--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dědinová Sidonia č.: 1255
Název: Registry svazků
Zdroj: NN Ročník........: 0002/020 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Sidonia Dědinová Nad telefonním seznamem StB

Prezidentovi nestojí za čtení, co jeho poddaní hltají. Kompletní seznam tajných spolupracovníků StB, uveřejněný v třech číslech Rudé krávy. Nepochybně má hlava státu jiné možnosti ukojit svou zvědavost, její poddaní nikoli. Proto čtou nekonečné seznamy jmen, u nichž často vznikají další otazníky. Je to on, je to ona? K nejtěžším hádankám náleží přesné datum narození u takových Svobodů, Nováků, Moců a Motlů, jejichž jména se protahují na celé sloupce.

Přímý dotaz přichází v úvahu pouze u blízkých osob, kde čtenář navíc doufá, že to "oni" nejsou.

Poněvadž jde o lidi, kteří v minulých desetiletích žili většinou v polostínu, není ověřování snadné. Nicméně se jako jedna z pomůcek podivně osvědčil Slovník českých spisovatelů, encyklopedie Kdo je kdo a Čs. bibliografický slovník (!). Knížky vybavené přesnými daty narození se stávají nechtěnými žalobci těch, kteří selhali - ale také jednoznačnými obhájci těch, kdo se svést nedali. A těch je, zaplať Pánbůh, podstatně víc. (Ne každý selhal spoluprací s StB. Za jiné mluví i jejich díla, pozn. red.). Už sám fakt, kolik jedinců v "telefonním" seznamu StB n e n í , se zdá potvrzovat pravost údajů o těch, kteří v něm uvedeni jsou.

Samozřejmě ke spolupracovníkům StB je nutno připočíst příslušníky státní a stranické nomenklatury, jejichž seznamy zatím postrádáme. O jejich neutralizaci se měl postarat lustrační zákon, který nyní má být v jedné části ČSFR zrušen, ve skutečnosti tam přestal platit hned po volbách, pro mnohé kandidáty, včetně vítězů, už předtím.

A přičteme-li k těmto všem i dosud neznámé spolupracovníky vojenské rozvědky a KGB, jak upozorňují vydavatelé seznamu, docházíme k závratným číslům lidí podlomených, lidí vydíraných, ale i skutečných udavačů a podvratníků.

Už tento první uveřejněný seznam je otřesným svědectvím o zlomené páteři, zlomeném srdci národa, je vysvětlením toho, proč se v našich zemích revoluce nemohla uchytit, proč musela přijít z vnějších impulzů, a tak pozdě. I kdyby mezi uvedenými osobami byli odpůrci režimu, museli se třást před jeho pádem, a vlastním odhalením. Ať měli někteří jakékoli důvody pro své podlehnutí, mnozí čtenáři jsou toho názoru, že bylo neomluvitelné. Paní Tatcherová svého času s taktem i upřímností sobě vlastní řekla, že "sice chápe rodiče, kteří spolupracovali s komunismem, aby ochránili sebe a své děti. Svým postojem však jeho vládu de facto prodlužovali, a tím sobě i svým dětem škodili."

Jasněji to číci nelze. Navíc nelze opominout, že v telefonním seznamu jsou skuteční udavači ze zlomyslnosti a z přesvědčení. Už kvůli nim bylo zveřejnění nutné, ba mělo k němu dojít hned přede dvěma roky, hned v začátku, kdy lidé po takovém seznamu volali. Je dobré vědět, koho mám za souseda, koho v příbuzenstvu nebo mezi známými. Je rovněž dobré vědět, kdo z veřejného, vědeckého a uměleckého života platil za věhlas, za možnost dál pracovat "ve svém oboru" a jezdit za hranice, úsluhami nečestnými.

Ti, kdo byli snad brutálně přinuceni fyzickým nebo psychickým terorem, přesto však mají čisté svědomí alespoň v tom ohledu, že nikomu a ničemu neublížili, ti by dnes měli podniknout víc, než se jen obhajovat u svých dosavadních přátel, jak se často děje. Sobě i národu jsou zavázáni, aby s otevřeným hledím vyšli na veřejnost, přesně popsali, jak se s nimi nakládalo, kdo je jakým způsobem vydíral, kdo je lámal a přiváděl k zoufalství. Měla by z toho vzejít veřejná i soudní obžaloba, uvalená na jedince, instituce a konečně na celý zločinný režim.

