--------------------------------------------------------------------------------
Autor: čtenáři
Název: Polemika,kritika, ohlasy,názory
Zdroj: NN Ročník........: 0002/026 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vážení,
v čísle 24 NN píšete na adresu ctihodného pana Škutiny cosi o pořádném výprasku. Nesouhlasím - škoda rákosky! Myslím, že ctihodnému panu Škutinovi by se mělo dostat, o co usiluje - stát se historickým pojmem (přece "Historik").
Naši předkové si kupř. po celá staletí nadávali Ty Miloto z Dědic, na památku velitele záloh Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. Ještě za Protektorátu byl tak označován Emanuel Moravec. Po procesu s Omladinou v minulém století byl práskač zvěčněn nadávkou Ty Mrvo. Jako historik si myslím, že Historik by uvítal, kdyby se náš nepestrý slovník výrazů, které máme pro okamžiky rozhořčení, obohatil o oslovení TY ŠKUTINO! Pokud se ovšem v našem nestatečném národě najde ten, kdo se jako první vydá nebezpečí vyražení zubů. Ctihodnému panu Škutinovi by to zajistilo nesmrtelnost alespoň na pár generací, když po ní tak viditelně touží.
PhDr. Jiří Málek
Pane umělče Přibský!
Po přečtení Vašeho dopisu, zveřejněného v č. 21 NN, mi nedá, abych Vám neodpověděl. Bagatelizujete význam anticharty a zároveň s tím bagatelizujete váhu svého dopisu. Za co tedy Váš dopis stojí? Jestliže se pod něco podepisuji, podepisuji se s plnou odpovědností a souhlasem. Anticharta nebyla bezcenná, naopak byla velice chytře vymyšlena. Chtěla národu ukázat, jak dalece může národ věřit svým umělcům, těm, kteří se tak rádi vydávali za duchovní elitu národa. A umělci je samozřejmě nezklamali. Váš podpis s celou řadou ostatních podpisů působil destrukčně na národ a jeho naděje, a o to jim právě šlo. Po letech pobytu mezi lidmi z umělecké branže (nesměl jsem vykonávat svoji původní profesi, a tak jsem byl - jako technický personál - v divadle) mohu zodpovědně prohlásit, že většina z nich bezostyšně a servilně sloužila komunistické straně, a také z toho patřičně těžila. Jejich hlavním cílem bylo pohodlně a bezkonfliktně přežít. A právě pro tento přízemní cíl se stali beztvarou, beznázorovou hmotou, která byla ochotna kdykoliv cokoliv podepsat, jen aby měla svůj nerušený chrobákovský klid. A režim to o nich velice dobře věděl, a také toho plně využíval. Co mě ale nejvíc znechutilo, byla polistopadová, pozérská revolučnost právě v uměleckých kruzích. Hlavně u těch, kteří ještě včera sloužili KSČ, kteří ještě včera byli bezhraničně konformní. Do čela se dostali opět ostřílení praktici a začali si hrát na revoluci. První, co udělali, bylo, že zlikvidovali veškeré kádrové materiály. A hned nato nastala doba předvádění se, doba slavných divadelních forbín. Bylo až děsivé vidět, kdo všechno si najednou dovolil mluvit k lidu. Včerejšek s jejich prokomunistickou minulostí jako kdyby nikdy neexistoval, ale zato se začali chovat tak, jako kdyby vše bylo jen jejich dílem. Nepochopitelné pro mne je, že když jsem po listopadu na chodbách divadla tyhle rychlokvašné revolucionáře potkával, nedokázal jsem jim připomenout jejich nedávnou minulost, členství v KSČ, brigády socialistické práce, podlézavou servilitu. Já se totiž styděl. Za ně. Oni ne. Oni totiž, patrně dodnes, vůbec stud neznají. Jak je vidno, stejně jako Vy! Dnes je bohužel, vlivem nám programově implantovaného sametu, bývalá, nepochybná kolaborace hájena. Proto můžete, naprosto beztrestně, vylévat ze sebe bahno Vašeho charakteru a dokonce je vydávat za vzor přežití. Podle Vaší definice a podle Vašeho měřítka normálnosti jsem nenormální jedinec - tedy blb. To je patrně jediné, s čím ve Vašem dopise souhlasím. Když se dívám kolem sebe na všechna ta tolerovaná a dokonce hájená svinstva, začínám si to o sobě myslet také.
