--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla č.: 1230
Název: Jeden z prezidentových mužů - Jiří Novotný
Zdroj: NN Ročník........: 0002/019 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Demokratický způsob spravování věcí veřejných znamená, že je právem občana upozorňovat na chyby, nedostatky a tím více na porušování platných zákonů na všech stupních státní správy. Povinností státní správy zase je tato upozornění řádně prošetřit, a ze zjištěného vyvodit závěry, to znamená příčiny a důsledky řešit - padni komu padni. Dokud se takovýto postup nestane samozřejmou součástí činnosti státní správy, je demokratický vývoj v naší zemi ohrožen!
Jedním z příkladů toho, že neschopní, nekompetentní a osobní i morální předpoklady pro výkon vedoucí funkce, postrádají lidé, kteří navíc při výkonu své funkce postupovali v rozporu se svými, zákonem stanovenými povinnostmi, nejen nebyli voláni k zodpovědnosti, ale dokonce dostali další významnou funkci, je pan Jiří Novotný, v současné době pracovník bezpečnostní sekce Kanceláře prezidenta republiky. Do konce roku 1991 ředitel Federální informační bezpečnostní služby (FBIS), odvolaný z funkce pro neschopnost a závažné nedostatky, organizační a personální problémy při vedení FBIS.
Kdo je Jiří Novotný a jak se dostal tento mladý člověk do významné funkce ředitele FBIS? Jakou měl kvalifikaci, co dělal před listopadem?
Jiří Novotný nedokončil studium na průmyslové škole kamenické v Bechyni (nebyl však vyhozen z politických důvodů), pak nějaký čas pracoval jako průvodčí ČSD (zde byl vyšetřován kriminálkou pro podezření z pašování), určitou dobu působil u Vodních zdrojů. Jeho spolupracovníci z Vodních zdrojů byli velmi překvapeni jeho jmenováním do funkce ředitele tajné služby, protože se domnívali, že J. Novotný byl fízl. Měli pro to několik důvodů, jeho zvláštní chování i podezřelé okolnosti. Jednak našli při úklidu maringotky v jeho věcech náhradní státní poznávací značku na auto (samozřejmě s jiným číslem), jednak jim bylo divné, že když měl J. Novotný autohavárii a VB mu sebrala řidičák, nijak se nevzrušoval a skutečně, druhý den "někam" odjel a když se vrátil, měl řidičský průkaz zpátky. Podezřelé jim také bylo, že jezdil každý rok individuálně do SSSR, což v té době bylo velmi neobvyklé.
Od roku 1988 pracoval J. Novotný jako uklízeč (kostelník) v chrámu sv. Víta v Praze. Je známo, že takováto místa byla obsazována se souhlasem Státní bezpečnosti a dostat je bez jejího souhlasu, bylo prakticky nemožné. Důvěra, kterou takto StB panu Novotnému projevila, musela mít nějaké důvody.
Později se pan Novotný stal ze dne na den asistentem režie u Jiřího Svobody (současného předsedy KSČ) a jeho kariéra na Barrandově pokračovala v produkci, v týmu pana Křižana (bývalého poradce prezidenta Havla a nynějšího prvního náměstka ministra vnitra ČR).
Po listopadu nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie, kde se stal ředitelem sedmého odboru, později, vzhledem ke svým známostem na vysokých místech, ředitelem FBIS.
Jeho zásluhou a pod jeho vedením, se tato nově vznikající tajná služba, která v té době ještě disponovala řadou nových, službě demokracii oddaných lidí, stala zcela neakceschopnou.
Hlavní příčinou tohoto stavu byla personální politika, kterou ředitel J. Novotný uplatňoval. Pod jeho vedením se na FBIS vytvořila "mocenská elita" - pevné spojení nových nekvalitních lidí (po stránce morální či odborné) a starých osvědčených příslušníků StB - tzv. nepostradatelných odborníků.
Do služby přijímal své kamarády a obsazoval jimi vedoucí funkce, bez ohledu na jejich nedostatečné vzdělání, bez ohledu na jejich osobnostní a morální předpoklady. O nějakém zpracování metodiky výběru lidí nechtěl ani slyšet, co kdyby kamarádi nebyli shledáni vhodnými? Nejvyššími funkčně postavenými pracovníky služby se stali reaktivovaní příslušníci StB z let padesátých, kteří pracovali v té době na vnitřním nepříteli. Nejvyšší funkci (hned po náměstkovi) dostal pan J. Vostrý, který proslul v padesátých letech úspěchy v boji proti vnitřnímu nepříteli, tzn. proti příslušníkům tehdy zakázaných politických stran, proti církvi apod. a byl za to tehdy vyhodnocen jako nejlepší pracovník StB na okrese Chomutov. Jeho "vhodnost" byla pravděpodobně posílena i příbuzenskými svazky s náměstkem Vodsloněm, který ho tvrdě hájil jako "nepostradatelného odborníka".