Měli by promluvit ti, kdo před vydíráním uprchli do emigrace (a dál už nespolupracovali), stejně jako ti, kdo se například v roce 1968/69 s bláhovými představami o lepší budoucnosti z emigrace vrátili, a vzápětí, a bez vlastní viny, upadli do jámy lvové. Naproti tomu ti, kdo se ve službě StB provinili proti svým spoluobčanům a svému svědomí, musí počítat s pohrdáním svého okolí, možná s potrestáním, úměrně své prokazatelné vině. Jejich odchod z odpovědných pozic by se měl stát samozřejmým požadavkem. Dalším krokem musí být zařízení, jaké je od začátku letošního roku platné v Německu: totiž, aby každý občan ČSFR, ať žije v kterékoli její části, který se cítí nebo byl minulým režimem poškozen, měl právo nahlédnout do vlastních aktů a seznámit se s jmény svých udavačů. Teprve to bude první krok k právnímu státu, který je předpokladem demokracie a míru ve společnosti.

Ohlasy na seznamy

"Je záslužné, že jste v NN uveřejnili jména agentů StB," píše J. Rasová z Brna. "Měli byste ještě zveřejnit jména zaměstnanců StB, soudců, předsedů organizací KSČ, předsedů NV, bývalých poslanců a všech dalších lidí, kteří budovali a ochraňovali totalitní režim a znemožňovali demokracii. Hlavně ať známe bývalé estébáky!" "Po přečtení Vašeho týdeníku ŢRudé krávoŢ z května t.r. Tajní spolupracovníci", píše A. Němec z Písku, "jsem se našel ve druhém díle dvakrát 23 02 28, krycí jméno -učitel-, k tomu chci dodat, že jste spolek banda produkce komunismu - totality se záměrem rozvrátit tuto republiku. Vy plus ministr Ruml patříte bezesporně do svěrací kazajky do blázince oddělení číslo 13, jakým právem nebo pod jakým zákonem si dovolujete neprávem osočovat nevinné lidi??? Žádám Vás, abyste veřejně zveřejnili všechny komunisty od předsedy základní organizace až po veřejné představitele KSČ, neboť oni jsou vinni na pokoření národa!!! Kolik je Vás ve vašem tiskovém informačním centru komunistů??? Odvádíte pozornost od pravých viníků úmyslně, abyste beztrestně mohli vládnout dál a nadále oblbovali národ. Dávám Vám plnou moc, abyste zveřejnili můj dopis a veřejně odepsali na můj dopis. Závěrem mého dopisu jednu radu, než bude pro Vás pozdě, zanechte útoků na nevinné lidi, než se to obrátí proti Vám!!!"

(Dopis A. N. z Písku jsme uveřejnili tak, jak ho dotyčný napsal, pozn. red.)

