--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dědinová Sidonia
Název: Kompetence a nová Evropa
Zdroj: NN Ročník........: 0002/025 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Sidonia Dědinová, Mnichov.

@EVROPA-OTAZ = S. D.: Pane ministře, vy jste zodpovědný za spolkové a evropské záležitosti ve vztahu k Bavorsku. Jaké jsou vaše hlavní úkoly?

Dr. G.: V šestnácti spolkových německých zemích je ministr pro spolkové a evropské záležitosti cosi jako vyslanec své země, a to jak v Bonnu, to znamená v budoucnosti v Berlíně, tak v Bruselu. Jeho úkolem je předávat informace mezi těmito rozličnými místy a institucemi, starat se o to, aby se Bavorsko včas zapojilo do diskusí o aktuálních otázkách a aby naše zájmy, pokud sahají naše pravomoci, například v kulturní a vzdělávací politice, byly vždy důrazně zastoupeny.

@EVROPA-OTAZ = S. D.: Jakou roli hraje otázka kompetencí ve vnitroněmeckých vztazích, a ve vztahu k zahraničí?

Dr. G.: Existuje velmi mnoho oblastí v německé ústavě, kde je souběžné, to jest společné zákonodárství mezi spolkem a zeměmi pevně stanoveno: spolek sám o sobě nemůže podnikat nic, a země samy o sobě také nemohou nic podnikat. Ale kdykoli vystupuje spolek na půdě Evropského společenství za Německo vcelku, pak přirozeně hovoří i za jednotlivé země. A pokud tak činí, musí tomu předcházet domluva s těmito šestnácti partnery, o to se zasazujeme, a to je naše úloha. My spolku ukládáme jako povinnost, aby naše kompetence snad lacino nedaroval do Bruselu, málem jsem řekl nezašantročil, a aby si sám zachoval kompetence vlastní, a všechny záležitosti v Bruselu řešil výhodně. Už v roce 1949, v nové spolkové republice, to bylo rozhodnuto jasně, totiž, že se jednotlivým zemím ponechalo vše, co občané přímo na místě potřebují: kulturní politika, vzdělávací systém, dětské školky, zdravotnictví, vše, co se týká člověka přímo doma. Kdyby právě toto dnes přešlo do Bruselu, do tohoto vzdáleného evropského hlavního města, bylo by to od člověka skutečně tak daleko, jak to mít nechceme. Proto je nový přesun kompetencí velice závažná věc. Spolkové země v této chvíli bojují vnitroněmecky o to, aby ústava vyzněla v jejich prospěch a zemské zřízení posílila. Bojují však i o to, aby byly brány vážně jako partner spolku a mohly tak ještě důrazněji vystupovat i vůči Evropskému společenství. Velkého úspěchu jsme v tom smyslu dosáhli v Maastrichtských dohodách, které jsou pokračováním Evropské smlouvy. V Evropě bude nyní existovat vlastní grémium spolkových, či federálních zemí - tzv. regionální výbor, v němž je zastoupeno i Bavorsko. Tam můžeme vyjádřit vlastní postoje, které se někdy mohou lišit od postojů bonnské centrály, a tam můžeme také říci ostatním Evropanům - v této věci nejste dostatečně blízko občanům. To pokládám za důležitý pokrok ve srovnání s dřívějším vývojem i uvnitř Evropského společenství.

@EVROPA-OTAZ = S. D.: Mohl byste, prosím, jmenovat konkrétní příklad?

