--------------------------------------------------------------------------------
Autor: KAREL Bedřich č.: 1283
Název: Rudí kmotři na VŠV v Brně
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL "Naše školství se ubírá od totalitní uniformity směrem k občanské diverzifikaci. Dále od totalitní ideologické sešněrovanosti k vnitřní svobodě. Mělo by směřovat k tomu, aby plným pochopením a plným rozvinutím velikých myšlenek českého školství - mám na mysli odkaz Komenského - vytvořilo alternativu vyspělému školství západních zemí. K tomu bude nutné, abychom z těchto zemí rozvážně přijali řadu prvků, k nimž tamější školství dospělo dlouhým vývojem ve svobodě... Naše školství se podle mého názoru bude ubírat cestou zprvu úzkou a jaksi kamenitou. A to nejen proto, že bychom pro přeměnu školství potřebovali mnoho peněz a v dané chvíli je nemáme, ale také proto, že budeme muset svést vážný zápas o vnější a vnitřní atmosféru naší školy. Existuje spousta předsudků, které podvazují rozvoj školství, a těch se budeme pomalu zbavovat. Cesta našeho školství vyžaduje mnoho trpělivosti, protože zatímco některé věci je možno zvládnout rychle, proměny lidí trvají vždycky dlouho." Tolik nový pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Petr Piťha (KDS) v rozhovoru pro Český deník.

Přestože mi není jasný "rozvážný" způsob přejímání řady prvků ze školského systému západních zemí, který je v rozhovoru zmíněn a nový pan ministr se nachází na samém počátku svého funkčního období, dovolím si malou připomínku. Kromě samotného systému, který je stále zatížen totalitní uniformitou i přežívající ideologickou sešněrovaností, o které Petr Piťha rovněž hovoří, zůstává ve školství jeden zásadní a velmi vážný problém, jímž je personální obsazení funkcí na různých typech škol. Naše školství si totiž nemůže dovolit další průtahy a oddalování přeměny v duchu vyspělého západního školského systému. A zde je třeba provést razantní obměnu složení pedagogických sborů - jsem totiž přesvědčen, že nejméně třetina pedagogů musí ze školství odejít... Důvodem není pouze nezpůsobilost odborná, ale i morální - lidé, kteří zločinnému komunistickému režimu sloužili do roztrhání těla - svých obětí samozřejmě - tam nemají co dělat. Bohužel představa "akademických svobod" vysokého školství ve smyslu chápaném protagonisty Občanského hnutí, je zvrácená - nejprve mělo zcela logicky dojít k důkladné očistě od bolševických pohrobků a teprve potom k posílení nezávislosti škol.

Před časem jsem psal o ČVUT, kde stále působí jeden z podobných lidí - člověk, jenž se neštítil vydírání, ani denuncianství - typický zástupce "předvoje lidstva", nyní pan ing. arch. M. Rejchl. Podobný případ, přičemž jednu z rolí obsadil konfident Státní bezpečnosti a předseda rehabilitační komise - nyní už bývalý - Vysoké školy veterinární v Brně, nám popsal MVDr. Jürgen V. Komárek, absolvent školy v letech 1955-1961.

Rehabilitace, jak má být

Pan J. V. Komárek ukončil studium na Vysoké škole veterinární v Brně (VŠV) v roce 1961 a až do roku 1969, data svého nedobrovolného odchodu do exilu, působil jako asistent a později odborný asistent, na fyziologickém ústavu veterinární fakulty. V roce 1967 vykonal zkoušku z kandidátského minima, specializace veterinární morfologie a fyziologie, opět na VŠV Brno. Svůj odchod do exilu vysvětluje zcela jasným a pochopitelným důvodem - nastolení totalitní diktatury v Československu a postupné zhoršování situace na katedře fyziologie i na fakultě samé. Formování ultralevicových sil a postupné znemožňování vědecké práce nepohodlným lidem pokračovalo zvýšeným tempem, rudí bratři opět začali mašírovat ... Pan Komárek v dopise adresovaném rehabilitační komisi dodává:

"Mnoho z vás volilo pohodlnější cestu - zůstat doma a sloužit, třeba i pasivně, komunistickému režimu (-mnozí s gustem a z "přesvědčení", pozn. aut.), jinak byste na fakultě přežít nemohli, nemluvě o pedagogických a vědeckých hodnostech, které jste v tomto období získali. Někteří z nás měli odvahu a volili raději život v emigraci...".

