--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 1269
Název: Sládek - nový mesiáš
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nový mesiáš s vůlí k moci - Miroslav Sládek Luboš Vydra

Figurkou na šachovnici o neznámém počtu polí Ruský státník Ševarnadze při své návštěvě v USA důvěrně v rozhovoru s Bakerem prohlásil, že v Československu dnes probíhá levicový puč v režii KGB. Nepřekvapuje to. Co je na první pohled v našich zemích zcela typické, je nezadržitelný vzestup demagogického "Doktora" Vladimíra Mečiara na Slovensku, pronikání příslušníků "Obrody" do všech oblastí politického života a nesmyslné trvání na federaci, která s narůstající centralistickou mocí HZDS (Hnutí za dobudování socialismu) a dalších levicově-nacionálních uskupení se může stát postupně pastí i pro rodící se demokracii v českých zemích. Situace je dále komplikována fraškou kolem volby prezidenta, ve které se má pět dokázat, že z patnácti miliónů občanů k ní není nikdo jiný způsobilý než Václav Havel. Inu, jeho humánní politická naivita je přijatelná jak pro bolševiky, které zachránil, aby u nás vládli i příštím generacím, stejně tak jako jeho nesporná popularita zas otevírá podnikatelům ODS cestu k světovým trhům. Ne zanedbatelným pěšákem na této šachovnici je i PhDr. Miroslav Sládek, jenž se proslavil v minulosti jak svým tažením proti budově TV, které mu získalo největší popularitu hlavně u často se bouřících vězňů, ale také svojí kandidaturou na místo prezidenta proti Václavu Havlovi. Zneuctění svátosti prezidentského křesla, určeného jen pro jejich miláčka, pak obzvláště těžce nesl dav zfašizovaných fanatiků, který vniknul na půdu FS a poslance Miroslava Sládka spolu s dalšími osobami fyzicky napadl. Mnozí z těchto fandů si neuvědomují pošetilost svého jednání dodnes. V Čechách dosud neplatí americké heslo: "Z mnohých jeden." Je trapné, že kdo měl tu odvahu, byl extrémista Sládek, jehož popularita roste tím, jak negativní reklamou přitahuje nespokojence.

Nelze vyloučit, že do budoucna, bude-li se ekonomická situace zhoršovat, budou k Sládkovi inklinovat ty nejhorší živly, které jeho "radikalismus" již dnes přitahuje. Pak může vzniknout velmi nebezpečná situace.

Vůdce beznadějných

Miroslav Sládek pochází z bolševické rodiny. Jeho otec byl okresní funkcionář KSČ. Nejspíše toto prostředí dalo základ k jeho arogantnímu vystupování. Když k tomu přihlédneme, pak se nám už nebude dnešní předseda SPR-RSČ jevit tak zábavný a správně vytušíme, že jako politický recesista působí pouze z prvního dojmu. Připomínám, že zpočátku i Adolf Hitler působil z povrchu velice směšně a jeho Mein Kampf byl přijímán jako drzý blábol. Lidé, kteří s pohrdlivou štítivostí se od sebevědomého vůdce hnědých krys odvraceli, za čas již soudili, že je to sice amatérské, ale něco na tom, je, aby nakonec, když ne z davového nadšení, tak již z donucení před svým milovaným führerem zvedali pokorně pravici. Na jedno se totiž mimo jiné zapomíná, že i zde platí zákon davové sugesce, podle kterého, přibližně při 20 % fanatiků ve straně, či společnosti, se stává méně soudná a tím i přístupná manipulaci její většinová, a proto rozhodující část. Situace je o to zoufalejší, že náš stát díky mnohaleté vládě komunistů nemá svůj vlastní moderní ekonomický systém, a tedy i kapitál a je otázkou, jestli ho ještě vůbec někdy mít bude. To však vytváří prostor pro dlouhodobou nespokojenost a politickou nestabilitu.

