--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Gershon David č.: 1234
Název: Travič studní - soudruh Jaroslav Šabata
Zdroj: NN Ročník........: 0002/019 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Humanista, exorcista "Traviči studní z Antikomunistické aliance jsou před volbami dvojnásob agilní. Vydali nový seznam prominentních spolupracovníků StB a odhalili dalšího kandidáta tajné spolupráce - Michaela Kocába..." napsal nedávno v postkomunistickém regionálním plátku Rovnost Jaroslav Šabata, představitel Helsinského občanského shromáždění, Mezinárodní sítě pro demokratickou (?!?) solidaritu, Společnosti československo-arabské a bůh ví, kolika dalších levičácko-komunistických spolků.

Pomiňme protentokrát propagandistický slovník hlásných trub komunistické ideologie z padesátých let, který si Šabata osvojil coby ideologický pracovník KSČ v boji proti vnitřnímu nepříteli, a věnujme se tomu, proč svým svérázným způsobem bojuje proti vzniku demokratické svobodné společnosti i dnes.

Šabata se řadí k těm "odborníkům na humanismus", kteří odsuzují zveřejňování seznamů spolupracovníků a příslušníků StB, nomenklaturních špiček komunistického režimu a dalších dokumentů, které odhalují zrůdnost totalitního systému. Jiný přístup k tak závažné otázce nemůžeme od člověka, jenž si zároveň s převlečníky zapomněl vyměnit i své myšlení a přesvědčení komunistického ideologa z padesátých let, očekávat. Nedivíme se tomu. V případě diskuse na toto ožehavé téma by asi špatně vysvětloval, proč se veřejně zřekl svých rodičů a proč v akčních výborech ničil třídního nepřítele. Odpůrci zveřejnění těchto dokumentů rádi halasně poukazují na osudy agentů StB, ale ještě jsme nikdy nikoho z nich neslyšeli žehrat na osudy těch, kteří byli díky spolupracovníkům StB vyhozeni ze zaměstnání, ze školy a v řadě případů popraveni, zavřeni do kriminálu nebo kvůli těmto hrozbám museli utéct. Část těchto odpůrců má sama na svědomí, právě tak jako Šabata, mnoho osudů - zmrzačených lidských životů.

Odvaha a občanská odpovědnost rozhodně nejsou vlastní drtivé většině našich politiků. Myslí si, že vše usne a rozplyne se do ztracena, a proto nebudou muset říci o sobě plnou pravdu. Mýtus o sametové revoluci a jejích hrdinech, živený samotnými "hrdiny", naivkami typu D. Burešová a sdělovacími prostředky, vyzvedl do nebeských výšin M. Kocába (když už se totéž nepodařilo zcela komunistům). Jenže, řečeno s klasikem - všechno je jinak. Kocáb byl povinen, zároveň s ostatními politiky s nejasnou minulostí, říci o sobě vše potřebné, aby se volič mohl rozhodnout a vybrat si. (O Kocábovi se více rozepisujeme v článku nazvaném Dvě svědectví o Michaelu Kocábovi, otištěném v tomto čísle). Pro Šabatu byla listopadová změna skutečně revolucí. Bolševik z padesátých let a zhrzený disident, toužící po vysokých funkcích, politické moci a vlivu ani jinak nemůže chápat tento "historický zlom", který spíše než zlomem, je důsledkem promyšlené politiky Moskvy z osmdesátých let.

