Z Obsahu přílohy NN 22/1992

 

Kohout Lubor a kol.: Komu vadí Sprušil?

 

Žižka Petr Jmenuje se moravský Catani Sprušil?

 

Zelenický František

 

Grecman Vlastimil:Prostor

 

Procházka Milan

 

Kohout Lubor, Grünthalová P.: Někdo tady lže

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Kohout Lubor a kol.                                                    ¦

¦Název: Komu vadí Sprušil?                                                     ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 001 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

aneb něco tady páchne

 

O případu Jiřího Sprušila jsme již psali  v NN č. 21, jeho případ

jistě není  jednoduchý a pochybnost v  něm vyvolává i skutečnost,

že  jeden ze  současných aktérů  Jan Ruml  je muž  s velmi dobrou

pověstí.  Jistě   pan  Ruml  od   svého  příchodu  na   Federální

ministerstvo  vnitra  udělal  obrovské  množství  práce, má velký

podíl na paralyzování Státní bezpečnosti, na omezení moci FMV, na

kádrových   změnách.   Dopustil   se   samozřejmě   chyb,  je  to

pochopitelné, své životní zkušenosti  sbíral v úplně jiné oblasti

a prostředí. Dlouhé roky Jan Ruml působil v aktivní opozici proti

komunistickému režimu, pracoval v  podřadných funkcích, nebylo mu

umožněno   studovat.  Dnes   je  českým   ministrem  vnitra,   po

zkušenostech,  které  sám  s  nedemokratickými účelovými metodami

získal, kdy  roky bojoval za dodržování  lidských práv, se nechce

věřit, že  by dnes mohl jednat  podobně účelově jako komunističtí

předchůdci  ve  vysoké   vnitrácké  funkci.   Chyby  a  nesprávná

rozhodnutí  z  období   jeho  náměstkování  pravděpodobně  vysoce

převýšila pozitivní práce, kterou ve stejném období vykonal. Dnes

již  ovšem  není  mužem  bez   zkušeností  s  politickou  mocí  a

bezpečnostními složkami.  Pokud se dopustí excesů,  neměly by být

promíjeny   jen  proto,   že  Jan   Ruml  je   antikomunista,  či

bezpečnostní  odborník.  Kdyby  se  z  těchto  a  dalších  důvodů

přehlížely, bylo  by to velmi podobné chování v  minulosti, kdy k

přikrytí  stačilo,  že  někdo  byl  komunista.  Jaká  je pravda v

případu  Jiřího Sprušila, jsme se  snažili zjistit  u obou stran.

Jarmila Kudláčková 21. srpna 1992 u Jana Rumla a ve stejný den my

v Ostravě. Odpoledne jsme přijeli  k budově Krajského ředitelství

policie,  místu,  kde    kancelář  ostravská  občanská  komise.

Dovnitř  jsme se  dostali bez  problémů, ty  měl nedávno při svém

příchodu právě  Jiří Sprušil, strážný  ho odmítl pustit  dovnitř.

Trochu  paradox. Není  to jistě  tak dlouho,  kdy uctivě  otvíral

dveře před  tím samým Jiřím  Sprušilem. U nás  však bohužel dosud

většinou  úctu nevyvolávají  kvality člověka,  ale funkce, kterou

zastává.  Když ji  najednou nemá  a je  u jiných  pánů s funkcí v

nemilosti,  jen skuteční  přátelé zůstávají  a krysy  si s  chutí

kopnou  do  mrtvoly.  Jsme  očekáváni  předsedou Krajské občanské

komise  panem Grecmanem,  tajemníkem panem  Krejzou a  zanedlouho

přijíždí i  Jiří Sprušil. Začínáme  si povídat, jak  vše začalo a

kdo  Jiří  Sprušil  vlastně  je.  Rozhovor  je  dlouhý, a tak vše

nebudeme  reprodukovat,  pouze  holým  přepisem,  ale použijeme i

dokumentů, jež máme k dispozici.

Pplk.   ing.  Jiří   Sprušil  pracoval   před  rokem   1968  jako

vyšetřovatel  Správy  veřejné  bezpečnosti  v  Ostravě,  před tím

vystudoval civilní Vysokou školu báňskou.

Po  okupaci   byl  vyhozen  z   SNB  "jako  nositel   pravicového

oportunismu v  Severomoravském kraji" a  jako kontrarevolucionář,

tedy z politických důvodů.

Od roku  1971 až do roku  1989, tedy plných 19  let pracoval pak,

přesto,  že  měl  odborné  vysokoškolské  vzdělání,  jako pomocný

dělník v dolech OKR.

Členem KSČ byl od května 1968 do dubna 1969.

Na základě  doporučení OF byl  19. února 1990  jmenován do funkce

náčelníka Krajské správy SNB v Ostravě.

Po  nástupu do  této funkce  vzal  vážně  snahu o  očistu SNB  od

příslušníků  StB,  a  dalších  zkompromitovaných  kádrů.  Hned od

počátku  spolupracoval při  očistě  SNB  velmi úzce  s občanskými

komisemi  a podle  názoru členů  těchto komisí  byl jedním z těch

vedoucích  pracovníků SNB,  kteří v  tomto směru  udělali nejvíce

praktické práce.  V ostravském kraji  nebyly prověřeny pro  další

službu v  policii téměř dvě  třetiny z prověřovaných  příslušníků

StB a vedoucích funkcionářů  SNB. Při prověřování činnosti těchto

příslušníků  postupoval jako  jeden z  mála tehdejších  vedoucích

funkcionářů SNB v naprostém souladu s platnými zákony a předpisy.

Tím   ovšem    vzbudil   nenávist   řady    příslušníků   StB   a

zkompromitovaných funkcionářů.

V té době ještě netušil, že tři nově jmenovaní náměstci náčelníka

Krajské   správy  SNB,   tedy  jeho   nejbližší  spolupracovníci,

Chovanec, Lamač  a Vaculka jsou spolupracovníci  StB. Akce "Klín"

se  tedy  v  počátku  podařila  a  nový  náčelník  J. Sprušil byl

obklopen ze všech stran lidmi pevně svázanými s minulým režimem.

Pro  zkušeného a  inteligentního člověka,  kterým J.  Sprušil je,

ovšem  nebylo zase  tak  složité  skutečnou minulost  těchto lidí

zjistit. Nejdříve odhalil pana  Chovance, který se stal ředitelem

krajské úřadovny  Úřadu na ochranu demokracie  a ústavy, pak pana

Lamače a  řadu dalších funkcionářů  SNB, např. náčelníka  Krajské

dopravní policie V.  Szopa,  který  úzce spolupracoval  s velením

sovětských vojsk a byl v  nomenklatuře KV KSČ J. Kohuta, bývalého

I. náměstka KS  SNB z doby náčelníkování F.  Kincla atd. Tvrdě se

také postavil proti případům,  kdy se policejní funkcionáři stali

členy různých podnikatelských a  jiných organizací, např. velitel

městské správy SNB A. Mazel, byl členem dozorčí rady švýcarské(?)

společnosti SNIP atd.

Není proto divu, že brzy  začaly být organizovány různé pomluvy a

akce, které  měly vést k  odvolání pro zkompromitované  kádry SNB

tak nebezpečného náčelníka.

Tím spíše, že  J. Sprušil vyžadoval dodržování práva  a zákonů od

všech příslušníků, nových i starých. Tak se dostal do konfliktu i

s vedením  ÚOÚD,  jmenovitě  pány   Stárkem  a  Vodsloněm,  kteří

neoprávněně vyžadovali uvolnění budovy krajské správy a v rozporu

se  zákonem  blokovali  uvolnění  prostorů  pro  StB na poštách v

Ostravě.

Tím se ovšem pan Sprušil  dotkl jejich pocitu vlastní důležitosti

a jejich ješitnosti,  a tak spolu s  J. Chovancem využili starých

kamarádských  vazeb  s  J.  Rumlem  (tehdejším  prvním  náměstkem

federálního ministra  vnitra) a pana Sprušila  v jeho očích řádně

očernili. Jan Ruml zase ve stejném směru ovlivnil ministra vnitra

Langoše. Výsledkem  bylo odvolání J.  Sprušila z funkce  ředitele

Krajské správy SNB, v listopadu 1990, a to na podnět FMV.

Použita byla zásada účel světí  prostředky a noví funkcionáři FMV

tímto protiprávním odvoláním J.  Sprušila splnili přání estébáků,

agentů  a  zkompromitovaných  příslušníků  SNB:  Propuštění  pana

Sprušila  totiž předcházel  služební podvod,  kterého se dopustil

bývalý ministr vnitra ČR T. Hradílek tím, že dodatečně vypracoval

a zpětně  antidatoval kompetenční  rozkaz a  zároveň využil  tzv.

reorganizace  (změna názvu  Krajské správy  SNB na  Správu VB)  k

propuštění   nepohodlného  policajta   Sprušila.  Tomáš  Hradílek

později přiznal,  že jednal na  nátlak svého kamaráda  J. Rumla a

jako čestný  člověk uznal svou chybu,  a to byl i  jeden z důvodů

jeho odstoupení  z funkce ministra vnitra  ČR. Na funkci ministra

vnitra ČR doporučil při svém odchodu J. Sprušila nebo T. Sokola.

