--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Páně Sládkovo vytrapování
Zdroj: NN Ročník........: 0002/023 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra Našemu malému českému napoleónkovi dr. Miroslavu Sládkovi bychom neměli dát pokoj ani na chvíli. Nebylo to totiž do budoucna vhodné, aby vyrostl jako třeba napoleónci slovenští, které zrovna tak dobře hnojil fašismus jako komunismus, zjevený dnes v "lásce k vlasti". Proto přinášíme další informace o trápení, které se Sládkem pravicoví republikáni mají a jak je opravdu těžké se tak "potřebného" člověka zbavit. Adolf Hitler prý před svojí sebevraždou prohlásil: "Jak velký člověk ve mně odchází. A Německo ho přitom není hodno."

Stejně tak dr. Sládek, který se svého politického korýtka bude držet pevněji než veš. Měli by však s ním být pouze ti, kteří si to zasluhují. To jest "sládkovci" a nikoliv republikáni. Poslušní otroci autorit a nikoliv svobodní, samostatně se rozhodující demokraté. Jsem přesvědčen, že i kdyby v této zemi bylo patnáct miliónů republikánů a všichni byli proti p. Sládkovi, tak tomu to bude naprosto lhostejné, všechny prohlásí za zrádce, ale předsednictva se nevzdá.

Napoleónkovi je vše dovoleno

"Kandidatura pana Čopa byla v poslaneckém klubu prezentována způsobem: - Na prezidentskou kandidaturu je navržen pan Čop. Je vám to všem jasný? Navrhoval ho pan Svoboda. Tady to máte, podepište to! - Pan Čop věděl o své kandidatuře, protože s ním byla konzultována se značným časovým předstihem. U konkrétní své kandidatuře a doplnění však nevěděl, protože se nacházel mimo území ČSFR a další faxy, které chodily, byly falšovány. Byl jsem osobně přítomen telefonátu, kdy pan předseda ze svého sekretariátu na území FS požadoval po příslušné pracovnici, aby dopsala údaje OP a rod. čísla na tento dálnopis a zpětně tento fax poslala na FS. Pan Čop dle následujících telefonátů se nepohodl jak s p. dr. Sládkem, tak s vedením strany, protože nebylo jeho úmyslem proti Václavu Havlovi kandidovat." - Tolik o této nechutnosti p. poslanec Konopáč.

Kolem případu se začaly rojit velmi rozporné informace. Dlužno dodat, že jasno tu nepřidal ani Juraj Čop sám. Třebaže zaslal, jak tvrdí, dne 15. 7. své prohlášení, ve kterém vysvětluje všechny peripetie své kandidatury, pražské redakci ČSTK, tato zpráva kupodivu nikdy nespatřila světlo světa. Svým tvrzením, že to je vskutku jeho podpis a že byl dokonce zaslán na autentickém papíru, spíše dělá nedobrý dojem, jakoby se snažil co zakrývat, aby to, jak se říká "zůstalo v rodině". Nezodpovídá to totiž otázku, proč jeho fax z Košic, na kterém vyslovuje souhlas se svojí kandidaturou, má hlavičku pražského sekretariátu SPR-RSČ a proč oba jeho podpisy na faxech z 20. 6. a 30. 6. jsou při prosvětlení naprosto identické, což není v praxi možné. Nabízí se tedy vysvětlení, že druhý dokument mohl vzniknout pouze tak, že byl podpis z dokumentu prvého vystřižen, nalepen na druhý a oxeroxován. Není vyloučeno, že případem se nakonec bude zabývat soud, protože člen republikánského křídla SPR-RSČ JUDr. Vladimír Kolář již podal 26. 7. 1992 trestní oznámení podle ş 209 tr. zákona poškozování cizích práv a podle ş 158 zneužívání pravomoci veřejného činitele. Ve svém podání upozorňuje na to, že 30. 6., tedy v případě poslání druhého, inkriminovaného faxu, byl Juraj Čop prokazatelně mimo území ČSFR, a také na to, že všechny dokumenty, které předkládal poslanec René Svoboda volební komisi, obdržel od předsedy strany - dr. Miroslava Sládka.

