--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 1231
Název: Augustin Navrátil - oběť socialistické inkvizice
Zdroj: NN Ročník........: 0002/019 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra Dalším případem zneužití psychiatrie, kterým se dnes budeme zabývat, je případ signatáře Charty 77 pana Augustina Navrátila z Lutopecen u Kroměříže, minulým režimem označeného diagnózou těžké duševní choroby za to, že chtěl nazpět pole, které mu z rozhodnutí MNV bylo v roce 1974 komunistickými zločinci ukradeno. To, že byl A. Navrátil zdráv, však dokazuje i skutečnost, že dovedl vystoupit ze svého osobního problému a angažovat se v tak široké oblasti, jakými byly Petice občanů obracející se nejen k státním orgánům, ale i do řad věřících a upozorňující na porušování lidských práv a církevních a náboženských svobod. Dlužno připomenout, že pod tyto Petice se podepsalo statisíce občanů, a to nejen věřících. Jinou velkou zásluhou Augustina Navrátila je jeho angažování se v případech zneužívání psychiatrie u nás. Zde pomáhal také v případu manželů Kořínkových, o kterých jsme již psali v minulém čísle.

Za pravdu ...

S husákovskou normalizací, která již nebyla schopná získat ideologický náboj padesátých let, se započalo velké tažení za průměrnost. Tak jako rostly paneláky po celém území republiky, s naprostou necitelností ke kultuře a vzhledu prostředí, tak jako pokračovala devastace životního prostoru, ve kterém žijeme, tak s nemenší citlivostí si počínali "normalizátoři" i v lidských vztazích. Být nenápadný, průměrný, onormovaný jako normální, to byl recept, jak žít bez problémů. První léta této nepříjemné doby žil tak i A. Navrátil. Jako otec devíti dětí staral se o rodinu, měl rád práci hradlaře u ČSD Kroměříž, byl jednatelem Svazu chovatelů drobného zvířectva, ve Svazu zahrádkářů, pěstoval včely a kochal se krásami přírody. Minulost, kdy již v rámci předvolební agitace na agitační schůzi v Kroměříži v r. 1946 měl verbální konflikt s A. Čepičkou, byla dávno pryč, stejně jako rok 1962, kdy s M. Kaplanovou založil Sdružení rodin s více dětmi. Tato organizace byla tehdy zakázána, přestože hájila pouze sociální zájmy. Byl pryč i r. 1968, kdy znovu vstoupil do Lidové strany, dokud nebyl později na zásah JUDr. Bartončíka (agenta StB) z této strany vyloučen.

Nyní ale krátká idyla opět končila. A všechno začalo tím, že mu sáhli na pole. Důvodem bylo nesplnění dodávek stanovených MNV. V r. 1973 byl v obci jediným uživatelem půdy přes 1/2 ha a dosahoval vyšších výnosů než místní JZD. Zabavili mu 2/3 pozemků. Na schůzi družstva a obce A. Navrátil řekl předsedovi Přecechtělovi: "Tys okradl moji rodinu, soustavně jsi mne poškozoval nesprávnými posudky, ukradls nám půdu a okradls moje děcka. Jednáš jako za fašismu!" Za to je odsouzen dne 16. 4. 1975 v Kroměříži JUDr. Ulrychem pro útok na veřejného činitele podle - 156/2 tr. z. na šest měsíců s podmíněným odkladem na dobu 2 let. Protože posílal na kompetentní orgány žádosti o prošetření svého případu, je v r. 1976 vyšetřen a znalecky zkoumán MUDr. Blaťákem a MUDr. Klímou z PL Kroměříž, dále doc. Mrňou, doc. Buzkem a MUDr. Lysoňovou z Psychiatrické kliniky v Olomouci. Pro tehdejší dobu tak typické je, že v druhém případě spisová dokumentace není přiložena a doporučení k hospitalizaci také nebylo nalezeno. V r. 1977 byl A. Navrátil pronásledován pro autorství petice Za dodržování náboženské svobody. Tehdy ho znalecky posuzovali MUDr. Ščudlík, MUDr. Žáčková z PL Kroměříž, kteří konstatovali duševní chorobu, paranoiu. Trestní stíhání bylo proto zastaveno a OS Kroměříž nařídil ústavní formu ochranné psychiatrické léčby 3. 7. - 23. 10. 1978. V důsledku vydání dalších otevřených dopisů s údajně protistátním obsahem byl znalecky zkoumán a vyšetřován MUDr. Kodešovou a MUDr. Gärtlerem, a proto hospitalizován 3. 1. - 11. 3. 1986 v PL Praha-Bohnice. Následovalo rozhodnutí OS Kroměříž o ústavní formě ochranné psychiatrické léčby, z čehož vzniko pro A. Navrátila nové omezení osobní svobody od 18. 3. - 27. 10. 1986 v PL Kroměříž.