Dr. G.: Je to cosi, co v budoucnosti bude jistě i pro Českou a Slovenskou republiku důležitým příkladem. Evropské společenství je v současné době odpovědno i za rozvoj a podporu regionů. V této souvislosti je v jeho pravomoci rozhodnout, zda ten který region může cosi rozvíjet zcela samostatně. Za současného stavu jednání má právo třeba i zakázat, aby se některý region dále sám vyvíjel, protože hodlá některé jiné oblasti podporovat rychleji. To se musí v součinnosti a v diskusi s námi změnit. Nechť si Evropské společenství rozhoduje, má-li někdo co dohánět. Až bude Československo jednou partnerem v Evropském společenství, pak to také zřetelně a příjemně pocítí, protože mu ES bude pomáhat. Na druhé straně, a to je můj cíl jako zástupce Bavorska, bude mít Evropské společenství zákaz zapovědět mně, abych se současně i já vyvíjel, tak jako Česká a Slovenská republika. Leckdy je člověk v sousedství odkázán na to, aby se choval podobně jako ten druhý. Ale kdybych měl něco zakázáno, pak by se nakonec v našem sousedském vztahu leccos obrátilo k horšímu. Tomu musíme zabránit. Přejeme si, aby Evropské společenství v regionální politice zjišťovalo, zda je někdo chudý a má něco dostat, ale aby i spolková vláda směla říci - máme tu ještě někoho, kdo potřebuje pomoci, a ES se tím muselo zabývat. A zároveň aby nějaký třetí region směl sám za sebe říci - nenecháme si vzít možnost udělat cosi ze svých sil a z peněz, které nám doma zbývají.

@EVROPA-OTAZ = S. D.: Jste spokojen s dosavadním vývojem vztahů mezi Bavorskem a Českou republikou? Jaká vítězství a které kritické body byste chtěl uvést?

Dr. G.: Jako úspěch bych uvedl, že v poslední době obyvatelé Bavorska, Saska a Čech vytvořili společný Euroregio Egrensis, to znamená, že si slíbili jako sousedé držet pospolu, hospodářsky se rozvíjet, navzájem si pomáhat a podporovat se, a společně uvažovat, jak na území, k němuž tyto tři zemské části náleží, v budoucnu hodlají vytvořit jedno z evropských center. Neboť do Bavorska patří střed Evropy, jak to kdysi formuloval Napoleon, Waldsassen, a to je blízko vašich hranic. Nacházíme se tedy přímo uprostřed, a tento střed musí držet pohromadě. To je největší úspěch vývoje a diskusí posledních let.

Starosti, nikoli z bavorského hlediska, nýbrž z rozhovorů, které vedeme se čtvrtým bavorským kmenem, sudetskými Němci, mi dělá to, že se mezi Evropany cítí v horším postavení, než všichni ostatní. Je tomu tak proto, že jsou znevýhodněni ve vztahu ke své někdejší vlasti, jak ji dodnes chápou, a to bez ohledu na skutečnost, že existovaly politické režimy, na které jednak Češi, jednak my, Němci, vzpomínáme s politováním. Lidé mají právo být doma tam, kde jsou doma. Vyloučit a vyřadit je z tohoto práva, to se nesmí stát, ani z politického hlediska mé vlastní země. A jako zástupci Bavorska, které nad sudetskými Němci převzalo záštitu, musíme usilovat o to, aby obavy Čechů, které chápu a k nimž cítím velké sympatie, totiž aby nebyli někým zaskočeni, byly brány stejně vážně jako obavy sudetských Němců, že se už možná nikdy nebudou moci vrátit do své původní vlasti.

@EVROPA-OTAZ = S. D.: Domníváte se, že vytváření euroregionů vytvoří i nového sousedského ducha?

Dr. G.: Plány, které sleduje Evropské společenství, a které nejsou příliš staré, dokládají, že jsme se všichni poučili z tíživé historie evropských národů. Odložíme-li sobectví, které se skrývá za každým nacionalismem, "my jsme ti nejdůležitější", a budeme-li pokládat sousedství za důležitější než své vlastní, jedinečné cíle, pak to bude mít ten následek, že budeme mezi sebou smířlivější, že si navzájem zaručíme svobody, které máme, že se v sociální oblasti nebudeme příliš odlišovat, a v kulturní oblasti se budeme těšit z toho, že ti druzí jsou jiní než my. Najdou-li se proto organizační formy, jako jsou euroregiony, jako je Euroregio Egrensis, o němž jsme se zmínili, pak to bude dobrý začátek. A podíváme-li se dvě generace dozadu, a tehdy to fungovalo, pak přestanou existovat i hranice v lidských hlavách. A to je podle mého mínění důležitější, než že někde padla nějaká železná opona nebo něco podobného.