--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kos Jan č.: 1272
Název: Před příchodem Velké Srpnové Noci
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Oni se báli před příchodem Velké Srpnové Noci. Od té doby, co jednou v srpnu zvítězili nejen nad námi, ale i sami nad sebou, báli se vzpomínky na tohle své velké vítězství a před příchodem Velké Srpnové Noci měli rok co rok houfy vojska v ulicích. Možná si mysleli, že z brdských lesů vyjdou partyzáni a poženou je napřaženými bajonety, možná jim nedala spát pověst o blanických rytířích, kteří se mají objevit, až téhle zemi bude nejhůř. Nikdo však nevycházel ani z brdských lesů, ani z hory Blaník (nebylo nejhůř!), a tak alespoň nafackovali zapomnětlivým stařečkům, kteří si nevzpomněli, že se píše 21. srpen a vyšli si na procházku ve smutečním obleku.

Blíží se opět Velká Srpnová Noc a jsme to dnes spíše my, kdo se před jejím příchodem začíná strachovat. Šokováni výsledky voleb, kterým se škádlivě říkává svobodné, vyslechli jsme ujištění šéfa informační služby, že oni zase chystají převrat. Narůstá jim hřebínek a které datum by mohlo být pro opětné převzetí moci vhodnější, než ono magické... Než ono posvěcené dávnou okupací a demokratickou operetou před moskevským parlamentem před dvěma lety. Jestli jim píše scénář nějaký dobrý dramatik - takový, jehož rukopis se nesmazatelně vepsal do análů velkého Listopadu -, pak to tedy asi takhle nějak bude...

Zdá se nám prostě, že zatímco budeme někde na louce podléhat magickému svitu měsíce a cvrčci budou vyluzovat podmanivou a uklidňující hudbu sfér, oni se vynoří z nějaké své tajemné skrýše, bouchnou pěstí do stolu a my zase budeme v jejich moci... Je to však jen sametový opar Velké Srpnové Noci, který nás vede k takovým představám. Nic takového se prostě stát nemůže. Nemohou opět převzít moc v zemi, v níž moc nikdy neztratili. To jenom otěže trošinku vypadly z rukou.

Byl jsem občanem státu, jehož prezidenti se vášnivě líbali s masovými vrahy a teroristy, kteří sem přijížděli na přátelské návštěvy. Ten stát žil z toho, že po světě prodával smrt v podobě tanků, kulometů a střeliva. A dnes jsem občanem státu, v němž je obchod se smrtí stále ještě tím nejvýnosnějším seshora posvěceným obchodním artiklem.

V čele státu, co já pamatuji, stála vždy komunistická vláda, která - aby se neřeklo - do svých řad přijala pár osob jakoby nestranických. Obzvlášť si dávali pozor, aby měli ve svých rukou armádu. A dnes je vláda tohoto státu složena z komunistů, z takových lidí, ze kterých vždy šel strach. Ano, opět je tam pár slušných lidí, pro parádu, ale vojiště má pevně v rukou málo důvěryhodný slovenský generál.

Ekonomové tohoto státu nám vždycky sdělovali, že aby bylo líp, musíme si nejdříve utáhnout opasky. Právníci nám vždycky sdělovali, že je jim známo, že zatím není všechno v pořádku se zákony této země, než se to však napraví, že já jsem povinen poslouchat ty špatné zákony, kdežto oni ne. I sdělovací prostředky nám leccos sdělovaly, zejména mezi řádky nám každý z redaktorů posílal tajný vzkaz o své nezměrné odvaze a odboji, a rovněž dnes, aby ses při četbě našich novin dopátral alespoň zrnka pravdy, hodiny sedíš a destiluješ ty patoky pečlivěji než Hanák slivovici.

Vždyť už je dávno po puči, tak pročpak trpět strachy! Tiše si počítám, kolik se vlastně změnilo. Dvě věci nejméně: My jsme si uvědomili, jakým je zločinem halit pravdu do hladivého sametu. A oni se přestali bát. Ano, oni se dnes již nebojí své vlastní minulosti ani před příchodem Velké Srpnové Noci. Jan Kos