--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 1256
Název: Neogeorgika na strakonicku II.
Zdroj: NN Ročník........: 0002/020 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zápas o Obecní zastupitelstvo Osobní rozhovory a studium dokumentů vztahujících se k Mutěnicím, JZD Pracejovice a strakonickému okresu mě přesvědčily o tom, že polistopadové hanlivé výroky paní Daniely Kolářové z pražského Vinohradského divadla na adresu naší vesnice byly křivdou a pohodlností, jejíž viny nesmaže otření úst se slovy "nehřešila jsem". Neboť povinností politika i typu paní Kolářové je účinně pomoci pravdě a spravedlnosti. Lidé na vsích bojovali v osamění a řadili prohru k prohře.

Kritická vystoupení ing. Šavela a aféra Eribo na počátku roku 1990 byla pro strakonickou transformaci komunistické moci nebezpečná proto, že se na vesnicích pracejovického družstva rozpoutal politický boj o moc ve vedení JZD a na komunálních úřadech. V Mutěnicích na jaře 1990 proti pohrobkům totalitního režimu velmi energicky vystoupili katolíci a stoupenci Občanského fóra - pozdější voliči ODS-KDS a Luxovy linie ČSL-KDÚ. Dne 23. dubna 1990 na schůzi Občanského výboru č. 22 MěNV Strakonic, kam obec územně a správně patřila, tato skupina vystoupila s veřejnou kritikou a vyslovila Občanskému výboru nedůvěru. Kritika směřovala zejména proti panu Václavu Votavovi KSČ, syn Františka Votavy-spoluzakladatele JZD, spolurozkulačovatele Bulkových ve funkci předsedy JZD, v současnosti předseda Představenstva ZD Mutěnice) a panu Josefu Vackovi (KSČ, zástupce velitele pro věci politické Střelecké roty LM závodní jednotky ČZ Strakonice, předseda ZO KSČ ČZ Strakonice - řetízkárna, poslanec MěNV Strakonice), kteří ve svém zápise kritiku označili za "veřejné napadání a hrubé urážení" ze strany "několika jedinců, kterým šlo vždy o osobní prospěch a nikdy ne o společný zájem všech občanů", aniž by obvinění doložili věcnými argumenty (zejména vůči paní Marii Slavíčkové), a s požadavkem veřejné omluvy odstoupili. Takto se v praxi uskutečňovala hesla "nejsme jako oni", "slušnost", "pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí" za naprosté abstence odvěké zásady, podle níž se zlu vždy má odpovídat jedině spravedlností. Úporný zápas o debolševizaci vyústil ve volby do Obecního zastupitelstva Mutěnic dne 29. února 1992, jejichž režie zůstala v rukou komunistů (pan Chuman a další), kdy podle stížnosti osmnácti občanů Mutěnic na Generální prokuraturu ČR - JUDr. Brunner byla kandidátka sestavena neveřejně, volební komise v den voleb již od 9 hodin obcházela s urnou občany, aniž by tito o uvedené žádali, výsledky voleb nebyly bezodkladně po vyhotovení zápisu o výsledku hlasování zveřejněny na úřední desce a teprve dne 10. března 1992 občanům po jejich naléhání oznámeny v místní hospodě na údajném prvním zasedání obecního zastupitelstva... Úřad pana Brunnera věc postoupil Okresní prokuratuře ve Strakonicích, která v Pd 185/92 dne 22. června 1992 v podnětu nekomunistických mutěnických občanů nalezla dvě oprávněná pochybení organizátorů voleb v aplikaci zákona č. 368/1990 Sbírky, volby však uznala jako "bezchybné". Aniž si prokuratura položila otázku, zda může mimo jakoukoliv pochybnost vyloučit volební podvod při putování s urnou a porušením oznamovací povinnosti při vyhlášení výsledků voleb!!! Takto dosud skončily všechny iniciativy těchto občanů. Údajně nové úřady je vždy utřely a podpořily transformaci komunistické moci. Není divu, že v parlamentních volbách 1992 byla KSČM v Mutěnicích nejsilnější a že Trnkova Zemědělská strana na Strakonicku úspěšně rozšiřuje svůj vliv a pozice. Proces transformace zemědělských družstev má plně pod kontrolou atd. Do současného sídla prvního tajemníka KV KSČ a velitele jihočeských LM pana Slavíka je pěšky třicet minut stejně z Mutěnic jako ze Strakonic, a pan Slavík a spol. je velmi aktivní. Poznávací a organizátorská funkce KSČ-KSČM zůstala nedotčena. Za cesty po Strakonicku na počátku července tohoto roku jsem byl v mnoha tamnějších hostincích svědkem toho, jak se komunisté ve skrytě řízených debatách o vývoji státoprávního traumatu dovolávali krve prolité u Zborova a Bachmače, na Piavě, Sommě, v bitvě o Anglii... za Československou republiku, jíž se "Klaus nemá právo zpronevěřit" a "o níž může rozhodnout jedině referendum", za přitakávání ostatních uvedené "železné logice" a výkřiků podnapilých sládkovců "Klaus je čtvrtžid... Židi do plynu... Cikáni na Slovensko... Ať žije Sládek".