Ministrem se stal Tomáš Sokol.

Po přešetření  celé záležitosti kolem  odvolání byl J.  Sprušil v

lednu 1991?  ustanoven do funkce  zástupce náčelníka Správy  VB v

Ostravě.  Ačkoliv tedy  byl odvolán  neoprávněně, nebyl ustanoven

zpět do  funkce náčelníka, ale pouze  jako jeho zástupce. Protože

však tehdy  ještě pplk. Sprušil netuší,  že nový náčelník Vaculka

je  spolupracovníkem StB,  a protože   mu nejde  o funkci,  ale o

možnost podílet  se na práci při  budování policie demokratického

státu, neprotestuje a znovu se s plným elánem pouští do práce.

S pro  něj typickou  nesmlouvavostí kritizuje  nešvary v policii,

protiprávní a diletantské postupy,  ať se jich dopouští kdokoliv.

Je   mimo  jiné   jmenován  členem   komise  ustanovené   FS  pro

objektivizaci interpelace poslance Sachra, který ostře kritizoval

poměry ve vedení FMV.

Svou  práci  i  zde  bere  vážně,  a  když  FMV  6.  5. 1991 vydá

prohlášení k  této záležitosti, které je  podle něho zavádějící a

neodpovídá na otázky uvedené v interpelaci, vystupuje s některými

fakty ve sdělovacích prostředcích.

Například v  interwiev pro MF  dnes, 20. 5.  91 říká, mimo  jiné:

"Zákon č. 100/70 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB říká, že

žadatel o přijetí musí mít požadované vzdělání a být bezúhonný.

Kriticky se vyjadřoval rovněž k  akci Mošnov: "Neměl jsem a nemám

nic proti razantně provedeným  policejním akcím. Jejich síla musí

být však  úměrná operativně ověřené míře  očekávaného odporu. Ten

nebyl  zjištěn před  akcí ani  při ní  samotné. Bezdůvodné násilí

bylo používáno  v lokalitě letiště  Mošnov všude a  proti každému

zaměstnanci. Hledaly  se objekty, které  tam nebyly a  hledala se

zásilka,   jejíž  obsah   ani   nebyl   znám.  Jak   se  ukázalo,

takticko-operační    příprava   akce    byla   mizerná,    taktéž

vyhodnocování informací získaných  před akcí." (Metropolitan, 18.

4. 92)

I tady měl pan  Sprušil pravdu, což v té  době vehementně popíral

jak ministr  Langoš, tak jeho  náměstek Ruml. Branně-bezpečnostní

výbor  FS  se  celou   záležitostí  zabýval,  ale  výsledek  jeho

vyšetřování vyústil  nakonec v pochvalu  organizátorům akce, tedy

vedoucím  funkcionářům  FMV.  Na  jakoukoliv  kritiku  této  akce

reagovali funkcionáři FMV, včetně  pana Rumla, velmi podrážděně a

odmítavě. Teprve na jaře 1992  Jan Ruml přiznal veřejnosti, že se

akce Mošnov "moc nevydařila".

Pan Sprušil zatím dále pokračoval ve snaze o očistu policie. Mimo

jiné zjistil, že současný ředitel Správy policie Severomoravského

kraje, pan plk. Vaculka, byl po svém propuštění z SNB v roce 1976

spolupracovníkem StB.  Na takovéto zjištěné  skutečnosti okamžitě

upozorňoval své  nadřízené a žádal nápravu.  Stával se stále více

nebezpečným pro  svou nekompromisní snahu  o dodržování zákonů  a

platných předpisů.  Není proto divu,  že byl 16.  1. 1992 ze  své

funkce  zástupce  ředitele  Správy  PČR  v  Severomoravském kraji

odvolán.  Důvodem  odvolání  bylo komplexní  hodnocení, ve kterém

bylo,  údajně na  základě psychologického  vyšetření a služebního

hodnocení  konstatováno,  že  není  způsobilý  zastávat dosavadní

funkci,  a je proto přeřazen  na  funkci  samostatného  referenta

ekonomického odboru.

Proti  tomuto  rozkazu  se  J.  Sprušil  odvolal  a  žádal rovněž

přezkoumání  svého komplexního  hodnocení, protože  šlo o  zjevně

nezákonný postup.

Z téhož  důvodu podal  v únoru   1992 u  soudu v  Ostravě trestní

oznámení na ředitele  Policie ČR Zelenického a na  L. Vaculku pro

nezákonný  postup při  svém odvolání.  Tato causa  se bude soudně

projednávat v září tohoto roku.

Ve  svém   odvolání  J.  Sprušil  mimo   jiné  žádal  přezkoumání

správnosti závěrů psychologického vyšetření.

Senát  poradní  komise  MV   ČR,  jež  je  doporučujícím  orgánem

odvolacího  orgánu  (ředitele  Policie  ČR Zelenického) ustanovil

znalce, kteří měli odpovědět na tyto otázky:

1.  Zda  stanovisko  k  psychické  způsobilosti  J. Sprušila bylo

zpracováno   metodami   obvyklými   pro   zjišťování  psychických

předpokladů  vyšetřovaného pro  řídící funkci  a zda  byly metody

správně aplikovány

2. Posoudit relevanci závěrů z tohoto vyšetření učiněných

3.   Idenfitikovat  hypothetické   charakteristiky  osobnosti  J.

Sprušila z materiálů obsažených v jeho osobním spise.

Znalecký  posudek byl  vypracován soudními  znalci doc.  PhDr. M.

Nakonečným,  vedoucím  katedry   sociologie  práce  a  vzdělávání

dospělých  FF  UK  v  Praze  a  PhDr.  Ivanou  Šnýdrovou  z téhož

pracoviště.

Na doporučení  Občanské bezpečnostní komise v  Ostravě byl rovněž

proveden  psychologický  rozbor  osobnosti  krajským  psychologem

PhDr.  Karlem  Jurkem,  který  byl  senátem  poradní komise MV ČR

rovněž převzat do vyšetřovacího spisu.

Ministerstvo vnitra ČR oficiálně ustanovení soudní znalci došli k

následujícím závěrům:

1.  K  psychodiagnostickým  účelům   byly  použity  zejména  tzv.

projektivní  metody. Výsledky  dosažené užitím  těchto metod jsou

často  zpochybňovány  pro  nedostatek  objektivních  kritérií jak

psychické  projekce, tak  i vyhodnocení  jejího obsahu  (zatížení

větší či  menší mírou subjektivity)..... Pro  řešení úkolu, který

byl  psychologům  ministerstva  vnitra  zadán,  by bylo vhodnější

použít metody přímého testování řídících schopností, např. ......

Vhodnost použitých psychodiagnostických metod je tedy sporná."

2. Je-li některými psychology zpochybňována objektivnost výsledků

projektivních metod  a tyto metody  byly především podkladem  pro

psychologické  závěry  o  osobnosti  ing.  Sprušila,  jsou i tyto

závěry sporné." .....

V další  části   posudku  uvádějí  znalci   konkrétní  rozpory  v

hodnocení  psychických  charakteristik  ing.  Sprušila a uvádějí:

"uvedené  charakteristiky (v  posudku) přesahují  zřejmě možnosti

věcné   interpretace   získaných   výsledků.   Proband  je  např.

charakterizován  tak, že  se vyznačuje  neodůvodněným podezíráním

(str. 2), avšak  zda jsou jeho podezření důvodná,  nebo ne, nelze

zjistit psychodiagnostickou cestou. Jde tu tedy zřejmě o převzetí

již  hotového soudu,  jehož pravdivost  je možná sporná.".....lze

poukázat na  možný rozpor: autor Znaleckého  posudku konstatuje u

probanda   zřetelně   snížené   sebevědomí,   autoři   Stanoviska

konstatují   naopak  "extrémně   vysokou  ctižádostivost,  úroveň

aspirace   a  sebecitu"   -  jde   o  psychologicky  neslučitelné

charakteristiky."

Uvedené psychologické nálezy nejsou v souladu s charakteristikami

pplk.  ing. J.  Sprušila obsaženými  v jeho  Komplexním služebním

hodnocení ze dne 7. 1.  1992, které je podepsáno ředitelem správy

plk. L. Vaculkou.

3. Charakteristika  J. Sprušila, v  níž základními sledovatelnými

znaky jsou  projevy agrese až otevřené  konflikty, vyznačující se

neotřesitelným setrváváním na určitých názorech (postojích).

Zda   jsou  tyto   názory   objektivní   či  nikoli,   se  vymyká

psychologickému posouzení..... nelze ani  činit závěry o tom, zda

jejich  prosazování   je  výrazem  nedostatku   tolerance,  silně

agresivního založení, či  dokonce patologické osobnostní dynamiky

či  psychopatického  založení,  nebo  zásadovosti,  rozhodnosti a

jiných naopak pozitivních volních vlastností."

 

Závěry:

a) zjišťování  předpokladů pro řídící  funkci nebylo založeno  na

užití zcela adekvátních metod......

b)  na  otázku,  zda  byly  tyto  metody  při vyšetřování správně

aplikovány, lze  odpovědět jen nepřímo,  že se to  u renomovaných

psychologů předpokládá.

