--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kudláčková Jarmila
Název: René Matoušek zemřel,svědci však žijí
Zdroj: NN Ročník........: 0002/026 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V Necenzurovaných novinách č.16/92 jsme uveřejnili obsáhlou reportáž o údajné sebevraždě libereckého chartisty René Matouška

a pod titulkem NADLIDSKÝ ÚKOL v NN č. 21/92 jsme v objasňování skutečných okolností smrti René Matouška pokračovali. Krom jiného jsme vyjádřili podiv nad tím, že vyšetřovatel této kauzy, kapitán Stanislav Mistaler ve svém závěrečném usnesení zapřel svědkyni Vondrovou, která vypověděla, že s René Matouškem hovořila po jeho údajné smrti. Konstatovali jsme zároveň, že se přihlásil další svěděk pan Miroslav Fill, který je ochoten u soudu dosvědčit, že s René Matouškem rovněž hovořil po jeho údajné smrti. Konstatovali jsme, a nic. Pokud nepohnuli svědomím vyšetřovatele kapitána Mistalera dva svědci, kteří s panem Matouškem hovořili, ačkoli ten byl podle pana kapitána mrtev, podařilo se nám vpátrat další osobu, která je ochotna před soudem vypovídat, že s René Matouškem hovořila rovněž po jeho údajné smrti. Její výpověď je natolik zajímavá, že ji ve zkrácené podobě z magnetofonového záznamu uveřejňujeme.

"Ve čtvrtek večer, po desáté hodině, někdo zazvonil. Bylo to určitě ve čtvrtek, protože jsem měla hodně práce, kterou jsem musela v pátek odevzdat. Šla jsem odemknout a do dveří doslova vpadl pan Matoušek. Připadal mi jako zfetovaný, ale opilý určitě nebyl. Vedle něho se objevil jakýsi mladík, špinavý blonďák, kterého pan René neustále odháněl, aby mu šel z očí. Ten ho však lákal, pojď se mnou, to jsem přece já, Beruška. René chtěl naopak ke mně dovnitř, ale jak už jsem řekla, měla jsem hodně práce, a tak jsem ho poslala domů. Mluvili jsme spolu tak 10 - 15 minut, potom odešli. Toho mladíka jsem pak už víckrát neviděla. Tu noc jsem byla dlouho vzhůru a vzpomínám si, že po ulici jezdilo několik aut, tři nebo čtyři, nevím přesně. Vždycky kousek popojela, pak se zastavila. Bylo mně to nápadné, nikdy předtím se nic takového nestalo. Ten večer měl René na sobě rozhalenou bílou košili a modrou prošívanou bundu. Nadával na nějakého Kubálka. Ale pan Matoušek měl hodně nepřátel........"

Pro pořádek, ale především proto, že žádáme, aby někdo kompetentní v tomto státě konečně zasáhl a nařídil skutečno vyšetření okolností smrti René Matouška, uvádíme nacionále v pořadí již třetího svědka, který je ochoten u soudu potvrdit výpověď, kterou jsme uveřejnili.

Jedná se o paní Marii Kašparovou, správkyni židovského hřbitova, narozenou 7. 12. 1930, bytem Ruprechtická 101, Liberec.

Přivykli jsme lecčemu, ale smířit se s tím, že někdo se oběsí na kravatě, aby poté ještě dva, tři dny komunikoval s lidmi, tomu věřit prostě odmítáme. René Matoušek zemřel, svědci však žijí.

Jarmila Kudláčková

P.S.: Vyzýváme tímto všechny občany Liberecka, respektive každého, kdo viděl nebo dokonce hovořil s René Matouškem v týdnu od 23. 3. 1992 do pátku 27. 3. 1992, kdy byl ve svém bytě kolem 10 hodiny ranní nalezen mrtev, aby laskavě podal zprávu na adresu naší redakce. Stejně tak budeme velmi vděčni všem, kteří nám napíší vše o osobě, vystupující jako "Beruška". Děkujeme.