--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 1282
Název: Konec liberálů v Čechách ?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich KAREL Není žádným tajemstvím, že jedním ze způsobů pomocí kterých chtěla bývalá Státní bezpečnost udržet svou moc a dosáhnout zvratu společenských změn, byla infiltrace po listopadu 1989 ustavených pravicových stran a všemožná snaha po vnitřním rozkolu, který by zapřičinil jejich rozpad.
V Zásadách činnosti kontrarozvědky při řešení společenské krize politickými prostředky (dokument čj. CB-002040/03-89 z 28. 11. 1989), který jsme publikovali v č. 17, se mimo jiné říká, cit.: "... přehodnotit agenturní síť, zabezpečit její stabilizaci a postupné rozšiřování o skutečně kvalitní pozice, důraz položit na vlivovou a poziční agenturu... využít vzniklé operativní situace k intenzivnímu pronikání do pravicových seskupení... aktivní opatření směrovat na dezinformaci protivníka, kompromitaci nejvíce konfrontačně naladěných představitelů těchto struktur... prohlubování ideologických, osobních a akčních rozporů mezi těmito seskupeními navzájem a mezi nimi a koaličními partnery..." Těmto zásadám předcházelo několik operativních plánů, které měly za cíl rozvracet nově vznikající politické strany a hnutí, z nichž nejznámější byla tzv. akce KLÍN, jež byla v několika případech s úspěchem použita.
Je alarmující skutečností - doposud ignorovanou téměř všemi složkami příslušnými instituci ministerstva vnitra - že působení zločineckých struktur bývalé StB trvá i v dnešní době, přičemž jejich cílem je stále totéž: mocenský zvrat a nastolení poněkud mírnější formy komunistické nadvlády. Zpráva šéfa tajné služby FBIS Štefana Bačinského sice spíše naznačuje, ale je nad slunce jasnější, že spiknutí komunistů různých druhů společně se stále fungující částí agentury StB a dosud neodhalenými agenty KGB, ve kterém velmi významnou roli hrají kamuflovaní komunisté z ostatních stran pseudolevice, je reálné...
Podobným způsobem, který zmíněnou činnost dokládá, proběhl i první pokus o rozštěpení tehdy ještě Demokratické iniciativy (DI) v polovině roku 1990. Rovněž není vyloučeno, že rozbití Liberálně demokratické strany, ke kterému došlo začátkem letošního roku - bez nadsázky ho lze označit za vnitrostranický puč - vyšlo ze stejného scénáře.
Čs. národní kongres
K prvnímu pokusu o rozvrat došlo nedlouho po parlamentních volbách v červnu 1990, kdy stranu opustila skupina lidí soustředěná okolo pánů J. Matznera a Vl. Fröhlicha, kteří za pomoci několika členů Strany čs. neutrality - do voleb součásti Svobodného bloku - změnili název strany na Čs. národní kongres, jehož orientace měla být výrazně pravicová. Zde byl zarážející fakt, že pan dr. J. Matzner působil v době před listopadem jako agent StB (reg. číslo 20862 a 086288, krycí jméno Štěpán) a v době po založení tehdejší Demokratické iniciativy byl jejím organizačním tajemníkem. Nemalý vliv na dění v DI měli i další pozitivně lustrovaní členové. V souvislosti s kandidaturou Štěpána v parlamentních volbách, byla jeho bohulibá činnost ve službách StB prozrazena a ze strany odešel. Stejný způsob byl oběma pány použit i později při rozpadu Čs. národního kongresu (ČSNK)... Pan Vl. Fröhlich "pravicovou" orientaci prokázal i po čase, kdy po likvidaci ČSNK a krátkém působení v ČNR, kam postoupil jako poslanec-náhradník, kandidoval v letošních volbách za Hnutí důchodců za životní jistoty (HDŽJ). Tam se hodí nejenom svým politickým přesvědčením, ale i vnějším zjevem, přestože tomu ročník narození (1948) neodpovídá.
Němečtí liberálové litují...
