--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Prokeš Jan č.: 1295
Název: Havel jako soukromník
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Spolu s blížícími se prezidenskými volbami v USA poklesají akcie prezidenta Bushe na jeho znovuzvolení. Američanům se totiž zdá, že ve srovnání se svými předvolebními sliby věnuje příliš velkou pozornost zahraničním událostem a nevěnuje se dostatečně pozorně domácí, hospodářskou recesí postižené scéně. Jestli se Bush alespoň trošičku inspiroval dramatickým uměním Václava Havla, tedy muže, se kterým si navzájem vyznali úctu, můžeme se nadít, že několik dnů před vypršením svého funkčního období se objeví na televizních obrazovkách, dramatickým hlasem oznámí svou rezignaci, a těm, kteří ho nehodlají volit, vyčte, že tak chtějí udělat zajisté proto, že nesouhlasí s těmi velikými demokratickými hodnotami, které on, Bush, symbolizuje. Snad právě z popsané analogie nejlépe vynikne bizarnost prázdného gesta, kterým ze svého prezidentského stolce utekl Václav Havel. Hodnoty, které ten který politik vyznává, jsou jistě předpokladem k jeho volbě, zdaleka však ne jediným. I když se shodnu s některým politikem v jeho názoru na svět a v jeho chápání dobře fungující demokracie, přesto mohu mít zásadní námitky proti jeho schopnostem, charakteru, konkrétním krokům, které podniká atd. Ve všech těchto sférách mohu nalézt velmi závažné důvody, které mě nakonec dovedou k závěru, že tomu či onomu politikovi nedám svou podporu.

Havel nám navíc opomněl vysvětlit, které hodnoty spojené s jeho osobou má na mysli, protože - jak známo - s každou politikou se pojí dvojí struktura hodnot. Jednak jsou to hodnoty, které si strany a politikové dávají do svého štítu jako ideály, ke kterým se hlásí. Velice lákavé je např. heslo volající po odstranění nerovnosti mezi lidmi a já osobně bych se velice rád zapojil do nějakého hnutí, které se hlásí k takovým ideálům, kdybych nevěděl, že právě tímto motem se zaštiťovaly největší zločinecké systémy novodobých dějin.

A pak jsou tu ty druhé hodnoty, k nimž se politika - často s hanebnou omluvou, že je to všechno jen věc taktiky a strategie - hlásí při svých praktických krocích, které vyznává při každodenním rozhodování. I v této oblasti Havel disponuje poměrně širokou škálou "taktických prostředků", jejichž nadměrné využívání přivedlo nejednoho z jeho ctitelů k ruměncím ve tváři. Snažím se zjistit, jaké hodnoty či jaká kritéria za těmito Havlovými kroky stojí, ale ať pročítám jeho projevy, hry či záznamy lánských výkřiků a šepotů sebevíc, nemohu nalézt než tyto dvě výchozí "hodnoty": fascinace mocí a pohrdání obyčejnými lidmi. O tom, že se nemýlím, mne přesvědčily i výroky Václava Havla v poslední den jeho prezidentování, které pronesl před přítomnými reportéry a které pod titulem "ZNOVU SE VYNOŘÍM" otiskl časopis Mladý svět. Některé z nich tu jako doklad výše zmíněné téze uvedu, a to u vědomí toho, že za definitivním znění těchto neuvěřitelných výroků stojí možná nezodpovědný pisálek populárního týdeníku a nikoli přímý bývalý prezident:

"Po svých zkušenostech bych do názvu státu nerejpal. Nebo se nakonec budeme jmenovat Česká a moravská a slezská federativní spolková džamahírie.".."Naše národy už přežily horší věci než rozdělení jednoho státu na dva. Samozřejmě záleží na tom, jak to bude probíhat. Národy přežijou leccos. Lidé se vesele dál hádají a v hospodách rozvíjejí teorie, jak by prezidentovali líp než Havel."

"Co nechtěl někdo říci na adresu mou, řekl na adresu mých poradců, jak to známe ze starých pohádek, když je hodný král, má zlé poradce. Odpovídá to jakémusi klasickému archetypu." Reportér se dále zmiňuje o Havlových výrocích na adresu tisku: Blesk má V. Havel rád, protože se zajímá o informace ze života známých lidí a neplete se do politiky. Na Reflex se zlobí, protože "otiskl mou fotografii, na které jsem rozcuchaný a v pyžamu". Jediné ponaučení, které si vzal Havel z četby korespondence T. G. Masaryka, souvisí s faktem, že prý tatíček dbal na to, kdo je na místech šéfredaktorů a redakčních rad novin a časopisů, v každé straně měl své informátory, tahal za nitky... "My jsme tohle neuměli", snad až příliš skromně prohlásil již soukromník Havel.

Jan Prokeš