"Antikomunistická aliance a přifařené skupiny (?) (poz.red.) mají spojence a klienty ve vlivných stranách, hlásajících pevné odhodlání postavit se "proti smiřování s komunistickou minulostí energickou politikou definitivního rozchodu a očisty". To je sice teze z volebního programu ODS, ale přijde-li na věc, nepohrdne takovou politikou ani ODA... ale skutečností je, že ho hájil (Kroupa Kubáta) a že tím hájil i hrubý výpad proti představitelům OH Petru Pithartovi a Pavlovi Rychetskému coby ochráncům komunistů." V tomto dalším citátu z článku Traviči studní používá zkušený dezinformátor Šabata známou metodu kompromitace a obrany: nařknout protivníka z toho, co dělám sám. Činnost tohoto přesvědčeného marx-leninisty, původně internacionalisty - v posledních pár měsících pohotově převlečeného do kroje moravského národovce, není posledním výkřikem posledního mohykána. Jedná se zde o propojení protokomunistických a liberálně levicových kruhů v Evropě, Americe a v Arabských zemích. Pan Šabata, společně s Janem Kavanem a dalšími, dostal zřejmě za úkol zrealizovat rozsáhlou síť spolupracovníků, kteří by ve významných státních a stranických funkcích, v informační, vzdělávací a kulturní sféře alespoň pomáhali udržovat naději na návrat k socialismu s usměvavou šabatovskou tváří a paternalistickým přístupem k režimním funkcionářům. Tato síť je dnes pravděpodobně natolik výkonná, aby mohla ovlivňovat a manipulovat myšlení občanů a rozhodování demokratických stran.

V další části předchozího citátu napadá šikovně ODS a ODA za něco, co by sotva kdy udělaly: ve spojení s AA prosazovali očistu společnosti alespoň od toho nejhoršího odpadu lidské společnosti. Klaus, který nedávno prohlásil, že nezná pojem debolševizace, a jehož ekonomická reforma (nebo snad transformace?) de facto zaručila propojení komunisticko-estébáckého kapitálu, profesionální a pracovní potence KSČ a StB s částí polistopadové politické garnitury, či představitelé ODA, kteří nás stále nabádají, abychom s tím antikomunismem dali konečně pokoj, by něčeho takového nebyli ani schopni, ani ochotni.

"Napadení" Pitharta, Rychetského (Jičínského a mnohých dalších) bylo naprosto oprávněné, neboť Občanské hnutí je přímo zodpovědné za všeobecný marasmus a morální a mravní úpadek společnosti. Pithart pak je sám o sobě jako politik největším neštěstím pro náš národ. Je symbolem zavádění pokřivené filozofie tolerance ke zlu a nepolitických prvků do politiky. Proslul svými projevy, kterými zachránil pozice pro rozvětvený střední komunistický kádr. Rychetský a (další) je znám jako výrobce "černých legislativních děr", napomáhajících prominentům komunistického režimu k nerušenému spánku.

V dalším citátu z článku se ukazuje skutečný důvod jeho napsání: "Podle Petra Cibulky je dokonce spor Klause s Komárkem jen sporem o to, jestli se z exkomunistické nomenklatury stanou bankéři, podnikatelé a byzmysmeni, nebo všeobjímající státní byrokracie, eventuálně obojí:" Jde o polistopadový brněnský spor Šabaty s Cibulkou, kde na jedné straně stojí snaha o zachování socialismu za každou cenu, pomocí kabinetní politiky a zákulisních jednání, a na straně druhé prosazování skutečné, otevřené demokracie, s neúčastí komunistických zločinců ve společensko-politickém životě.

Netvrdíme, že hypotéza Petra Cibulky se dnes dá zdokladovat, ovšem z polistopadového dění se dá leccos usoudit. Přičiněním pragmatismu liberální pravice a nápomocí socialistických liberálů existuje dnes reálné nebezpečí propojení zkapitalizovaného komunistického majetku do monopolu kartelů, které okupací podstatné části národního produktu mohou mít rozhodující slovo ve společensko-politickém dění u nás. Hydroxidé (OH) a ČSSD (b) společně s LSU se i dnes postarají o zachování vlivu jim blízkých staronových byrokratických struktur, které dosud vypracovávají znění návrhů nových zákonů, vyhlášky, předpisy a prováděcí předpisy ve státní správě.

K zachování těchto starých, komunistických režimem osvědčených kolaborantů ve funkcích se s úspěchem připojil i ministr spravedlnosti Jiří Novák (ODS), a proto nemůže být divné, že jsme jej kritizovali. My tak totiž činíme bez ohledu na stranickou příslušnost. Stranickopolitické uvažování lidí typu Šabaty je nám naprosto cizí - viz další citát z článku pana Šabaty: "Za zaznamenání stojí i pokračující tažení proti ministerstvu spravedlnosti - tentokrát ovšem proti ministru Jiřímu Novákovi (ODS)."

