--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -pp- č.: 1274
Název: Registry svazků
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Pokládám publikování Seznamu spolupracovníků StB za správný a záslužný čin," píše JUDr. Benášek z Prahy. "Rozhodně jste však měli zároveň publikovat jména všech pracovníků (důstojníků) StB. To byli oni, kteří hrubými výhrůžkami nutili své oběti (většinou z řad antikomunistů) ke spolupráci."

Se zveřejněním seznamů souhlasí i Emil Hanák z Brna a píše, že by však chtěl "upozornit na jednu skutečnost, která se v seznamech vyskytuje dost často a nebudí důvěryhodnost seznamů. Velmi často se v datu narození vyskytují ročníky, kdy spolupracovníkům je 3-4-5 let, či se ještě nenarodili," píše pan Hanák a zřejmě si neuvědomil, že v seznamech jsou i lidé, kteří se narodili ještě v minulém století (StB vedla registr svazků od začátku 50. let!) a že čísla 88, 90, 96... neznamenají ročníky 1988, 1990 či 1996, ale 1888, 1890 a 1896.

Mikuláš Popper z Bratislavy nám poslal prohlášení, ve kterém na svou čest prohlašuje: "Nikdy jsem vedome ani nevedome nebol spolupracovníkom ŠtB a ani ústne ani písomne som nevykonal žiadny viazací akt k spolupráci s touto inštitúciou." Na závěr svého prohlášení pak pan Popper píše, že je "pripravený nechať se verejne konfrontovať s kýmkoĺvek, kto by mi chcel dokázať, že som ako ŢagentŢ akokoĺvek niekomu ublížil."

František Duda, taktéž ze Slovenska, žádá, abychom mu ospravedlnili, "Nikdy som nič ŠtB nepodpísal (jedine, že niekto sfalšoval môj podpis - parafu)," píše.

K tomu, jestli by bylo dobré zveřejnit seznamy "důvěrníků StB", se vyjadřuje Karel Matějka ze Soběslavi: "S otištěním (zveřejněním) důvěrníků StB snad musí souhlasit každý poctivý člověk. Sami lidé by měli rozpoznat pravé lumpy, a ty, co dělali proto, aby mohli být prospěšni něčemu rozumnému."

Stejného názoru je ing. Josef Kroupa z Prahy: "Se zájmem jsem si přečetl výše uvedený článek (ŢCo s důvěrníky?Ţ) v č. 17 Vašich Necenzurovaných novin, ve kterém žádáte čtenáře, aby se vyjádřili k tomu, zda publikovat či nepublikovat seznamy důvěrníků, jestliže se ví, že jsou v nich zaneseni i lidé, kteří s StB nikdy nespolupracovali, ale o které se StB sama zajímala. Osobně si myslím, že co se jednou už začalo, to by se mělo i dokončit - a ten renonc seznamu důvěrníků vyřešit takto: "Na okraji KAŽDÉ STRÁNKY (nejlépe na okraji pravém, svisle) uvést toto sdělení - DULEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: V seznamu důvěrníků jsou obsaženi i lidé, kteří s StB nikdy nespolupracovali! Toto řešení považuji za přijatelné, i když je pravděpodobné, že tam já sám - jakožto osoba dlouhodobě spolupracovníky ŢvytěžovanáŢ - asi také budu uveden."

Pan Evžen Mühlfeit z Prahy v dopise popisuje své ŢtrampotyŢ s StB: "Celá moje ŢspolupráceŢ s kontrarozvědkou ČSSR se týkala pouze získávání informací o osobě cizího státního příslušníka žijícího v zahraničí. Ten byl mnou samým od samého počátku podrobně seznámen se všemi aspekty této nedobrovolné spolupráce-špiclování. Na jeho návrh jsem bezprostředně informoval úřady B.R.D. o pokusu státní moci zneužít moji osoby. Aby mě StB přinutila k návratu z ciziny, stali se předmětem jejího pronásledování moji rodinní příslušníci žijící tehdy v Praze. Vrátil jsem se tedy do Československa v obavě o jejich osudy. Následovalo moje zatčení, 25 soudních stání, 5 rozsudků, 7 nejvybranějších komunistických koncentráků, ze kterých jsem se, s pomocí Boží a přátel z Amnesty international, vrátil - třebaže invalidní - živ. Na rozloučenou mně byly násilím naočkovány rakovinové tkáně... Všechna tato fakta jsou uvedena v mé žádosti o obnovu soudního řízení - rehabilitaci u OS Praha 1 pod j.č. Nt 205/90. Vzhledem k svému obsahu však tato žádost není stalinskosametové justici po chuti, takže ji nechává již celých 27 měsíců Ţu leduŢ. Byla řádně podána v květnu 1990..."

-pp-