--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav č.: 1235
Název: Životní prostředí ve slepé uličce
Zdroj: NN Ročník........: 0002/019 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Řešením silniční, železniční i městské hromadné dopravy v Praze se zabývaly mnohé instituce počínaje Útvarem hl. architekta (ÚHA), odborem dopravy magistrátu ..., konče Projektovým ústavem dopravních a inženýrských staveb (PÚDIS). Místo logického vybudování sběrných okruhů, které by odvedly tranzitní silniční dopravu mimo obytné části města, bylo zvoleno řešení systémem tzv. roštu. Spočívá v protažení veškeré silniční dopravy napříč městem. Odstrašujícím příkladem tohoto řešení je vedení dopravy okolo Národního muzea. Přitom při zavádění problematického systému do praxe se mohlo předejít výše zmíněnému "výplodu socialistických projektantů". Existoval projekt, který tunelovým způsobem řešil veškerou průjezdní dopravu mezi Hlávkovým mostem a Karlovem. V útrobách tunelu měly vést vozovky i metro, v jeho nadzemní části postaveno hlavní nádraží ČSD v prostoru u Bulhara. Uskutečněním projektu by se zachránil krásný park před Fantovou budovou, objekt Denisova nádraží, okolí Nár. muzea a v neposlední řadě kvalitnější ovzduší před průjezdem kolon automobilů. Bohužel propagátoři roštového řešení s požehnáním ÚV KSČ zvítězili se svou, pro Prahu tragickou koncepcí. Konec osmdesátých let se vyznačoval slovním i fyzickým napadáním odpůrců nesmyslných staveb, rodících se na prknech výše zmíněných institucí. Projekt vypracovaný PÚDISem (autoři ing. Pav. Krásný, Zd. Nekvasil, Ol. Paterová, Mil. Parma) spočívající ve vedení automobilové dopravy Stromovkou, narazil na velký odpor pražské veřejnosti. Provedením výstavby dvou silničních tunelů v exponované horní části, by se narušila již tak křehká ekologická rovnováha a tím by došlo k definitivní devastaci královské obory. O fyzické represi příslušníky SNB (vedené pod záštitou tehdejšího městského tajemníka KSČ Mir. Štěpána) proti demonstrujícím občanům může nejlépe hovořit redakční kolega Petr Placák. Uskutečnění projektu se podařilo zabránit a rozhodnutí, kudy povede automobilový provoz v oblasti Letné, je předmětem dalších jednání. Znečištění ovzduší centrální části města je i zásluhou špatné koncepce dopravy na úrovni severočeského regionu. Proto se rada zastupitelstva hl. města rozhodla nějakým způsobem neutěšenou situaci řešit. Postupovala léty neměnným způsobem, t.j. vydáním nové vyhlášky. Dostala předlouhý název: Vyhláška o stanovení městských zón s omezením provozu mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Bohužel výklad vyhlášky nerespektuje reálný stav vozového parku v ČSFR. V současné době asi pět procent vozidel je schopno ustanovení vyhlášky plně vyhovět. Vozidel, která svou konstrukcí nejsou schopna provozu na z ekologického hlediska čistější bezolovnatý benzín, je okolo osmdesáti procent. Těch se zákaz provozu v první fázi podle čl. 1. netýká. V praxi to znamená, že do 1. 10. 1993 mohou vjíždět do městské zóny neomezeně! Zatímco majitelé novějších vozidel schopných provozu na bezolovnatý benzín budou diskriminováni tím, že si budou muset na své náklady vybavit svého čtyřkolového miláčka katalyzátorem, kvůli dodržení předpisu EHK 83. V případech nejrozšířenějšího vozidla Škoda Favorit se jedná o katalyzátor neřízený, s předpokládanou cenou cca 5.000 Kčs. Koupí trable nekončí. Vlastní montáž není v záruční době vozidla schválena výrobcem VW-ŠKODA. Ani výrobce karburátorů Motor Č. Budějovice však nezaručuje ve všech jízdních režimech optimální poměr nutný pro správnou funkci, účinnost neřízeného katalyzátoru je totiž značně omezena náběhem provozní teploty, a to zejména v městském provozu. Samotné seřizování motoru musí být prováděno na spolehlivých diagnostických zařízeních, které naše opravny v dostatečném množství nemají. Problematická je i otázka vlastní kontroly vozidel, projíždějících inkriminovanou zónou. V praxi by muselo docházet k zastavování vozidel, vypínání motoru, otevírání kapoty a po zjištění, že se skutečně jedná o vozidlo s katalyzátorem k provedení zkoušky. Individuální zjišťování, které konkrétní vozidlo požadavky splňuje a po jaký kilometrový proběh je z praktického hlediska neproveditelné. Je totiž závislé na laboratorní zkoušce. Již tento popis ukazuje na nesmyslnost znění vyhlášky v současnosti. Přičteme-li startování kontrolovaných vozidel, pak i laikovi je zřejmé, že tudy cesta ke zlepšení životního protředí v Praze nevede. Pokavaď nebude akceptován požadavek na zrušení vyhlášky, bude docházet k těmto paradoxním prohlídkám v ulicích města již od 1. 10. tohoto roku. V případě striktního dodržování dalšího článku III. odst. 1 a článku IV. odst. 1 je nutné upozornit na nesmyslné dovybavování vozidel starších deseti let katalyzátory, neboť díky opotřebení motoru a používání pouze olovnatého benzínu, dojde v krátké době ke zničení katalyzátoru. Nastane opět začarovaný kruh. Zatím magistrát přes negativní ohlasy trvá na svém pozoruhodném výkladu zlepšování životního prostředí v Praze.