--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán Antonín č.: 1290
Název: Německo jako země zaslíbená?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bylo to roku 1945 po právě skončené světové válce, když prohlásil velký německý rabín Leo Baeck, že epocha židů žijících v Německu jednou provždy skončila. Narážel tím na hořký osud vyvoleného národa vydaného na pospas německé vyhlazovací politice "holocaustu". Z více než 600 000 židů, kteří zde žili před válkou v době výmarské republiky, jich přežilo pouhých 19 000 a ti raději dávali přednost odchodu na nejistou půdu nově vznikajícího státu Izrael před soužitím se svými někdejšími vrahy.

Od té doby uplynulo již 47 let a u obou národů dorůstá již několikátá generace, která sama druhou světovou válku nezažila. Na židovské straně přibývá lidí, kteří nejsou přímými pamětníky hrůzných událostí a na německé straně zase přibývá těch, kteří válečné masakry nepociťují jako svou osobní vinu. Počet židů žijících v Německu se zdvojnásobil - je jich tu dnes asi 40 000. Někteří se sem druhotně přestěhovávají z Izraele a někdy se stane, že si Německo za místo svého dalšího působení vybere židovský vystěhovalec z Ruska, který původně měl tuto zemi pouze za tranzitní.

To je zřejmě důvod, proč americký historik Sander Gilman nedávno ve Washingtonu vyhlásil: Renesance židovského života v Německu již začala a v blízké budoucnosti bude dramaticky vzkvétat. Rovněž jeruzalémský historik Mosche Zimmermann, jeden z představitelů mladší, vzpomínkami nezatížené generace, prorokuje: Německo se pro židy dnes stává atraktivní, že v průběhu nejméně dvou generací budou v Německu, nejméně tak aktivní, jak tomu bylo před 100 - 200 lety.

Nutno podotknout, že starší generace se na podobné prognózy dívají velmi skepticky a jejich zdrženlivosti dává do určité míry za pravdu i vzrůstající vlna antisemitismu, která probíhá Německem již od 80. let. Tato nesnášenlivost se přitom podobně jako třeba v Polsku nebo na Slovensku neopírá o současné zkušenosti - ba ani nemůže, uvědomíme-li si mizivý podíl židovského etnika na populaci těchto zemí. Ničení starých židovských hřbitovů a synagog a jejich pomalování hákovými kříži se pojí z generace na generaci předanou legendou a s pocity, které Němci vůči židům zaujímali v dobách výmarské republiky a za třetí říše.

Docentka židovských dějin na univerzitě v Tel Avivu Dina Porat klade původ této od reality odtržené představy nepřítele ještě dále do minulosti. Podle ní si antisemitismus vytvořil svůj obraz žida, který má fantaskní ráz a se skutečností nemá tedy mnoho společného. Tato představa vznikala v průběhu staletí pod patronací křesťanské církve a přešla do moderní doby. Ztotožňovala židy např. pouze s určitými povoláními a činnostmi a nebrala vůbec v úvahu, že se zesílená vazba na tyto profese vyvinula v důsledku mnohasetletého zákazu vykonávat běžná povolání.

Nahrahování konkrétních znalostí o lidech, kteří se od nás něčím liší, vykonstruovaným obrazem nepřítele, to byl známý trik používaný nejen antisemitskými štváči, ale pravidelně i ideology všech totalitních režimů. Zdá se, že najde uplatnění i v dnešní době vzrůstu fundamentalistických, údajně nacionálně motivovaných hnutí ve střední a východní Evropě. Stačí si čas od času zalistovat ve slovenském tisku a seznámit se s obrazem židů nebo i Čechů, který je zde nabízen.

Velkou roli při negativním hodnocení židů hrálo jejich odsouzení za to, že právě oni dle svědectví bible zabili klíčovou postavu křesťanské věrouky - Ježíše Krista. Tyto odsudky byly velice silné zejména v katolickém prostředí, a to ještě před druhou světovou válkou. Reagovala na ně řada židovských anekdot, jako např. ta, v níž se hokynář Kohn ptá křesťanské služky, proč u něj přestala nakupovat. "Protože nám v kostele říkali, že vy, židi, jste nám zabili Ježíška," odpoví dívka. A Kohn odpovídá: "Tak to jsem nebyl já, slečinko, to byl Roubíček támhle od naproti, co vám vždycky prodává zkaženou zeleninu".

Celkově vzato se ukazuje, že existuje přece jenom ještě příliš mnoho bariér a zábran na obou stranách, aby si Němci s židy mohli opět padnout do náručí, vyslovit všeobecné odpuštění a opět v srdci Evropy navázat na někdejší neopakovatelnou kulturní symbiózu. Stačí připomenout, na kolik potíží naráží historií daleko méně zatížené přibližování česko-německé...

Antonín Kostlán