--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kudláčková Jarmila č.: 1254
Název: Milost pro dezertéra
Zdroj: NN Ročník........: 0002/020 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Více než rok žije vyšetřovatel Slušovicegate, nyní čs. politický emigrant, kapitán Alexej Žák se ženou a třemi dětmi v Cuchychu, a zdá se, že tahle ostuda naší demokracie dnes už nikoho nezajímá. Alexej Žák však žádá satisfakci, svůj nucený život ve Švýcarsku míní vykoupit spravedlností. Budou-li čs. justiční orgány neprůchodné, je odhodlán, spolu se svým právníkem, JUDr. Machourkem, požádat o závěrečný verdikt soudní dvůr ve Strasbourgu.

STRÝC LAMBERT

Jaroslav Lambert, strýc manželky Alexeje Žáka, emigrant z osmašedesátého, byl alespoň částečnou oporou při jejich krocích do neznáma. Stále doufal, že se jednou vrátí, ale vzhledem k vývoji poměrů v Československu víru v návrat do rodné země patrně už ztratil. V současné době pracuje v redakci Polygonu a situaci v Československu, kterou pozorně sleduje, hodnotil se záviděníhodnou pamětí převážně citacemi Palackého a Masaryka: "Politik, který nezná historii svého národa, nikdy nepochopí tíhu problémů jeho přítomnosti, a proto také nikdy nebude schopen udělat správné rozhodnutí do budoucnosti." A protože Češi neznají svoji skutečnou historii, nemohou ani pochopit místo svého národa uprostřed Evropy, která se sjednocuje. Nakonec to potvrdil i Václav Havel ve svém projevu v Salzburgu, když řekl, že se musíme podívat nesmlouvavě vlastní historii přímo do očí. A to jsme dosud neudělali. Lžeme si a říkáme, že Slováci jsou toho všeho vinni. Jsou. Ale až dnes. Ovšem idea společného státu umírá na dračí setbu, kterou Češi zaseli na Slovensko. Volby v šestačtyřicátém byly osudové, Beneš před nimi varoval. Na Slovensku, jak známo, získali tehdy nesocialisté víc než 2/3 většinu, zatímco Češi volili z 80 % socialisty.

Politicky jsem se angažoval už po válce, tenkrát jsem Pavlu Tigridovi organizoval schůze v Ústí, Litoměřicích. Byl jsem s ním v listopadu 1945 na jednání o Svazu mládeže. Bylo to tragické, podvodné.

Jsem přesvědčen, že za dnešní stav nesou zodpovědnost politikové z let 1945 - 1948. Namísto toho totiž, aby tehdy sociální demokraté a národní socialisté vytvořili s lidovci demokratický blok na šibenici, zvané národní fronta, spojili se s komunisty. Byla to úzká partajnická politika a toho jsme se dodnes nezbavili. A na toto partajnictví také umíráme.

Přes všechno martyrium, které Jaroslav Lambert v bolševickém Československu prožil - výslechy StB, víc než dva roky kriminálu za velezradu, blázinec v Beřkovicích - mu osud této země není lhostejný. Živě se o ni zajímá, píše, apeluje a doufá, že zvítězí zdravý rozum.

Jízdu rozkopaným Curychem za rodinou Alexeje Žáka, jakožto i celý rozhovor absolvoval s námi, za což mu touto cestou děkujeme.

SETKÁNÍ

Po prvním rozhovoru, při návratu k bydlišti rodiny Žákových, se mohutně kouří z naší škodovky. Projevujeme znepokojení, zato Alexej Žák zůstává při pohledu na trhlinu v benzínové hadičce, kterou kapal benzín na motor, klidný. Naše dohady definitivně vyřeší expertíza, na kterou onen kousek gumy poputuje.

