--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Aféra "Hubert Ripka"?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/025 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

@RIPKA = Dějiny hanebnosti a proradnosti budou mít asi vždy nadbytek protagonistů. Stejně jako oklamaných důvěřivých lidí soudících podle své planety a jednajících v duchu svých snů. Často zaplavených neúnosným pocitem hnusu, zkoncentrovaným do výkřiků o špíně a sviňskosti politiky, který je ve skutečnosti i sebeobviněním proto, že nositeli i tvůrci politiky jsme všichni. Vždy jde jen o to, kdo z nás získá převahu, a o to, komu dáme důvěru svým hlasem. Tvůrcům nebo hráčům s naší důvěrou?

@RIPKA = Do polistopadové exploze svobody slova a projevu zpočátku skromně, ale energicky, vstoupil i náš exil. V zaplavení informacemi, dezinformacemi a donedávna tabuizovanými tématy jsme velmi brzy začali tonout a prožívat nové trýzně zklamání. Exilové patřili a patří k těm nejbolestnějším a současně nejvarovnějším svými názornými důkazy obrovského rozsahu sametově chráněné komunistické moci a její transformace do nové doby pod deštníkem slov o slovech takzvaných "velkých humanistů" světodějného rozměru. Takto na naši scénu přišel i Vlastislav Chalupa. Jako spolupracovník StB "Král" a americké Rady svobodného Československa vytvořil v Brně centrum Mezinárodního politologického ústavu právnické fakulty Masarykovy univerzity, a s pověstí "únorového exulanta" rozhodil své sítě mezi studenty, lákané k bezplatné práci pro časopis Budování státu, se slibem exkluzívních stáží v USA a dalších demokratických zemích. Jako exulant měl úspěch svými odkazy na konexe s Kongresem USA, renomovanými univerzitami, administrativou Bílého domu, vzpomínkami na spolupráci s Petrem Zenklem, dr. Hubertem Ripkou a dalšími v Radě svobodného Československa, která Budování státu spolusponzorovala. Odhalení ločidlového svědomí pana Chalupy před posledními volbami vrhlo nepříjemné stíny i na současnou politickou scénu. Zejména na ty, kdo usilovali o symbiotickou demonstrativnost ideové pupeční šňůry s únorovými nekomunistickými politiky a stranami. Není divu, že zejména Svobodné slovo vyšlo do boje jako babička "Mary" ze štěchovických lagun.

@TITULEČKY = Případ pro Sequensova

majora Zemana

@RIPKA = Hvězdně obsazený normalizační televizní seriál "Třicet případů majora Zemana" národního umělce Jiřího Sequense polidšťoval a glorifikoval StB, která panu Sequensovi s náručí přízně otevřela i leccos ze svých tajemství a archívů pro pokračování v dezinformacích.

@RIPKA = V jednom příběhu seriálu byl divák seznámen s neúspěšným pokusem představitelů ČSL msgre. Šrámka a pana Hály o tajný odlet z republiky, zamlčujícím roli exministra zahraničního obchodu dr. Huberta Ripky a jeho účast na událostech. V režisérské licenci národního umělce Sequense v seriálu odletěl vysoký policejní důstojník ztělesněný hercem Vinohradského divadla a valašským rodákem Radoslavem Brzobohatým.

@RIPKA = Na stránkách Svobodného slova se nám letos uvedený příběh vrátil v nově vyšperkované verzi.

@RIPKA = V článku "Jak to opravdu bylo - k historii odchodu dr. Huberta Ripky do exilu na jaře 1948" se autor Josef Tomeš odvolává na dosud nezveřejněný důvěrný záznam Huberta Ripky údajně z konce května 1948, zachycující podrobnou historii jeho útěku se všemi podrobnostmi včetně jmen s tím, že Ripkova kniha z roku 1949 "Le Coup de Prague" věci líčí velmi hrubě z důvodu ochrany těch, co mu v útěku pomáhali "a zůstali ve vlasti". Záznam panu Tomešovi laskavě umožnil v loňském roce prostudovat v Paříži syn exministra pan dr. Jiří Ripka. Do té doby z nepochopitelných důvodů "záznam" světlo světa nespatřil. Otázku "proč" si pan Josef Tomeš neklade. Otázka "proč o dokumentu dr. Hubert Ripka nehovořil v roce 1954 před senátory Jennerem a Fergusonem při výslechu oddělením vnitřní bezpečnosti Senátu USA" již buď přesahuje duševní schopnosti pana Tomeše, nebo je v rozporu s instrukcemi nám neznámých osob, záměry LSU... V Tomešově článku všemu vládne všudypřítomná Fortuna a obětavost "neznámých lidí", vyzývaných ke svědectví. A tak autor o Ripkově záznamu jedním dechem tvrdí, že "zachycuje historii jeho útěku se všemi podrobnostmi a jmény, jak je měl pisatel v čerstvé paměti a současně vyzývá "neznámé svědky", asi z čerstvé paměti vypadlé, takovým způsobem, že Tomešův článek vyvolává až dojem agenturní zprávy či výzvy blíže neurčené organizaci. Samotný útěk popisuje následovně.

