--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -vn- č.: 1279
Název: Slušovické nitky aneb Od Saigonu po Vyškov?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Rozhovor se zástupcem rektora VVŠ PV plk. Josefem Lízalem Po vytvoření nové organizační struktury Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově došlo k celé řadě změn. Jednou z nich je příchod plk. ing. Josefa LÍZALA do funkce zástupce rektora VVŠ PV. Plk. Lízal přešel do Vyškova ze Zlína, kde od roku 1989 vykonával funkci náčelníka okresní vojenské správy. Požádali jsme ho o několik otázek.

- Jaký máte vztah k Vysoké vojenské škole ve Vyškově? Bezprostřední. V podstatě jsem tady před 40 lety začínal svou vojenskou kariéru. Několikrát jsem zde působil i s rodinou. Narodily se mi tady děti. Po dvaceti letech "odstavení" se vracím na základě nabídky svých bývalých kolegů.

- Pana plk. prof. ing. Kamila Kollerta, CSc.? Ano. Velice si považuji, že se mohu vrátit do této školy. Mám radost a dobrý pocit, že mohu participovat na profilování důstojníků armády státu, který usiluje o to, aby byl demokratickým státem.

- Zmínil jste se o "dvacetiletém odstavení". Jak byste to upřesnil?

Nebyl jsem žádoucí. Po zásahu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jsem se postavil na tu stranu, která jaksi nebyla v politické módě. A tak mě jednoduše z armády vyhodili.

- Co jste dělal pak?

Konal jsem nejrůznější práce. Kopal kanály, živil se různou manuální prací. Posléze jsem nastoupil do JZD Slušovice, kde jsem vykonával nejrůznější funkce. Zde se soustředila řada bývalých důstojníků, kteří významnou měrou přispěli k tomu, aby podnik fungoval jako solidní organizační jednotka.

- Co jste měl konkrétně za úkol?

Zabýval jsem se problematikou řízení, dopravní činností, investicemi, výchovou manažerů... vystřídal jsem mnoho funkcí. Protože jsem měl vztah k prostému valašskému člověku, pracovalo se mi v tomto podniku dobře. Byl jsem s prací spokojen, i když se to neobešlo bez soustavného dohledu StB a vojenské kontrarozvědky. Družstevníci nám však dali jistou důvěru. - Říkáte, že jste byl sledován StB a vojenskou kontrarozvědkou. Jak je tedy možné, že jste byl prověřen pro práci ve Vietnamu, konkrétně do Saigonu, který byl v té době rejdištěm zpravodajských center?

Tato otázka je zavádějící. To proto, že mé působení v jihovýchodní Asii nebyla záležitost charakteru rekreačního. To byla tak krutá dřina, a tak riskantní práce, do které se v podstatě nehodlal kdokoli pustit nebo se obětovat.

Tým pracovníků v jihovýchodní Asii byl v podstatě vytvořen z lidí mého charakteru, čili tzv. "odepsaných" lidí, na kterých příliš nezáleželo. To říkám naprosto otevřeně. Je pravda, že tento tým byl velice fundovaný a že se mohl přizpůsobit určité organizaci, takže my jsme šli takříkajíc do džungle. Museli jsme si v potu tváře na sebe ve Vietnamu vydělat a vymyslet něco, aby vznikla ve Vietnamu jakási obchodní nebo chcete-li výrobní základna. A to není záležitost, která se dá přečíst v učebnicích.

- V čem si myslíte, že byla práce nebezpečná, pomineme-li přírodní, klimatické a společenské podmínky?

Po všech stránkách. Jestliže hledáte partnery v zemi, která je velmi neuspořádaná jak politicky, tak organizačně, chápete, že to není procházka růžovým sadem.

- Jaký byl váš konkrétní úkol?

Vytvořit ve Vietnamu výrobní společnost, která by využila jak zemědělských výrobků, tak dala lidem práci a současně pro československé zemědělství zabezpečila přísun zajímavých zemědělských produktů jako sóju, ananas apos. Zároveň časem vytvořit společnost, která by se zabývala rekreační činností. - Je zcela prokazatelné, že Vietnam byl překladištěm embargovaných počítačů z Tchai-wanu a zbraní. Co o tom víte? Rozvoj obchodní činnosti s Vietnamem nebyl dán aktivitou tohoto týmu, protože existovaly jisté mezistátní vazby na základě jistých protokolů (a realizované jistými lidmi...).