V zajímavém, leč pro početnou rodinu malém podkrovním bytě, je v tyto dny dostatek místa i pro nás, neboť dvě starší děti jsou na prázdninách. Vítá nás manželka Jaroslava s nejmladší dcerou, Zuzkou. "Co to všechno pro mne znamená? Především ztráta kontaktu s rodiči, strach z neznáma. Doma ale byla situace neúnosná, nevěděli jsme, co se kdy přihodí nám, ale především dětem. Ty už si zvykly, i když zpočátku jim chyběli kamarádi. Chodí do školy, kde je shluk dětí ze všech zemí, odkud se utíká, kde se bojuje... A začátky? Hlady jsme sice netrpěli, ale že bychom pořádali lukulské hody, říct nemůžu. Až do října jsme žili ze svého a měli jsme sto franků na týden. Odjížděli jsme s oblečením na léto, se spacáky a kapesní kudličkou."

V současné době žijí z podpory od švýcarského státu, která je z prestižních důvodů dostačující, je jim placen byt i jazykové kursy. Ovšem po jejich absolvování budou muset nastoupit do zaměstnání a začleňovat se do švýcarské společnosti.

ALEXEJ ŽÁK

Je podle knihy Hon na Slušovice odsouzen k tomu, aby natíral alpské štíty nazeleno. Prozatím tak nečiní, studuje a jeho jméno naleznete v redakci Polygonu. Jak ale říká, novinařina je pro něj pouhou lahůdkou a pravděpodobně nebude zdrojem jeho obživy. Alexej Žák však disponuje značným informačním potenciálem, jehož nezúročení by bylo neodpustitelným hříchem. Jeho zveřejňování však je do značné míry rizikem, neboť je nezbytné, v záplavě informací rozpoznat a nechat odtéci ty, které jsou součástí běžné profesionální konspirace, pochopitelného pudu sebezáchovy, tím spíš, je-li přesvědčen, že jemu, či jeho blízkým, jde o život. S tímto vědomím je třeba přistoupit k celému materiálu.

Co říkáte eventuálnímu přerušení vašeho stíhání čs. orgány? Právě dnes (13. 7. 92) jsem hovořil s panem Hanušem z MF Dnes a ten mi sdělil informaci získanou od tiskového mluvčího vojenské prokuratury pana Dubenského, že moje trestní stíhání má být skutečně přerušeno. To je ale naprostý nesmysl. Tím se nutně musí vystavit posměchu čs. veřejnosti. Prakticky po celé Evropě mě honili se zatykačem, informovali švýcarské úřady o tom, co všechno jsem spáchal s tím, že když mě nevydají, uspořádají soudní proces i bez mé nepřítomnosti. A najednou uvažují o přerušení. Je jednoznačné, že jejich obvinění plavou na vodě a že to byla účelová záležitost. Je to nestydatost, protože vlastně podváděli i švýcarské úřady, když žádali o mé vydání, aniž by to měli řádně podložené. Moje přítomnost v Československu by ala stejně nic nezměnila, pokud ovšem pánům prokurátorům neuniklo, že obviněný má právo nevypovídat. S mým právním zástupcem JUDr. Machourkem, budeme trvat na tom, aby k přerušení stíhání nedošlo, aby prošetření proběhlo tak, jak soud nařídil a tedy, aby na mě byla buď vypracována nová žaloba a soud rozhodl o mé vině či nevimě. Anebo, pokud nemají důkazy, ať je trestní stíhání zastaveno.

Jedno nepochopím. Slušovický gauner Čuba připraví státní pokladnu o 2,5 miliardy korun a oni nevědí, jak na něj. Kdyby se tohle stalo ve Švýcarsku, tak z té basy nevyleze.

Čuba má ale pod palcem prokuraturu, soudy. Například JUDr. Tóthová, která registrovala DAK MOVA Bratislava, je dnes ministryní spravedlnosti. Předseda JZD Nemšová (kde dělal Mečiar na vedlejší úvazek právníka) Peter Baco, má velmi dobré kontakty na Čubu, je dnes ministrem zemědělství SR. Do funkce ředitele útvaru, vlastně ekonomické kontrarozvědky v rácmi ČMV, kde je prakticky veškerá databanka, což slušovičtí potřebují, jmenoval ministr Sokol svého spolužáka Jana Šulu. Ten je dnes lidovec, ale před listopadem dělal ve Vietnamu ředitele slušovického hotelu. Dejte si to všechno dohromady s tím, že Sokol, což se nikde dosud nezveřejnilo, byl obhájcem oravského krále Babinského. Jak to, že pražský advokát obhajoval Babinského, známého rozkradače socialistického majetku ve velkém, který měl kontakty na Chňoupka, Štrougala a celou tu bandu, navíc když se to vyšetřovalo ve Středoslovenském kraji? Jak se vůbec Sokol k Babinskému dostal?!