@TITULEČKY = Le Coup de Prague ou Le Camouflage d'origine inconnu?

@RIPKA = Dr. Hubert Ripka podle uvedeného důvěrného záznamu se k odchodu do exilu rozhodl 25. února 1948 s tím, že ho začala připravovat jeho francouzská manželka Noémi ve spolupráci s pracovníky francouzského velvyslanectví - přáteli rodiny. Vše probíhalo za soustavného dozoru policejního agenta, který Ripku doprovázel i při jízdách autem. Podle Josefa Tomeše a "záznamu" byli ostatní rodinní příslušníci "více či méně" sledováni také. Dne 19. března 1948 se dr. Hubertu Ripkovi údajně podařilo na Václavském náměstí uniknout do Jindřišské ulice následujícím způsobem: "Šel jsem klidně k domu." (Č. 27 na Václavském náměstí, patřící "příteli" Kvochovi, u něhož měl podle sdělení agentovi a šoférovi pobýt asi jednu hodinu.) "Agent za mnou nešel!" (Zůstal sedět se šoférem v autě!) Po projití do Jindřišské ulice druhým východem, zajišťovaným kapitánem Vincencem, dr. Ripkovi se slovy "Depechez vous?" otevřel "mladý člověk" dveře automobilu a na základě podrobného plánu "vypracovaného francouzskými zpravodajci" následoval odvoz ke zrušenému letišti u Rakovníka, na němž mělo přistát francouzské letadlo. O několik hodin později sem byli podle "důvěrného záznamu" dopraveni ještě msgre. Šrámek a pan Hála z ČSL. Dr. Ripka prý začal mít obavy. Zdůvodněné vzpomínkou na jejich údajnou malou opatrnost při odchodu do exilu v roce 1939. Pro špatné počasí letadlo přiletělo časně ráno až v neděli 21. března 1948, ale nepřistálo proto, že se v tu chvíli na ploše objevili policisté převlečení do pracovních (brigádnických) oděvů... Příčiny prozrazení akce exministr v záznamu označuje za neznámé ("snad neopatrností Šrámkova a Hálova průvodce" - aniž by dosud o něm byla řeč, průvodce se v textu objevuje jako Deus ex machina - pozn. autora P. B.). Dr. Ripkovi se mezi policisty "takřka zázrakem podařilo projít do blízkého lesa: účastníci "zátahu" ho zřejmě omylem považovali za tehdejšího šéfa Státní bezpečnosti dr. Horu..."

@RIPKA = Podle tvrzení pana Tomeše, exministra Ripky, nebo scénáře StB?

@RIPKA = Několik kilometrů od zátahu na nádraží v Příčině exministr Ripka údajně nastoupil do vlaku a bez problémů odjel do Plzně, aniž ho někdo poznal. Za pomoci dr. Bárty, učitelky Liškové, rodiny Jindrovy, poslance Ševčíka a jeho švagra pana Flosmana i Milady Horákové (spolu s dr. Bártou a poslancem Ševčíkem a dalšími obnovila pro dr. Ripku spojení s "Francouzi" )byla repríza odletu 26. dubna 1948 na poli u Flosmanova mlýna úspěšná. Vzhledem k tomu, že francouzský letoun byl malého sportovního typu, odletěl jen Ripka a "francouzský" důstojník, který přijel do Újezdce v západních Čechách celou akci připravit. Z textu pana Tomeše dále plyne, že vše dobře dopadlo i pro poslance Ševčíka (odešel do exilu jiným způsobem, když pro něho v letadle nebylo místo) a pana Flosmana, z jehož pole letadlo vzlétlo.