To je jedna stránka věci. Druhá stránka věci je otázka elektroniky, která v podstatě ve Vietnamu byla a je k dispozici. Dovoz počítačů byl předmětem mezistátní smlouvy.

- Ve Vietnamu se počítače vyráběly? Ano. V Saigonu (Ho-Či-Minově Městě) jsou velmi moderní závody, ve kterých se vyrábějí velmi kvalitní tištěné spoje. Ty byly deficitní ve státech RVHP, a pro Vietnam to byl zdroj výhodného obchodu. I my jsme měli zájem o tuto obchodní aktivitu. Přesně je třeba rozlišit zboží pašované, překupované a nakoupené. (Toho bylo nejméně?).

- A co zbraně? Určitě jste u toho musel být? Obchodní činnost zahrnuje ty sféry a ty komodity, které jsou vůbec k dispozici k obchodování. Takže nejde rozlišit ani v minulosti, budoucnosti či přítomnosti, co je výhodné. Je-li výhodnější turismus nebo dovoz či vývoz zemědělských plodin nebo elektroniky. Se zbraněmi obchodovaly organizace jiného typu, já v tomto směru informace nemám. Tato komodita nebyla předmětem našeho zájmu a už vůbec ne mého zájmu. Od těchto věcí bych se distancoval, protože je to záležitost velmi choulostivá a neslučuje se s mým humánním přesvědčením.

- Jak vysoké bylo ve Vietnamu vaše postavení? Já jsem fungoval ve Vietnamu v krátkých intervalech. Vietnam měl svou organizační strukturu. Společnost se jmenovala OTAS. Ředitelem této akciové společnosti byl ing. Schiller. Tato společnost neměla zájem zabývat se choulostivými komoditami. Toto zdůrazňuji. Informaci můžete považovat za seriózní a věrohodnou. Chápete, že bychom do takové šavlovačky - zvlášť my, důstojníci - nešli. (Neodpověděl).

- Na začátku jste řekl, že jste byl do Vietnamu poslán jako jeden z "odepsaných". Co jste tím chtěl říci?

Ve své podstatě šlo o tým pracovníků, kteří byli na dostatečné profesionální úrovni, byli navyklí také strádání a v neposlední řadě to byli lidé, kteří neměli šanci říci "NE!"

- Obchodovat s počítači ve Vietnamu vyžadovalo jistě maximální prověření právě z řad StB. Jak se to slučuje s vaším tvrzením, že jste byl sledován StB a kontrarozvědkou jako nespolehlivá osoba? Vezměme v úvahu, že elektronika a počítače nebyly v minulosti považovány za záležitost tajnou nebo výjimečnou. Netřeba to dramatizovat. Konečně činností zahraničního obchodu se tento tým nezabýval, protože i ve Slušovicích bylo přesně a přísně separováno, kdo v oblastech zahraničního obchodu jaksi má své místo a kdo má své místo v oblasti podnikání. S odstupem času si považuji, že tento tým pracující ve Vietnamu pracoval dobře, na hranici únosnosti. Tento tým nemůže být zdiskreditován ani v minulosti, ani v přítomnosti. I za totalitního režimu existovali lidé, kteří měli své svědomí a jednali čestně. (Pracovat čestně pro nelidský režim?)

- Neodpověděl jste mi na otázku, ale to nevadí. Myslíte si, že JZD Slušovice jednalo vždy čestně a správně?

Causa Slušovice je příliš specifická, aby se vešla na jeden magnetofonový pásek. Já přesně rozlišuji 6 až 8 tisíc lidí, kteří intenzívně u této firmy pracovali. Rozlišuji je od skupin lidí, kteří využívali svého postavení a jejich práce byla charakteristická pro jejich představy a naturel. Rozlišuji JZD agrokombinát Slušovice od družstevního agrokombinátu MOVA a od DAK Slušovice. To bychom zaměnili různá časová období. - Neodpověděl jste na otázku, ale to nevadí...

-vn-