Jsem přesvědčen, že Sokol kauzu Slušovice nejenže zdržoval, ale i kryl. Dobře věděl, on i Zelenický, neboť jsem o to mnohokrát žádal, že potřebuji k ruce operativce. Jakožto vyšetřovatel jsem totiž nesměl procesně využívat určité lidi ze Slušovic, které jsem měl jako informátory. To může právě pouze operativec, jinak je to v rozporu s instrukcí. Celou dobu to brzdili, donutili mě k tomu, že jsem dělal sám. Přitom ten dacan (Sokol, pozn. red.) dobře věděl, že jsem v kontaktu s agentem StB Schejbalem, že od něj získávám materiály, přestože ho úkolovat ani vytěžovat nesmím. Teď mně to hází na triko jako zneužití pravomoci veřejného činitele a Sokol vystupuje tak, že respektoval právo. Je to gauner, a proto také chci, aby soud rozhodl. Pokud mě uzná vinným, požádám soudní dvůr ve Strasbourgu, aby rozhodnutí vojenského soudu přezkoumal. A tam dotlačím i Sokola, aby vypovídal. Písemné materiály, že o tom věděl, máme.

Vypadám jako slušovický maniak, ale mám řadu jasných důkazů, že kolem Slušovic se opravdu všechno točí. K tomu propletenci si ještě přidejte Rychetského, který byl podnikovým právníkem SBD Pokrok, po revoluci se dostal do funkce generálního prokurátora. Scházel se s Brunnerem nejen na Národní třídě v budově Metra, ale i v nedaleké hospodě. Když se stal Rychetský místopředsedou vlády, bác a Brunner, který jakožto podnikový právník Preciosy Jablonec, měl dobré kontakty na slušovického kšeftaře s jabloneckou bižutérií, Svobodou, se stal generálním prokurátorem. Osobně jsem byl u jednání, kdy Brunner dostal materiály o slušovické BETA. Prohlásil sice, že rudá mafie je sviňárna, se kterou usilovně zápasí bůhví jak dlouho, ale že jsou tak vytížení, že vyšetřují miliardové položky a ne věci, jdoucí do miliónů.

No, a k tomu, hned po listopadu, si nechali parlamentem zrušit - 132 - rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, včetně odstavce č. 3, který se týkal veřejných činitelů, kde byla nejnižší sazba 8 let. V prvním odstavci byly popsány způsoby rozkrádání, které se dneska dějí. Přitom stačilo nahradit slovo socialistický slovem státní a ten paragraf mohl klidně existovat dál. Byl to jednoznačně záměr, já říkám, že to byla sabotáž. No, a kdo byl v té době generálním prokurátorem? Pan Rychetský. Navíc dám nohu na kolej, že Čuba, jakožto mnoho jiných prominentů, a zeptejte se také pana Havla, má ve švýcarských bankách konta. (Pozn. red. - podle sice dnes už diskriminačního, leč platného Devizového zákona č. 528/1990 Sb., který se v zásadě nezměnil ani novelizací z roku 1992, je občan (devizový tuzemec) povinen ve lhůtě do 30ti dnů po nabytí prostředků, které přesahují částku 5.000,- Kčs a) uložit je na devizový účet u devizového peněžního ústavu v ČSFR, b) nabídnout devizovému ústavu ke koupi za čs. měnu.)

