--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Placák Petr
Název: Neschopnost v justici
Zdroj: NN Ročník........: 0002/026 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na ministra spravedlnosti J.Nováka se poslední dobou snesla vlna kritiky a NN ho dokonce označily za bolševického

ministra. Spíš však než bolševik, je dle mého soudu JUDr. Novák neschopný. Justice se především potýká s katastrofálním nedostatkem soudců, který je způsoben mizivým finančním ohodnocením práce soudců (pouliční prodavač zmrzliny vydělá víc) a především absolutní ztrátou prestiže povolání soudce a soudnictví samotného ve veřejnosti. JUDr. Novák nebyl během svého působení v úřadě schopen se vypořádat jak s prvním, tak i s druhým problémem. Nedokázal si pro tento životně důležitý rezort vydupat peníze ze státního rozpočtu a důvěru veřejnosti v justici neobnovil. Chápu, že bez bývalých členů KSČ se asi (aspoň prvních několik let) těžko obejdeme, nechápu však, proč z 10 předsedů obvodních soudů v Praze jich musí rovných 10 být bývalých členů této totalitní organizace. Pozvedne se tím snad vážnost soudu? Nedivím se, že podle výzkumu přes 90 % (!) absolventů právnických fakult neuvažuje o tom, že by pracovalo v justici. Není to chyba právě ministra Nováka, který soudnictví a slušné lidi v něm trvale kompromituje tím, že vládě navrhnul na doživotí jmenovat soudce, kteří se v minulosti hrubě zpronevěřili svému poslání? JUDr. Novák není příliš silný článek české vládní koalice. Podle zákonů politického trhu by měl být nahrazen mužem schopnějším.

Někteří ze soudců, kteří byli na návrh JUDr. Nováka jmenováni na doživotí

JUDr. Milena Němcová - předsedkyně senátu obvodního soudu pro Prahu 1, který 29. 6. 1978 odsoudil více než 70tiletého prof. Vladimíra Říhu k 6 měsícům nepodmíněně za to, že si tento muž dovolil "zpracovat písemný materiál s názvem Záznam o mém výslechu v Ruzyni, ve kterém podává záměrně nepravdivý a tendenční výklad především společenského a ekonomického stavu republiky..., přičemž tento materiál dále předal nejméně třem osobám."

Předsedkyně senátu navíc odmítla vpustit do soudní síně veřejnost - přátele prof. Říhy.

Mgr. Theodor Petryšín - jako předseda senátu okresního soudu v Jičíně rozhodl 24. 5. 1988 jen přerušit trest Waltru Kaniovi na dobu 1 roku, přestože náčelník NVÚ Valdice plk. Kordík navrhoval upustit ze zdravotních důvodů od zbytku trestu. Signatář Charty 77 Waltr Kania byl vězněn 11 let a zbývalo mu už jen 6 měsíců odnětí svobody. Trpěl virovým zánětem jater typu B a chronickým srdečním onemocněním po dvou infarktech myokardu.

JUDr. Ludmila Lišková - jako kdyby vypadl z Orwellova románu, vypadá soud, který se odehrál 27. 1. 1981, kdy předsedkyně senátu okresního soudu v Klatovech JUDr. Lišková odsoudila Jiřího Černegu k šesti měsícům odnětí svobody nepodmíněně za hanobení republiky a jejího představitele. Tohoto trestního činu se podle této soudkyně J. Černega dopustil tím, že při oslavě svatby svých přátel sundal ze zdi obraz Husáka a nechal se s ním vyfotografovat!

JUDr. Miroslav Mjartan - předseda senátu okresního soudu v Pardubicích, který 10. 5. 1988 odsoudil Antonína Pernického k 30 měsícům vězení. A. Pernický byl zadržen na nádraží v Pardubicích při návratu z předchozího výkonu trestu a ve služebně VB se měl "kriticky a hanlivě" vyjádřit na adresu KSČ, Stalina a Husáka. JUDr. Mjartan odsoudil pana Pernického, který v komunistických věznicích strávil za různé politické delikty již více jak 10 let, k 2 a půl letům do nejhoršího lágru III. NVS Valdice a navíc mu jako nebezpečnému recidivistovi na dva roky zakázal pobyt v Pardubicích.

JUDr. Vladimír Kocourek - předsedal senátu krajského soudu v Hradci Králové, který 16. 6. 1988 zamítl odvolání A. Pernického a potvrdil rozsudek okresního soudu v Pardubicích. Navíc byl přísedící stejného soudu, který 28. 8. 1989 (!) zamítl odvolání Františka Stárka a Ivy Vojtkové a potvrdil rozsudek ve výši dvou a půl roku ve II. NVS pro F. Stárka a jednoho roku s podmíněným odkladem na dva roky pro I. Vojtkovou za to, že vydávali časopis VOKNO.