Pochybnosti,  které  byly  k  některým  aspektům  psychologického

vyšetření na předchozích stránkách formulovány, zakládají nutnost

provést  další  přímé  vyšetření  ing.  Sprušila  a  srovnat jeho

výsledky  s výsledky  získanými předmětným  vyšetřením, které lze

považovat za sporné.

Podepsán doc.dr. Milan Nakonečný      PhDr. Ivana Šnýdrová, CSc.

6. dubna 1992

K podobnému  závěru  došel   při  psychologickém  vyšetření  ing.

Sprušila i  PhDr. Karel Jurek,  který ve svém  obsáhlém vyjádření

uvádí:  "Vcelku   typ  demokratického     prozíravého  řídícího

pracovníka...... poměr kladných faktorů  vůči negativním je tu 13

: 6!

(myslí se pro výkon řídící funkce, pozn. autora)

Celá záležitost je tedy  jasná. Nezávislé psychologické vyšetření

a posouzení psychologických  závěrů, na jejichž  základě byl ing.

Sprušil  shledán  nezpůsobilým  pro  výkon  vedoucí  funkce, bylo

zřejmě zmanipulováno a v každém případě sporné.

Na  základě  toho  senát  poradní   komise  MV  ČR  doporučil  J.

Zelenickému, aby odvolání pana Sprušila vyhověl.

Ředitel Policie  ČR František Zelenický  však odvolání nevyhověl,

ani pokud jde o odvolání  J. Sprušila proti komplexnímu hodnocení

(které se zakládalo zejména na posudku psychologů MV ČR, vedených

PhDr. Richterem, CSc. a které  bylo znalci hodnoceno, jak uvádíme

výše)  ani,  pokud  jde  o  odvolání  z funkce zástupce náčelníka

Správy policie v Severomoravském kraji.

Odůvodnění tohoto  zamítavého rozhodnutí pana  Zelenického je tak

"poučné"  a tak  vypovídající o  poměrech v  české policii, že je

uvádíme v celé kráse:

(Odůvodnění - podtrhané)

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Žižka Petr                                                             ¦

¦Název: Jmenuje se moravský Catani Sprušil?                                    ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 002 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Povinností příslušníků  podle ustanovení paragrafu  23 je ohlásit

nadřízenému  závady  a  nedostatky,  které  ohrožují nebo ztěžují

výkon služby a hrozí škodou.

Příslušníci  nemohou   získat  důvěru  občanů   tím,  že  jednoho

delikventa propustíme  a místo něho  přijmeme dalšího a  ještě do

tak  vysoké funkce.  Jan Ruml  rád podstrkuje  jiným, co  by měli

udělat. U druhých na překračování pravomocí poukazuje, ale sám si

toto překračování vzal za své. Některé své dosavadní postupy bude

mít možnost vysvětlit vojenskému prokurátorovi.

- Mám tomu rozumět tak, že jste na něj podal žalobu?

Ano. A také na další pracovníky FMV.

"Nejde  o můj  osobní spor  s Janem  Rumlem. Mám  výhrady k  jeho

názorové proměnlivosti  a neodbornosti. Předložil  jsem mimo jiné

fotokopii rozsudku trestního senátu Okresního soudu v Prostějově,

číslo  jednací 1  T1/82 ze  dne  19.  1. 1982  s razítkem  soudu,

předsedy  soudu   a  jeho  vlastnoručním   podpisem,  kterým  byl

stávající  náměstek  FMV  Arnošť  Kohut  odsouzen  k osmi měsícům

nepodmíněně. Za  absurdní považuji, že  je i poté  třeba svědecky

dokládat kriminální závadovost pana  náměstka. Arnošt Kohut nebyl

odsouzen za politiku. Naposled se dostal do rozporu se zákonem už

jako náměstek FMV a vyšetřování  bylo zahájeno 1. 10. 1990. Jedna

policejní  karta  se  závažnějšími  poznatky  byla  vyzvednuta  v

Prostějově v době, kdy tam byl pan Kohut s jedním ministrem, a už

nebyla vrácena."

- Předložil jste důkazy i k jiným funkcionářům FMV?

"Ano, k panu ministru Langošovi. Ve svém rozhovoru vydaném ČTK 2.

února  1991 uvedl,  že má-li  někdo nějaké  magnetofonové záznamy

prokazující, že by měl podněcovat vzpouru ve věznici v Leopoldově

v březnu  minulého roku,  kam docházel  za VPN,  tak by  měly být

odevzdány prokuratuře.  Byly předány vyšetřující  komisi. Jsou to

záznamy svědectví  a mohly by  posloužit  jako  výchozí  materiál

pro  další šetření.  Jeden ze  svědků řekl,  že před vzpourou pan

Langoš prohlašoval: ŢMůžete to tady podpálit, za to vám ručím.Ţ

Dále  František  Stárek,  jeden   z  vedoucích  funkcionářů  FIS,

prosadil v  loňském roce na  místo ředitele podřízené  úřadovny v

jednom českém  kraji svého dobrého známého,  o kterém se ukázalo,

že  jako civilista  byl ve  vlivu StB.  Přes upozornění občanskou

komisí ze 3. 4. 1991 pana  Stárka a ministra Langoše, ani jeden z

nich  dosud neprovedl  personální  opatření.  Koncem roku  1990 v

jednom  nápravně  výchovném   ústavu  byla  probírána  pracovníky

tehdejšího  Úřadu  pro  ochranu  ústavy  a demokracie dokumentace

jisté činnosti. Když se tam dostavil  pan Stárek a zjistil, že se

tam   nacházejí  příslušné   doklady  jeho   přítelkyně,  ústavní

pracovnice,  doklady   odvezl,  přítelkyni  prosadil   do  funkce

ředitelky  NVÚ  a  jejího  řídícího  pracovníka nechal propustit,

přestože  byl krátce  před tím  prověřen. V  jiném kraji neprošel

jeden důstojník StB prověrkovým řízením, přesto byl panem Stárkem

ustaven do  funkce náměstka ředitele  Úřadu pro ochranu  ústavy a

demokracie.

Jsou  snahy   rozbít  komisi  a   neuveřejňovat  výsledky.  Uvedu

informaci     z     důvěryhodného     zdroje     FS.     Předseda

branně-bezpečnostního  výboru Ladislav  Lis přizval  k sobě  Jána

Langoše a předběžně mu sdělil, že nemá se svými náměstky počítat.

Pan  ministr odpověděl,  že když  se na  ně sáhne,  vyvolá vládní

krizi. Myslím, že se přeceňuje.  Nedávno došlo k výměně ve funkci

ministra spojů a vláda pracuje na svých úkolech dál. Vládní krize

nevznikla.  Ministr  Langoš  se  snažil  v  komisi  poukazovat  u

prokázané trestné činnosti náměstka, že  se málem jednalo o jistý

odboj  proti totalitnímu  režimu. Údajně  v jednom  případě se  v

hospodě  rval  v  loňském  roce  s  bývalým  estébákem.  S čistým

svědomím  mohu  říci,  že  interpelace  Richarda  Sachra  je plně

opodstatněná  ve  všech  bodech.  Podle  mého  názoru stávajícímu

vedení FMV  svěřit správu hřbitova o  deseti popisných číslech by

bylo hazardem. Státní představitelé, kteří mají pravomoc jmenovat

ministra a jeho  náměstky, by se nad vzniklou  situací měli vážně

zamyslet."

- Můžete říci  něco bližšího ke  schůzce v Mělnické  vinárně, při

které, jak  jste pro náš list  nedávno řekl, došlo k  rozhovoru o

zinscenování  konfliktu  mezi  vámi  a  vaším  velitelem Ludvíkem

Vaculkou?

"Členy  této   společnosti  byli  propuštění   důstojníci  StB  z

pražských centrál, kteří se  oslovovali soudruzi. Je pozoruhodné,

že mezi ně přišel i František Stárek. Mezi přítomnými proběhl mj.

tento rozhovor: ŢJe nutné všechny bývalé estébáky, kteří chodí po

ulici v  hodnosti podplukovníka a plukovníka,  udržet, protože to

je naše rezerva, a obsadit jimi různá velitelství v Praze."

- Václav Havel při své návštěvě  Ostravska opět řekl, že nemá nic

proti tomu, že v čele FMV jsou kamarádi z minulých let. I když to

nevidí perspektivně. Jak se díváte na vedení rezortu vy?

"Nelze upřít  panu prezidentu jeho  jistě dobře míněný  názor. Je

ovšem otázkou,  když mu kamarádi  v tak vysokých  funkcích začnou

dělat  ostudu,  zda  kamarádství     převažovat  nad  nedobrými

pracovními  výsledky  a  nezodpovědností  a  zda  by z toho neměl

urychleně vyvodit přísné závěry.

Vůbec však nesouhlasím s rodinnými klany v kterékoliv organizaci.

Jan Ruml je  prvním náměstkem FMV, jeho bratr  Jiří šéfem Ochrany

prezidenta republiky,  jejich švagr ing.  Jiří Fulík šéfem  Úřadu

pro  ochranu  ústavních  osob  a  otec  Jiří  Ruml poslancem FS a

předsedou komise  vyšetřující události 17.  listopadu 1989, která

provádí také lustrace."

