--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Lederbuch J. č.: 1233
Název: Jak jsem volil KSČM
Zdroj: NN Ročník........: 0002/019 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Za minulého režimu jsem se ráno vzbudil a šel s nadšením do práce, protože v našem kolektivu bylo pořád veselo. Téměř každý den měl někdo narozeniny, nebo svátek, takže bylo pořád co slavit. Zapíjeli jsme pracovní úspěchy, stejně jako slavné dny našich žen. Náš vedoucí se někdy tak zlinkoval, že musela být určena služba, kdo s ním půjde domů. Oto Katz by se divil, co se všechno nechá vypít a jak se různé neřády dají míchat. Z oken našeho pracoviště se ozýval již od časného rána hrozný řev a hudba z reproduktorů. Čas od času si někdo z poctivých a pilných občanů našeho města šel na nás stěžovat, protože hluk z našich oslav bylo slyšet po celé čtvrti. Je pochopitelné, že se stížností nikdo neuspěl. Bylo snadné všechno ututlat. Vedle nás byla budova místního národního výboru, kde předseda byl vyhlášený ožera a nemrava. Při svatebních projevech mlel páté přes deváté a vlivem neustálého chlastání se pořád nakláněl a padal na nevěsty. Svatebčané se většinou bavili a brali celou záležitost jako zpestření celé svatby. Mimo to se na celém MNV konaly každý týden oslavy, které hlukem a velikostí daleko předčily naše skromné pikniky. Během času se občané města smířili s úřední realitou a naše oslavování pracovních úspěchů nikomu nevadilo.

Byla to krásná doba. Půlka rumu byla bratru za 33 Kčs a litr Vinpromu za 29 Kčs. To se to potom oslavovalo. Někdy se také stalo, že vlivem alkoholu začal někdo hádku, většinou o rozdílný názor na technické řešení stroje, nebo funkce. Z mírné hádky na sebe po chvíli soudruzi řvali jako děvky na ulici. Bylo povinností střízlivějších účastníků hádající od sebe odtrhnout, odvést k baru a tam jim naservírovat dva, nejlépe tři veliké pimprdláky pro uklidnění. Díky inteligentnímu přístupu všech členů našeho kolektivu nikdy nedošlo k osobnímu napadení, nebo ke rvačce. Pokud někdo během oslavy padl na stůl a usnul, nebyl nikým rušen. Po ukončení oslav byl každý takto unavený pracovník odveden domů a předán do péče rodinných příslušníků. Naše organizační činnost byla na vysoké úrovni a zajišťovala i úklid místa oslavy. Domů se odcházelo vesele a za zpěvu budovatelských písní. Na písemný pokyn vedení závodu byla založena brigáda socialistické práce, čímž se zvýšila aktivita všech pracovníků. To byl ovšem také další důvod k oslavám. Po ukončení každé schůze a vyhlášení kolektivního závazku doběhli mladší pracovníci do prodejny potravin vedle naší budovy a ve veliké tašce přinesli lahve různých tvarů. Lihovin a vín musel být velký výběr. Dbalo se na to, aby byl každý pracovník spokojen.

Velkolepost našich oslav přesáhla v jedné době hranice naší republiky. Za pracovní úspěchy při budování naší vyspělé socialistické společnosti byla naše brigáda vyznamenána a za odměnu byl uspořádán společný výlet do Anabergu. To je takové malé německé městečko, kousek za naší hranicí. Průzkumníci z naší výpravy velice rychle zjistili, že u sousedů mají dobrý alkohol a za polovinu naší ceny. A nejenom to! Při pohledu na plné regály lahví bylo z čeho vybírat. Všichni se proto dali s chutí do nakupování. První ochutnávky proběhly přímo na náměstí. Byla konstatována vynikající jakost všech otevřených lahví. Vlivem tepla a působením alkoholu začala odpoledne před radnicí část naší výpravy zpívat sovětské bojové a vlastenecké písně. Němci se jenom zkoprněle dívali a jedna babka nám lámanou češtinou řekla, že bychom se mohli stydět. Soudružko, lákal ji náš vedoucí, pojď si také cvaknout, vždyť jsme oba proletáři! Chtěl vstát z lavičky, ale upadl a smál se tomu na celé kolo. Přitom převrhl láhev a kořalka tekla po dlažebních kostkách náměstí. Výlet se mimořádně vydařil a celkové hodnocení, provedené při zpáteční cestě, dopadlo dobře. Na hranici celník při vstupu do autobusu viditelně zavrávoral, protože vzduch byl prosycen kořalečnou vůní, připomínající dobře prosperující přístavní krčmu. Bylo jasné, že náš kolektiv nemůže nic pašovat, a tak celní formality proběhly rychle a bez incidentů. Při sjíždění svahů Krušných hor pozvracel stranický tajemník soudružku sekretářku, a to byl jediný a nepříjemný trapný bod z celého výletu.

Na konci roku 1989 byla násilně přervána naše šťastná cesta k budování vyspělé socialistické společnosti. V naší zemi zavládl zmatek, zločinnost a beznaděje. A já se ptám. Potřebuje náš pracující lid nějakou demokracii? Máme se zaprodávat kapitalis- tům, imperialistům a třídní reakci? Nebyla pro nás lepší pokojná cesta ke šťastným zítřkům pod vedením jediné a moudré strany? Dá se dnes ještě něco vůbec oslavovat? Nedá! A proto jsem volil KSČM!

Čest práci!

J. Lederbuch