Sládkovci a republikáni

Nová opozice ve straně dnes SPR-RSČ již otevřeně poukazuje na kabinetní politiku jejího vedení, které se snaží zcela záměrně rozdělit místní organizace a neinformuje je proto objektivně, jak by mělo. Zdá se, že heslem páně Sládkovým se stalo staronové: Rozděl a panuj! Toto se projevilo i na Celostátním sjezdu republikánů v Brně, konaném 18. 7. 92, kde dal rozkaz, aby do budovy nebyli vpuštěni jemu nepohodlní poslanci za SPR-RSČ. celé toto prostředí s třemi kontrolními "filtry", kde strážili černí šerifové se psy, vypadalo krajně morbidně. Připomínalo malý koncentrační tábor, v němž přítomní se nesměli vzdálit ze sálu na víc jak deset minut, bez rizika, že budou z konference vyloučeni a od jehož vchodu byli vykazováni všichni zástupci tisku a televize, přestože měli řádně evidované průkazy. Ostatně PhDr. Miroslav Sládek osobně roztrhal několik delegančenek svým vlastním straníkům, jak se stalo i bývalé člence sekretariátu SPR-RSČ, důchodkyni Marii Gráfové, která pro něho pracovala po dva roky naprosto nezištně a zdarma. Vyšel také ven a urazil přítomné výrokem: "Tak co tu kujete, vy komunistická bando!?" Velmi blízká osobní přítelkyně dr. Sládka Laura Rajsiglová zas řekla novinářům, kteří protestovali proti tomu, že někteří jejich kolegové nemají být vpuštěni na závěrečnou tiskovou konferenci: "My o vás nestojíme. My nejsme na vašich tiskových konferencích závislí." Její zlatá slova pak potvrdil Sládek sám, když mezitím, co byli pro něho přijatelní novináři do sálu zváni, on sám odjel. V sále se ale před tím odehrávalo cosi, co připomínalo více vojenské politické školení mužstva než přátelský pracovní sjezd. Pan Sládek diskutoval naprosto sám několik hodin, přičemž svůj projev proplétal každou chvíli větou: "Vezmu to jen krátce!" Nelze se divit, že zatímco téměř polovina "oddaných" nemohla z něho spustit oči, druhá polovina přítomných spala. Byli unaveni tímto českým Pinochetem, který však více než chilského generála připomíná loutku Pinocchia od C. Collodia. Z řečníka neustále vyzařoval velký sebecit, reagující na sebemenší dotčení jeho osoby, či strany, zmnožený osobním nárokem a expanzivní vůlí. Jeho přepjatost, plná blouznivosti, sice budila dojem, že jde o člověka družného, ale pokud jste nepatřili mezi vyložené somnabuly, brzy vám došlo, že se tu řečník jen pokouší něco namluvit sobě i druhým. Chce oživit cosi, co živým se jen zdá. V nitru tohoto člověka, i když se snaží vypadat přirozeně, je však skryta velká bezohlednost. Vidíte, jak zápasí o vyvolání dojmu velké osobnosti, skutečná opravdovost mu ale chybí a nedá se nahradit sebelépe pronesenou řečí. Kdo by si však z přítomných lámal nad tím hlavu. Něco se děje, nějak to dopadne. A co není, lidská fantazie vylepší. - Otrocké duše opět našly svého vůdce.

Republikáni ano, Sládek ne

V severních Čechách je opozice proti Sládkovi dosti značná. Dás se říci, že s ní souhlasí všichni poslanci, kteří byli za severní Čechy zvoleni. S poslancem Konopáčem se shoduje poslanec Mráček ze SN, pan poslanec Houf, poslankyně Martinková a další. Nelze se divit, že byli rozkazem svého předsedy 24. 7. 1992, v rozporu se stanovami vyloučeni.

Situace v severních Čechách je tedy poněkud jiná než na Moravě. Republikáni se tu více spoléhají sami na sebe. Zaznamenali tu i nejlepší volební úspěch. Je pochopitelné, že mají i nejsilnější výhrady proti vedení strany, představované osobou dr. Miroslava Sládka, který zavádí místo demokracie jakousi vlastní diktaturu s fašizujícími prvky. Na Severu se proto více než jinde říká republikáni ano, Sládek ne. Je tam rozšířený názor, že volební úspěch republikánů v tomto regionu mohl být vyšší, kdyby v jejich čele již dr. Sládek nestál.

Propojení organizací SPR-RSČ je v severních Čechách nejtěsnější. Poslanec Konopáč ale vidí závažnou chybu v tomto regionu, že právě zde republikáni nedokázali prezentovat ekonomický program dostatečně širokým způsobem a jenom se omezili na proklamaci několika hesel, která nemohla ve skutečnosti vůbec voliče přesvědčit, což jim bylo i celou řadou občanů vytýkáno. Nepokrytě pak říkali, že oni volili ODS jen proto, že tito program na rozdíl od republikánů vypracovaný měli.

