--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Krejčí Jaromír
Název: Snění o Evropě
Zdroj: NN Ročník........: 0002/023 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ve svém díle "Světová revoluce" píše T. G. Masaryk, že "když nastal boj (světová válka), přidal se odkrytě ke spojencům, avšak za celou dobu jeho trvání a v celé obranné propagandě ani slovem neurazil Němců ani Rakušanů jako národa."

Posuďme proto, dovedeme-li se podobně chovat dneska my sami, resp. naši představitelé.

Ve své knize "Snění o Evropě" se Jiří Dienstbier ve třetí kapitole nadepsané "Rusko, Sovětský svaz a Evropa" vyjadřuje takto: "Teoretikové vedou spory, zda západní ideologie marxismu zničila ruské hodnoty či Rusko svým asiatstvím deformovalo svobodomyslnou západní společenskou teorii".

Nepřekvapí, že autor považuje marxismus za teorii svobodomyslnou? Již ve svých začátcích kol vzniku Komunistického manifestu se v citacích klasiů-zakladatelů uvádí, jak je třeba sledovat odpadlé členy hnutí a jak předtím dbát o jejich kázeň. Tato poučka jako základ všech budoucích prověrek a čistek má dle našeho soudu jen málo společného se svobodomyslností. A také třídní boj a diktatura proletariátu je spíše učení krutosti než prostor svobodného ducha a vztah k násilí, vyjádřený větou, že násili jsou jen porodní bolesti příští epochy, je více než smířlivý a považující surovost za cosi přirozeného.

"Jako se do dějin zapsali Ivan Hrozný či Petr Veliký, bude jednou zapsán," píše na jiném místě Jiří Dienstbier, "i Josef Vissarionovič, největší vrah vlastních lidí v lidské historii, ale také největší přetvořitel Ruska. Stal se jím mimo jiné proto, že vymítil masovou negramotnost." Nuže, z jakého důvodu předpokládá autor, že by Miljukov nebo Kerenskij nenaučili obyvatele Ruska číst a psát v demokratické formě vlády možná i lépe, a rozhodně při menších obětech na životě a že by demokracie nepřetvořila tento stát účelněji a trvaleji. A přirovnání k Petru Velikému? Ten připravoval svoje bojary o vousy, zatímco Stalin občany SSSR o hlavy. V tom se zdá být určitý rozdíl, stejně jako v početnosti obětí.

"Jako vždy, kdy ruský kůň měl přeskočit epochu, vyskočil na něj mocný car, který ho ke skoku dobičoval", praví opět autor jinde ve svém eseji. Takže Stalin je pro Rusko plně zdůvodněn a nedostatečnost demokracie pro řešení určitých úkolů prokázána? Domníváme se naopak, že demokracie má přednost před surovou diktaturou vždy a všude a podivujeme se tak velkému podceňování ruského národa, jestliže právě v jeho případě se má jevit tak blahodárnou nelidská moc totality. Cožpak může kdokoliv s určitostí tvrdit, že by se Rusko v demokratickém systému nedopracovalo lepších a trvalejších výsledků než v diktatuře, když to ještě nikdy nemělo příležitost vyzkoušet? A proč jsme vůbec demokraté, jestliže máme o demokracii na rozdíl od tyranie tak nevalné mínění?

Na tom však nedosti. Aby nebylo pochyb o tom, jak malou má úctu Jiří Dienstbier k ruskému národu, píše dále.

"Nakolik však Stalin patří do ruské tradice, o tom svědčí fakt, že i po hrůzách, které napáchal, se milióny vhraly proti kulometům s jeho jménem na rtech ..... a ještě nedávno se ozval bouřlivý potlesk, když při čtyřicátém výročí druhé světové války vyslovil nový generální tajemník jeho jméno".

Nuže, takový nebo podobný potlesk se ozval i v ČSSR, když v počátečním období roku 1989 soudruh Fojtík před vybranými kádry moravských okresů v Prostějově prohlásil: "Stalina si, soudruzi, vzít nedáme!"

Také je známo, že francouzští komunisté, čtenáři LŢHumanité se ještě dlouho pohoršovali, že se v jejich listě objevilo slovo gulag. Píše o tom spisovatel Jan Vladislav.

Jaképak tedy, pokud jde o potlesk při zmínce o Stalinovi, ruské tradice? Jsou to komunistické tradice! Tradice, které neznají hranic, které se mohou vyskytovat u všech národů, jsou-li jejich některé vrstvy postiženy komunistickým morem, jinak též svobodomyslnou západní společenskou teorií.

A že nelze Sovětský svaz uzbrojit, jak usuzuje v eseji citovaný rusista Luboš Dobrovský? To platilo tak dlouho, až byl nakonec uzbrojen.

Ale skončeme to již. Nejsou překvapivá tato podcenění ruského národa u politika, který byl na počátku své veřejné činnosti tak velký ctitel východního socialismu? Zdá se, že noblesa citovaná na počátku z díla Masaryka je nám dnes nedostupná. V citovaném díle píše totiž TGM dále, jak "Dostojevskij pěkně ukazoval, že ruskou a slovanskou vlastností je touha po spojení s lidmi - všečlověčenství".

A Evropa bez demokratického Ruska je podle našeho soudu necelistvá a nebojme se toho slova, i zmrzačená. A proto na neshledanou, pane Dienstbiere!

Jaromír Krejčí