Lékařka Václava Fialová z Teplic, která v seznamech není, nám napsala: "Vážím si Vašeho úsilí o debolševizaci společnosti, ale obávám se, že jste byli zneužiti a že Vámi publikovaný "Kompletní seznam spolupracovníků" je nejenže neúplný, jak už jste v TV prohlásili, ale že je dokonce neúplný velmi promyšleně. Že je to totiž nějaký prefabrikát StB, pár let předem připravený (rovných 40 let, pozn. red.) a obsahující jen spolupracovníky a) žádné (to jsou ti vykazovaní podle metody pana Wormolda z Greenova "Našeho člověka v Havaně", jenže v tomto případě se zlým úmyslem, který Wormoldovi chyběl), b) s nulovou výkonností, t.j. lidi, kteří se kdysi pod nátlakem podepsali, ale dál už nic pro StB nevykonali, c) dávno "propíchnuté" a obecně známé agenty, d) donašeče možná iniciativní, ale informačně bezcenné - takhle usuzuji z toho, jaké byly charaktery a možnosti těch mých asi dvanácti známých, které jsem tam našla - skuteční udavači mezi nimi byli jen dva. Jinak z mé kategorie c) to byli zoufalci štvaní svědomím, klienti psychiatra, který jim ale pomoci nemohl, potřebovali by spíše zpovědníka, ale bohužel jeden z nich byl nevěrec a druhý sám kněz, opovrhovaný svými spolubratřími - toho estebáci vydírali kvůli milence. Do kategorie a) nebo nanejvýše b) (mojí) nejspíše patří jeden můj důvěrný přítel od r. 1973, který pro mne vykonal a dosud koná samé užitečné věci, a který všechny své důvěrné přátele za hlubokého temna varoval před svým telefonem, o kterém věděl, že je odposloucháván - toto není chování agenta, ale oběti StB. Naproti tomu jsem tam zcela zbytečně hledala jména skutečných a ověřeně velmi nebezpečných agentů, těch, kteří už prošli tiskem a parlamentem nebo těch, na které upozorňoval už zavražděný Frolík ve své knížce "Špión vypovídá" - i těch, kteří úspěšně pracovali v mém okolí. Váš seznam je pozoruhodný tím, že ačkoli obsahuje myslím 162.880 jmen, přesto v něm statisticky nemožně některé skupiny písmen zcela chybí. Příklad: po Kocúrovi je ihned Kodai a Kodajs, čili, všechna jména od Koč- musela zmizet, hypotetickým Kočandrlem počínaje přes všechny Kočí až po třeba Kočtúcha. Obdobné nepravděpodobně chybějící kusy abecedy jsou na více místech. Přesto Vám fandím," píše MUDr. Fialová, "a doufám, že Vaše akce odstartuje novou vlnu Ţlustračního zájmuŢ s lepšími, t.j. skutečně pozitivními výsledky."

Z. Nápravník z Mnichova žádá omluvu NN za to, že jeho jméno figuruje na seznamu spolupracovníků StB, ač žádným spolupracovníkem nebyl. "Není pravda, že jsem s StB spolupracoval," píše, "Naopak. Věděl jsem o záměru čs. rozvědky (to bylo před cca 34 lety) přilákat mého bratra, bývalého pracovníka technického odd. rádia Svobodná Evropa z Německé spolkové republiky do ČSR a dělal jsem vše s úspěchem pro to, aby se tento záměř nezdařil. Je pravdou, že jsem byl StB sledován a že se mě snažila získat i hrubým nátlakem ku spolupráci. To byl také jeden z důvodů, proč jsem v červenci 1968 emigroval a v NSR obdržel politický azyl. Ale i v NSR jsem byl vystaven nátlaku ze strany StB a byla mně způsobena hmotná škoda, u německých úřadů jsem byl udán a poté hned v ČSR odsouzen k dlouholetému trestu vězení."

Na otázku, zda zveřejnit kategorii Ţdůvěrník StBŢ, reaguje Zdeněk Kníže z Hřebče. Píše, že po zveřejnění seznamů agentů "bude zřejmě předána štafeta k dalšímu působení důvěrníkům spolupráce (kat. C), protože právě jejich jména zveřejněna nebyla. Proto na ně může být činěn nátlak a mohou být vydíráni, aby pokračovali v plnění úkolů, které jim řídící agenti zadají." Dále píše, že "jednou je třeba vědět, kdo je kdo, jinak mezi občany nebude nikdy vzájemná důvěra, jako bývala za první republiky, kdy žádná StB nebyla. Tajnůstkářství zavedla totalita, kdy bylo tajné a důvěrné takřka vše, a to také kromě materiálních výhod vedlo lidi ke spolupráci s StB. Věděli totiž, že se na to nepřijde a že bývalý režim bude na věčné časy. Když si úplné zveřejnění mohli dovolit v Německu, nevím proč by totéž nešlo v ČSFR. O Německu nikdo nepochybuje, že je demokratickým státem a zveřejnění ani tam není v rozporu s Listinou lidských práv. Nemohlo by tedy být v rozporu s ní ani zde. Náš občan je na stejné kulturní úrovni jako německý a nějaké obavy z pogromů proti důvěrníkům StB jsou zbytečné. Zveřejnění jejich jmen je nutné, aby lidé především na venkově věděli, kdo je kdo a zda důvěrníci nesedí v zastupitelstvech. Kdo ze zapsaných důvěrníků by se cítil poškozen, ať dokáže trestním oznámením na příslušníka StB, který ho tam zapsal a s nímž byl v kontaktu, že ho zapsal do seznamu neprávem. Myslím ale, že mnoho takových nebude, protože většinou spolupracovali velmi ochotně." Se zveřejněním kategorie ŢdůvěrníkŢ též souhlasí Jiří Pačes ze Světic a píše, že se "mluvilo o velkých a malých rybách a dopadlo to tak, že malé ryby zůstaly ukryté (ty, které vlastně připravovaly práci pro velké ryby).