Určitý způsob získávání finančních prostředků lze považovat za podvodný, i když na první pohled to tak nevypadá. Jako třeba tehdy, když někdo vyhlásí, aby mu lidé přispívali na určitou bohulibou činnost a ten někdo peníze, které takto z dobrovolných příspěvků získá, použije na něco jiného než na to, co proklamoval. V předvolebních číslech "Republiky" byla plamenná výzva k členům a příznivcům SPR o finanční příspěvky do volebního fondu strany. Bylo zjištěno, že např. v průběhu tří dnů se takto získalo 1.500 Kčs a zajímavé je srovnat tyto údaje s tvrzením Správy o hospodaření, přednesené dr. Sládkem na 2. sjezdu SPR-RSČ v Brně, podle níž byly výdaje strany nulové. Zůstává tedy nezodpovězeno, kam peníze získané dobrovolnými příspěvky v rozsáhlé předvolební kampani ve skutečnosti zmizely.

Jednoznačné jsou také vztahy dr. Sládka k věřitelům, o kterých rád prohlašuje, když "příliš obtěžují", že jsou to beztak komunisté a estébáci, a tak jim nic platit nebude. V tomhle tento rozmazlený synek okresního funkcionáře KSČ nijak nezůstává pozadu za nezřízeným feldkurátem Katzem ze Švejka, který se choval k věřitelům obdobně. A hanba těm antikomunistům, kteří si nevládnou sami a naopak mají dítě bolševika za svého vůdce. Je nedobrou vizitkou přesvědčených republikánů, že se nechají dr. Sládkem vodit za nos. Pokud mu chtějí nějak vyjádřit svoji přízeň, bylo by jistě aktuálnější to projevit květinovými dary, nebo jako to již učinila jedna místní organizace, koupit mu vycpané gorily.

Republikánství upadlé do sládkovství je populistické Proč jsou republikáni a LB - to jest komunisté, házeni do jednoho pytle? Již ze svého názvu res publica vyplývá, že by měli hájit více věc veřejnou než soukromou. Tomu pak je blízký komunistický název communis - což znamená, týkající se zájmu společného, obecného. Tradice republikánů však na rozdíl od zločinné tradice komunistické vzešla ze základů demokracie. Proto také by se s jejich postojem neměla dostávat do rozporu ani úcta k soukromí a svobodě individua. Pokušení populismu, při nedostatečném sebepoznání, zde však může mít u mnohých z nich, přesto značnou šanci, vzhledem k tomu, že základní ideu vyjádřenou již v samotném názvu lze za jistých okolností, stejně jako u komunistů, snadněji zneužít v povrchní slovní slogan.

Soudruh profesor Mečl z KSČM se vyjádřil ke koketerii sládkovců, "že v praxi vlastně jde o zúžení opozice". Jak to myslel, je jasné. Žádná vládní strana nevydrží u koryta dlouho. Jedny, maximálně dvoje volby. U nás máme zatím opozici pouze levicovou. A soudruh Mečl ví velmi dobře, že Sládek je levičák. Pokud se tedy nevytvoří v pravici konstruktivní opozice, budou lidé volit levici a tedy i "sládkovce".

Členství v SPR-RSČ někdo dostane hned, jiný musí podstoupit čekací dobu, připomínající kandidátskou lhůtu u komunistů. V Praze se všichni kandidáti těšili, až jim legitimaci předá pan předseda osobně. I to připomínalo spíše pionýrské šátkování než demokratický akt. Vzhledem k členství p. Sládka v různých svazáckých organizacích, není však patrně na něm, aby vymýšlel něco nového.

Dr. Sládek v rozporu se stanovami vylučuje ze strany pouze na základě svých vlastních antipatií. Má to za následek, že nejschopnější lidé vlastně již dávno ve straně nejsou. Na otázku, kterým směrem by republikáni hledali spojence, poslanec Konopáč odpovídá, že by chtěli navázat styky především se skupinami republikánského hnutí, které bylo rozštěpeno na přelomu r. 1990-91, kdy se objevil dr. Miroslav Sládek. Nevyhýbali by se však stykům ani s AA, KPVČ a KANem. A uvítali by, kdyby přijaly tyto strany pro sebe skrze republikány i své vlastní zastoupení v parlamentu.