Pan Komárek si v roce 1990 podává žádost o rehabilitaci a znovupřijetí na fakultu, kterou zasílá na prorektorát VŠV v Brně. Po urgenci se mu dostává od předsedy rehabilitační komise prof. MVDr. B. Hofírka, DrSc. a konfidenta StB s reg. číslem 823 106 (krycí jméno BOHUŠ), následující odpovědi, cit: "Komise se opětovně zabývala (28. 9. 1990) otázkou zrušení Vašeho pracovního poměru na VŠV. Neučinila však žádný závěr, protože v materiálech, které jste předložil, nejsou dostatečné informace (sic!)... Z podkladů, které jsme měli k dispozici, nevyplynulo, jak byla Vaše emigrace motivována. O žádných okolnostech Vašeho odchodu do zahraničí jste nás neinformoval (...), nepředložil informace, jakým represím jste byl vystaven a kdo je vyvolával. To je také důvod, proč nebyla Vaše rehabilitace ukončena...".

Na tomto místě si dovolím malé odbočení, není jistě bez zajímavosti, že předsedy rehabilitačních komisí jsou zpravidla konfidenti StB - podobně tomu bylo na ministerstvu dopravy i obrany - soudruzi udavači z profese jsou patrně těmi pravými odborníky - podobně soudní rehabilitace vedou ti soudci, kteří se podíleli na zločinech bolševické justice. To jsou ti tolik propagovaní odborníci, jimž tolik lásky a pochopení věnoval i dočasný občan Havel, jeho podivnou mánií je nutkavá potřeba hodnocení věcí a událostí, kterým nerozumí a pochopit je nehodlá...

V dopise rehabilitační komisi pan Komárek pokračuje: "V dopise jsem Vám jasně napsal, že byl se mnou nezákonně rozvázán pracovní poměr, a to již v roce 1969, tedy v době, kdy byl můj pobyt v SRN čs. úřady ještě legalizován. Všechny doklady, které jsem vlastnil, jsem Vám zaslal doporučeným dopisem... K dopisu přikládám místopřísežné prohlášení mojí matky... Jako příklad uvádím, že dr. Vašák - bývalý asistent VŠV a žijící jako emigrant v Kanadě - mně přísežným prohlášením potvrdil moje pracovní léta na fakultě v Brně, které mi škola potvrdit odmítla a na základě jeho potvrzení mně západoněmecké úřady započítaly roky do důchodu". Doporučuje rovněž, aby se komise obrátila na lidi, kteří mohou vše dosvědčit, na prof. Holuba, prof. Ježkovou a asistenty, resp. další zaměstnance katedry fyziologie. Protože další jednání s prof. Hofírkem alias Bohušem je bezpředmětné, obrací se na rehabilitační komisi Ministerstva školství v Praze.

Slovní ping pong

Rehabilitační komise při MŠMT ústy místopředsedy Dr. Ant. Baitlera zasílá odpověď plnou běžných a v socialismu tak zažitých výmluv a vytáček, která končí formulací, že: "Ze shora uvedených důvodů nepokládáme Vaše stížnosti nám zaslané za oprávněné. V postupu vedení VŠV nebyly shledány žádné závady... Toto naše stanovisko pokládejte, prosím, za konečné".

Ještě v roce 1990, přes všechny výhrady, doporučila rehabilitační komise VŠV v Brně i umožnění habilitace "utečence" Komárka. V témže roce podal svou habilitační práci, kterou však vedení školy odložilo "na neurčito"... Téměř dva roky se nedělo vůbec nic - až osobní telefonické urgence manželky pana Komárka pohnuly rektora školy prof. Konráda - zasloužilého prorektora VŠV z dob bolševické totality a bývalého aktivního komunistu, nynějšího děkana školy pana prof. Kudláče, k navrácení práce. Dopisem datovaným 11. 6. 1992 prof. Jaroslav Konrád sděluje, cit.: "... habilitační práci vracím, poněvadž jste nevyhověl podmínkám, které jsou pro habilitační řízení stanoveny. Zejména v tom smyslu, že neudržujete jakékoliv kontakty s klinikou, na které je obor, pro který chcete habilitovat, tradován. Ve svém rozhodnutí se opírám o vyjádření přednosty I. interní kliniky a děkana veterinární fakulty...".