-pp-

Chyby v seznamech?

Ing. Jaroslav Mentberger píše, že při "pročítání prvého až třetího dílu jsem s hrůzou nalézal některá nečekaná jména a v jiných případech se mi pouze potvrdilo, co jsem tušil nebo téměř bezpečně věděl. Mám ale dojem, že se do seznamů sem tam vloudila tisková chyba. Příkladem může být položka Haug Edgar 021242 14148 Michal Edo, který se - pokud to není můj omyl - narodil v roce 1940 a ne v roce 1942. Dále bych Vás prosil, abyste zrevidovali data u osoby: Svoboda Petr 150260 Mech. Zde podle mého soudu souhlasí pouze rok 1960." Na závěr dopisu se ing. Mentberger dotazuje, že pracoval v organizaci pro zastupování zahraničních firem REPHACHEM a byl jejím ředitelem ing. Alfredem Bittnerem přemlouván, aby se stal agentem. "Protože jsem nic neukradl, nikoho nepřejel autem, aniž provozoval obchody do své kapsy, měl jsem možnost téměř bez rizika odmítnout - přinášel jsem do podniku na provizi od zastoupené firmy ročně čtyři a půl miliónu devizových korun - takže jsem se nebál, že mne vyhodí. Rád bych věděl, nastane-li čas zveřejnění i příslušníků této StB elity, která prováděla nábory agentů. Zmíněný je dosud ředitelem podniku REPHACHEM v Praze 10 a myslím, že se vesele směje našim starostem."

Zaměstnanec (Ladislav Janoušek) Domácích potřeb Ústí n.L. píše, že na podzim roku 1989 (září) si v podniku podal přihlášku do KSČ JUDr. Arnošt Herman, nar. 2. 5. 1932. V prosinci 1989 si vyžádal přihlášku zpět a v červnu 1990 kandidoval za křesťanskou stranu do FS. Protože nebyl pravděpodobně prolustrován, byla jeho kandidatura zrušena. V NN č. 13/92 je na str. 47 uveden Arnošt Herman, ale je obráceno datum narození na 5. 2. 1932. "Máte-li možnost ověření si údajů, byl bych rád, protože výšejmenovaný se po podniku prokazuje lustračním ověřením, že není agent." Výtvarník Pavel Hlavatý nám napsal: "Vážená redakce, snad s povděkem musíme přijmout Vaše zveřejnění lidí a vlastně ŢliduŢ kolem StB. Ale mnozí se brání to číst, aby si zachovali úctu k Ţpřátelství svých přátelŢ. Dovolte, abych však vznesl jakousi interpelaci na správnost údajů. Tak na str. 97 je uveden Pavlík Petr, nar. 300548 reg. č. 18701 Lesník. Znám dokonce pana P. Pavlíka, který si v jisté době nechal říkat ŢlesníkŢ a jaksi se nezdál Ţúplně bez poskvrnyŢ, ale ten se narodil 3. 5. 48, tedy 030548. Neudělal náhodou někde stroj chybu, když četl rodné číslo 480503?"