Volební program SPR-RSČ byl prezentován členům z ústředí, bez možností jakéhokoliv doplnění a vyjádření. Za svou osobu poslanec Konopáč pochybuje, že by jeho autorem byl dr. Sládek, protože ten není takovou věc schopen vypracovat. My máme informace, že se na jeho vypracování alespoň z velké části podílel pan prof. Zelený.

Tam, kde jedni pěstují banány, levice se chystá rozdělovat Že Sládek je přijatelný pro levici, protože populismus ve skutečnosti je levicí, dokazuje jak tento Volební program SPR-RSČ, tak i příznivé hodnocení ze strany předsedy KSČM Jiřího Svobody, kterému se obzvláště líbí Sládkův racionální přístup ke spolupráci jak ve státoprávní, tak i sociálně ekonomické krizi. Potěšující je dle jeho slov i fakt, že slovo "komunistický" je u Sládka tak široké, že se do něho vejde jak pan Klaus, tak Václav Havel. Tím, že všechny pomaže blátem, zcela logicky oslabí pozornost na KSČM. Inu, být komunistou, tak si postup pana Sládka pochvaluji také. Kdo sleduje, s kým hlasují republikáni v parlamentu, zjistí, že jejich hlasování se často shoduje s LB, dá se tedy i usuzovat, že hlasy, které při volbě prezidenta jejich předseda získal, přišly právě ze strany komunistů. V otázce hrozby ze strany německého kapitálu se pak často shodují s prof. Zeleným, nebo s poslancem Milošem Zemanem.

V nemenší oblibě pak je dr. Sládek u předsedy LSU prof. Františka Trnky, ale i předsedy ČSSD Jiřího Horáka, který pro změnu zase věří na jakousi jeho parlamentní převýchovu. Je to snad náhoda, že se sociální demokracie dopustila chyby shovívavosti v dějinách již jednou, a to opět v případě Adolfa Hitlera?

Hosteska na úřadu pro tisk a informace Z "antikomunismu", kterým se Sládek tak rád ohání, ho usvědčuje i fakt, že 11. 7. 92 poskytl interview Rudému právu, což jsou dle podtitulku jinak nezávislé noviny, závislé pouze na bolševismu a z něho pocházejícího krvavého práva, které komunisté měli vždy v symbolu, stejně jako esesáčtí vrazi, lebky na čepicích. Obchod s krví miliónů obětí komunismu se však zřejmě vyplácí těmto novinám i dnes, kdy jim díky názvu a majetku KSČ zajišťuje několikasettisícový náklad.

Ve svém rozhovoru, tak typicky nazvaném výstižně podle toho, na co předseda SPR-RSČ ve dne v noci myslí, totiž "Jednou se probudí - a já budu prezidentem", říká o Václavu Bendovi, že se "dostal do parlamentu v úloze tasemnice přisáté k ODS." Na tento "sžíravý humor", který tak milují zoufalci nejtrpčího druhu, jež se za panem doktorem táhnou, chci položit otázku: Kde byl Miroslav Sládek, když odpůrce komunistického režimu Václav Benda chodil za své přesvědčení do vězení? Pokud je mi známo, byl zaměstnán v roce 1981-86 na Úřadu pro tisk a informace (ČUTY). On sám však o sobě vypovídá, že tam nedělal "cenzora", jen cosi jako "hostesku". organizoval besedy a zajišťoval salonky. Neopomene se přitom pochlubit, že od těch dob, co se dostal do parlamentu, se i novináři budou muset ve svém chování k němu mírnit. Miroslav Sládek tvrdí, že to nevadí, že on na rozdíl od V. Bendy dosud nebyl ve vězení, ale co nebylo, může prý ještě dohnat. Opět dávám paralelu s frajterem Hitlerem, který se za své výtržnosti do vězení na čas dostal také. Osobně v tom, za co seděl V. Benda a za co by si asi šel sednout Miroslav Sládek, vidím však nebetyčný rozdíl.