Při cestách za municipálním stavem našich věcí mě z ničehonic zaskočila proslulá otázka Pipina III. Krátkého, adresovaná v roce 751 papeži Zachariáši I. týkající se merovejských králů, "kteří nemají žádné moci, zda je to dobře nebo ne?", a stejně proslulá papežova odpověď: "Je lépe, aby se nazýval králem skutečný držitel moci než ten, jemuž nezůstala moc žádná." Možná, že v bezděčnosti evokace Pipinovy otázky jsou obsaženy všechny významy naší doby a údělu.

Jihočeská přičinlivost a "kanec v bílé čepici" Občané Mutěnic a okolních obcí ve svých hodnoceních často používali slova "přičinlivost", kterému dávají jiný význam než slovům pracovitost, snaživost, šikovnost a podobně. Přičinlivý je v jejich řeči ten, kdo dokáže zvětšit svůj majetek, zlepší vzhled a vybavení domu, dokáže vést vlastní hospodářství, a je podnikavý bez přísného zřetele k legalitě forem podnikavosti, prostě za každých poměrů ví, jak "na to." Jako příklad přičinlivých lidí byl často uváděn mutěnický rod Votavů, který se v písemnostech obce výrazně objevuje na přelomu 19. a 20. století. Majetkový vzestup tohoto rodu od počátků kolektivizace je kontrastní úpadku mutěnických láníků - rodů Bulkových, Šedivých, Krátkých a Kubíčkových. Synové tesaře, sedmihektarového rolníka a předsedy JZD v době rozkulačování Bulkových pánové František a Václav Votavovi jsou dnes v Mutěnicích nejbohatším rodem. Drží velké domácí hospodářství, dostavují v Mutěnicích třetí dům, další budou stavět na jiném místě. Na jejich pozemku jsem viděl dva traktory a další zemědělské stroje, jež jediní v obci měli údajně možnost koupit jako opotřebené od JZD Pracejovice. Pan Václav Votava se v rámci transformace stal předsedou představenstva obnoveného mutěnického družstva.

Podle výpovědí místních občanů dokáží z jednoho deputátu, půlhektarového záhumenku a necelého hektaru pozemku, na kterém stojí jejich tři domy a hospodářská budova, ročně vyprodukovat krmení pro několik desítek kusů drůbeže, krávu, dva býky, šest prasat a stádo asi dvaceti ovcí. Na moje překvapení z tak vysoké efektivity lidé většinou odpovídali, že toho lze dosáhnout tehdy, když se sklízí bez setí. Domníval jsem se, že je v takovém vysvětlení skryta obyčejná závist a malá "přičinlivost", již jsem chápal zprvu moravsky jako pracovitost. Ovšem i na Zemědělské akademii v Praze na moje údaje o legálních krmivových zdrojích mi odborníci rezolutně odpověděli, že takových výsledků nelze dosáhnout ani v deltě Nilu při intenzivním závlahovém hospodářství. Přesto je případ zaujal natolik, že uvažují o konkrétním prostudování uvedené efektivity a jejího tajemství. Na druhé straně je pravda, že existující případy, kdy i v Mutěnicích lidé sklízeli, aniž seli. Nimrodi ve Strakonicích mi vyprávěli, jak jednou při číhání na černou zvěř v mutěnickém katastru v lánu kukuřice málem zastřelili jednoho z bývalých předsedů JZD, který tajně sklízel (lidově řečeno "kradl") kukuřičné klasy s bílou čepicí na hlavě. Tímto způsobem tento muž přišel k přezdívce "kanec v bílé čepici." Přezdívka se ujala. Mnoho občanů Pracejovicka mně na otázku po "kanci v bílé čepici" okamžitě sdělilo jeho jméno s mnoha dalšími pikantnostmi.