Emanuel Weber,
Plzeň
V článku "Hrdinové jedné vě<->ty", pode<->psa<->ném Ji<->řím Su<->chardou, je v poznámce P. S. uvedeno moje jméno v citaci - "p. Adam a Urbanovský, kteří byli kdysi kolegy předsedy CÚV KSČ na VTA Brno soudruha Obziny, pozdějšího ministra vnitra..."
Upřesňuji, na VTA jsem byl posluchačem od r. 1953 na 5. fakultě a k politrukovi Obzinovi jsem měl hodně daleko. A aby mě dnes někdo, kdo musí opustit armádu pro neschopnost a tedy jako nefachčenko, mimoto syn bývalého pracovníka VKR a příslušníky letky ÚV KSČ, nazýval kolegou náfuky Obziny, je pro mne urážkou.
Celý článek je zmatený, asi jako myšlení p. Suchardy. Kdo přiznal a podepsal, že se pomýlil, ten přece zůstal sloužit! Já nic nepodepsal, a proto jsem byl vyloučen z té "velké" strany, kde jsem si nenechal líbit od "ševců" kádrováků a politruků nic.
Ing. Jan Adam, Brno
Vážení,
pokud jde o signatáře Anticharty, kteří se zúčastnili zasedání v ND, nepodepisovali prezenční listinu, nýbrž listinu s obrovským nadpisem textu projevu, který předtím přednesla Jiřina Švorcová.
Odpusťte, že dopis nepodepíšu. Jsem starší osamělá žena a bála bych se případného zveřejnění. Ale čas od času se zamýšlím nad jinými seznamy, totiž seznamy agentů. A to kdykoliv narazím na případy lidí, kteří na seznamech nejsou, kteří strašně zkusili a kteří jsou opět stranou, protože "na výsluní" jsou dnes opět lidé na seznamech agentů. Herci mají svá angažmá, spisovatelům vycházejí knihy atp.
Přála bych si proto "seznamy pozitivní". Třeba umělců, kteří antichartu nepodepsali a statisíců lidí, kteří nikdy nevyšli StB jakkoli vstříc, až příležitost měli a stihl je (i jejich okolí) trest. Myslím si, že nebyli hloupější než ty "malé rybky", které pak pokračovaly ve své kariéře.
Cílem komunistického režimu byl nový člověk s novou morálkou. Nebyl to "nadčlověk" jako v germánských pramenech, ale opět šlo o cosi nepřirozeného. Změny ekonomického uspořádání společnosti byly druhotné. Skutečným cílem byl tento nový člověk. Zde pomáhala také StB, a to v případech těch "malých ryb", kde zkrachovala škola, SSM, Pionýr, kádrové posudky, školení, ROH. Podobně jako jiné pojmy v komunistickém slovníku, i slovo "agent" je cosi mírně odlišného od "agenta" v těch režimech, které fungují na bázi lidské přirozenosti. Obhajoba ve smyslu "nikdy jsem nikoho neudal" zde není dostačující, protože i StB, jak řečeno, působila "výchovně" a člověk třeba i zcela pasivně loyální se svou loyalitou stával "jejich" člověkem. Nebyl sice ani v KSČ a třeba ani v ROH nebo Pacem in Terris - a přesto měl zaručeno určité postavení svou loyalitou politické policii.
Kdybych neměla s výslechy i závaznými podpisy sama zkušenosti, kdybych neznala řadu lidí, kteří měli obdobné zkušenosti a na těch seznamech ani oni, ani já nejsme (a teprve jsme každý hledali sami sebe, protože nám stejně u výslechů říkali, že si tam napíšou, co chtějí), uvažovala bych asi jinak. Znovu opakuji: StB byla poslední ze všech inštancí, která policejními způsoby vychovávala lidi tak, aby vplynuli do socialistické společnosti. Dokonce si myslím, že někteří estebáci to nemysleli zle, když "zachraňovali" člověka a jeho blízké zápisem o jeho loyalitě a že bylo nutno najít takovou polohu, aby se jim "záchrana" nepodařila.