Petr Žižka

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Zelenický František                                                    ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 003 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 27.04.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

České republiky

V Praze, dne 27. dubna 1992

Č.j.: KM-16/PK-1992

Rozhodnutí

Podle  ş 117  a násl.  zákona č.  100/1970 Sb.  (ve znění  změn a

doplňků),  o  služebním  poměru  příslušníků,  jsem po předchozím

projednání v poradní komisi  posoudil odvolání podplukovníka Ing.

Jiřího  SPRUŠILA,   nar.  17.  ledna   1938,  staršího  referenta

specialisty  kontrolní  skupiny  ekonomického  odboru  Správy PČR

Severomoravského kraje proti

- komplexnímu služebnímu hodnocení schválenému dne 14. ledna 1992

ředitelem Správy PČR Severomoravského kraje,

- rozkazu   ve   věcech    personálních   ředitele   Správy   PČR

Severomoravského kraje č.  20 ze dne 16. ledna  1992 o ustanovení

do  stávající  funkce  podle  ş  18  odst.  1  písm. c) zákona č.

100/1970 Sb.  a rozhodl jsem ve  smyslu ustanovení ş 117  odst. 1

cit. zákona

takto:

podle čl. 57 odst. 2 nařízení ministra vnitra ČSSR

č. 26/1983 odvolání zamítám a napadené

služební hodnocení i personální rozkaz

potvrzuji.

 

Odůvodnění

Posouzením věci  na podkladě soustředěné dokumentace  a v zákonné

lhůtě podaných odvolání pplk. Ing. Jiřího SPRUŠILA jsem neshledal

důvod ke  změně nebo zrušení  napadeného služebního hodnocení  či

personálního   rozkazu.  Služební   orgán  I.   stupně  řízení  v

předmětné   personální   záležitosti   postupoval  v   souladu  s

příslušnými  ustanoveními  zákona  č.  100/1970  Sb.  a  předpisy

vydanými k jeho provedení. Námitky odvolatele jsou neopodstatněné

a nemají  oporu  v  obecně   závazných  ani  resortních  právních

předpisech.

Zpracované  služební  hodnocení  je   objektivní  a  s  potřebnou

přesností vystihuje  odborný a morální  profil odvolatele, včetně

zhodnocení  podmínek  pro  další  výkon  služby.  Jeho  závěr, že

odvolatel není způsobilý zastávat funkci zástupce ředitele Správy

PČR Severomoravského  kraje, ale je  způsobilý k výkonu  funkce u

ekonomického odboru  zmíněné správy, má oporu  v hodnotící části.

Dostatečný důvod pro  zpracování komplexního služebního hodnocení

byla  zjištěná psychická  nezpůsobilost pro  výkon řídící funkce,

která  se negativně  projevila  v  jednání odvolatele  při plnění

pracovních úkolů. Z věcného hlediska je nevýznamné, zda psychická

nezpůsobilost  byla  zjištěna  v  rámci  atestací  podle nařízení

ministra vnitra České republiky č. 74/1991 (respektivě a přesněji

jejich  příprav,  neboť  v  inkriminované  době nebyla ustanovena

komise příslušná k jejich  provedení), nebo na základě rozhodnutí

služebního orgánu vydaného podle čl. 24 odst. 2 písm. c) nařízení

ministra  vnitra ČSSR  č. 25/1983.  Obsah a  forma "Stanoviska  k

psychické  způsobilosti (osob  vyšetřovaných pro  řídící funkce v

Policii  České   republiky)",  které  bylo   součástí  podkladové

dokumentace  pro  zpracování  hodnocení   (čl.  25  NMV  ČSSR  č.

25/1983), je závazně stanovena  v Policii České republiky. Stejně

tak  je jednotná  testová baterie,  jež je  aplikována při  všech

psychologických vyšetřeních na různých úrovních řízení v policii.

Byla  sestavena na  základě zkušeností  policejních psychologů  a

metod používaných v zahraničí. Závěry vyšetření nebyly v podstatě

zpochybněny znaleckým  posudkem zpracovaným v  průběhu odvolacího

řízení  (z  příčiny  odvolatele  bez  jeho  osobní  přítomnosti u

znalců)   a  "Psychologickým   rozborem  osobnosti   Ing.  Jiřího

SPRUŠILA", který zpracoval PhDr. Karel JUREK, psycholog z podnětu

občanské komise při Správě PČR Severomoravského kraje.

V zájmu důsledného  plnění úkolů vyplývajících  z poslání Policie

České republiky je v kompetenci služebních funkcionářů vyhodnotit

ve  služebním  hodnocení  způsobilost  příslušníka  ke  službě se

zřetelem na  zastávanou funkci (ş  15 odst. 2  zákona č. 100/1970

Sb.). V daném případě bylo tedy na úvaze služebního orgánu zvážit

z vyšetření psychologů kladné faktory  vůči negativním pro řídící

funkci  odvolatele, s  kterou  je  spojen vysoký  stupeň služební

odpovědnosti. Závažnost nežádoucích důsledků, které by eventuálně

mohly nastat v případě ponechání  na původní funkci, se vyjádřily

v závěrech hodnocení  o nezpůsobilosti ji  zastávat. I přes  tyto

skutečnosti  nelze vyloučit  další služební  postup odvolatele  v

daném směru při odstraňování negativních faktorů ve svém chování.

Podané  odvolání  proti  služebnímu  hodnocení  (odvolatel odmítl

potvrdit  svým  podpisem,  že  s  ním  byl seznámen, ačkoliv toto

faktické potvrzení je mu uloženo čl.  28 NMV ČSSR č. 25/1983, bez

omezení  práva  odvolání  či  stížnosti  proti jednání služebních

funkcionářů)  nemá  odkladný  účinek,   a  proto  služební  orgán

odůvodněně realizoval jeho závěr.  Odvolání z funkce a ustanovení

do nové nastalo vydáním personálního  rozkazu č. 20/1992  podle -

18 odst. 1, písm. c) zákona č. 100/1970 Sb.  Nová funkce odpovídá

dosažené kvalifikaci odvolatele (ş 17  odst. 1 zákona č. 100/1970

Sb.), tedy též praxi a stupni  vzdělání a je v souladu s potřebou

Policie České republiky.

Za těchto okolností jsem proto rozhodl, jak zní výrok.

Poučení: Podle ustanovení ş 116 odst. 4 zákona č. 100/1970 Sb. je

toto rozhodnutí konečné a nelze se proti němu odvolat.

plk. JUDr. František ZELENICKÝ

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor:                                                                        ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 004 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

prokazuje, že  nadarmo neskládal zkoušku  z marxleninského lhaní.

Zcela  opomíjí  závěry  znalce,  nevadí  mu,  že  platná metodika

vyšetřování předpokladů pro výkon vedoucí funkce v resortu ČMV je

podle  posudku znalců  z  oboru  psychologie nevhodná,  tvrdí, že

závěry vzešlé  z této skvělé metodiky  nebyly znalci "v podstatě"

zpochybněny - což je v  rozporu se skutečností, jinými slovy, pan

Zelenický,  ředitel  české  policie,  lže!  Rovněž  tvrzení,  že:

"Závažnost nežádoucích důsledků, které by eventuálně mohly nastat

v případě ponechání  na původní funkci,  se vyjádřily v  závěrech

hodnocení o nezpůsobilosti ji  zastávat," je skvostem marxistické

logiky i českého jazyka.

Co jiného lze  očekávat od pana Zelenického, který  byl do funkce

dotlačen Petrem Burianem (spolupracovníkem StB) a Ing. Kužílkem -

ODA (známý svými snahami paralyzovat údernost občanských komisí v

resortu  policie) a  proti jehož  metodám práce  mělo OF v Hradci

Králové výhrady již na jaře  1990, když vykonával funkci zástupce

náčelníka krajské správy SNB a  který je zetěm soudruha Krauseho,

šéfa 6. odboru slavného Hegenbartova 13. oddělení ÚV KSČ. Kariéra

pana Zelenického  po roce 1989  je přímo závratná,  za dva a  půl

roku to dotáhl z hodnosti  kapitána až na hodnost plukovníka. Tak

rychlý  postup  neměl  v  hodnostech  ani  soudruh  Kincl, bývalý

ministr vnitra ČR, a to byl zetěm soudruha Korčáka.

Po  obdržení  tohoto  rozhodnutí   Jiří  Sprušil  podal  na  pány

Zelenického  a Vaculku  trestní oznámení  a žalobu  pro nezákonný

postup při  jeho odvolání z  funkce. To bylo  již druhé nezákonné

odvolání J. Sprušila z funkce.

Měl  sice  již  špatné  zkušenosti  s  uplatňováním  práva v naší

"demokratické" společnosti, ale zároveň pevnou víru, že "pravda a

spravedlnost" nakonec zvítězí.

Advokát pana Sprušila  dr. Jirousek, mezitím sdělil panu ministru

Sokolovi, že  z této záležitosti  bude ostuda. Pan  ministr JUDr.