Obecní kanalizace a bezpráví

Bývalý předseda MNV Mutěnice pan Vojtík rodačku této obce paní Marii Slavíčkovou nemá rád. I před svědky a diktafonem se o ní nepokrytě v souladu se svým materialistickým světovým názorem a etikou bývalého komunistického funkcionáře vyjadřuje jako o "Mařeně Smetákové, bláznivé asi z nedostatku sexu... vždyť se na ni podívejte... a její máma byla taková krasavice... i když to měla s manželem těžký, protože měl rád hospodu a harmoniku a na harmoniku se lepí sukně..." Přitom jde o matku dvou dětí, jež dobře vychovala, a která už v hloubi osmdesátých let začala vést zápas o svou pravdu s využitím všech možností včetně adresy prvního tajemníka KV KSČ Jihočeského kraje soudruha Slavíka a předsedkyně Svazu žen soudružky Jarošové. Marně před listopadem, marně po listopadu. Stejnou zkušenost učinili i jiní občané obce nejen v případě voleb do obecního zastupitelstva.

Pan Ladislav Paletář se dne 17. října 1990 obrátil na předsedu Výboru lidové kontroly Okresního úřadu ve Strakonicích s žádostí o přešetření činnosti a hospodaření MNV Mutěnice od roku 1948 do současnosti. Žádal zajištění knihy protokolů a pokladních knih. Upozornil na rozprodej a rozebrání stromů na obecních pozemcích a těžbu desetitisíců m3 štěrkopísku, prodeje obecních pozemků soukromým osobám za neznámých podmínek, požadoval kontrolu stavebních účtů stavebníků F. Votavy, V. Votavy, L. Nováka, V. Kříže, V. Vojtíka, prověření staveb dcer Votavů a pana Řediny, vyšetření stavby obecní kanalizace, sloužící jen Votavům a panu Sokolovi. Předseda VLK ing. Jan Marášek vzhledem "ke kontrolním metodám lidové kontroly a ukončení činnosti" věc postoupil Okresní správě VB Strakonice s datem 31. října 1990. Odtud se žádost ocitla na stole přednosty Okresního úřadu ing. Řezníčka, který vyvolal šetření ve věci kanalizace. Referát výstavby Městského úřadu Strakonice dospěl dne 20. prosince 1990 k závěru, že kanalizace nebyla nikdy povolena žádným kompetentním orgánem a nenachází se ani v evidenci vodohospodářských staveb (přitom bez jakéhokoliv čistícího zařízení ústí skrze výtok do náhonu v řece Volyňce). Byla navíc nedostatečně zahloubena, takže se na ni velká část zájemců nemůže ani napojit. Na otázku, kdo stavbu financoval, zápis odpověď nedává. Při jednání pan Paletář požádal o napojení na uvedenou kanalizaci, což mu bylo slíbeno s datem realizace 1991. V únoru 1992 tentýž úřad na interpelaci pana Paletáře odpověděl, že slib nemůže splnit z finančních důvodů a upozorněním, že věc již není v jeho kompetenci proto, "že Mutěnice jsou od 1. 1. 1992 samostatně hospodařící obec"... A rudý šiml zařehtal v novém kabátě. Dnes již lze říci, že je přirozený fakt neprojednávání ostatních věcných podnětů žádosti, neboť se až na výjimky dotýkají osob z báze KSČ.