@RIPKA = Paní Noémi Ripková se se dvěma syny ukrývala po klášteřích a byla stejně jako oni postupně do exilu vyvezena na falešný pas údajných rodinných příslušníků francouzských diplomatů...

@TITULEČKY = Svědek Miloš B. Vobořil

@RIPKA = "Zlatý synáček velkostatkáře a nepřítel lidové demokracie" podle Práva lidu z roku 1945 pochází z podnikatelské rodiny Vobořilů - firma Frigera, zastupování General Motors Corporation, textilní závody v Praze a Semilech - vyvlastněné machinací ministra Laušmana ještě před únorem 1948 (nikoliv na základě dekretů o kolaboraci). Pan Miloš B. Vobořil byl nucen odejít do exilu po údajné urážce osvětového důstojníka (po únoru 1948 byli "proměněni" v politruky) a degradaci na vojína. V úniku před SNB mu pomohl vojenský atašé USA plukovník Woldik zařazením do jednotek U.N.R.R.A. v Paříži, kde začal úzce spolupracovat s generálem Lvem Prchalou - tvrdým kritikem kompromisů dr. Edvarda Beneše a strůjců nedemokratické Národní fronty i v povolených nekomunistických stranách. Generál Prchala se svou organizací dokázal odhalovat agenty NKVD a GRU, náborované z řad československýc občanů (například v kauze mjr. Kahana, rodáka z Mukačeva, pro francouzské Deuxiéme Bureau), k nimž později přibyli lidé z báze StB a VKR.

@RIPKA = Po únoru 1948 se pan Miloš B. Vobořil jako spoluzakladatel Národní české jednoty v Belgii zasloužil o pomoc exulantům a odhalování prokomunistických kolaborantů a agentů řízeně vysílaných ve vlně živelného exilu do demokratických států. Stal se zde úspěšným podnikatelem, uzavřel sňatek s dcerou belgického policejního komisaře, v roce 1952 přešel i s rodinou podnikat do USA, kde si již v roce 1954 mohl dovolit zakoupit dům u moře na Long Islandu, a plně se věnovat obchodní činnosti. V témže roce při jednom z návratů z kanceláře mu manželka předala obsílku Senátu Kongresu USA s přiloženými letenkami i na zpáteční cestu. O cestě do Washingtonu pan Miloš B. Vobořil vydal následující svědectví s právem zveřejnit je v Necenzurovaných novinách. Publikuji z něho podstatnou část týkající se kauzy dr. Hubert Ripka, bez jakýchkoliv zásahů a oprav.

@TITULEČKY = Hubert Ripka odešel

do zahraničí se souhlasem Klementa Gottwalda

Svědek Miloš B. Vobořil dobrovolně vypovídá:

@RIPKA = "V roce 1954 jsem si koupil dům u moře na Long Islandu a plně se věnoval obchodu. Jednou přijdu domů z kanceláře a žena mi předá obsílku od amerického Senátu ve Washingtoně, s přiloženou zpáteční letenkou. Nebyl jsem tenkráte ještě občanem USA a věděl jsem, že obsílku (SUPPOENA) amerického Senátu, oddělení pro vnitřní bezpečnost, musím respektovat. Neměl jsem ani zdání, proč mě senátoři W. Jenner (republikán) a Homer Ferguson (demokrat) předvolávají. Dostavil jsem se do senátní budovy ve Washingtoně a byl jsem uveden do velké místnosti, která vypadala jako soudní síně. Sedělo tam několik senátorů a podle jeho šedivých vlasů jsem poznal demokratického senátora Homer Fergusona a jako předseda tohoto senátního podkomité pro vnitřní bezpečnost vedl celé sezení republikán William Jenner. Byl jsem posazen do lavice, kde normálně by seděli členové poroty a byl jsem představen zástupci Slováků, kterým byl redaktor Martin Hrobák, vydavatel slovenských novin "Katolická jednota" v Middletown, Pensylvania. Bylo nám vysvětleno, že jsme přítomni jako svědkové, já za Čechy a Hrobák za Slováky. Proč jsem byl vybrán za Čechy, se mi ujasnilo, když jsem uviděl, že na lavici vyslýchaných sedí osobnost z vlády Národní fronty. Zřejmě chtěli mít senátoři za svědky vyšetřování zástupce opozice, já za Prchalovo hnutí a Hrobák za Slováky. Oba dva jsme byli vzati pod přísahu a bylo nám řečeno, že vše, co uvidíme a uslyšíme, musí zůstat tajné po deset let. Kromě senátorů a stenografů bylo přítomno asi půl tuctu osob, zřejmě vyšetřovatelů z různých amerických tajných služeb. Jeden z těchto vyšetřovatelů zahájil jednání. Otázal se osobnosti na lavici obžalovaných: "Jaké je Vaše jméno?" "Mé jméno je dr. Hubert Ripka." "Kde jste byl za druhé světové války?" "Byl jsem v Anglii jako člen československé vlády v exilu a po návratu do Československa jsem byl ministrem zahraničního obchodu." "Kdy jste podal demisi ze své funkce?" "Koncem února 1948." "Co jste potom dělal a měl jste nějaké potíže s novou komunistickou vládou?" "Bydlel jsem v Praze jako soukromník a potíže jsem neměl." V tomto okamžiku se do vyšetřování zapojil druhý vyšetřovatel, který prohlásil, že po únoru bylo hromadné zatýkání funkcionářů politických stran Národní fronty, a proto je trochu divné, že on neměl potíží. Hubert Ripka argumentoval, že ukvapený krok vládní demise umožnil komunistům převzít moc legálně a že ho proto nechali na pokoji. Na otázku, jak si plánoval obživu, odpověděl, že byl potají ve styku s francouzskými přáteli své francouzské ženy a že hledal možnost, jak uniknout do zahraničí. Vylíčil, jak - tuším koncem dubna nebo v květnu 1948, byl odvezen autem do lesíka nedaleko Rakovníka. Zde převzal vyšetřování další člen skupiny vyšetřovatelů. "Kdy jste do tohoto lesíka dorazil?" "Bylo již pozdě večer." "Tak jste strávil noc v tom lesíku?" "Ano." "Jak jste byl oblečen?" "Měl jsem oblek, raglán, klobouk a polobotky." "Kdo tam v tom lesíku také byl?" "Byli to monsignor Šrámek a páter Hála, ale ti byli asi sto metrů ode mě." "A co se stalo ráno?" "Asi v 5 hodin ráno přistálo francouzské lehké letadlo na jetelišti vedle lesíka a já jsem do něj nastoupil." "Cestou z lesíka jste viděl ještě někoho?" "Ano, viděl jsem uniformovaného člena SNB, jak šel směrem, kde byli msgre. Šrámek a pan Hála." "Jak daleko od Vás?" "Asi sto metrů." "Tak ten policista je sto metrů od Vás, Vy jste v lese v klobouku, raglánu a polobotkách a on Vás ignoruje. Jak si to dovedete vysvětlit?" "Já si to nedovedu vysvětlit." "Vy jste odletěl do Německa?" "Ano." "A co se stalo s mons. Šrámkem a Hálou?" "Já nevím." "Byli zatčeni?" "Až později jsem se dozvěděl, že byli." Senátor Ferguson vyhlásil v tomto okamžiku polední přestávku a pozval mě na oběd do senátní kafeterie. Když jsme vyšli na chodbu, přiskočil ke mně starší chlapík s pleší a šedivými vlasy a křičí na mě: "Pane Vobořile, kdyby Váš strýček věděl, co tady dnes děláte, tak by se v hrobě obrátil." To ale padla kosa na kámen. "Naopak, byl by rád, že mám možnost informovat Američany o pravdě, Vy komunistický kolaborante, který jste mu podniky znárodnil a přivedl ho do hrobu, když musel pracovat jako dělník ve vlastní továrně. Ten Vám byl dobrý před válkou, když dával zdarma autobusy Chevrolet v neděli na dopravu dětí z Krčských domovů na Vranovskou přehradu na rekreaci, když Vy jste byl starostou města Prahy. A vy národní frontisti jste se mu odvděčili nezákonným znárodněním!" Ten zlovolnej skrček byl Petr Zenkl, jeden z hrobařů Československa....