Další otevřený dopis s tématikou náboženské svobody, násilné smrti ing. Coufala a perzekuce manželů Kořínkových z r. 1988 způsobil opět trestní stíhání. Tehdy byl A. Navrátil znalecky posuzován prof. Mrňou, doc. Buzkem a dr. Tichou z psychiatrické kliniky v Olomouci. V posudku byla opět konstatována duševní choroba - paranoia, resp. její kverulantní forma, trestní stíhání bylo zastaveno a OS Kroměříž nařídil další ústavní formu ochranné psychiatrické léčby, jež probíhala od 28. 10. 1988 - 22. 2. 1989. V r. 1988 tajemnice OV ČSL Jaroslava Bršlicová ostře svým článkem napadla Navrátilovu petici náboženské svobody. Autor proti ní vystoupil a uvedený čin označil jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Důsledkem bylo opět trestní stíhání a ochranná léčba.

Kladivo na čarodějnice v pařátech normalizátorů První posudek psychiatrických znalců začíná jakoby nejistě: "Osobnost pravděpodobně nevyrovnaná, poruchy vnímání nelze toho času prokázat ... nelze vyloučit paranoický vývoj." Po chvíli nám však dojde, že je to pouze náš dojem. Tito lékaři jsou si až příliš jisti a marně mne napadá, kolik takových sporných diagnóz vykonstruovali a kolik lidí je kvůli nim dosud nešťastných. Církev své kacíře kdysi upalovala. Státněsocialistická mašinérie je posílala do vězení nebo na psychiatrii. Podstatou vyšetření A. Navrátila jak vidno, bylo špehování s předpojatostí, že máme co dělat s duševně nemocným člověkem. Jakákoliv pochybnost o správnosti diagnózy je předem vyloučena. V době, kdy již A. Navrátila sledoval s pozorností "svobodný svět", kdy italští psychiatři již napsali četná zdůvodnění, že paranoikem není, žurnální lékařka MUDr. Stárková o něm ještě 29. 6. 88 píše s despektem, že při návštěvě, kdy za ním přišlo větší množství lidí, z nich poznal, podle jeho slov, tak sotva dva. Současně pak o něm dodává: "Nastudoval si, že by jeho projevy mohly být chápány jako paranoické a podpora manželky jako projev indukované psychózy." Inkvizice předsudkem o indukci tak vytvářela další spoluviníky čarodějova zbloudění? "Pacient kritizoval rozpory mezi posudky znalců, rozpor mezi psychiatrickým a psychologickým vyšetřením, ujal se manželů Kořínkových (taky indukovaná psychóza mezi nimi?) Ti dostali podobnou diagnózu jako on, museli brát léky, už 3 roky se skrývají po známých..." Popularitu mu prý udělala psychiatrie a soud. Protože pozoroval, že ho dráždí hudba a obtížněji se soustřeďuje na čtení a modlení, někteří znalci to považovali za nepříznivý rozvoj duševní choroby, zatímco jiní připouštěli počínající deterioraci, jež v celku dohromady odpovídá věku. Z rozboru klinických a testových metod lze usuzovat na premorbidně psychopatickou osobnost s dlouhodobým paranoidním vývojem". Protože neštěkal, nezuřil, nekousal, přiznali znalci A. Navrátilovi onen dlouhodobý chorobný vývoj. Bylo jim totiž až příliš jasné, že dál bude klidný jako dosud a oni na něho budou pouze věšet další epolety znaků spíše neškodného stárnoucího blázna.

Rozpor mezi zákonem přirozeným a zákony socialistickými Pokud jde o "křivdu" spáchanou odebráním půdy, jde o premisu, na které však v každém případě trvá a soudí, že i posudek vypracovaný na jeho duševní stav před vydáním konečných rozhodnutí bude vycházet z vadné premisy a musí být nesprávný. Z této a dalších křivd na něm spáchaných pak vyrůstají jeho kverulační tendence a projevy. Tolik ze znaleckého posudku, který podepsali MUDr. D. Lisoňková, CSc. a Odb. as. MUDr. B. Mrňa, CSc. Jako katolický křesťan vychází Augustin Navrátil zcela z Desatera, kde je i přikázání Nepokradeš! Z tohoto zákona pak čerpá svoji převahu a sílu, nikoliv z utkvělých představ navozených duševní chorobou, jak si myslí jeho zlodějští bolševičtí oponenti, v jejichž rukou je jak justiční mašinerie, tak zestátněné zdravotnictví. Tzv. socialistické zákonodárství je však umělé, stvořené zločinci. Je to obdobná zpotvořenina jako představy o spravedlnosti, které vymysleli humanisté. Zákon Desatera je zákon přirozený, starší než civilizace, není třeba znát zákony jiné, protože každý člověk je-li přirozený, automaticky se jim řídí. Augustin Navrátil věděl moc dobře, že se sluší více Boha poslouchat než zvůle lidské, proto se také bral o své právo na půdu, která mu byla ukradena.

