--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Valerián Jiří č.: 1275
Název: Jak naložit s dědictvím StB?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kolem sebe máme spoustu těch, kteří se přímo či nepřímo podíleli na utrpení či smrti mnoha občanů tohoto státu. S touto skutečností se musíme morálně i právně vyrovnat. Dodnes tento problém není dořešen. Nesdílím názor, že je pozdě nebo že je méně důležitý než ostatní. Jde o pracovníky bývalé StB, kteří se na tom přímo podíleli a o jejich spolupracovníky z řad občanů. Pokud jde o první skupinu, jedná se o zločince, kteří si zaslouží trest. Nemám na mysli žádnou pomstu, ale trest podle zákonů postavených na obecně uznávaných morálních hodnotách. Zákonů, s nimiž ty naše současné přetrvávající z bývalého režimu nemají mnoho společného. Život není souborem ideálních skutečností. Mnohdy je třeba volit cestu nejméně špatnou z několika možných. Je tou nejméně špatnou cestou beztrestnost oněch zločinců nebo jejich potrestání zákonnou cestou? Pokud jde o existující materiály bývalé StB, je nezbytné zveřejnit jak ty, které se týkají zločinů pracovníků bývalé StB, tak i ty, které vypovídají o konkrétním získání spolupráce konkrétních občanů a jejich činnosti v tomto směru, tedy o spolupracovnících StB. Už teď vidím, jak se nadechují jejich obdivovatelé nebo ti, kteří by rádi využili materiálů, které mají. Nadechují se k celé škále protiargumentů od hrozby honů na "čarodějnice" až po urputné zdůvodňování technické či jiné nemožnosti takovéhoto kroku. Ne. Ani to, že nejsou k dispozici všechny materiály, není důvodem k tomu, abychom neměli znát to, co k dispozici je. Není to návod na novodobý hon na "čarodějnice". Je to jen ta nejméně špatná cesta, kterou si můžeme zvolit. Idealistů, kteří volají po nezveřejňování, bych se rád zeptal na několik faktů. Víte, jaké je konečné množství těchto materiálů a kde všechny jsou, ať už v tomto státě či mimo něj? Víte, kolik kopií z nich bylo do dnešního dne pořízeno a kdo s nimi či jejich originály disponuje? Jste si jisti, že jich nebude zneužito: Lze dát dohromady veškeré informace tak, aby bylo možné odpovědět kladně na předchozí tři otázky? Na tuto poslední si odpovím sám. Ne, není to možné. A právě proto je nezbytné to, co je k dispozici zveřejnit. Jen tak se zmenší okruh zneužitelných materiálů. Nepřísluší mi hodnotit, kdo z konkrétních spolupracovníků bývalé StB a v jaké míře si zaslouží morální opovržení. To nechť posoudí každý sám podle toho, jak dotyčného zná a čeho a proč se dopustil. Velmi dobře si uvědomuji, že stejně tak dnes jako za pět nebo více let může být kterýkoli z nich vydírán pod hrozbou zveřejnění kompromitujících materiálů, aby poskytoval informace, konal nebo nekonal to či ono, prosazoval vnucený názor atd. Proto musí být uplatňován i nadále tzv. lustrační zákon, a to ještě důsledněji než dosud. Není ideální cesty z tohoto marasmu. Volme tedy cestu nejméně špatnou! Volme cestu pravdy!

Jiří Valerián