Sokol, zřejmě  v předvolební snaze napravit  si pošramocený image

panu  dr. Jurečkovi,  odpověděl, že  byl svými  podřízenými mylně

informován a v osobním dopise  uvedl mimo jiné: "je především mým

zájmem, aby všechna rozhodnutí v mnou řízeném resortu byla právně

relevantní. Záležitost pana Sprušila  osobně sleduji (ale špatně,

pozn.  autora)  a  porušení  zákona  ani  příslušných  resortních

předpisů  nepřipustím."  Dále  se  v  tomto  dopise z května 1992

omlouvá  za  časovou  zaneprázdněnost  a  píše,  že po volbách by

uvítal osobní projednání celé věci.

Leč ve volbách  propadlo OH a s ním i  pan ministr Tomáš Sokol. A

celá  záležitost čekala  na  nového  ministra. Pan  Sprušil zatím

pracoval na odboru ekonomiky.

Pan  Sprušil k  tomu říká:  "Jsem již  od mládí zvyklý prohrávat,

nebo  vyhrávat, ale  musím být  přesvědčen, že  jsem vyhrál, nebo

prohrál čestně. Soupeři z FMV, FBIS a MV ČR pojem čestnost zřejmě

neznají a prokázali to v mém  případě za dva roky již dvakrát (to

ještě netušil, že třikrát - pozn. autora).

Cílem  podrazů je  dostat mě  za každou  cenu od zdroje informací

včetně  kontaktů na  slušné důstojníky  v Praze  a zabránit  mému

přímému zasahování  do řízení policejního  výkonu. Ironií je,  že

všichni  ti, kteří  alespoň jednou  denně prohlašují,  že "právní

stát  se  buduje  právními  prostředky",  v  mém  případě  právní

prostředky doslova zahodili." (Metropolitan, 18. 4. 1992)

Když byl  do funkce ministra  vnitra ČR jmenován  Jan Ruml, zdálo

se, že  nezákonnosti v české  policii skončí a  konečně se dovolá

spravedlnosti  i J.  Sprušil. Pan  Jan Ruml  totiž v  předvolební

kampani   vystupoval  jako   nekompromisní  obránce   demokracie,

zastánce   důsledné  očisty   společnosti  od   zkompromitovaných

komunistických   vedoucích  kádrů,   jako  nesmlouvavý   zastánce

lustračního  zákona  a  paragrafu   260.  Ve  svých  vystoupeních

jednoznačně  podporoval občanské  bezpečnostní komise  (které pan

ministra   T.   Sokol   systematicky   likvidoval)   a  mnohokrát

zdůrazňoval  nutnost  důkladných   personálních  změn  na  českém

ministerstvu  vnitra, jehož  činnost a  personální obsazení tvrdě

kritizoval.  V    době  se  pilně  zúčastňoval akcí Konfederace

politických vězňů,  občanských komisí a není  proto divu, že když

tyto  požádal  o  to,  aby  podpořily  jeho kandidaturu na funkci

českého ministra vnitra, tato podpora mu byla poskytnuta.

Skeptici  sice považovali  za poněkud  podezřelé, že  pan Ruml  v

průběhu  předvolební kampaně  změnil dres  KAN za  slibnější dres

ODS, upozorňovali na to, že J. Ruml stále prohlašuje, že důsledně

očistil Federální ministerstvo vnitra od starých struktur, což ne

zcela  odpovídá realitě,  poukazovali na  jeho chyby  při různých

bezpečnostních akcích (Mošnov,  drogy na letišti) i na  to, že je

divné,  jak  může  dobře  vykonávat  funkci  prvního  a  jediného

náměstka FMV,  když nechybí na  žádné akci, která  mu může získat

popularitu a pověst neohroženého bojovníka proti komunismu (KPVČ,

KAN,  AA,  OBK,  atd.,  atd.)  a  je  stále  někde  jinde  než na

ministerstvu.  Našli  se  dokonce  takoví  šťouralové,  kteří  si

vzpomněli na interpelaci dr. Sachra o poměrech ve vedení FMV a na

způsob, jakým byla  smetena se stolu, hovořili o  účasti J. Rumla

při dýcháncích s nadměrnou konzumací alkoholu a vzpomněli si i na

aféru  Bartončík. Jiní  zase považovali  za nedůvěryhodné,  že J.

Ruml  mnohokrát  prohlásil,  že  chce  odejít  z výkonné funkce v

resortu  vnitra a  chce se  věnovat práci  v bezpečnostním výboru

parlamentu,  kde  může  využít  získaných  zkušeností  a  pak  se

zčistajasna  stal ministrem  vnitra a  na dotazy,  co ho vedlo ke

změně rozhodnutí, odpověděl, že ho to baví.

Tito skeptici  byli však ze všech  stran okřikováni, obviňováni z

neodůvodněné podezíravosti a peskování.

Obecně  byl nástup  Jana Rumla  na funkci  ministra vnitra přijat

spíše s kladnými očekáváními.

Občanské  bezpečnostní  komise,  které  ho  v minulosti mnohokrát

upozorňovaly na neúnosnost setrvávání  pana Zelenického a dalších

kádrů podobného typu ve funkcích a kterým sliboval nápravu tohoto

stavu, bude-li  mít příležitost, stejně jako  vyřešení případu J.

Sprušila  (přednostní řešení  tohoto případu  slíbil pan  Ruml na

zasedání koordinační  rady OBK v  červnu tohoto roku,  těsně před

svým jmenováním do funkce ministra) panu Rumlovi vesměs fandily.

Krajská  občanská  bezpečnostní   komise  Ostrava   poslala  panu

ministrovi Rumlovi 17. 7. 92 následující vyjádření:

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Grecman Vlastimil                                                      ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 17.07.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

bezpečnostní komise

Ostrava

Ministerstvo vnitra ČR

k rukám ministra p. J. Rumla

Praha

Ostrava, dne 17. 7. 1992

Věc: Vyjádření  k obsazení funkce ředitele  Správy policie ČR pro

Severomoravský kraj

Na  zasedání zástupců  OBK Sm.  kraje  dne  17. 7.  92 jsme  byli

informováni členem OBK p. Milanem Krejzou o návštěvě p. Fendrycha

v Ostravě dne 16. 7. 1992.

V důsledku  této návštěvy  vznikly  na  krajské správě  v Ostravě

různé dohady a fámy, které se týkají personálního obsazení funkce

ředitele krajské správy. Tyto fámy podle našeho šetření pocházejí

údajně od p. kpt. Vargy,  který takto informoval p. mj. Sládečka.

Obsahem fám je  verze, že ředitelem kraj. správy  v Ostravě se má

údajně stát p. kpt. Varga nebo p. mj. Pražák. Dalším obsahem této

fámy je, že p. plk. Sprušil  je zcela nevhodný pro vedoucí funkci

u policie a dokonce má odejít ze služby.

Uvedené názory jsou v rozporu  s míněním zúčastněných zástupců OK

našeho  kraje.  Důvodem  je  jasné  vědomí  nás  všech, že jak na

krajské správě, tak i na okresních ředitelstvích je třeba provést

důsledné personální změny. Jsme  přesvědčeni, že jediným garantem

těchto  opatření  je  pplk.  Ing.  Sprušil,  kterého doporučujeme

jednohlasně  do  funkce  ředitele  Krajské  správy  policie  ČR v

Ostravě.

I když samozřejmě máme k p. pplk. Ing. Sprušilovi určité výhrady,

které souvisí  s jeho emocionálním  vystupováním a které  jsme mu

osobně  vytkli  s   tím,  že  si  důrazně  přejeme,   aby  se 

neopakovaly. P. Sprušil totiž  je, podle našeho nejlepšího vědomí

a svědomí,  v   současné   době   jediný   člověk,   který   není

zkompromitovaný  jakýmkoliv  způsobem,   provázán  s  nežádoucími

funkcionáři policie  a splňuje Vámi  vyřčená slova v  televizních

novinách  dne 4.  7. 92,  cit.: "Vážím  si čestných a neúplatných

policistů.

 

Přítomni: Mgr. Zvolánek Tomáš, Ostrava

Hasprůn Štefan, Bruntál

Černý František, Vsetín

Trejbal Vladimír, Karviná

Lampa Jan, N. Jičín

MVDr. Šmíd Vladimír, N. Jičín

Schäfer Alfred, Frýdek-Místek

Krejza Miloslav, Ostrava

Mikoláš Rudolf, Opava

Kasperčík Karel, Ostrava

Pika Zdeněk, Opava

 

Vlastimil Grecman

předseda krajské OBK

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Procházka Milan                                                        ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

mluvčího FMV). O podivných okolnostech této návštěvy sepsal pplk.

Mgr.  Milan  Procházka,  vedoucí  oddělení  stížností  a kontroly

Policie ČR v Ostravě, záznam, ze kterého citujeme:

Požádal   jsem   pana   FENDRYCHA   o   účast   tajemníka  Komise

bezpečnostněobčanské  při Správě  PČR v  Ostravě  pana  Miloslava

KREJZY  a  abychom  jednali  v  jeho  přítomnosti.  Pan  FENDRYCH

souhlasil.

