--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kryšpín
Název: PTP
Zdroj: NN Ročník........: 0002/026 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Lokomotiva byla zapojena na nesprávném konci vlaku směr Praha, ne Slovensko. To byla jediná radost, která mě čekala na pardubickém nádraží.

Konečná stanice Mimoň, odtud 6 km pěšky do Hvězdova, tam přijímač 51. PTP a první rozkaz: Veškeré jídlo z domova odevzdat do kuchyně. Tím pádem v každé vykotlané vrbě u rybníčka viselo několik štanglí salámu.

Za tři týdny pochod na mimoňské náměstí, přísaha, řízek a cesta na pracoviště - stavba hotelu Internacional v Podbabě ve slavném slohu socialistického realismu. Protože ale byla zima na krku, úkol byl jasný - stavbu zazimovat. Splnili jsme do důsledku. Okna jsme zazdili tak, že zjara museli nasadit sbíječky, aby odzimovali. Naštěstí jsem byl po zimě převelen k proviantu. Tam jsem celé dny vypracovával složité výkazy jen proto, aby koncem měsíce kapitán Štěrba všechno roztrhal se slovy - aby nám nemohl nikdo nic dokázat. Lágr stál na Větrníku, za zdí sbíhala zahrada k břevnovskému klášteru sv. Markéty. Každý večer při prověrce četl staršina Strnádek předlouhý seznam pohostinských zařízení, zakázaných všem obráncům vlasti ať ve zbrani, či u lopaty. Tam prý všude o víkendech docházelo ke rvačkám a výtržnostem. Pilně jsme zaznamenávali, neboť to byl cíl našich příštích vycházek.

V rámci kulturního vyžívání jsme navštívili divadelní představení - poprvé a současně i naposled. Vinohradské divalo dávalo Dobrou píseň svazáckého autora Pavla Kohouta. O první pauze jsme však upřednostnili čepované pivo v přilehlých hospodách. Těžko, přetěžko nás dával Strnádek dohromady. Nakonec velitel npor. Legeza, který rusky zapomenul a česky se ještě nenaučil, rozhodl: Mužstvo nechť si kupuje alkohol na lágr. Vycházky nebudou a tím ani mimořádné události. Uvolnění však přišlo okamžitě poté, co značně pokleslo plnění plánu na stavbě hotelu. Do hospůdky U žáby a U Kotoučů bylo nedaleko, sotva jsem tam vstoupil, objevil se staršina a povídá - jo, nebejt takovejch, jako jste vy, byl bych dávno povýšenej... Snadno se stalo, že vycházka se protáhla, to pak u brány číhal Legeza a řval - syčáka brejlatýho zavřít, tři dny nedat nažrat. A v base už sedí jazzový kontrabasista Milan Pilar a už se nesou dva ešusy s čurdou a v ní plavou tři špekáčky, pozornost kuchařů... A já mu vyprávím, jak kamarád Evžen několik dní po sobě tlačil npor. Zvolankovi auto, aby chytlo, až nakonec zjistil, že v tom tudoru není motor.

Týden před 1. májem vyrábíme transparent: Stalin, Gottwald, Čepička - na reakci palička! A nikomu nevadí, že první dva už jsou v komunistickým pekle skoro dva měsíce.

Cestou do práce přestupujeme na Prašném mostě a kolem jede další dělnický prezident Zápotocký, drží se v limuzině značky ZIL poutka nad dveřmi a my křičíme - ahoj Tondo, on volnou rukou kývá a četař Vaněk, co nás má na povel, rychle mizí za rohem a kupuje cigára, ačkoli nekouří.

A čas běží, mám to za pár, sedím v Barbaře, Ota Satler s housličkami šeptá: Můj generále, z kuchyňky se ozývá chrochtání, a za okamžik vyplouvá taneční duo Jan Werich a Jiří Trnka, obkrouží parket, zmizí a vzápětí bouchne šampaňské...

Začátkem října nám přečte pplk. Žížala rozkaz, že domů nepůjdeme, aneb pétépáci jsou přidruženi na výjimečném cvičení. A tak až den před vánoci, v první ranní tramvaji, potkávám cestou do civilu přátele Gustava s Janou, kteří se vracejí z večírku na kanadské ambasádě, ale to už je o něčem jiném...

Kryšpín