Nevím, od čeho má po sobě tu hnědou... Z toho, jak odpovídá den před svojí kandidaturou na prezidenta V. Pavrovskému v Radiofóru, zdá se, že dr. Sládek fašismus definovat neumí. Ani jeho stoupenci ho nedefinují, když říkají, že na jejich mítinku nikdo nehajloval a jsou zaraženi, když jim odpovídám, že i kdyby někdo hajloval, nemusel by to být ještě fašismus. Zvednutá paže totiž není nic víc než pozdrav. Fašismus pak je populismus umocněný principem moci. Obzvláště pak je nebezpečný, když mnoho lidí zklame třeba Klausova reforma a většinou ovládne pocit, že by naše země potřebovala na deset let Pinocheta a pak si někdo na tohoto diktátora začne hrát. Po ruce je pak jistě nejvhodnější ten, kdo se kasal, že předchozí vládu naháže do Vltavy nebo, že jí pošle nazpět do kotelen. Z historie totiž víme, že čalouníci, herci, dramatici a boxeři jsou jen nastrčené figurky, které potřebují opium davu, tahá však s nimi někdo jiný. Ne bezdůvodně má pan Sládek v oblibě německého filosofa F. Nietzcheho - hlasatele principu moci a nadčlověka. Nietzchův básnický obraz orlice vynášející v pařátech slunce, to jest svastiku čili hákový kříž z bahna podlidskosti do azuru, nosil za Třetí říše na uniformě i ten nejposlednější německý voják. Symbolizovalo to, že život má být změněn násilím dravců. (Zde je nutné však upozornit na to, že je to pouze jedna inspirace - a to ještě krajně zneužitá - z díla filosofického aristokrata, bez jehož vzrou bychom neměli takové osobnosti, jakou byl například Ladislav Klíma). Komunisté a s nimi sympatizující levice, se jako další odnož téhož podhoubí populismu připravují tyto snahy podpořit. Na rozdíl od fašimsu totiž upřednostňují taktiku. Přesto ale budou vyčkávat jen tak dlouho, než jim jejich silácký bratr opět otevře cestu k moci. Pan Sládek tvrdí, že žádná strana u nás nebyla tak napadána jako on a republikáni, ale nechce si připustit, že ji do této situace dostal právě on sám, svými zjednodušenými invektivami, svým principem neomylného vůdce, narcistní orientací na vlastní osobu a častými projevy vystupňované agresivity.

Pinocchiova cesta za svým "Já"

Sládek se chlubí tím, že prodělal předvolební kampaň ne nesrovnatelnou s tím, jakou podstupují kandidáti v USA na úřad prezidenta. Dokládá to tím, že za rok 91 absolvoval asi 500 mítínků. A 450 mítinků na jaře 92. Třebaže jeho úspěch zdaleka není srovnatelný s touto úžasnou pílí hodnou jeho amerických kolegů, což se projevilo, i že se s ním při návštěvě nesetkal ani jeho republikánský kolega, prezident Busch, napadá mne, o co větší mohl mít úspěch KAN, kdyby se propagaci věnoval alespoň z poloviny jako dr. Sládek. Chce se to však jen více zamyslet na tím, jakou radost lidé mají, když si s nimi jde někdo popovídat právě tam, kde nic jiného není, než hospody a v nich nadávání na mizerný život, který se po převratu sociálně a ekonomicky ještě ke všemu změnil k horšímu. Zde je také recept, jak se Sládka, který si z USA nedovedl přivést nic jiného než nové megafony, zbavit.

A JÁ sám, vždycky sám ...

V otázce hospodaření strany s financemi úzce souvisí i ta věc, že pan dr. Sládek se postupně v minulosti zbavil celého předsednictva, proto v současné době je situace taková, že SPR-RSČ nemá revizní ani rozhodčí komisi, místopředsedové jsou vyloučeni a celé předsednictvo reprezentuje pouze osoba dr. Sládka a pana tajemníka Vika. Vzhledem k tomu, že je tedy toto předsednictvo dvoučlenné, jsou také jedinými členy strany, kteří mají právo manipulovat s jejími penězmi. Chybí tu dokonce i osoba pokladníka, a proto tu vzniká zcela odůvodněné podezření z finančních machinací.