Hluboké nepochopení smyslu vyrovnání se s minulostí, se projevuje v následující pasáži "travičského článku", v další záměrné dezinformaci: "Zřejmý kámen celého tohoto spíše novolevičáckého než pravicového radikalismu (sic!, poz.red.) je ztráta jakéhokoli smyslu pro míru věcí obecných a lidských. Skandalizovat se zkrátka musí, i kdyby na chleba nebylo". Zde Šabata opět zdůrazňuje svůj postoj ke zveřejňování dokumentů, ukazujících v plné nahotě zvrácenost komunistického totalitního režimu a jeho budovatelů, a obratně podpírá své tvrzení poukazem na "novolevičácký radikalismus".

Svůj zvrácený vtip nepostrádá ani poznámka "... i kdyby na chleba nebylo". Antikomunistická aliance totiž, na rozdíl od J. Šabaty a jeho soudruhů na chleba skutečně nemá.

Druhé vyvrcholení článku Traviči studní se skrývá v jeho závěru: "Je na čase tomuto zhoubnému "špíglujícímu" duchu, jenž je očividným dědictvím totalitní epochy čelit. A energicky. Původní demokratické síly na to mají... Ustupovat cílevědomé agresivitě travičů studní nadále už nelze, nechceme-li se obrátit zády k demokracii ražené humanistickými idejemi a tradicí. Hájit se musí i sametová revoluce. A musí se to naučit. Jinak sametově zdegeneruje a nekonečně se zesměšní".

Tedy jinými slovy: zakažme vydávání Necenzurovaných novin, Metropolitanu, Českého deníku a dalších tiskovin, píšících proti duchu "původních demokratických sil" (viz nejkratší vtip na světě: socialistická demokracie), a činnost Antikomunistické aliance (posléze i činnost ODS, ODA, KDS, KAN atd., podle potřeby) - levicové síly na to mají, aby nám už nic nepřekázelo v budování lidově-komunistického režimu v Československu. Hlavní aktéry protilidové fronty zavřeme do vězení a budeme je mít pod dohledem. To vše v zájmu sametové revoluce, demokracie, humanismu a tradic. Také na vás dýchl van dějin, báťušky Stalina a učitele národů Lenina?

Ani v disentu se Šabata nenaučil sžít s myšlenkami a uvažováním běžných lidí. Jako přesvědčený zastánce marxistické materialistické dialektiky to ani nikdy nepotřeboval. Byl vždy, jak v padesátých a šedesátých letech, tak jako disident na špičce "elity", která byla právě ve fóru. Na tomto faktu nic nemění, právě tak jako u Husáka, ani dlouholeté věznění. Bolševici, jakým byl a je dodnes Jaroslav Šabata, nikdy ke své osobní kariéře a ke své politice občany nepotřebovali. A pokud ano, tak pouze jako materiál ke zpracování. Z celého Šabatova článku lze souhlasit s jednou jedinou větou: "Ustupovat cílevědomé agresivitě travičů studní nadále už nelze, nechceme-li se obrátit zády k demokracii ražené humanistickými idejemi a tradicí". Považujeme ji za určitou formu neuvědomělé sebekritiky, která je zcela na místě, když si uvědomíme, s jakou pravidelností zásobuje Šabata moravskou veřejnost svou intrikánskou indoktrinací na stránkách bolševické Rovnosti. Ano, je to skutečný travič studní. Kdyby chtěl někdo Šabatu obdařit po homérovském způsobu nějakým vhodným epitétem constans, stěží by našel lepší obrat než "travič studní soudruh Jaroslav Šabata". Mějme se na pozoru před těmito "vymítači ďábla svobody a demokracie", abychom se jednoho rána neprobudili v cele socialistického autoritativního režimu, s traviči studní u moci.

David Gershon