JUDr. Stanislav Černý - jako soudce okresního soudu v Liberci rozhodl ve veřejném zasedání 28. 9. 1983, konaném v NVÚ Minkovice, o přeřazení Jiřího Gruntoráda z II. do III., nejtětší NVS za údajnou "špatnou pracovní morálku", která však byla zapřičiněna tím, že J. Gruntorád musel jako levák schválně vykonávat práci brusiče na zařízení, které nebylo pro leváky uzpůsobeno, přičemž nemohl dodržovat technologický postup, ani plnit stanovené normy. Byl to typický příklad šikany a postupné likvidace politického vězně, na které měl JUDr. Černý zásadní podíl. J. Gruntorád si odpykával trest 4 let odnětí svobody za "podvracení republiky", což přeloženo v jeho příapdě znamenalo šíření neoficiální literatury.

JUDr. Drahomír Drápal - jako samosoudce městského soudu v Brně odsoudil 7. 10. 1988 Slávka Popelku k odnětí svobody v trvání 6 týdnů nepodmíněně za šíření letáků s ekologickým podtextem.

JUDr. Miroslav Dlouhý - jako samosoudce městského soudu v Brně odsoudil 22. 12. 1988 Slávka Popelku k odnětí svobody v trvání 8 týdnů nepodmíněně za šíření letáků vyzývajících k manifestaci za svobodné volby, skutečnou přestavbu a odstoupení Vasiľa Biľaka.

JUDr. Jana Šírová - předsedkyně senátu krajského soudu v Hradci Králové, který 13. 6. 1984 potvrdil rozsudky nad O. Baštou, Z. Šilarem a K. Honischem ve výši 15, 12 a 8 měsíců odnětí svobody. Tyto rozsudky byly dalším typickým projevem zvůle tehdejší moci. Na koncert rockové hudby v Kuněticích u Pardubic vtrhlo komando bezpečnosti se psy a nařídilo přítomným mladým lidem vyklidit sál. Ten, kdo se ohradil, byl napaden obuškem. Jeden z účastníků koncertu zůstal na chvíli ležet v bezvědomí. Vznikla napjatá atmosféra, z které pak podle tehdejšího pořádku zcela zákonitě vzešly tři nepodmíněné, obludně vysoké tresty za trestné činy "výtržnictví" a "ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele", což např. znamenalo, že jste úřednímu obušku, který zamířil na vaši hlavu, nastavil do cesty ruku. Většinou jste pak ještě spáchal trestný čin útoku na veřejného činitele.

JUDr. Petr Švec - předseda okresního soudu v Jindřichově Hradci, který 21. 10. 1981 odsoudil tři mladé lidi ze Žirovnice - Miroslava Petrů, Jiřího Rataje a Josefa Volejníka k 16, 16 a 10 měsícům odnětí svobody nepodmíněně za to, že se v restauraci kriticky vyjadřovali k poměrům v ČSSR!

JUDr. Stanislava Píchová - předsedkyně senátu městského soudu v Praze, který 15. 9. 1978 potvrdil výši trestu pro Michala Kobala a Ivana Maňáska v délce trvání 12 a 18 měsíců nepodmíněně za "pobuřování". Soud se postavil za názor, že podpis Charty 77 a styky s jejími signatáři dostatečně prokazují nepřátelství k socialistickému společenskému a státního zřízení a odmítl v tomto ohledu připustit jakékoli důkazy ve prospěch obžalovaných. M. Kobal upozornil na psychický nátlak, jemuž byl během dlouhé vazby (od února 1978) vystaven, přičemž mu přes dva měsíce nebylo umožněno spojení s obhájcem. JUDr. Píchová jeho závěrečnou řeč arogantním způsobem přerušovala a nakonec ji předčasně ukončila.

Další ze soudců, kteří byli jmenováni na doživotí a kteří mají na svědomí politické procesy:

JUDr. Tomáš Stuchlík

případ Petrová & spol., Křivan, Štencl

JUDr. Alexander Rudý

případ Jazzová sekce, br. Wonkové, manželé Žákovi

JUDr. Oldřich Rejfek

případ Šuba & spol.

JUDr. Marcela Andělová

případ Petrová & spol., Šilhánová

JUDr. Eva Buriánová

případ V.Havla

Z materiálů VONS

připravil Petr Placák