--------------------------------------------------------------------------------
Autor: sebevrah ? Millian č.: 1237
Název: Luděk Šišák
Zdroj: NN Ročník........: 0002/019 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 02.02.1974 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

2. září 1968 odjeli na turistický zájezd do Rakouska, Švýcarska, Německa sourozenci Millianovi, Vladislav a Jarmila. Tedy necelých 14 dní po "osvobození" Československa 21. srpna, vojsky "pěti". Domů se nevrátili a zůstali v exilu ve Švýcarsku. Jedni z tisíců našich exulantů po roce 1968.

Okresní soud v Přerově je dne 23. prosince 1970 odsoudil podle - 109 odst. 2 tr. zák., k odnětí svobody v trvání 15 měsíců, do I. nápravně výchovné skupiny, tedy pro trestné opuštění republiky. V každé alespoň trochu civilizované zemi má každý svobodný občan právo žít kdekoliv ve světě a kdykoliv se do své vlastní země vrátit. Jen u nás toto právo měli jen někteří vyvolení. Po pár letech se Vladislav Millian vrátil zpět do vlasti, jeho sestra zůstala v exilu ve Švýcarsku. Bylo by chybou se domnívat, že zůstal bez dozoru všudypřítomné, přítulné, všemi milované StB. Ta se o něj starala se vší nám tak dobře známou péčí. A tak se stalo, že po dalším z celé řady výslechů, byl pan Millian převezen 8. ledna 1974 do péče neurologického oddělení nemocnice v Přerově. Příslušníci předali pana Milliana do péče MUDr. Moravce, tehdejšího primáře neurologického oddělení. Pacientovi se při výslechu "udělalo nevolno", nemohl dále komunikovat, proto jej převezli na neurologii a nevolali jako zkušení odborníci ani lékařskou pohotovost, ale jeli přímo k odbornému vyšetření. Jejich "diagnóza" se potvrdila a pan Millian byl hospitalizován na tomto oddělení. Kdo se zúčastnil výslechu Milliana, si určitě nevzpomene žádný z nich. Jak dlouho byl "léčen" pan Millian na tomto oddělení, by si nejlépe mohl vzpomenout MUDr. Moravec. Doufejme, že se podařilo dohledat chorobopisy a další doklady vztahující se k tomuto "případu".

Přenesme se do dne 2. února 1974. Toho dne odešel pan Millian z domu podle tvrzení rodinných příslušníků v odpoledních hodinách. Dne 3. února 1974 zazvoní u bytu Millianových příslušník VB a matce tragicky zesnulého sděluje, že její syn je mrtev. Byl "nalezen" oběšený v lese pod Hůrkou v Hranicích na Moravě. Nesouhlasí den úmrtí, ale ani hodina smrti na úmrtním listu, neboť na úmrtním listu je uvedeno datum úmrtí 3. 2. 1974, ale na seznamu věcí nalezených u zemřelého, vydaném Obv. odd. VB v Hranicích na Moravě je uveden den smrti 2. 2. 1974, a to pravděpodobně v časných ranních hodinách. Rodinní příslušníci ale viděli dotyčného odcházet odpoledne 2. 2. 1974. Otci tragicky zesnulého byly předány hodinky dne 3. 2. 1974 zn. Renis (viz seznam věcí od VB), které jsou zastaveny na čase 12,30 hod. Jednalo se o hodinky automatické, je velmi nepravděpodobné, že by se samy zastavily. Je tedy možné, že s nimi někdo manipuloval. Tedy mohl s nimi manipulovat buď zesnulý Millian v zimě a ve sněhu, po tmě, v lese, a nebo s ním mohlo být zacházeno tak, že se hodinky zastavily, např. nárazem?

Ve zprávě a seznamu věcí VB v Hranicích se uvádí, že spáchal sebevraždu oběšením, a to pravděpodobně v časných ranních hodinách 2. 2. 74, v úmrtním listě je uveden den smrti 3. 2. 1974 a zde je zásadní rozpor. V tomto případě by musel Vladislav Millian chodit celé odpoledne a celou noc po lese, ve tmě a velké zimě, v prostoru mezi propastí a pod Hůrkou v Hranicích. A to je velmi zajímavé, že v tomto případě neměl dohled, a že po tolika hodinách bloudění lesem a bez "doprovodu", byl schopen si prokřehlými prsty uvázat pověstnou smyčku smrti.