Po nedlouhém mezidobí vnitřní stabilizace a intenzivní politické práci LDS, se zvolna začala měnit dosavadní podpora vlivných německých liberálních kruhů, které zpočátku svou přízeň věnovaly Mandlerově straně. Zhruba od jara 1991 se situace mění - zájem o LDS zvolna opadá a FDP začíná protěžovat Občanské hnutí, zanedlouho i veřejně. Ministr Genscher se po rozpadu Občanského fóra účastní ustavujícího sjezdu OH, Naumannova nadace (Fritz Naumann Stifftung) postupně odmítá finanční podporu nestranických liberálních fór založených LDS... Později ještě zesílí kritika vedení strany německými liberály, jimž se vůbec nezamlouvá politický program - a není ani divu, levicové zaměření pánů Genschera a Otto von Lambsdorfa je zřejmé. Tito pánové stupňují svůj nátlak a vehementně doporučují, aby byla do čela strany postavena paní Viktorie Hradská (...).
Liberalismus paní doktorky
Problémy začaly hned po přijetí paní Viktorie do strany. Neuvěřitelně rychle - vzhledem k tomu, že v té době byla členkou vládního výboru pro zahraniční styky ČR, byť o ní zlí jazykové roztrušovali, že si stále plete prezidenta Bushe s R. Reaganem - byla kooptována do předsednictva LDS a později se stává i členkou výkonného výboru.
Abychom však pochopili závratnou kariéru této pozoruhodné ženy, musíme se vrátit několik let nazpět. Paní Viktorie prošla přípravkou, která nebyla dopřána leckomu: po úspěšném absolvování filozofické fakulty UK zakotvila v Ústavu filozofie a sociologie při ČSAV, jenž v té době nebyl ničím menším, než pobočkou ÚV KSČ. Na ústavní půdě marxističtí mudrci a filozofové bádali v oblasti dalšího vylepšování bolševické ideologie a šéfem stojícím poněkud v pozadí nebyl nikdo jiný než PhDr. Jaromír Obzina - tohoto soudruha akademik Richta ve funkci vládce ústavu víceméně zastupoval. Lidé střední a starší generace si jistě na soudruha Richtu vzpomenou - v roce 1968 byl jedním z průkopníků socialismu mnoha tváří a kovaným osmašedesátníkem. Později, jako mnozí jiní reformovaní soudruzi po internacionální pomoci bratrských zemí v srpnu, pochopil, kde je jeho pravé místo a všechny tvůrčí síly zásadového marxisty-obrodáře věnoval práci na obnově ryzího socialismu, tentokrát reálného a věrně sloužil slovenskému příteli Husákovi.
Zde se paní Viktorie věnovala práci vědecké, kterou završila několika hutnými příspěvky publikovanými v Antologii z dějin českého a slovenského filozofického myšlení. V tomto marxistickém veledíle hodném let "vyhrnování rukávů" naše badatelka rozebírá díla dvou bolševických krasoduchů a olbřímích géniů - prof. Zdeňka Nejedlého a Ladislava Štolla. Její zájem o liberalismus je v tomto svěžím dílku prezentován rozborem Nejedlého statě Konec liberalismu v dějepisectví - nebohý stařec se i po smrti dme pýchou z naplnění svého díla. V. Hradská je liberálkou pevnou a neochvějnou nejméně od dob působení v Richtově ústavu režimního svatořečení, o tom není pochyb... Konec liberalismu, tentokrát v politice se pokusila uplatnit na příkladu nešťastné LDS a pokus jí vyšel. Hra, jejímž důsledkem byla likvidace LDS doslova beze zbytku, dokládá její nevšední dramatické schopnosti, kterých mohla nabýt od svého manžela Alexe Koenigsmarka (reg. číslo 29286 a 928601, krycí jméno Alex či Sabina), byť jeho agenturní přezdívku označila na název jedné ze svých divadelních her. Vše dokládá absurditu doby, ve které žijeme a zoufalý stav naší postkomunistické či predemokratické společnosti...
Puč krásné Sabinky
Liberálové Genscher a Lambsdorf svou přízeň stále více přesouvali na Dienstbierovo Občanské hnutí a postupně začali vyvíjet stále silnější tlak na vedení LDS ve snaze prosadit V. Hradskou na předsednický post. To se podařilo 10. 11. 1991 na konferenci v Moravské Třebové, která zvolila PhDr. Hradskou, rozdílem jednoho hlasu, předsedkyní strany. Bezprostředně poté začala paní předsedkyně jednat s představiteli OH, zřejmě na popud FDP, vyloučena však není ani vlastní iniciativa - jednání vyústilo v dohodu o nenápadném vstupu LDS do Občanské demokratické aliance pod zajímavým názvem ODA-Liberálové...