Dalšími "nepostradatelnými odborníky", které pan Novotný instaloval do funkcí, byli například Josef Dittrich, absolvent fakulty StB, VŠ SNB a kurzu KGB v Moskvě, pracovník II. správy StB = boj proti vnitřnímu nepříteli, pověřený spoluprací se ZO KGB v Milovicích a podílející se na kontrarozvědné ochraně účastníků zájezdů Čedoku.
Jaromír Vágner, absolvent fakulty StB, pracovník II. správy StB, který již v roce 1968 iniciativně navázal styk se sovětskou posádkou v Milovicích a měl v popisu práce i rozpracování zahraničních montérů při výstavbě závodu v Kamyšinu v SSSR. Milan Přerovský, opět absolvent fakulty StB VŠ SNB, který měl v náplni práce rozpracování problematiky emigrantů a navrátilců a vnější kontrarozvědnou ochranu střední skupiny sovětských vojsk a ČSLA, dlouholetý příslušník StB.
Jiří Petřík, také absolvent fakulty StB, pracovník kontrarozvědky se zaměřením na ochranu řidičů kamionové dopravy, byl dokonce tak oddán rodné straně, že udával vlastní rodinu za "protistátní postoje" a náboženské přesvědčení.
Tak bychom mohli pokračovat dále, to je jen drobná ukázka. Podstatné je, že pan Novotný udělil devadesáti procentům pracovníků, kterých se týkal lustrační zákon, výjimku! Nově přijímané pracovníky např. pana Kačabu, dal k těmto lidem do učení (pan Kačaba se vyučoval u pana Vostrého) a ti se pilně učili, zejména estébáckým metodám práce. Když nastal čas ke střídání stráží v důsledku lustračního zákona, tak pan Vostrý se stal poradcem ředitele a pan Kačaba zaujal jeho místo - kontinuita byla udržena. Tito lidé, spolu s pracovníky StB před listopadem, zaujímali vedoucí funkce a svou neschopností, či vědomou snahou o to, aby nevznikla tajná služba schopná kvalitně plnit úkoly obrany demokracie a bezpečnosti státu, podlamovali akceschopnost FIS.
Ředitel Jiří Novotný zakázal odborné školení pracovníků, persekvoval pracovníky, kteří kritizovali jeho neúnosnou personální politiku, neschopnost v řízení služby, organizační chaos, a v důsledku toho stále větší neschopnost služby plnit úkoly, které jí byly určeny. Situace vyvrcholila dopisem 70 pracovníků FIS společné schůzi Federálního shromáždění, ve které upozorňovali na situaci ve FBIS a žádali o pomoc při jejím řešení. Ačkoliv pracovníci FBIS využili svého petičního práva, rozpoutal ředitel Novotný postihy proti lidem, kteří dopis podepsali a teprve zásah bezpečnostního výboru Federálního shromáždění ho přiměl sankce odvolat. Proti estébáckým metodám, které použil proti svým podřízeným, vystoupil na shromáždění pracovníků FIS náměstek J. Bašta a od té doby bylo zřejmě rozhodnuto o jeho likvidaci. Kolem celé záležitosti se rozproudila i diskuse v tisku, ale nic se nestalo. Pan Novotný řediteloval dál za plné podpory pana prezidenta Havla, ministra Langoše, poradce prezidenta Křižana, kteří na dopisy a stížnosti pracovníků FIS o neudržitelné situaci v úřadě prostě neodpovídali.
Po schválení zákona o FBIS se rozpoutala bitva o to, kdo bude českým náměstkem. Vláda ČR o této věci hlasovala pětkrát, čtyřikrát nerozhodně a po páté zvítězil pan Vodsloň, který se obklopil estébáky a kamarády, sice neschopnými, ale oddanými jeho osobě. Pan J. Bašta, který se nehodlal smířit s tím, že neschopní noví lidé vytvořili spolu s estébáky společnost pro rozložení nové tajné služby, a který byl rovněž kandidátem na funkci českého náměstka, samozřejmě neměl šanci.
Vzhledem k neschopnosti pana Novotného se situace ve FBIS stále zhoršovala, a proto pan Bašta a další dva pracovníci FBIS soukromě navštívili pana prezidenta, aby ho o některých věcech důležitých pro bezpečnost státu informovali.
Den po této návštěvě jim byl pozastaven služební poměr a byli, pod dohledem ozbrojence, vyvedeni z budovy.
V písemném zdůvodnění stálo, že navštívili bez vědomí ředitele FBIS prezidenta V. Havla a podávali mu informace o činnosti FBIS: "a tím porušili služební povinnosti zvláště závažným způsobem .... Další ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo jak důležitý zájem služby, tak i průběh prošetřování jejich jednání." Pan prezident s tímto jednáním pana Novotného souhlasil, protože nijak nezasáhl v jejich prospěch a naopak nadále plně podporoval jeho setrvání ve funkci.