K výše uvedeným příkladům. Vysvětlení může být dvojí: chybu v žádném případě neudělal stroj, ale člověk, a to buď pracovník statistickoevidenčního odboru StB, který na základě materiálů operativních pracovníků po souhlasu nadřízeného zapsal dotyčného do registru svazků, anebo mohla chyba vzniknout při přepisování registru na počítačovou disketu, která byla použita pro vytištění seznamů StB v NN. V méně pravděpodobném případě může skutečně jít o osobu jinou - stejného jména a podobného data narození. redakce NN

Filosofie pomluvy

V seznamu agentů StB zanesená novinářka Olga Šulcová (její jméno se objevilo již na seznamech novinářů-agentů, které byly předloženy bývalému premiérovi P. Pitthartovi. Ten je poskytl parlamentu, načež se následující den objevily v tisku (rozeslala po různých redakcích dopis, ve kterém se obhajuje, že s StB nikdy nespolupracovala. V článku ŢFilosofie pomluvyŢ (uveřejněný v LN) napsal Vladimír Liberda z Ostravy, že tímto termínem (filosofie pomluvy) označil výrok Ţdobře vyškoleného estebákaŢ, který mu u výslechu slíbil, že o něm rozšíří, že byl za války agentem gestapa. Když na to pan Liberda odpověděl, že tomu nikdo, kdo ho zná, neuvěří, estebák opáčil, že má pravdu, ale ti, kteří ho neznají - a těch je 99,9 % - tomu uvěří.

Vladimír Liberda se pak ve svém článku věnuje případu Olgy Šulcové a píše: "Když se v roce 1980 dcera Olgy Šulcové provdala do Japonska, dostal asi někdo z Bartolomějské nápad získat její matku za agenta. Když nepomáhala ani častá předvolání na StB, tak to referent vyřešil tak, jak se to tenkrát dělalo všude, a zfalšoval splnění plánu, tj. přidělil O. Šulcové krycí jméno agenta a inkasoval své prémie. A nemusel mít přitom samozřejmě žádné výčitky svědomí: sledované tím nijak neuškodil, ba spíše ji načas uchránil před dalšími výslechy."

Nevím, jestli je pan Liberda skutečně tak naivní, že svým slovům věří nebo zda má takovou neomezenou důvěru ve všeobjímající socialistický šlendrián, který se nevyhnul ani StB, či je vyznavač Švejka. V každém případě je vždy realita bohužel poněkud jiná. Na tajné policii je postaven každý totalitní režim a rozhodně nevykazuje činnost pro činnost nebo pro prémie, natož aby někoho snad ochraňovala!

Paní Olga Šulcová se dušuje, že s StB nikdy nespolupracovala. Jejích 150 (!) schůzek s řídícím důstojníkem, který jí zadával úkoly, se do této ŢfilosofieŢ pomluvy zřejmě vejde také. (zvýraznění textu autor) Petr Cibulka

Napište nám o svém městě

Diskuse kolem seznamů StB neutichají. Navzdory chmurným předpovědím a zlověstným varováním poslanců FS z Občanského hnutí a sociálních demokratů bolševiků nevypukla ani občanská válka, ani nedošlo k pogromům, a o destabilizaci společnosti (což byl nejčastější argument proti zveřejnění) by mohli pan Mečiar a další vyprávět celé hodiny ze zcela jiného soudku.

Občané si seznamy prohlédli a pouze řekli: AHA. Mnohým pomohly vyznat se ve vlastním osudu, objasnit některé léta nezodpovězené otázky. Zaměstnancům celé řady podniků se otevřely oči a pochopili, na čem vlastně stála jejich vnitřní kádrová struktura (PZO a podobné), často dodnes nezměněná. Několik šéfů opustilo výnosná místa a vyměnilo si židli se schopnějšími, bez zkompromitované minulosti - záleží na tom, jak kde jsou lidé ochotni si tyto změny prosadit.

Mnoho lidí ze seznamu však vyšší místa v podnicích nezastávalo. StB se dobře starala pouze o ty, kteří jí věrně sloužili. Kdo se pod nátlakem upsal a potom nedonášel, měl smůlu.

Regionální tisk studuje seznamy velmi pečlivě a vyjasňuje si s jejich pomocí obraz o svém městě či okrese. Kupodivu dochází všude ke stejným závěrům: smetánka města je v StB namočená víc, než se sluší. Okresní mafie jsou náhle průhlednější, donedávna nevysvětlitelné úkazy jsou náhle jasnější.