SPR-RSČ má několik kont, o kterých mimo pana Sládka a několika lidí kolem něho nikdo nic neví. Částky, které poukazuje podivným společnostem a bez souhlasu jiné osoby, jsou vskutku zarážející. Např. když oznamuje na poslaneckém klubu v parlamentě, že zaplatil jednomu dominikánskému klášteru 100 000 Kčs, údajně za to, že se za něho při volbách modlili. Také nákup závodního koně Republika, sloužící především k jeho popularitě, si také rozhodl sám, aniž s kýmkoli o tom před tím hovořil. Lze však i toto ještě zahrnout do jakési preference strany. Ale jsou tu další signály o činnosti, která se stranou nemá již naprosto nic společného a která v sobě zahrnuje pouze osobní prospěch špiček strany. Vztahy byly porušovány i v minulosti, což lze uvést i na případu pana Kohouta, který byl dr. Sládkem označen za zrádce a vyloučen v podstatě z těchže důvodů, jaké hlásají vzdorující poslanci dnes, pouze s tím, že on na to již přišel s určitým předstihem. Jeho vyloučením pak utrpěly především organizace SPR-RSČ ve Východočeském kraji, kde byla velká část organizací buď vyloučena, nebo odešla na protest proti tomuto jednání. Pan Kohout, řádně zvolený místopředseda, poukazoval opět na nedůslednost v hospodaření, na chybějící složky kontrolních orgánů ve straně, na nedemokratický vývoj a na určité absolutistické způsoby pana Sládka.

Poslanci SPR-RSČ byli před nástupem do parlamentu instruováni, že nesmějí dávat rozhovory sdělovacím prostředkům. Dostali, dosud neodvolaný rozkaz bojkotovat všechny masmédia. Všechno to nasvědčuje pouze tomu, aby se prezentoval pouze dr. Sládek se svými názory a ostatní poslanci byli opomíjeni.

Slabozraký mezi slepým králem

Dr. Miroslav Sládek bojoval, dle vlastních slov, proti komunistickému režimu tak, že již v sedmnácti letech vydal jako student jakýsi blíže nespecifikovaný samizdat, nosil dlouhé vlasy a dokonce založil i politickou stranu Optimistických realistů. Její smysl vykládá obdobným způsobem jako kdysi jiný velký smíšek Goebbels: "Při slově kultura, odjišťuji revolver." Sládek totiž říká: Optimisté se v národě učili anglicky, pesimisté rusky a realisté střílet." Laskavý čtenář ať si udělá o jeho bohulibých záměrech obrázek sám. Pouze tu ještě připomenu, že i komunisté za prvé republiky skandovali: "Tábor lidu není žádný výlet, učme se střílet!"

Sládek rád operuje s demagogií nadbíhající všem zbabělcům šedé zóny, že totiž po "listopadu" u nás vznikl určitý tlak, aby občan, který nebojoval za spravedlivou věc již před převratem, neměl tu co kritizovat. Pochopitelně, že právě tento dojem je zabarven jeho osobní vztahovačností, která je pro něho tak typická všude, kam přijde. A nyní z toho vytlouká zas jen určitý kapitál. Podle něho si "nejvíce zasloužili úcty právě ti, kteří tu byli, chodili do práce a starali se o rodiny". Chci mu připomenout, že jak se má toto podkuřování vyloženě socialistické banalitě s jeho oblíbeným filosofem Friedrichem Nietzechem, jenž právě toto považuje za "mžourání posledního člověka, který již neví, co je to vlikost?" Neměli bychom zapomenout, že lidé, kteří byli v opozici, se nejenže museli také starat o rodiny a pokud jim to bylo umožněno, chodit i do práce, ale mimoto usilovali i o něco vyššího občanského a všelidského.

Podivné je to i se Sládkovými lustracemi. Žadatelé neuvedli, že je požadují v souvislosti s kandidaturou. Tak se stalo, že celá věc se zdržela a protáhla až těsně k volbám. Bylo naléháno na dr. Sládka, aby jako předseda strany požádal o jejich urychlené vyhotovení. Přestože však pracovníci porovádějící lustrace slíbili, že úkon stihnou do voleb a dr. Sládek přislíbil, že osvědčení vyzvedne osobně, nikdo do dneška jeho lustrační osvědčení, stejně jako jiných poslanců SPR-RSČ neviděl. Jaké má pan Sládek důvody, že nerespektuje lustrační zákon? Stejné jako komunisté a LB?

(Pozn.: Dle Rakousko-uherských zákonů bylo možné člověka, ač inteligentního, ale neschopného dohlédnout následků svých činů, přes odborné znalce prohlásit úředně za blba. Blba to ovšem neomezovalo jak v provozování živnosti, tak ani v životě rodinném. Pouze ho to zneschopňovalo uplatňovat se v politických funkcích.