrestáni toliko pro korupci nebo volební podvod, nebo ve věci rozkazu ke střelbě jen jako provaděči nebo pomahači.
Důvěru v právní stát musí justice vytvořit pomocí soudců a prokurátorů, kteří věrohodně reprezentují nový začátek. Kde vezmeme takové soudce a prokurátory? Jsou tu ti samí lidé, personál, který přejímáme, se nedá úplně vyměnit.
K potrestání pachatelů. Trestní právo právního státu není s to soudit totalitu diktátorského zásahu. Nyní volají po potrestání nejhlasitěji ti, kteří nejméně udělali pro odstranění bezpráví. Tu se hodí myšlenka Starého zákona o obětním beránkovi - je jim třeba obětního beránka, aby se mohli zbavit vlastní viny. Oběti vládní kriminality nemají pro tyto potíže s řešením tohoto bezpráví porozumění. Nerozumějí tomu, proč to trvá tak dlouho, v jejich očích jsou tyto zločiny jasné. Nechápou, proč právní stát tak prospívá těm, kteří jako vládnoucí ve své zemi právo tak pošlapali. Právní stát však nezná žádné rozdíly, jedná s každým stejně. Také SED pachatelé mají právo na slušné a řádné právní řízení.
Nyní musíme přemýšlet o tom, jak oběti smířit a vytvořit právní smír. Oběti zůstávají zraněny i potom, kdy pachatelé jsou potrestáni. A čím je čin těžší, tím těžší a delší je pro oběti cesta k vnitřnímu smíru. Lidé také nemají porozumění pro to, a jsou ohromeni, když starým elitám se již zase dobře daří, zatímco oni musí bezpráví, které jim tehdy bylo způsobeno, dále nést. Máloco se tak dotklo mladé generace šedesátých a sedmdesátých let, jako nepřetržitá kariéra národních socialistů v soudnictví, hospodářství a ve vědě.
Uvedené myšlenky byly dále rozvíjeny v bohaté diskusi fora. Brožura je velmi podnětná a bylo by vhodné pořídit její celý překlad.