Po příchodu pana  KREJZY jsem se otázal pana  FENDRYCHA, co má na

srdci a  co si přeje  se mnou projednávat  po celé 2  dny, tj. ve

čtvrtek a v pátek 16. a l7. července.

Pan FENDRYCH  odpověděl, že je  již v Ostravě  od 15. 7.  1992 od

12.hod.,  že již  jednal s  plk. VACULKOU  a dalšími členy vedení

Správy v Ostravě a že by měl  ke mně pouze jednu otázku, abych mu

odpověděl:  "Jaké  jsou  příčiny  současného nevyhovujícího stavu

řízení Správy." Víc, že po mne za pobytu v Ostravě nechce.

Projevil jsem údiv a dotázal jsem se, proč jsem si měl dle vzkazu

FENDRYCHA čtvrtek  a pátek rezervovat  pro něho k  jednání. Na to

jsem  odpověď   nedostal.  Uvedl  jsem,   že  příčiny  současného

nevyhovujícího  stavu řízení  Správy  policie  ČR v  Ostravě jsem

podrobně popsal a zdůvodnil ve dvou dopisech ministrovi vnitra ze

dne 1. a 9. července 1992. Pan FENDRYCH trval na svém, proto jsem

podrobně popsal  dle známých skutečností  od r. 1990  dosud vývoj

negativních tendencí v řídící sféře v Ostravě, kdy do čela Správy

byl Prahou,  tj. FMV prosazován CHOVANEC  Václav, bývalý sloužící

příslušník  u poradců  KGB v  Ostravě v  letech 1955-1956  a býv.

náčelník odd. Správy StB v Ostravě požívající v r. 1990 absolutní

důvěry vedení FMV a také  STÁRKA, Ing. MÜLLERA, ŠUSTEROVÉ apod. a

že v  červenci pan RUML v  r. 1990 dal CHOVANCOVI  pokyn, aby mne

propustil,  aniž  si  ověřil   CHOVANCOVY  lživé  výroky  k  Ing.

SPRUŠILOVI  a ke  mně. Byl  jsem poškozen  a dle rozkazu ředitele

FBIS NOVOTNÉHO  mé dočasné zproštění služby  v trvání OSMI MĚSÍCŮ

bylo nedůvodné.  Dále došlo vedením FMV  k jmenování do vedoucích

funkcí v  kraji bývalých spolupracovníků StB  pplk. LAMAČE a nyní

plk.  VACULKY,  který  byl  soudním  znalcem  dle  hlavy  I.TZ ve

službách StB  Ostrava a byl také  FMV placen, přes soud.  Na toto

FENDRYCH  odpověděl,  že  slova  VACULKOVA  řídícího  orgánu StB,

nahraná  na magnetofonovém  pásku,  jsou  pro něho  "dedukce býv.

řídícího  orgánu StB  VACULKY". Požádal  mne, abych  se nedotýkal

jmen  STÁREK,  JIROUS,  ŠUSTEROVÁ,  že  to  jsou  disidenti proti

totalitě. Na toto pan KREJZA se  ohradil a uvedl, že on již dříve

byl disidentem a  vězněn přes deset let a že  nyní je každý z nás

hodnocen podle toho, jak se  chováme, jaké hodnoty zastáváme a ne

podle rozmařilosti.

Dále  pan  FENDRYCH  sdělil,  že  vzhledem  k  tomu,  že  s panem

ministrem  vnitra Janem  RUMLEM dobře   se znají  ze služby  s R.

PRAŽÁKEM a L.  VARGOU, kdy pan RUML zrušil  kontrolu nad nimi, že

jim  absolutně  důvěřuje,  že  mají  nejlepší  výsledky  práce  v

republice, že stačí, když  mu osobně dokladují služební výsledky,

tak je pan VARGA navrhován  na ředitele Správy Policie v Ostravě.

Já a pan KREJZA jsme zastávali názor, že nejlepším ředitelem může

být jedině  pplk. Ing. SPRUŠIL, protože  má dlouhodobé služební a

odborné zkušenosti, dobré charakterové vlastnosti a rovněž tak má

zkušenosti se stykem s lidmi a  zná problémy vnitra, dále, že byl

2 x protizákonně odvolán z funkcí  a trpěl za totality příkořím a

taktéž trpí  dlouhodobě po 17.  listopadu neoprávněné sankce.  Na

toto se pan  FENDRYCH přímo otázal KREJZY, kdo  je z těchto dvou:

VARGA - PRAŽÁK lepší.

FENDRYCH řekl, že se od nás  nic nedozvěděl a že  vše, co ministr

vnitra ČR  od nás obdržel,  nejsou fakta, ale  dedukce a že  je s

námi  zklamán. Na  toto jsem  FENDRYCHOVI řekl,  proč vlastně  do

Ostravy přijel,  zda obhajovat VACULKU  a jeho lidi,  které z řad

zkorumpovaných  službou býv.  řežimu ustanovil  do funkcí,  anebo

ověřovat poznatky  k ustanovení do  funkce ředitele Správy  VARGU

nebo PRAŽÁKA, a to znovu metodou přítelíčků a kamarádíčků, jak to

bylo praktikou u vnitra v uplynulých  2 letech. Na to se FENDRYCH

ušklíbl, neodpověděl nic a odešel.

Návštěvu  Martina FENDRYCHA  v Ostravě  hodnotím jako uplatňování

manýr  kádrové práce  komunistického  režimu,  ne podle  zásluh a

odbornosti,   ale  podle   kamarádšeftu.  Můj   osobní  dojem   z

FENDRYCHOVY  osoby je:  Slovo DILETANT  pro Martina  FENDRYCHA je

slovo slabé!

pplk. Mgr. Milan Procházka

vedoucí oddělení stížností a kontroly

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor:                                                                        ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 006 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 28.07.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

jednání   ministra  vnitra   Jana  Rumla   s  předsedou  občanské

bezpečnostní komise v Ostravě a panem J. Sprušilem.

 

pplk. Ing. Jiří Sprušil

Správa Smk, Policie ČR

Ostrava

Záznam

z jednání s ministrem vnitra ČR Janem Rumlem na MV ČR

v Praze dne 28. 7. 1992 ve 13.00 hod. Účasten pplk. Sprušil,

Vlastimil Grecman, předseda OBK při Správě Smk v Ostravě

Jan   Ruml:  Nemohl   jsem   do   Ostravy  přijet   pro  pracovní

zaneprázdnění, proto  jsem vás oba povolal  ke mně. Rozhodl jsem,

že novým ředitelem Správy Smk, Policie  ČR v Ostravě bude Varga z

expozitury  FKP v  Ostravě. Pana  Vaculku z  předmětu jednání  je

třeba  již vynechat,  podal si  žádost o  uvolnění ze  služebního

poměru.  Sprušil  bude  přeložen  do  Českých  Budějovic na tamní

Správu,  nevím, co  tam bude  dělat, ale  potřebují ho tam. Vydal

jsem k  tomu ředitelství Policie ČR  příslušné pokyny, jinak věci

nemohu ovlivňovat, není to v  mé kompetenci. Měnit svá rozhodnutí

nebudu.  Sprušil  je  příliš  inteligentní,  než  aby v této době

sloužil u Policie.

 

J. Sprušil: S tím nesouhlasím, stejně tak s přemístěním na Správu

Jčk, podám si raději žádost o odchod. Co bych měl v Jčk na Správě

dělat? (Odpověď J. R.: Nevím, tam Vás potřebují).

Nikdy jsem nebyl podlézavý k nadřízeným  a nebudu ani k Vám. Když

Vám má konstruktivní kritika vadí, nedá se nic dělat.

 

V. Grecman:  To je z  Vaší strany "rána  pod pás, podtrh".  Je to

proti obsahu jednání na Koordinační  radě OBK v Praze, jehož jste

byl v červnu účasten.

 

Jan Ruml: Nepoužívejme velkých slov. Mé rozhodnutí je konečné.

 

Jednání skončeno ve 13.45 hod.

Za správnost: pplk. Sprušil

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Sprušil Jiří                                                           ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 006 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

potřetí,  tentokrát  na  pokyn  ministra  vnitra  Jana  Rumla. Na

základě  toho  podává  pan  Sprušil  dne  3.  8.  92: "oznámení o

trestném činu dle ş 279 b  tr. zák. na plk. JUDr. F. Zelenického,

ředitele Policie ČR.

Z odůvodnění trestního oznámení vyjímáme:

 

Vážený pane prokurátore,

jsem  nucen  na   základě  dlouhodobě  trvajícího  protizákonného

jednání ředitele Policie ČR plk. JUDr. Františka Zelenického vůči

  osobě podat  u Vás   dle věcné  příslušnosti tr.  oznámení na

jmenovaného  ředitele Policie  ČR pro  naplnění skutkové podstaty

tr. činu dle  ş 279 b, odst. 1, tr.  zák., jehož se dopustil tím,

že přes  můj výslovný nesouhlas  u ministra vnitra  ČR Jana Rumla

při osobním jednání  dne 28. 7. 1992 za  účasti předsedy Občanské

bezpečnostní  komise při  Správě Smk,  Policie ČR  v Ostravě pana

Vlastimila   Grecmana,   vydal   Rozkaz   č.   247/92  ve  věcech

personálních dne 30. 7. 1992, kterým mě překládá (dle ş 18, odst.