Vyvstává několik otázek:

Kdo našel oběšeného, proč nebyl identifikován příslušníky rodiny, který lékař ohledával mrtvého, proč jsou uváděny dva časové údaje o údajné smrti oběšením ????

Doufám, že si pánové Čeladník, Blaheta, Dorňák, MUDr. Moravec, Žák, Mucha a další nebudou nic pamatovat. Osmnáct let je pro někoho příliš dlouhá doba, aby si mohl pamatovat, pro jiného, jako by to bylo všechno včera. Proto sestra postiženého Jarmila Millianová podala v roce 1990 žádost o prošetření Kanceláři prezidenta republiky, která údajně předala stížnost Hlavní vojenské prokuratuře. Dále podala podnět na Generální prokuraturu ČSFR, která podnět předala odboru prokurátorského dozoru k dalšímu řízení z důvodů věcné příslušnosti, jak o tom sestru postiženého informoval dne 14. listopadu 1991 Starší prokurátor GP ČSFR JUDr. Zdeněk Topinka. Dne 28. 8. 1990 podává sestra Jarmila další podnět paní JUDr. Burešové a dostává odpověď 21. prosince 1990 pod č.j. 4591/90, cituji: "K Vašemu podání, kterým jste se obrátila na paní předsedkyni ČNR ve věci úmrtí Vladislava Milliana v roce 1974 po přešetření sdělujeme, že okolnosti jeho úmrtí byly na základě podnětu jeho matky Marie Millianové a bratra Augustina Milliana prověřovány krajskou prokuraturou v Ostravě. Po rozsáhlém šetření byla tato věc dne 14. 9. 1990 předána Vojenské prokuratuře v Olomouci jako věcně příslušnému orgánu, neboť bylo vysloveno podezření z nezákonného postupu orgánů StB. Nelze proto v daném případě, než Vaše podání postoupit uvedené prokuratuře jako orgánu příslušnému k dalšímu šetření." Konec citace. Za kancelář České národní rady JUDr. Jana Maříková.

Zdá se tedy, že případ je v šetření kompetentními orgány, které se snad pokusí oživit paměť účastníků této tragédie.

Nejzajímavější na celé události je postup soudních orgánů při rozhodnutí o účasti postižených při udělení amnestie prezidenta (Husáka) ze dne 27. října 1988. Dne 22. února 1989 rozhodl okresní soud v Přerově podle ş 368 tr. ř., že Jarmila Millianová je účastna amnestie prezidenta republiky a promíjí se jí celý trest odnětí svobody ve výši 15 měsíců v I. NVS. Na jejího bratra Vladislava však soud z nepochopitelných příčin pozapomněl, i když byl odsouzen společně se sestrou č. sp. 1 T 138/70.

Ale dne 15. 4. 1991 okresní soud v Přerově v neveřejném zasedání v trestní věci proti odsouzenému Vladislavovi Millianovi podle zákona č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci rozhodl takto: ... prohlašuje se za zrušený rozsudek okresního soudu v Přerově ze dne 23. 12. 1970, č. j. 1 T 138/70 - 56, jímž byl odsouzený Vladislav Millian ....

V tomto rozhodnutí soudu ale chybí jméno sestry Jarmily. Že by se snad spokojila s rehabilitací soudruha Husáka? To silně pochybuji! A korunu tomuto rozhodnutí nasadil okresní soud v Přerově ustanovením podle ş 36 tr. ř. obhájcem pro účely převzetí soudního rozhodnutí advokáta, neboť, cituji?

"neboť jmenovanému nelze rozhodnutí doručit z důvodů pobytu mimo území ČSFR." Bohužel, ale slavný soud nic netušil o "pobytu" Vladislava Milliana na území ČSFR v roce 1974.

Nebudu tvrdit, že v případě tragické smrti Vladislava Milliana se jednalo o sebevraždu a nebo o vraždu. Dovolím si tvrdit, že se jedná o smrt s cizím zaviněním, a to musí posoudit ty orgány, které případ Millian šetří.

Šišák Luděk