Do rozhovoru se zajímavou informací vstupuje strýc Lambert: Vloni byl ve Švýcarsku velký rozruch. Filipínský diktátor Markos okradl národ a peníze si ulil do švýcarských bank. Na západě existuje sice bankovní tajemství, ale peníze, pocházející z krádeží, Švýcaři vydávají. Markosovy milióny se vyšetřovaly proto, že filipínská vláda o to oficiálně požádala vládu švýcarskou. Tento příběh jsem vyprávěl v Praze na setkání politických vězňů, kde byl přítomen také ministr kontroly, pan Igor Němec. Ptal jsem se ho tehdy, zda je čs. vláda ochotna požádat švýcarkou, aby umožnila prošetření komunistických kont. Pan ministr prohlásil, že čs. vláda ten požadavek vznese. Prosím, zeptejte se ho, proč se tak dosud nestalo, ačkoli to politickým vězňům tehdy v Belvederu slíbil?

PREZIDENTOVA MILOST

Vzhledem k závažnosti celého případu jsme zajeli vyslechnout i druhou stranu, totiž pana Václava Havla. Na Hrádečku jsme ho zastihli se ženou Olgou, která nekompromisně přesvědčovala svého muže, aby s námi vůbec nemluvil. Její zatrpklost vůči našim novinám je vcelku pochopitelná, neboť Vydrův článek Tajnosti pražské Olgy Havlové byl nemilosrdný a z jejího pohledu natolik nevstřícný, že jej přirozeně považuje za neobjektivní. Inu, přijmout vlastní kritiku bývá obyčejně těžší, než jsme ochotni připustit sobě, natož svému okolí. Přesto bychom ale očekávali, te první dáma našeho státu se zachová velkoryseji. K obměkčení paní Olgy nepomohlo nic, ani pokus o žert, že je přece na první pohled zřejmé, že nejsem Luboš Vydra, ač si ho jako svého kolegy vážím.

Až roztomile, dětsky, se otočila na střevíčku a se slovy, že si tam napíšeme stejně, co chceme, odešla.

Poté Václav Havel, jako by spolkl svůj odpor k naší tiskovině, s námi krátce promluvil.

Jak jste se smířil s tím, že za vaší prezidentské éry udělila švýcarská vláda politický azyl kapitánu Alexeji Žákovi? Učinil jste nějaká opatření, aby tento policista nemusel o azyl požádat? Nevím, co jsem v té věci mohl udělat. To, že se pan Žák pustil do vyšetřování Slušovic, bylo chvályhodné. Ale pokud se bál, nebo na to nestačil, mohl od toho odejít. Jeho emigrace do Švýcarska mi připadá přehnaná, spíš mám dojem, jestli nezatoužil po slávě. K vyšetřování případu Slušovic byly kompetentní jiné osoby. Musel bych prostudovat spousty spisů, což by znamenalo věnovat se nejméně týden jednomu případu. Na to jsem však neměl tolik času. Těsně před svým odchodem z prezidentské funkce jsem podepsal panu Žákovi milost, neboť byl považován za dezertéra a nemohl by se vrátit do Československa.

Nemohu si odpustit komentář k odpovědi pana Václava Havla. Domnívám se totiž, že odchod Alexeje Žáka od vyšetřování, respektive jeho odejdutí, bylo řešením vstřícným této mafii. Žádný další, Žákovi podobný buldok, který by se tak vehementně, celou svou bytostí pokusil slušovickou kauzu rozkrýt, se od té doby nevyskytl a nejspíš ani nevyskytne. Pokud ano, bude bezpochyby likvidován jako kapitán Žák.

Chapadla slušovické chobotnice ovládla nejrůznější instituce, ministerstva nevyjímaje a do značné míry ovlivňují nejen hospodářský chod této země. Podcenění tohoto faktu může být v mnoha směrech osudové.

Není zbytí. Je třeba se skutečně hluboce zamyslet nad tím, proč jinak skoupá švýcarská vláda, v roce 1992, tedy třetí rok budování právního a demokratického Československa, poskytla právě čs. občanu politický azyl?

Milost je sice aktem chvályhodným, leč poněkud opožděným. P. S. Své devizové konto pan Havel, jak nám sdělil, převedl do Československa, neboť zná zákony své země. A jak s úsměvem dodal, jsou u nás úroky vyšší než ve Švýcarsku.

text: Jarmila Kudláčková

foto: Roman Lohniský