1 zák.č. 186/92 Sb) na  dobu od 1. 8. 92 - 31.  3. 1993 ze Správy

Smk, P ČR  ke Správě Jihočeského kraje PČR  s odůvodněním, že tak

bylo  rozhodnuto po  vzájemné  dohodě  ředitelů Správ  k posílení

výkonu  služby na  ekonomickém odboru  PČR této  Správy, čímž mně

jmenovaný ředitel Policie ČR svévolně ztěžuje výkon služby.

 

Odůvodnění:

Byl  jsem reaktivován  dne 19.  února 1990  a ustanoven do funkce

náčelníka,  později ředitele  býv. KS  SNB v  Ostravě. Plk. JUDr.

Zelenický  nastoupil do  funkce vzniklého  ředitelství Policie ČR

asi  v srpnu  1990. Po  protiprávním  aktu  ze strany  MV ČR  a z

podnětu  FMV (tehdy  1. nám.  Jana Rumla)  jsem byl  od 1. 12. 90

ustanoven do  funkce zástupce ředitele  Správy Smk, Policie  ČR v

Ostravě, kterou  jsem vykonával do  16. 1. 1992.  Prvé odvolání z

funkce je doposud v šetření u  GP ČR. Druhé mé nezákonné odvolání

z funkce  zástupce ředitele  bylo šetřeno  senátem poradní komise

ministra  vnitra  ČR  pro  mne  s  kladným výsledkem, ale ředitel

Policie ČR plk. Dr. Zelenický  vydal rozhodnutí, jímž potvrdil mé

odvolání  z  funkce.  Byl  jsem  nucen  podat  na jmenovaného tr.

oznámení  pro  tr.  čin  dle  ş  158  tr.  zák.,  stejně  tak  na

dosavadního  ředitele  Správy  Smk,  Policie  ČR  v  Ostravě plk.

Ludvíka Vaculku,  které od dubna  t. r. šetří  IN MV ČR  pod č.j.

IMČ-26/20-1992.  Věc bude  v brzké  době projednávána  soudně pro

nezákonné  správní  řízení.  Rovněž  by  mělo  probíhat přípravné

řízení u  IN MV ČR v  Praze na základě mého  tr. oznámení na plk.

JUDr. Františka Zelenického ze dne 12.  6. 1992 pro tr. čin dle -

206 tr. zák., a to pod č.j. IMČ/0-156/92.

Od   17.   1.   1992      doposud   vykonávám  funkci  staršího

referenta-specialisty   kontrolní  skupiny   ekonomického  odboru

Správy Smk, Policie ČR v Ostravě.

Vydáním  Rozkazu č.  247/92 ze  dne 30.  7. 1992  (příloha č.  1)

dochází ze strany ředitele Policie ČR plk. Dr. Zelenického k mému

dalšímu šikanování a ke svévolnému ztěžování výkonu mé služby.

Otázka  mého  služebního  přeložení  nebyla  se mnou projednávána

žádným z kompetentních služebních funkcionářů.

O záměru mého  služebního přeložení jsem se  dozvěděl náhodně při

osobním jednání s novým ministrem  vnitra ČR Janem Rumlem dne 28.

7. 1992  v Praze za účasti  předsedy Občanské bezpečnostní komise

při Správě  Smk, Policie ČR  v Ostravě pana  Vlastimila Grecmana.

Jednání  bylo vyvoláno  z podnětu  pana ministra  a jednalo  se v

podstatě o  jeho osobní rozhodnutí, že  nebudu znovu ustanoven do

funkce  ředitele Správy  Smk, Policie  ČR v  Ostravě po odchodu z

funkce  stávajícího  ředitele,  u  něhož  jsme  odhalili  vědomou

spolupráci se Státní bezpečností v době jeho civilního zaměstnání

v normalizačních  letech  (1976-1989)  a  vůbec  jeho  činnost ve

funkci ředitele Správy Smk je  předmětem vyšetřování IN MV ČR pod

č.j. 26/20-1992-IMČ a dalších.

Rozkaz č. 247/92 svým obsahem a jeho vydáním nekompetentní osobou

(ředitelem Policie ČR) jako právní úkon, je neplatný.

Tímto  nezákonným postupem  ze  strany  ředitele Policie  ČR plk.

JUDr. Františka Zelenického  (i z ustanovení ş 124,  odst. 1 zák.

č. 186/92 Sb) jsem byl doslovně  donucen podat si dne 30. 7. 1992

po  návratu  z  jednání  s  ministrem  u  svého  nadřízeného ved.

ekonomického odboru žádost o skončení služebního poměru.

Důvodem mého dlouhodobého šikanování (od října 1990) v Policii ČR

je  odůvodněná  kritika  býv.  vedení  FMV  (do  června  1992) za

neodborně  prováděné policejní  akce a  vůbec služební  činnost z

nedodržování zákonů  a zákonných předpisů,  a to jak  po služební

linii,  tak  u  FS,  ČNR.  V  případech,  že  zůstaly podněty bez

nápravy, bylo využíváno sdělovacích prostředků  a na to si rádoby

"demokraté" nebyli schopni zvyknout.

Trestní   oznámení   podávám   při   plném   vědomí  a  získaných

zkušenostech z r. 1991 ze "zásahu" HVP plk. JUDr. Kříženeckého do

jednoho z  případů, šetřených z  mého podnětu Vaší  prokuraturou,

opravuji dozorovaných, aby věc byla šetřena k dosažení výsledku o

neodůvodněnosti  podnětu   a  tím  k   jeho  procesnímu  odložení

(vyplývalo  to  z  osobního  přátelského  vztahu  HVP k panu Janu

Rumlovi).

pplk. Ing. Jiří Sprušil

Přílohy:

č. 1  Rozkaz Ř PČR č. 247/1992 ............. 1/1

č. 2  Rozkaz MV ČR č.  73/1990 ............. 1/10

č. 3  Rozkaz MV ČR č.  35/1991 ............. 1/2

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor:                                                                        ¦

¦Název:                                                                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 07.08.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

komise v  Ostravě V. Grecman  uvedl, že Jan  Ruml: "Prohlásil, že

Sprušila navrhuje  přeložit mimo Severomoravský  kraj. Jako důvod

uvedl,  že je  moc inteligentní,  demokratického smýšlení  a že v

dnešní policii není místo pro lidi tohoto typu."

Hned druhý den reagoval na tento článek pan J. Křižan v Prostoru.

Citujeme:  "Pana Sprušila  nepřeložil  pan  ministr Ruml,  ten mu

pouze oznámil,  že byl přeložen  na rozkaz svého  bezprostředního

nadřízeného,  policejního ředitele  F. Zelenického.  Pokud jde  o

slova inteligentní, demokratického  smýšlení, dnešních policistů,

tak patrně  došlo k přeslechu......Informace,  kterou pan Grecman

novinářům poskytl,  je naprosto nepřesná.  Konkrétně v Jihočeském

kraji     nastala    potřeba     obsadit    místo    ekonomického

referenta......Žádné šikanování v tom není."

Na základě tohoto vyjádření pana Křižana žádá pan Grecman Prostor

o následující tiskovou opravu, která však nebyla zveřejněna.

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Grecman Vlastimil                                                      ¦

¦Název: Prostor                                                                ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 19.08.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

k rukám šéfredaktora pana Jana Šterna

V Ostravě, dne 19. 8. 1992

Věc: Žádost o tiskovou opravu

Dne 8.  8. 1992 byl  ve vašem deníku  uveřejněn článek "Policista

šikanován?", podepsaný Jiřím Fiedorem. Byl jsem přímým účastníkem

jednání, kterých se  článek dotýká a v článku  jsem byl jmenován.

Proto žádám o tiskovou opravu v těchto bodech:

1)  "Pana  Sprušila  nepřeložil  pan  ministr  Ruml, ten mu pouze

oznámil,  že   byl  přeložen  na   rozkaz  svého  bezprostředního

nadřízeného, policejního ředitele F. Zelenického."

Pan Ruml v uvedeném rozhovoru dne

28. 7.  1992 řekl: "Poněvadž  nemám personální pravomoci  v české

policii, doporučím řediteli policie Zelenickému, aby vás přeložil

mimo Sm. kraj."  Na dotaz pana Sprušila, kam by  to asi mělo být,

odpověděl  pan Ruml,  že si  představuje České  Budějovice. Autor

článku  si měl  ověřit,  že  informace,  které mu  byly  k tomuto

odstavci  podány (z  článku vyplývá,  že prvním  náměstkem MV  ČR

panem J. Křižanem), jsou zcela nesprávné, neboť přímým nadřízeným

staršího  referenta na  Správě PČR  není ředitel  Policie ČR, ale

příslušný šéf odboru.

2)  "Pokud  jde  o   slova  inteligentní,  demokratické  smýšlení

dnešních policistů,  tak patrně došlo  k přeslechu. Právě  takové

lidi pan ministr Ruml chce v policii mít."

