--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bouček Jan
Název: Hajný
Zdroj: NN Ročník........: 0002/026 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Od takzvané sametové revoluce utekly již skoro 3 roky, ale na nejdůležitějších postech stále sedí komunisté či jejich pohrobci. Slovensko již mají zcela ve své moci a v Čechách zbrojí a chystají nový únor. Že tomu tak je, je zásluha nás všech, liknavost, nedůslednost, lenost a nezájem těmto velice vyhovuje a umožňuje konat tak, jak konají. K tomu všemu stále platící komunistická ústava, komunistické vyhlášky a zákony na úřadech státní správy, na prokuraturách a soudech osvědčení bolševičtí pracovníci, nemnoze agenti StB. Tito lidé v současné době mají veliké pravomoci, nikomu neskládají účty, jsou prakticky nekontrolovatelní a obyčejný občan při jednání s nimi je odkázán na jejich vůli či zlovůli. Dle toho také výsledky jednání vypadají. Arogance, povýšenost, panovačnost, hrabivost, závist, pomstychtivost, neochota, buzerace, to vše tito novodobí či staronoví mocipáni ovládají. Proto nás nemůže udivovat, že dnes a denně se v pravicovém tisku dočítáme o rozkrádání bývalého majetku KSČ, SSM, bývalé NF či obcí a závodů. Staré křivdy jsou odstraňovány velice, velice pomalu a lidé postiženi komunistickým režimem se musejí svých práv domáhat ponižujícím způsobem. Mnohdy je jejich majetek prodáván či pronajímán bosům z bývalé KSČ tak, že vznikají křivdy nové a v daleko větší míře než křivdy, které se odstraňují. Dovolím si uvést příklad, který jsem zažil. V roce 1987 mně v tisku vyšel článek, který upozorňoval na to, že v pásmu hygienické ochrany vodního díla Želivka dochází k porušování statutu a že se tam soudruzi chovají jak šlechta za dřívějších časů. Článek kupodivu vyšel.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, byly mně odebrány zbraně, byla snaha v republice zákaz vstupu do lesa po pracovní době. V materiálech kolem mé osoby bylo uváděno, že jsem člověk s negativním postojem k socialistickému zřízení a co můžu být zač, když jsem si do 40 let věku nenašel cestu ke straně a podobně. Po takzvané revoluci, ale až koncem prosince autoři zákroků proti mé osobě zakládali OF a stávali se mluvčími. Prohlásil jsem veřejně, že jsou převlékači kabátů, kteří se do poslední chvíle oháněli politikou KSČ. Výsledek? Byla na mě podána žaloba pro pomluvu. Tuto žalobu vypracoval okresní prokurátor z Benešova u Prahy p. JUDr. Jindřich Kuchař, který je v tomto okrese znám právě z dob politických procesů padesátých let. Zvláště 12 odsouzených z Vodsliv by mohlo o kvalitách tohoto odborníka vyprávět. V roce 1971 byl vyloučen z KSČ, přešel na KP a po revoluci jako nezbytný "odborník" povolán do čela okresní prokuratury, kde dnes zcela bez studu rehabilituje právě svoje práce. Proběhl soud, dvě stání, 4 a 2,5 hodiny, s výsledkem sproštění obžaloby, protože, cituji doslovně: výrok, který obžalovaný pronesl, není závažného charakteru a dále se nejedná o údaj nepravdivý (rozsudek OS Benešov ze dne 3. 4. 1991, č.j. 2T 46/91-80). Potuď tedy v pořádku. Soudruzi z Povodí Vltavy, pracoviště vodního díla Želivka, mají soudně potvrzeno, že jsou převlékači kabátů. Ale to, že jsem šel k soudu, bylo příležitostí pro ty, kterým vadí moje otevřenost a volání po debolševizaci, ke snaze zbavit se mé osoby. Tito lidé nezaváhali ani vteřinu, posudek z místa bydliště je toho příkladem. Mimo lži, pomluvy, obsahuje pozůstatky manýrů komunistických funkcionářů, jako: v obci není zapojen, má pochybné zájmy, kdyby mělo obecní zastupitelstvo moc jako v minulosti, byl by prvním občanem, který by byl z naší obce vyhoštěn. Datum: 7. 12. 1990, podepsán starosta obce Senožaty, okres Pelhřimov, pan Václav Boháček. Ne, není to překlep, datum souhlasí skutečně. V roce 1990 chce pan Boháček se svými přáteli vyhosťovat, jako se tomu dělo v letech padesátých a kádruje jak za dob, kdy vedoucí úloha strany byla zakotvena v ústavě. Protože posudek byl sepsán a odeslán bez vědomí obecního zastupitelstva, obrátil jsem se na soud. Případ řešil krajský soud České Budějovice, JUDr. Antonín Tripes, který moji žalobu zamítl s tím, že dle platných zákonů se p. Boháček jako funkcionář obce ničeho nedopustil. Nepíši tento svůj případ proto, že bych si chtěl stěžovat, nemám to ve zvyku, ale proto, abych mohl položit pár řečnických otázek. To jsme šli v listopadu do ulic proto, aby skoro po třech letech platila komunistická ústava, komunistické zákony, ve státní správě pracovali stejní lidé stejnými způsoby? Aby lidé postiženi komunistickým režimem se museli ponižujícím způsobem domáhat svých práv a jejich záležitosti mnohde vyřizovali ti, kteří jim újmy způsobili?

Jan Bouček