Všude, kde Sládek jezdil, tak svým lidem říkal: "Vy po mně už nic nedělejte, protože působíte jako demoliční četa!" Přičemž pan poslanec René Havlík, když dělal předvolební kampaň na Liberecku, tak nakonec ze čtvrtého místa postoupil na první místo a byl zvolen. Z toho vyplývá, že lidé chtěli slyšet také ostatní republikány, ale ti byli svým předsedou zastrašováni, a tak vzniklo ono Sládek=republikáni a naopak.

Odposlechnuto

Novinářka: "Vás je tam čtrnáct v parlamentě a jaká je nálada v klubu? Kolik jich podporuje dr. Sládka a kolik jich je proti?" Poslanec Konopáč: "Máme k dispozici jednu nahrávku události, která se stala v poslaneckém klubu v nedávných dnech, kde nás dr. Sládek nazývá celou řadou sprostých jmen atd. Takže nálada v poslaneckém klubu odpovídá této nahrávce. Jde také o to, že pan dr. Sládek se již natolik odchýlil od programu republikánů, že nechce, abychom hájili ideje republikánství, ale ideje sládkovství."

Novinářka: "Je pravděpodobné, že ho někteří poslanci vašeho klubu nevolili?"

Poslanec Konopáč: "Ano. Byla to dokonce většina." Novinářka: "Pan dr. Sládek hlásá, že není dobré, aby byl souběh funkcí. A vztahuje se to i na něho samého?"

Poslanec Konopáč: "Ne, samozřejmě. Vztahuje se to pouze na lidi, kteří nepreferují jeho zájmy. Pan dr. Sládek je předsedou republikánské strany, předsedou rep. klubu v parlamentu, je samozřejmě šéfredaktorem týdeníků Republika, je jediným člověkem, který v současné době smí hospodařit s financemi..."

Novinářka: "Takže je pravděpodobné, že kdyby byl zvolen prezidentem republiky, tak by byl pořád předsedou republikánské strany?"

Poslanec Konopáč: "Samozřejmě."

Kam dá Sládek peníze?

SPR-RSČ má dostat za volby 18 a půl miliónů a tu samou částku opakovaně každý rok až do dalších voleb, jako úhradu za politickou činnost strany. Jak s nimi dr. Sládek naloží? K tomu chce, aby mu do kapsy dávali poslanci 40 % svého platu. Je známo, že v předsednictvu kolem Sládka fungují silné rodinné vztahy. Jsou zprávy, že dr. Sládek má i svoji soukromou firmu registrovanou v Brně, WISDOM - společnost s ručením omezeným. Jako její zakladatelé jsou uvedeni Sládkův tajemník Jan Vik a důvěrně blízká přítelkyně dr. Sládka Laura Raisiglová. Je pravdou, že zakládající podpis dr. Sládka chybí, neodporuje to však jeho teorii, kterou rád hlásá, že nepodepíše něco, na čem by mohl později ztroskotat. Sládkovská firma WISDOM, založena v říjnu 1991, má na svém kontě již několik miliónů Kčs. Údajně se prý zabývá konzultační, překladatelskou, poradenskou a vydavatelskou činností, což však jsou obvykle vějíčky, za kterými se přelévají peníze nekontrolovatelným způsobem. V tomto případě by mohlo jít o přelévání peněz strany na soukromá konta. Dnes již nikdo nespočte, kolik bylo nakoupeno plakátů, propagačních materiálů a jestliže ten, kdo objednává, je současně tím, kdo dodává, tak jen hloupého nenapadne, že může být nesrovnalost se skutečným počtem dodaného. Takovou charakteristickou organizací je pak spol. LIVAZ, blízká kruhům dr. Sládka, založená v únoru 1992 (Šumanovského 16, Praha 2). Zde byly sklady veškerého propagačního materiálu SPR-RSČ.

To jsou indicie, které naznačují, že peníze strany mohou být přelévány do soukromých firem. Mé podezření je oprávněné i přesto, že p. předseda de facto nefiguruje přímo v žádné společnosti. Stává se však hysterickým v okamžiku, kdy se mluví o hospodaření strany.