K tomu uvádím: nepřeslechl jsem se. Mnou uvedená citace slov pana

Rumla  je přesná.  Označil jimi  pana Sprušila  s dovětkem, že se

proto  nehodí k  práci v   dnešní policii,  která je  stále ještě

svázána totalitními předpisy a vojensky organizovaná.

3) "Informace, kterou pan  Grecman novinářům poskytl, je naprosto

nepřesná. Ministr jako důvod  uvedl naléhavou služební potřebu ve

smyslu  příslušného  paragrafu  příslušného  zákona.  Konkrétně v

Jihočeském  kraji  nastala  potřeba  obsadit  místo  ekonomického

referenta."

Přesnost  mých citací  posuzuje  osoba,  která na  jednání nebyla

přítomna.

Pan  ministr Ruml  při jednání  dne 28.  7. 1992  důvod přeložení

neuvedl,  pouze  konstatoval,  že  to  bude  uvedeno do souladu s

příslušným zákonem  a paragrafem a několikrát  zdůraznil, že ho k

tomu nevedou osobní důvody.

4)  "Pan  ministr  požádal  řadu  pracovníků  policie o podněty a

jejich  názory. Jedním  z nich  byl pan  Sprušil, který předložil

přibližně  třístránkový text,  ze kterého  vyplynulo, že navrhuje

založení samostatného ministerstva policie.

Z toho návrhu dosud pan ministr  nepoužil ani jednu myšlenku, ani

jednu větu."

Dne 7.  7. 1992 požádal tehdejší  první náměstek FMV J.  Ruml mým

prostřednictvím pana ing. Sprušila  o vypracování koncepce řízení

MV ČR  a Policie ČR. Tuto  koncepci, vypracovanou ing. Sprušilem,

jsem osobně předal za přítomnosti pana Fendrycha panu Rumlovi dne

9.  7.  1992.  Tato  koncepce   měla  rozsah  téměř  šesti  stran

strojopisného textu  formátu A 4.  Dne 13. 7.  1992 bylo v  Praze

zasedání Koordinační rady OK ČR za přítomnosti ministra vnitra J.

Rumla.  Jím přednesená  téze koncepce  řízení MV  ČR a Policie ČR

byly v  několika bodech téměř totožné  s příslušnými body uvedené

koncepce pana Sprušila. Tento fakt mohou potvrdit i další členové

Koordinační rady.

5) "Žádné šikanování v tom  není. Jestliže je pan Sprušil takovým

policistou, jak  o něm článek v  Mladé frontě hovoří, tak  by měl

pochopit, že  v Jihočeském kraji  vznikla potřeba, a  právě proto

tam byl přeložen.  On se odvolal, ale protože  toto odvolání nemá

odkladný  účinek, dá  se říci,   že nesplnil  rozkaz, a  to jasně

svědčí o  jeho dispozicích a  kvalitách. Demokratické principy  u

policie znamenají řád a nutné dodržování discipliny."

První náměstek ministra vnitra ČR  zřejmě nezná zákon o služebním

poměru, který platí od 1. 7. 1992. Z něj totiž jasně vyplývá, kdy

je rozkaz platný a kdy ne.

Následující  řádky nejsou  součástí žádosti  o tiskovou  opravu a

ponechávám na Vás, vážený pane šéfredaktore, zda se rozhodnete je

zveřejnit.

Dvojice  pánů J.  Křižan a  J. Fiedor  je v Severomoravském kraji

"proslavená"   svým   volebním   debaklem   a   svou  nepodařenou

předvolební   tiskovou  konferencí.   Pokud  budou   ve  stejných

intencích  vůči našemu  kraji pokračovat,  není to  zřejmě jejich

poslední fiasko.

předseda OK Ostrava

Vlastislav Grecman

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Kohout Lubor, Grünthalová P.                                           ¦

¦Název: Někdo tady lže...                                                      ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/022   Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

příkaz.

Nebo lže pan Grecman a pan Sprušil, kteří byli u jednání společně

a mohli  se  domluvit  na  pomluvě  pana  ministra  Rumla.  Zbývá

odpovědět na otázku, proč by to dělali?

Tajemník občanské  komise pan Krejza říká:  "Sprušil není zaujatý

osobně proti nikomu, je zaujatý proti lumpům. Je natolik naivní a

domnívá se,  že v tomto  státě najde právo.  Dnes je na  krajském

ředitelství 64  lidí, na které se  vztahuje lustrační zákon, měli

by být již ze služby  pryč. Zjistili jsme, že krajské ředitelství

je  dnes  rudější,  než  byla  krajská  správa za Kincla" (bývalý

krajský náčelník  SNB v Ostravě a  později komunistický federální

ministr vnitra  - pozn. red.).  Pan Sprušil dodává:  "Již podruhé

během tří let jsem sproštěn služby, právní prostředky obrany jsem

vyčerpal,  nyní mohu  jen čekat.  Když jsme  zjistili", říká  pan

Krejza, "že nemáme šanci ani po služební či právní linii, otevřeli

jsme  záležitost v  novinách. Bohužel  to nepomohlo.  Občané se s

informacemi seznámili a jejich reakce byla nulová."

Ptáme se, kdo bude krajským ředitelem po odchodu Ludvíka Vaculky.

Předseda občanské komise p. Gercman:  "Vaculka jde do důchodu, na

jeho místo je navržen mladý muž, kpt. Varga."

A byl tedy Vaculka spolupracovník StB?

Na náš  dotaz vytahuje p.  Krejza soupis vyplacených  "honorářů",

který  se podařilo  komisi získat.  Jsou na  něm napsané finanční

částky  vyplacené Vaculkovi  od  roku  1986, poslední  výplata má

datum z dubna 1990. Sprušil: "Celkem za necelé čtyři roky Vaculka

jako soudní znalec dostal zaplaceno  39.200,- Kčs. Dělal od svého

vyhazovu  z  policie  v  roce  1976  soudního  znalce na dopravní

nehody.  Ovšem hlavně  na nehody  policistů s  alkoholem v krvi a

funkcionáře  či výše  postavené lidi.  Kromě toho  dělal soudního

znalce pro sabotáže."

Znáte nějaký  případ, kdy by Vaculka  pracoval jako soudní znalec

pro Státní bezpečnost právě v oboru sabotáží?

Grecman:  "Ano,  jeden  jsme   předali  s  kompletní  dokumentací

inspekci, ten byl na základě právě Vaculkova posudku dotažen až k

soudu - ten člověk byl za sabotáž odsouzen."

Sprušil: "Vaculka pracoval celý život na základě kompromitujících

materiálů, dřívější gen. řed.  Vítkovic Peška, jinak velký přítel

Sovětského svazu,  měl nějaké ulité peníze  v plynovodu Orenburg,

Vaculka to na něj věděl a dokázal tak ledacos zařídit. Byl přítel

i s  tajemníkem KV  KSČ  soudruhem  Moravcem. Když  odsud konečně

odcházel,  bývalý   náčelník  pořádkové  služby   v  kraji  Kohút

prohlásil:  "a jak  tady může  zůstat Vaculka,  vždyť to  byl náš

člověk od začátku", Sprušil pokračuje: "Kohút likvidoval s pomocí

pěti důstojníků stopy své a nejen své činnosti."

Předseda  Grecman:  "Když  tady  byl  Zelenický,  předali jsme mu

složku  s  dokumentovanou  trestnou  činností Kohúta, Zelenického

ovšem  zajímalo, kde  jsme materiály  získali a  vůbec ne,  co má

Kohút na triku."

Pan Sprušil:  "Ruml prohlásil, že má  Vaculku svým způsobem rád",

dříve to řekl  i o řediteli ostravské expozitury  ÚOÚD (Úřadu pro

ochranu ústavy a demokracie) panu Chovancovi. Pplk. Procházka byl

svědkem toho, když tento  Chovanec, bývalý tlumočník poradce KGB,

mával  před očima  Tomáše Hradílka  deskami od  nějakého svazku a

říkal: "tak Tomáši, nemusíš se ničeho bát, již jsme to vymazali a

máš vše  čisté." Hradílek s Fiedorem  (dříve poslanec ČNR, pozn.)

byli několik dní zavřeni u Chovance v kanceláři a archivu. Co tam

asi tak  dělali. Ing. Sprušil  pokračuje: "také víme,  že zde byl

Stárek a odvezl šest svazků  vnitřní vězeňské ochrany z kriminálu

v Heřmanicích.  Zjistili jsme,  že to  byly svazky  pánů Havla  a

Dienstbiera, kteří  tady seděli. Kromě toho  máme výpověď jednoho

důstojníka z věznice  o tom, jak pan Havel  dostával jako Ţodměnu

za informaceŢ kartony amerických cigaret."

Že  by  zde  byl  zakopaný  pes  Sprušilova  případu? To, co Jiří

Sprušil vyslovil, je zajímavé. Členové občanské komise při těchto

slovech  souhlasně pokyvují  a  dodávají,  že pana  Sprušila plně

podporují, tyto  věci jsou tedy známé  i jim. Sezení pokračovalo,

dozvídali jsme se další věci a získávali další dokumenty.

Pokračování v příštím čísle

 

Pavla Grünthalová

Lubor Kohout