Protestovalo jen několik pracovníků FBIS (ostatní se už báli, měli ostatně v tomto směru nedávné špatné zkušenosti), a to jak u pana Novotného, tak u Zvláštního kontrolního orgánu Federálního shromáždění pro činnost FBIS, který v té době začal situaci na FBIS vyšetřovat. Po velmi důkladném šetření dospěl tento výbor k závěru: "shledali jsme závažné koncepční, organizační a personální nedostatky, ze kterých vyplynula potřeba výměny ředitele. Vyjádřili jsme také podezření, že do činnosti FBIS zasahují i neústavní činitelé. Ti si pak dokonce osobují právo kontroly FBIS. A s tím nesouhlasíme." (předseda ZKO J. Bobovnický pro MF dnes, prosinec 1991). Mezitím byli pracovníci, kteří kritizovali daný postup a situaci na FBIS, většinou propuštěni, samozřejmě z reorganizačních důvodů, stejně jako pracovníci, kteří navštívili prezidenta.
Jako nepotřební, byli propuštěni lidé s vysokoškolským vzděláním (právníci, psycholog) s tím, že na FBIS pro ně není pracovní zařazení. Nutno podotknout, že v té době mělo FBIS nedostatek právníků a žádného psychologa, čímž získalo světový primát mezi tajnými službami, jako jediná tajná služba na světě, která nepotřebuje psychologa.
Těsně před tím, než byl Zvláštním kontrolním orgánem pro činnost FBIS vydán návrh na odvolání ředitele Novotného, jmenoval prezident nového ředitele FBIS, pana Bačinského. Bez vědomí a konzultace s předsedou ZKO a předsedou branně bezpečnostního výboru Federálního shromáždění.
Předseda ZKO pro činnost FBIS, Julius Bobovnický, k tomu řekl: "Máme dojem, že by pan Bačinský mohl být osobou na svém místě. Na druhé straně je ale třeba podotknout, že ZKO nebyl dostatečně informován o změně, ke které na postu šéfa tajné služby došlo. Výkonné orgány, ani prezident a jeho kancelář si zřejmě ještě neuvědomili, že pro kontrolu FBIS je tu jen orgán Federálního shromáždění." (MF dnes, prosinec 1991).
Pět "z reorganizačních důvodů" propuštěných pracovníků FBIS, podalo koncem roku 1991 na ředitele FBIS Jiřího Novotného žalobu pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele a z protiprávního postupu. Dodnes nejsou jejich podání vyšetřena, protože FBIS do nekonečna protahuje předání podkladů prokuratuře, přes řadu urgencí v tomto směru.
A co dělá Jiří Novotný dnes? Pracuje v bezpečnostní sekci Kanceláře prezidenta republiky V. Havla.
Má jeho plnou důvěru. Pan prezident ho posílá místo sebe na různé, velmi závažné akce. Naposled zastupoval pana prezidenta na vzpomínkovém shromáždění k výročí popravy Milady Horákové, kde tento expert řečnil a dokonce byl na pozvánce uveden a přítomným představen jako dr. Jiří Novotný (snad nedostal titul "za své zásluhy?").
Z dobře informovaných kruhů jsme se dozvěděli, že tento pán si získal i důvěru pana F. Gála a má jet reprezentovat Československo do Anglie na prestižní seminář, jehož tématem je situace v ČSFR a v Británii po volbách.
Kariéra pana Novotného je, zdá se zaručena, přesto, že je neschopný, osobnostně i morálně nepřijatelný, přesto, že existují pochyby o jeho činnosti před listopadem.
Nevadí prostě nic, ten člověk už se dostal tak vysoko, že může padat pouze vzhůru. A to mi něco připomíná.
Obavy o osud demokracie vzbuzuje i to, že nikomu nevadí, že lidé, kteří zákonnými prostředky usilovali o nápravu poměrů v FBIS, byli ze služby pod různými záminkami propuštěni.
Z uvedeného případu J. Novotného, který je jen jedním z mnoha, vyplývá, že na naší politické scéně existují stále ještě -nebo už zase?- zastánci myšlenky, že všichni jsme si sice rovni, ale někteří jsou si přece jen rovnější.
Už zase - nebo stále ještě - se objevují příznivci názoru, že odstranění vysoce postaveného funkcionáře za zjevné a závažné chyby a přestupky při výkonu funkce by "ničemu nepomohlo", "mohlo by ohrozit naše velké cíle" (a naše pozice, slyšíme v podtextu). Od toho je už jen krůček k prosazování hesla J. V. Stalina "když se kácí les, ....."
Bohužel realizace těchto postojů a postupů získává někdy i nečekané příznivce, v tomto případě i pana prezidenta. Tento hluboce nedemokratický postoj je však nutno odsoudit, ať se ho dopouští kdokoliv.
Nebo už zase zákon slouží zejména mocným a my občané nemáme rušit jejich kruhy? My máme jen poslouchat moc pěkné projevy o demokracii, o právním státě, o tom, že se můžeme cítit bezpeční a že demokracie není ohrožena?
Jak pro koho, pánové, jak pro koho, pane prezidente! Pavla Grünthalová