Blízká přítelkyně Sládka s chováním paní domu Poslanec Karel Mráček vyprávěl o tom, že mu připadalo trapné jednání s pracovnicí sekretariátu v Brně, se slečnou Laurou Raisiglovou, která mu řekla: "Vy jste nedokázali nic jinýho, než si koupit z prvního poslaneckýho platu hedvábný sako!" Slečince však přitom vůbec nevadí, že "ve Šlapanicích její doktor přijede v bílém Favoritu, nasednou do Cadilacu, odjedou neznámo kam". Mimochodem onen bílý Cadilac patřil dříve Jiřímu Vrbovi ze Zlína. Auto bylo dne 8. 7. 1992 převedeno na Lauru. Kde na to dr. Sládek vzal a zda to nešlo z peněz republikánů, se můžeme jen dohadovat. Obzvláště při tak vřelém přátelství, kdy slečně Raisiglové horoucí pan předseda často ke všemu ještě v Praze - Holešovicích objednával luxusní apartmá v hotelu Splendit.

Malosti a svinstva

Jižní Čechy svolal pan Hanzal na základě alarmujících zpráv ze sjezdu v Brně. Pozval jak sládkovce, tak republikány. Táborští republikáni jsou totiž mimo jiné zadluženi a čeká je výpověď pro neplacení nájemného. Proto dali dr. Sládkovi písemně žádost, že je třeba co nejdříve situaci řešit. Jihočeši se tu scházeli do voleb sami z vlastní iniciativy, přestože to dr. Sládek neviděl zvláště rád. Když se tedy mělo sejít toto poslední shromáždění, volal panu Hanzalovi pan Vik, který mu položil tuto nekompromisní otázku: "S kým jseš?!" A pan Hanzal odpověděl: "S republikánskou stranou." Protože pozval obě sporné skupiny, Sládek se vymluvil, že nepřijede. Asi dva dny před shromážděním v Táboře rozeslal na všechny místní organizace, které znal, dezinformační telegram podepsaný svým jménem, že setkání v Táboře se nekoná. Sládkovec Valenta z předsednictva vyhazoval vyloučené a ti se bránili, že jim dosud běží odvolávací lhůta. Způsob, jakým to dělal, byl autoritářský a primitivní. Vyzval totiž přítomné, aby ti, kteří jsou pro dr. Sládka, zvedli ruku a ti, kteří jsou proti, odešli. Když nikdo z členstva na to nereagoval, tak se celé předsednictvo vyjma pana Nováka "nafouklo" a odešlo samo.

V Českých Budějovicích mají zas se Sládkem tu zkušenost, že když ho pozvali na mítink, a on přijel pozdě a místo, aby jim poděkoval, že na něho tak dlouho čekali, tak jim vynadal, že vidí málo plakátů se svým portrétem.

K průhlednému pomstychtivému svinstvu pana Sládka patří i zveřejnění adres jím vyloučených čtyř poslanců, otištěno v Republice, č. 32, roč. 3. Všimněme si, že jich nevyloučil pět. Ví příliš dobře, že při tomto počtu by si mohli založit svůj vlastní opoziční poslanecký klub. Kdo mají být oni "případní zájemci o styk" se zrádci, je v rozboru osobnosti pana Sládka jasné i žáku z pomocné školy.

Za Sládka a za stranu

Republikánská strana má typ lidí, kteří obdivují dr. Sládka na náměstích, protože mají rádi, když se něco děje. Oddaní sládkovci jsou tak nesoudní, že by svému idolu snad omluvili i vraždu své matky. Jistá paní ve Špíglu (sládkovské noviny) se svěřuje: "Ano, jsme nedemokratickou stranou, protože jí nemůžeme nebýt pro nebezpečí, které straně hrozí." Toto je ryze bolševický přístup upřednostňující vedoucí úlohu strany před demokracií.

A ještě jedna věc: Má předsednictvo právo vylučovat ze strany? Ano. Bolševické politbyro soudruha Sládka má toto právo. Ze stanov však také vyplývá, že členy předsednictva jsou předseda kontrolní a revizní komise. A tak se ten vyloučený obrátí na rozhodčí komisi a předseda komise bude jeden z těch, co rozhodovali o vyloučení. To je Kocourkov stvořený poté, co dr. Sládek stanovy tvůrčím způsobem přepracoval. Z toho důvodu v nich vzniklo tolik nechutných kiksů, že se oprávněně domnívám, že jsou to stanovy nedemokratické. Bylo to proto za dané situace záhodno nejspíše SPR-RSČ žalovat a nechat na prokuratuře, aby rozhodla, zda přestupuje Zákon o stranách a hnutích, či nikoliv.