Není průhlednějšího důkazu dokonalého propletence komunistických mafií všech úrovní, než postup MŠMT v dojemném souznění s VŠV Brno, přednostu I. kliniky nevyjímaje... Doc. MVDr. Josef Zakopal, CSc. ochotně sděluje, vyjímám:

"... neudržuje jakékoliv kontakty s naší klinikou, resp. s odbornou veřejností, ani nám není známa jeho odborná erudovanost nebo rozsah publikační činnosti v oboru našich disciplin... Jsme překvapeni jeho žádostí o habilitaci...".

Agent Hofírek pracoval velmi dobře - v době žádosti Dr. Komárka o habilitaci byl ještě prorektorem školy a vedoucím kliniky (sic!). Nehledě už k tomu, že byla habilitace doporučena lidem, kteří se nemohou prokázat ani jedinou renomovanou publikací, a přesto byli habilitováni a dosazeni do funkcí - např. Dr. Filka (Ústav fyziologie), který jako vědecký výkon nabídl zkušenosti z 10leté praxe krajského lékárníka v Brně, patrně z oblasti prodeje jednorázových injekčních stříkaček...

Nedostatek odborné erudovanosti ... Vědecké přáce pana Komárka vycházely a vycházejí v renomovaných vědeckých časopisech na Západě, přičemž přes dvacet prací publikoval u nás ještě před svým odchodem z Československa a přes čtyřicet odborných pojednání bylo publikováno v zahraničí (Německo, Rakousko apod.). V letech 1969-1972 byl vědeckým asistentem university v Giesenu, později vedoucím oddělení kardiovaskulární fyziologie u firmy Hoechst ve Frankfurtu n/M., byl vedoucím prac. skupiny v Ústavu experimentální toxikologie CIBA-GEIGY v Basileji a nyní vlastní kliniku pro nemoci malých hospodářských zvířat v Laufu (Německo). Mimo jiné byl i na studijním pobytu ve Velké Británii, na fyziologickém ústavu Lékařské fakulty university v Birminghamu. Je členem Německé farmakologické společnosti, Švýcarské společnosti pro nemoci drubných hospodářských zvířat a Americké společnosti pro využití ultrazvuku v medicíně (Bethesda, Maryland - USA).

Pomůže nový ministr školství?

Ve sporu s estébáckokomunistickou mafií už nejde o spravedlnost a nápravu individuální, ale obecnou. Habilitační práce MVDr. J. V. Komárka, nyní již přeložená do němčiny, byla přijata k habilitačnímu řízení ve Svobodném světě. Dr. Komárek nemá již nejmenší zájem stát se členem "kolektivu komunistických kmotrů" na VŠV v Brně.

Paní Komárková, manželka "uprchlíka do imperialistické ciziny", podává 1. července t.r. stížnost na postup VŠV Brno při rehabilitaci Dr. Komárka a postupu při posuzování habilitační práce, na Ministerstvo školství ČR v Praze. Ve svém dopise dodává, cit.: "Tuto stížnost podávám proto, aby Vám odhalila neudržitelné poměry na VŠV v Brně, aby vedla k nápravě poměrů a zejména křivd napáchaných rehabilitační komisí StBáka Hofírka i na jiných zaměstnancích VŠV, kteří z důvodů existenčního strachu, mlčí. Udělit vysokým školám autonomii neznamená, že tato bude jimi chápaná jako volňásek k beztrestnému páchání prasečin". Konec citátu.

Závěrem

Komunističtí soukmenovci zaznamenali opět jedno vítězství - podařilo se jim rukou společnou a nerozdílnou, zlikvidovat dalšího potenciálního odpůrce zločineckých praktik a nepohodlného "emigranta". Bohužel podobné metody přežívají na vysokých školách hlavně díky transformovaným nositelům bolševické morálky i v naší rádobydemokracii.

Bývalý ministr školství pan Vopěnka zůstal pouze u slov, budu se snažit uvěřit, že v případě Petra Piťhy tomu bude právě naopak. Škola základ života, nemyslíte?

Poznámka

Vyzýváme všechny čtenáře - pište nám o podobných případech - upozorňujte na působení agentů bývalé StB ve školství, lustrační zákon stále platí!

Za setrvávání osob na vedoucích místech, podléhají-li jejich funkce osvědčení podle lustračního zákona, zodpovídá příslušný rezortní ministr. Budete-li mít obavy o svou existenci, napište také - podáme oznámení o porušování zákona za vás.

Redakce