@RIPKA = Při odpolední seanci pět členů amerických tajných služeb znovu grilovalo Huberta Ripku a zřejmě měli na něho mnoho podrobných detailů o jeho stycích s vládou Klementa Gottwalda. Asi ve čtyři hodiny odpoledne se dr. Hubert Ripka zhroutil a přiznal, že odletěl z Československa s vědomím Klementa Gottwalda.... Senátní komité potom mu dalo písemnou obsílku, že nesmí opustit území Spojených států amerických bez povolení amerického Senátu... Pokud vím, zůstal v USA až do své smrti na rakovinu. Naskýtá se otázka, proč se dr. Hubert Ripka ocitl před vyšetřovací komisí amerického Senátu. Přijel z Francie do Spojených států severoamerických a byl jedním z prominentů bývalé Národní fronty podporovaných americkým State Departamentem. Vím například, že dr. Petr Zenkl dostával dolarů 18 000,00 ročně... Americkým tajným službám asi neseděla Ripkova kniha "Le Coup de Prague", vydaná v Paříži roku 1949. V kapitole této knihy "Můj útěk" popsaná fakta zřejmě byla v rozporu se skutečnostmi odkrytými americkou tajnou službou, které také vyšetřování dr. Huberta Ripky potvrdilo. Zkrátka Ripkova kniha zřejmě byla typickou komunistickou dezinformací, na kterou Američané nenaletěli. Přesto, že americká liberální levice, za amerických prezidentů Demokratické strany, se všemožně snažila dát tak zvané "Radě svobodného Československa" (složené většinou z bývalých prominentů Národní fronty Košického programu) určitý status, tato organizace ničím pro osvobození Československa nepřispěla. Až snad na to, že vlastně pomohla komunistickému Československu vrátit z USA zlatý poklad, který údajně Husákova vláda zašantročila do Sovětského svazu... Jak mohla mít "Rada svobodného Československa" ve Washingtoně dobré jméné, když její prominentní člen dr. Hubert Ripka sám přiznal, že do exilu byl poslán samotným Klementem Gottwaldem?"

@RIPKA = Pan Miloš B. Vobořil své svědectví vydal na základě znalosti citovaného článku Josefa Tomeše s poukazem na to, že přesný záznam Ripkova přiznání se nachází v archívu Kongresu USA. Ripkův odchod do zahraničí s vědomím (a tedy i souhlasem) rodáka z Dědic u Vyškova může znít absurdně jen těm, co neví nic o manýrách násilím opilých politických kreatur. Stačí si připomenout, že Uljanov-Lenin totéž umožnil Martovovi, Stalin-Džugašvilli idolu Uhlovy Levé alternativy Bronštajnovi-Trockému a podobně. Na faktu nic nemění ani to, že na oběti nenadálých záchvatů své milosti pak často hnědé a rudé hydry v podobě Hitlerů a Stalinů posílaly vražedná komanda.

@TITULEČKY = Nezdařilá hra na Hanussena

@RIPKA = Svědectví dnes již sedmdesátiletého příslušníka III. protikomunistického odboje pana Micoše B. Vobořila, člena organizase generála Lva Prchaly, je vydáno s osmatřicetiletým odstupem. Může být a možná bude zpochybňováno. Výslech dr. Huberta Ripky a pořízený záznam v archívu Kongresu USA však jsou mimo jakoukoliv pochybnost.

@RIPKA = Oponenti svědectví pana Vobořila budou pravděpodobně zpochybňovat jeho osobnost argumenty o jeho angažovanosti v posledních volbách ve prospěch PhDr. Sládka, který se v rozporu s původními debolševizačním proklamacemi v parlamentě chová levicově svým hlasováním v klíčových otázkách dalšího vývoje. Do budoucna nelze vyloučit ani fakt "objevů" důvěrných záznamů či pamětí typu dr. Huberta Ripky, které například učiní z Rudolfa Hegenbarta tvůrce Občanského fóra a ze Státní bezpečnosti hlavní sílu politických změn v listopadu 1989 spolu s agenty StB a vedoucími představiteli KSČ, jejichž záměry přestavby s "lidskou tváří" zhatila "lůza" v ulicích a na náměstích. Ta, která již v prvních týdnech byla pro své volání po zákazu KSČ obviněna z přisluhování a tedy z kolektivní viny na zločinech komunistického režimu a kolaboraci se sovětskou okupační mocí. Obviněna těmi, jimž dala důvěru, a kteří s touto důvěrou začali hrát spolu s exponenty komunitického režimu hru "na obohacování", v níž zkušenosti a práva exilu se staly nežádoucí.

@PODPIS = Pavel Blažek