Ale teď si zahraju, že jsem důstojnicí StB. Režimu věřím, a abych mu lépe pomohla, potřebuju tajné spolupracovníky. Má pro mě smysl člověk získaný pod nátlakem? Rozhodně nikoliv, protože jakmile nátlak poleví, poleví i on. A tak bych nedoporučovala brát příliš vážně tu obhajobu lidí, kteří opravdu aktivně spolupracovali, že to bylo pod těžkým nátlakem. Takový agent je nespolehlivý a vytvářet nový a nový nátlak je velmi náročné. Při množství lidí zapsaných ve složkách by nátlak vyžadoval mnohonásobně převyšující armádu sadistů, což je nereálné.
Mezi lidmi na seznamech jsme často našla takové, kteří už dřív byli nějak rozštěpení. Kněz třeba dlouhodobě působil na lidi tak, že s necítili dobře v církvi a sami odcházeli. Umělec záhadně pořád všechny cynicky urážel. Filmař už roku 1981 vykládal lidem, že Václav Havel nikdy nebyl ve vězení, nýbrž na Krymu a že Charta je organizována KGB. Přitom šlo o lidi bytostně protibolševické, kteří i leta dělali někde u lopaty, ale pak se záhadně vrátili do svých profesí, šli učit na vysoké školy apod. Ale byl v nich jakýsi záhadný cynismus vůči sentimentální morálce těch druhých. Říkali jim: "Vykašli se na to, co děláš, je to všechno podvod, užívej si života a dělej svoji profesi."
A tak tito lidé skutečně působili "výchovně" na své okolí. Tak, jak to chtěl komunistický režim, a jeho složka StB.
Když jsem byla malá holka, vodili nás na povinné filmy do kina. Byly to filmy z války. Byli tam i spolupracovníci Gestapa. Utkvělo mi v paměti, že Gestapo je získávalo skrze strašné mučení. Ale když pak člověk podlehl a začal spolupracovat, byl Gestapem pohrdán. A nejen pohrdán mravně, ale každý skončil špatně. Vznikl ve mně podmíněný reflex: že s politickou policií se nespolupracuje z čirého pudu sebezáchovy. Byl ten reflex ve mně celý život.
Dneska šestnáctiletí lidé nadšeně říkají, že kdo je schopný, musí být nutně na těch seznamech. Kde to proboha jsme? Co těmto dětem zabrání odmítnout výpověď, až zase střední Evropa přinese své?
A postupně a pomaloučku, jakoby toho nikdy nebylo, si dobří lidé, kteří přežili, zvykají na své druhořadé postavení a grázlové, kteří dravě šli dopředu, řídí společnost. Vězni z let 2. světové války jezdí dál zadarmo tramvají. Místo opravdu směšného uznání lidí, kteří se často tak chudáčkovsky nasadili, se diskutují agenti. Je to směšné.
Necenzurované noviny je takový tisk, který je třeba brát do ruky pinzetou. Ono se to číst skoro nedá. Ale pokud je to útočiště lidí všelijak znegovaných, děláte dobrou věc. Jen byste měli být méně pyšní a víc podpořit ty pravé nebolševiky.
A přáním všeho nejlepšího
@PODPIS_+ = Dáma z Prahy
@NAD_DOPIS = Vážená Dámo z Prahy,
děkujeme za Vaše interesantní názory i za to, že jste nás pasovala
na špitální bratrstvo léčící ty, kteří mají z minula všelijak zasažený
mozek tím, že jim dává prostor pro vyslovení jejich leta v duši skrývaných
problémů a strachů, že dělá jakousi psychoterapii. Je to záslužná
práce už z toho důvodu, že normální společnost se od řad takto postižených
odvrací - v nejlepším případě bere jejich dílo do ruky pinzetou.
@PODPIS_1 = red. NN