Článek Petra Nožičky z nezávislého týdeníku občanů Břeclavska, Znojemska a Hodonínska JIH je velmi typický, a proto jsme se rozhodli jej v plném znění přetisknout. Pod titulkem "Co dodat k seznamům aneb břeclavští muzikanti chodili zpívat" v čísle 25 autor píše:

"Ještě, než mohly po volbách některé strany začít uvažovat o prosazení plošného zveřejnění seznamu spolupracovníků Státní tajné bezpečnosti - čili těch, kteří vstoupili prostřednictvím tzv. "vázacího aktu" do služeb StB, objevil se seznam v periodiku Rudé krávo.

Při prohlídce seznamu rozděleného na příslušné kategorie se každý dočká svého objevu. Některé zaručené tipy nalezne, jiné ne. Každý se však přesvědčí, že zná mnoho lidí, kteří spolupracovali. Potvrzují se například závěry Komise 17. listopadu o tom, že při vzniku Občanských fór na konci roku 1989 se snažili (často úspěšně) do nich vstupovat, případně stanout v jejich čele, mnozí lidé "služebně" - podle pokynů svého řídícího orgánu.

Podobně mne zaujalo jméno agenta, který po listopadu 1989 velmi toužil být zvolen šéfem odborů jednoho velkého břeclavského podniku. Úkol nesplnil, takže dnes trucuje jako gastarbeiter v Rakousku nebo v Německu. Procházka více než sedmdesáti tisíci jmény je únavná a může přestat bavit, i když známá jména jsou poměrně častá (musíte ale znát datum narození). Například se dozvíte, kteří hudebníci chodili zpívat jen po barech, kulturních zařízeních a na folklórní přehlídky a kteří také důstojníkům StB. Dnes si třeba vydělávají v ulicích evropských velkoměst... Také vám vadí to, co se děje v některých státních podnicích a státních aktiových společnostech? Zkuste se podívat, zda jména vedoucích pracovníků nejsou v seznamu. Najdete tam ředitele podniků, ředitele divizí i "vrchní našeptávače", kteří dnes rozhodují úplně o všem.

Spousta menších i větších ryb se najde i mezi současnými soukromými podnikateli od těch s jedním, poměrně novým obchodem až po ty, jejichž význam a dlouhé prsty přesahují rámec města i okresu a zasahují až do Prahy na ministerstva. Naštěstí budou vlády přeměněny od základu a na některé úředníky leccos "praskne". Většina ministrů končí, a tak ani soudruh Vrba se již nebude moci vymlouvat, že čeká (u milicionářů!) na výsledky lustrací.

Abych nebyl špatně chápán, nevyzývám k lynčování agentů. Vždy je však dobré vědět - KDO JE KDO. Na většinu "dobráků" z minulých časů má soudný člověk svůj názor už dávno a jejich přítomnost nebo nepřítomnost v seznamu není rozhodující. Asi rok před 17. listopadem jsem o jednom svém nadřízeném veřejně prohlašoval: Až to praskne, bude říkat - "já jsem nebyl komunista", - a já budu odpovídat: "byl horší než komunista". Na tomto názoru trvám. Za oficiální zveřejnění všech VĚDOMÝCH SPOLUPRACOVNÍKU StB bych se velmi přimlouval. Pochybuji, že by došlo k něčemu horšímu než, že se pár lidí přestane spolubavit, pár dalších se bude naivně chtít soudit a fněkdy na konci náročného restauračního večera, kdy personál inkasuje a uklízí židle, padne u některého stolu pár facek..."

Budeme sbírat a mapovat situaci v českých městech podle údajů, které nám naši čtenáři pošlou. Podle našich zpráv se městské a okresní mafie neomezují jen na podnikání, ale často se zabývají činností doslova zločinnou. Důležité jsou informace o porušování lustračního zákona.

Až naše prokurátory, hanobící zákon, kde se dá, vystřídají lidé hodní tohoto postavení, všechny tyto informace jim odevzdáme. Budou je velmi potřebovat.

Bohužel, Necenzurované noviny se dodnes, k naší nemalé lítosti, nedají koupit všude, kde by si to čtenáři přáli. Avšak všichni, kteří o ně mají zájem, si je mohou předplatit na adrese uvedené v tiráži, přičemž zájemcům pouze o seznamy rádi zašleme tato tři čísla dobírkou. Cena seznamů o rozsahu 188 stran je 28,80 plus poštovné.

Redakce