O nenápadný puč se zasloužila i moravská část strany, která na rozdíl od organizace v Čechách, svou přízeň věnovala krásné Viktorii. Postupně byla z vnitřního dění vytlačena Česká zemská organizace LDS (ČZO) - později byla výkonným výborem dokonce "vyloučena" ze strany s tvrzením, že se sama "postavila mimo LDS". To vše s nevěrohodným napadáním v tisku, že si ČZO přivlastnila blíže neurčený finanční obnos... Zástupci ČZO přestali být zváni na schůze předsednictva LDS a ctná paní předsedkyně je nahradila svými věrnými stoupenci. V lednu se koná mimořádná konference ČZO LDS, která zvolila koordinační výbor v čele s Karlem Štindlem a schválila program na překonání krize ve straně. Vývoj situace stále nabírá obrátky - LDS přestala mít legitimní vedení - vedení paní Hradské vyloučilo většinu členstva a členských organizací a nebylo jiného řešení, než svolat republikovou konferenci LDS. Vedení zároveň podává (E. Mandler a K. Štindl) na V. Hradskou, J. Pechláta a Vl. Rumla žalobu. Pokud by soud rozhodl ve prospěch navrhovatele, museli by odpůrci (frakce vedená Hradskou) změnit název strany a byli by rovněž nuceni vydat veškerý majetek LDS, který neoprávněně zadržují. V únoru se sešla republikvoá konference a zvolila nové vedení strany v čele s Lad. Cermanem a K. Štindlem jako místopředsedou. Po konferenci stoupenců V. Hradské se východiska vyhrotila. V důsledku toho, že byl zvýšen limit pro předvolební koalice, začala frakce paní Viktorie usilovat o integraci...
ODA - Liberálové
Jako nejvhodnější politický subjekt vhodný ke splynutí se vzdoroliberály V. Hradské byla zvolena Občanská demokratická aliance (ODA), která si však vyhradila zrušení původní LDS a o liberály projevila zájem s tím, že nechce riskovat majetkoprávní tahanice s Mandlerovým křídlem, které by vyřídil likvidátor (...). Vskutku čistá práce.
Přiblížily se volby a předseda KDS dr. V. Benda, jenž se na únorové konferenci vyjádřil, že funkce LDS v politickém životě je nezastupitelná, nabídl kandidátům z LDS několik volebních míst na kandidátce KDS. To se však hrubě nelíbilo koaličnímu partnerovi ODS, kdy místopředseda M. Macek měl údajně říci, že jeho strana nejednala a nebude jednat o jakékoli spolupráci s Mandlerovou skupinou (...). Podobně vyznívá i vyjádření z koaličních rozhovorů mezi KDS a ODS (-zastoupena dr. P. Čermákem), že kandidatura členů LDS na společné kandidátce je nepřijatelná. Vše potvrdil V. Klaus, který v rozhovoru s K. Štindlem prohlýsil, že nesvolí, aby na společných kandidátkách byli jiní lidé, než ze zúčastněných stran a pokud by na tom KDS trvala, mohlo by se to stát kritickou otázkou pro trvání koalice (sic !). Tím se liberálové ocitli mimo hru, avšak demontáž strany pokračovala nezmenšeným tempem.
Představitelé LDS reprezentované L. Cermanem a K. Štindlem chtěli zabránit konfliktu s ODA, který se zdál neodvratný a pokusili se využít svých styků s ing. T. Ježkem a požádali jej o zprostředkování jednání o smíru. Reakce však byla nulová... Demokraté z aliance se k podané ruce obrátili zády - členská základna se dá vytvářet nejrůznějším způsobem a hoši z ODA zřejmě usoudili, že každý člověk je dobrý.