Případ obecní kanalizace je názornou ukázkou toho, kdo je na našich okresech skutečným držitelem moci. Nezájem ústředních míst o uvedený fenomen a municipální otázky je velmi vážnou (slovo "sebevražednou" není nadsazeno) politickou chybou názorně pochopitelnou na příkladu Slovenska. Odvolání JUDr. Mečiara z runkce premiéra slovenské vlády znamenalo jen jeho dočasný odchod proto, že skutečné moci HZDS na okresech se nic nedotklo a okresy se staly odrazovým můstkem Mečiarova triumfálního návratu...

Vařila myšička kašičku

Členové JZD po odchodu do důchodu měli přiznáno oprávnění na pobírání naturálií. Paní Jana Krieslová z Mutěnic a pan Josef Vonášek z téže obce však mohou dosvědčit, že praxe spíše připomíná dětskou říkanku v nadtitulu než právo.

Pan Josef Vonášek jako člen JZD odešel v roce 1971 do důchodu. Z dodnes neznámých důvodů mu představenstvo protiprávně zrušilo členství a tím i oprávnění na naturálie. Nízký důchod a chuť pracovat vedly pana Vonáška k uzavření pracovního poměru s jinou organizací. O deset let později byl upozorněn na protiprávnost svého zrušení členství a podal si stížnost. Vedení družstva při jejím projednávání v roce 1982 argumentovalo tím, že se v roce 1971 dopustil porušení členských povinností v tom smyslu, "že se neúčastnil podle svých možností a schopností pracovně v JZD" (soudružka Braunová). Panu Vonáškovi však od kompetentních orgánů přišla 27. ledna 1982 odpověď, že uvedený důvod "by bylo možno považovat za oprávněný, kdybyste ještě nebyl v důchodu a jestliže by práce v JZD byla vhodná s ohledem na Váš zdravotní stav. Pokud JZD by pro Vás vhodnou práci nemělo, nelze tuto skutečnost, že jste odešel pracovat k ZNZZ Strakonice, považovat za neplnění členských povinností (podepsán pan Kouba). Zápis z jednání v JZD Pracejovice 9. 3. 1982 konstatuje, že byla v otázce zrušení členství "porušena písemná forma provedení", ale že pan Vonášek stejně porušil členské povinnosti a navíc odešel bez souhlasu družstva do jiného pracovního poměru. Vyzvání ke zrušení pracovního poměru v ZNZZ Strakonice důchodce z osobních důvodů odmítl, a tak byl potvrzen stav z roku 1971, tentokrát i s jeho souhlasným podpisem. Citovaný zápis je pozoruhodný ještě v jednom momentě. Obsahuje nepochopitelnou poznámku "jakékoliv další ústní sdělení bývalých funkcionářů jsou proto neplatná" a dovětky, které s otázkou zrušení členství nemají naprosto nic společného: "V současné době probíhá jednání komise pro ochranu veřejného pořádku při MěNV Strakonice, které řeší sousedské vztahy a také osobní spory mezi rodinou Votavů a rodinou Vonášků a Slavíčků. Vedení JZD společně s revizní komisí provede kontrolu stavu záhumenkového zvířectva v katastru obce Mutěnice." Snad lze jen dodat, že stěžovatel je otcem paní Slavíčkové.

Při cestách po Pracejovicku jsme hovořil s mnoha lidmi a ve snaze po přesnosti a věcnosti Neogeorgiky jsem žádal o zapůjčení dokumentů. Vždy mně bylo vyhověno, ale často jsem slyšel slova: "Ale dejte na ně, prosím, pozor. Neztraťte je. Vždyť je v tom celý můj život!" Při jejich studiu jsem si uvědomil, že ti, co byli biti, budou biti dál, neboť proces transformace a privatizace zemědělství je v rukou kolektivizátorů a jejich potomků, kteří jen trochu změnili slovník. Jako například starosta Pracejovic František Míšek. Z předlistopadových fotografií tleská na strakonické tribuně prvomájové defilé. Nyní ve funkci tajemníka OV Zemědělské strany velebí Antonína Švehlu a Rudolfa Berana, podporuje snahy Sdružení majitelů pozemků a členů JZD jako nástroje pro zmobilizování zakládajících členů JZD, užívá termínů "násilná privatizace" atd.

Pokračování.

Pavel Blažek