--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Salivarová Zdena
Název: Havel mi zachránil život
Zdroj: NN Ročník........: 0002/023 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Havel mi zachránil život Představuji si, že je rok 1945. Účtovalo se. Na Náměstí republiky visel člověk na kandelábru za nohy, hlavu politou benzinem. Kdosi ochotně škrtl sirkou. Bylo mi dvanáct. Bráchovi s foťákem třináct. Fotil to. Kdosi mu vytáhl film. Toulali jsme se městem. U tramvajové výhybky ležel ukopaný člověk. Tramvaják měl v ruce výhybkářskou hůl. Vzal ho s ní přes hlavu. Tekla divná, růžová tekutina. Tramvaják vykonal vlastenecký čin.

Dnes si říkám, kdo to byl ten kdosi, kdo to byl ten na kandelábru, kdo to byl ten s vylitým mozkem.

V euforii vlastně nevěděl. Bit, bit a ubit. Všecko jde po spirále.

Jsem na seznamu agentů StB.

Zdá se, že kdo prošel kolem kachlíkárny, je tam. Lidé chtějí spravedlnost. Lůza chce své. Upálit, pověsit na kandelábr, upranýřovat. Lůza bere spravedlnost do svých rukou. Dejme příklad: Mám kamarádku, měla milého. Nakazil ji kapavkou. Chodil za prostitutkami v Libni. Když kapavka uzrála, dívka se v šoku obrátila k lékaři. Milý si to pokoutně vyléčil. Byl z obliga. A pak na ni mohl. Ona byla evidována. Zkopal ji, měl na ni něco.

Všichni máme na sebe něco. Budeme se zkopávat? Budeme se upalovat na kandelábru?

Nebýt Havla, už tam visím. Za vlasy, politá benzinem. Kdosi ochotně škrtne sirkou. Jsem na seznamu.

Pravdivost obvinění si lůza nikdy neověřuje. Nebýt revoluce sametové, visíme všichni.

Ten kdosi, ten kdosi.

Havel zabránil, aby tekla růžová krev. Věděl a předvídal.

Visela bych možná na Náměstí republiky, vlasy dolů, benzin, kdosi by ochotně škrtl sirkou. Ten kdosi, co přežíval. Proč samet? Mohl to být rubáš.

Díky Vám, pane Havle, díky za samet. Zdena Škvorecká-Salivarová

(Přetištěno ze "Satelitu", Kanada)

Hledání nepravých viníků

Vzpomínám na Mnichov osmdesátých let. Upravenectví kvetlo. Kdekdo se jezdil předvádět do Prahy v novém Mercedesu, mnohdy za tím účelem jen vypůjčeném. Německo přestalo poskytovat azyl čs. uprchlíkům. Prý se za pár let mohou stejně upravit, tak jakápak politická perzekuce!

Žila tam žena - alkoholička. V opilosti snivě blábolila o Čechách, o Praze, o domově. Upravila se. Po návratu z první návštěvy doma začala dobrovolně chodit mezi anonymní alkoholiky, vyléčila se. Vinna upravenectvím?

Psala jsem v té době plamenné statě proti upravenectví... V duchu jsem tu ženu z kritiky vyjímala. Jen v duchu. U ní to přece nebyla úprava vztahů, ale terapie. Newtonovsky mechanistické představy o příčinách a následcích braly v postmoderním světě za své. Vinna nedůsledností?

Jiné ženě umíral v téže době doma manžel. Na následky alkoholismu jako výrazu naprosté a léta trvající frustrace z doby, v níž mu bylo žít. Chtěl, aby přijela, sám odjet nesměl. Nebyla upravená, nepřijela a on umřel. Trpěla léta. Pražská lékařka jí položila telefon. Obvinila ji ze zrady vlasti i manžela... Nemechanistický pohled na svět nebyl v té době v Československu v módě. Vinna zradou?

V Mnichově se rok a půl před listopadovou revolucí zastřelil mladý muž. Dva dny po shlédnutí Kunderovy "Nesnesitelné lehkosti bytí". Desetiletá emigrace nesetřela stesk po domově. Integrovat se neuměl, upravenectví odmítal. Mechanistické myšlení si vybralo další daň. Vinen nepřizpůsobilostí?

Můžeme nadávat starému dobrému Newtonovi, jehož učení jsme padli za oběť i my... Můžeme také nadávat "lůze", která volá po mechanisticky pojaté spravedlnosti. Nadávejme, fňukejme, podporujme masochistické rýpání v nitru obětí, jedné každé jistě ne bez viny. Té biblické viny...

Dál chodíme kolem horké kaše, dál mlčíme o pravé vině, o vině těch, kteří z nás oběti udělali. Jako bychom se jich i dál báli, rozmělňujeme jejich vinu obviňováním obětí.

Proč, Zdeno, mlčíš o tom, jak Tě donutili k podpisu? Proč nevydáš konkrétní svědectví o vyděračských taktikách konkrétních estébáků? Proč jsi ho už dávno nevydala? Proč uštědřuješ kopance těm, kteří Ti nic neudělali, jen snad by podle Tvého názoru mohli, kdyby...? Té "přežívající lůze?" Proč urážíš spekulacemi o možné vině, místo abys vypovídala o skutečné vině estébáků, kteří Tě k podpisu donutili? Psycholog by Tvůj postoj patrně vysvětlil projekcí do odsuzovaných. V nich nenávidíme sami sebe... Je však nutné smířit se se sebou a pak podat svědectví o tom, co se skutečně stalo. Usvědčit pravé viníky. Sametové mlčení o skutečném zlu je pokrytectví, ne odpuštění. Pokora před pravdou je na místě, ne rozmělňování pravdy.

Nález o vině není ještě rozhodnutí o trestu. Trest může být sametově mírný, ba může být i prominut. Míra viny je veličina konstantní, s níž samet nemá a nesmí mít co dělat. Je třeba hledat a usvědčovat skutečné viníky. Ty, kteří z Tebe, Zdeno, udělali oběť. Je třeba je bez pýchy a arogance předat soudům a věřit, že oni, vyměřujíce trest, moudře spojí spravedlnost s milosrdenstvím.

Eliška KOTRBOVÁ

POLYGON, 5/92