Mezitím V. Hradská uzavírá s aliancí tzv. integrační smlouvu, jejíž součástí je stať, ve které se praví, že se strana (rozuměj LDS) dobrovolně rozpouští a pověřuje likvidátory vypořádáním majetku (!). Je zcela jasné, že ODA projevila o majetek "rozpuštěné" strany zájem - pokud se vám zdá, že podobné jednání připomíná hyenismus, není to náhoda. Paní předsedkyně souběžně rozesílá dopisy členstvu, ve kterých informuje o "dobrovolném rozpuštění" LDS a místním organizacím doporučuje, aby pronajímatelé prostor obývaných místními organizacemi uzavřeli nové smlouvy s ODA. V podobném duchu je koncipován i dopis "likvidátora", který se snaží zablokovat majetek strany. Scéna jako vytržená z filmu - jak vidno, paní Viktorie má smysl pro divadelní frašku !
Předsednictvo LDS (pod vedením L. Cermana a K. Štindla) informuje Ministerstvo vnitra ČR o situaci ve straně s cílem zabránit eventuálnímu zrušení registrace. Snahou je i urovnání konfliktu s ODA, proto se poslanci Mandler a Štindl dopisem obrátili na kolegy z ODA, aby byli nápomocni při vyřešení sporu. Obdobný dopis zasílají i vedení ODA, jmenovitě panu JUDr. Kalvodovi. Oblastní a místní organizace LDS vydávají nejrůznější prohlášení nesouhlasu s "rozpuštěním" strany, obíhají protestní petice... LDS nemá podmínky pro regulérní činnost, přesto se chce zúčastnit příštích komunálních voleb. Brožura dokumentující pokus o likvidaci nezávislé politické strany (Causa LDS) končí slovy: "Komunálních voleb se LDS ovšem bude moci zúčastnit za předpokladu, že své soudní spory se skupinou Dr. V. Hradské (dnes součástí ODA) vyhraje. V opačném případě by se LDS zřejmě stala po listopadu 1989 první politickou stranou, která by byla donucena pracovat v ilegalitě..."
Střed neobsazen
Uprostřed politické scény se vytvořila mezera, která dělí levici a pravici - žádná strana středu ve volbách neuspěla. Občanské hnutí, které se ústy svých konsensuálních představitelů prohlásilo za středové - byť by byl onen střed kdekoliv - zůstalo mimo. Nepomohla ani masivní podpora německých liberálů. Nepomohlo ani prohlášení hraběte Otto von Lambsdorfa (FDP), že považuje Jiřího Dienstbiera za největšího českého liberála (!) s tím, že jeho "liberální" strana bude mít velký úspěch ve volbách - osud však zapracoval zcela objektivně - Genscher už není ve vládní funkci a jeho souputníka ze ZaMini se to také týká... Uvažovalo se rovněž o přijetí OH do Liberální internacionály. Pomáhali všichni - prezident Havel uvolnil I. Gabala pro potřeby volební kampaně a sám byl i skalním příznivcem OHnutí, vše marno. Voliči totiž nezapomněli dva roky Pitthartovy ochranářské politiky vstřícné ke komunistům všech ras a jeho nehynoucí zásluhou zůstává, že se tito barbaři dvacátého století stali zvěří hájenou a nedotknutelnou... Ruka osudu však zasáhla i krásnou Sabinku. Ve volbách propadla a hoši z ODA budou nuceni zbystřit všechny smysly - ambice paní Hradské jsou nenaplněny a další puč může být dílem okamžiku...
Proč to všechno - postoje LDS byly mnohým narudlým nepříjemné - vzpomeňme na některé aktivity liberálů a bude leccos jasnější. V červnu 1990 ve svém nástupním projevu upozorňuje poslanec E. Mandler na nebezpečí převlečených komunistů, připomíná komunistickou minulost muže mnoha tváří A. Dubčeka... Vystupuje s návrhem na plošené zveřejnění jmen spolupracovníků StB... poslanci LDS zasílají v září 1991 dopis V. Havlovi, kde se mimo jiné praví: "Pro český národ je nepochybně výhodnější dobré sousedství se samostatným slovenským státem, než špatné soužití Čechů a Slováků v jednom nefunkčním státě, zmítaném vážnými národnostními rozpory... nejde o to, kdo rozbije společný stát, ale o realizaci práva národů na sebeurčení...". Nelze opomenout ani jasné pojmenování útoků prezidenta Havla na základy parlamentní demokracie v době, kdy "lid" v ulicích vykřikoval: Nepotřebujeme parlament, potřebujeme vládnout prostřednictvím prezidenta a referenda. Zanedlouho přišel útok...