Z psychologického vyšetření vyplývá, že i s věkovou korekcí jeho IQ vykazuje nadprůměrný intelekt. Dotazník MAS však svědčí pro úzkostnou tenzi. Jak by ne. A. Navrátil ví velmi dobře, že bojuje se silným a arogantním nepřítelem. Snažme se pochopit tento konflikt s jeho horoucí snahou, aby věci měly svůj přirozený řád a místo. Vyšetření se dále zmiňuje o jeho pocitu utrpěné křivdy, logicky skloubeném bludu ublížení a poškození o jeho nekritickém postoji k uspokojení dosažení spravedlnosti a já se jen nepřestávám divit, jak je terminologie psychologie a psychiatrie nepřátelská všemu, co odmítá být průměrné a poslušné neomezené moci. Dokonce i snahy A. Navrátila o nápravu společnosti v padesátých a šedesátých letech jsou již považovány za počátky rozvoje duševní poruchy.

Zajímavé také je, jak se znalecké posudky opakují. Žádný lékař tu nezpochybní názor svého kolegy. Místo, aby jejich zkoumání působilo na sobě nezávisle, nabaluje se na sebe jako mokrý sníh, až je z toho kolem oběti veliká koule, s kterou nikdo nehne. Funguje zde obdobný monopolní model známý v justici, ale i mezi lidmi od novin.

Konformnost jako ideál socialistické psychiatrie Právní problémy kolem půdy, k níž mu byl před časem rozhodnutím veřejných orgánů zrušen užívací vztah, zaujímají dosud dominantní roli v jeho myšlení. Protože znalci půdu nemají, připadá jim to nepochopitelné. Obdobně tomu tak je: Jmenovaný lpí na svých názorech i za cenu, že je mu to více k neprospěchu nežli ku prospěchu. Jiný by se na jejich místě zaradoval, že má tu čest s člověkem, který má pevný hodnotový systém a není to poddajný beztvarý měkkýš reagující primitivním ryze účelovým způsobem, ale naši znalci ne. Pro ně to je pouze další záludnost psychické choroby.

Zprvu uváděl, že nezákonnost postupu vidí v tom, že odnětí jeho pozemků rozhodli jen předseda a tajemník MNV, později uvádí, že postup byl nezákonný, i kdyby o něm rozhodla celá rada MNV. S poukazem na Marxe a Lenina se odvolává na třídní charakter rozhodování jako správný, na druhé straně ve vlastní věci tento třídní charakter předmětného rozhodnutí nedokáže pochopit a uznat. Chorobnost tohoto přesvědčení je nutno spatřovat v tom, že vedlo u jmenovaného k nezvládání afektivních projevů a tím k útoku na státní orgán a orgán společenské organizace a pouze s ohledem na to, že byl v této věci exkulpován pro duševní poruchu, nedošlo k jeho potrestání. Touto "schizofrenií", nad kterou se znalci pozastavují, trpěla tehdy většina národa. Lidé místo aby řekli nahlas, že komunisté, kteří vládnou, jsou zločinci, utíkali místo toho k Marxovi a Leninovi. Chápu, že to nemělo logiku, a proto se tentokrát nedivím, že to znalce z oboru psychiatrie zaráželo.

Tato porucha se však netýká nijak jeho jiných pozemků, pokud je má nebo by si je chtěl opatřit. Tato porucha se tedy týká pouze té situace, kde by bylo možné zpochybnit rozhodnutí MNV, prokuratur a podobně. Kdyby chtěl však získat jiné pozemky a snad i podvodem, je k tomu normální a způsobilý. Prostě dá se z toho i odvodit (když vyloučíme, že jiné pozemky nemá), že pokud chce své pozemky, pak je blázen, pokud chce pozemky jiného, může o ně usilovat.

Konec vše napraví

Nerad bych však čtenáře dál unavoval nudou znaleckých posudků, za které si dají znalci pochopitelně dobře zaplatit, i když je opisují jeden od druhého. Závěrečný posudek je však přesto jiný. Ruší se jim totiž všechny znalecké posudky předcházející. Augustin Navrátil je najednou zdráv. Nevyléčitelná choroba zmizela, protože ji vlastně nikdy neměl.

Znalci 27. 9. 1991 usoudili, že v žádném z předcházejících znaleckých posudků není uveden ani v jediném případě konkrétně paranoický blud. Pouze v jediném případě z psych. kliniky v Olomouci je v psychologickém vyšetření zmíněno, že systém paranoických bludů byl objeven. Ovšem ani v tomto případě nejsou bludy konkrétně uvedeny. Všechna psychologická vyšetření uvádějí vysoké intelektové schopnosti A. Navrátila a naopak nebyla shledána žádná deteriorace vlivem věku nebo arteriosklerózy. Bylo zjištěno, že osobnost A. Navrátila je stenická, cyklotymní a tudíž nejeví žádné známky senzitivní vztahovačnosti. Znalci se rovněž v závěru svého posudku shodli v tom, že A. Navrátil je naprosto zdráv a netrpí žádnou duševní chorobou.

V současné době, již jako důchodce soukromě hospodaří na půdě, která mu zčásti patří a kterou má zčásti pronajatou. V tom mu též pomáhají jeho děti i přátelé. Politicky se angažuje ve straně lidové. Dosud neútočil na žádného činitele a nesnažil se o vyrovnání účtů z doby totality. Nežádal rovněž rehabilitaci své vlastní osoby.