--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Budeme hospodářským mafiím vidět na prsty?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/027 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Podle zákona ČNR o hospodářské komoře z května letošního roku je členem komory automaticky každý podnikatel se sídlem nebo

bydlištěm v České republice ať už jako osoba fyzická, či právnická.

Otázka povinného členství, velmi žhavá od samého počátku vydáním zákona, nikterak neztratila na aktuálnosti. Naopak. Odpůrci povinného členství se zasadili o to, aby zákon o dosud neexistující komoře byl přepracován. Česká národní rada bude v nejbližší době hlasovat o tom, zda členství bude změněno na dobrovolné. Bude-li novela schválena, vznikne zákon, který nemá smysl, na úkor zákonů, které smysl mají a pro něž zatím nebyl čas.

V zemích Evropského společenství, které své hospodářské komory zřídily zákonem, je členství povinné (např. Německo). Stát takto dává najevo, že na komoře má zájem a uplatňuje svoji moc tak, že nutí všechny podnikatele bez rozdílu, aby na ni přispívali a zabezpečili tak její funkci.

Jiné země ES (např. Belgie, anglosaská a skandinávská oblast) zákon o komorách nepotřebují a také ho nemají. Vznik a činnost hospodářských komor v těchto zemích jsou odvozeny od soukromého práva. Zde stát naznačuje, že spolčování podnikatelů je výhradně jejich věcí a ponechává na vůli toho kterého, zda chce být členem či ne.

Návrh novelizovaného zákona, který česká vláda předkládá České národní radě ke schválení, je kombinací obého. Stát naznačuje, že mu na vzniku hospodářské komory velmi záleží (viz zákon sám), avšak na tom, zda bude fungovat, nesejde (viz jeho nové znění).

Je reálné nebezpečí, že zatímco drobní a nemajetní začínající podnikatelé budou muset svoji komoru financovat, budou-li o ni vůbec stát za podmínek, že komora bude zkomírat na nedostatek peněz, mimo zorné pole veřejnosti budou prosperovat a tím i mít politický vliv stínové komory jiné, složené z bohatých podnikatelů, z nichž nejednoho můžeme s úspěchem podezřívat z ne zcela regulérně nabytého majetku. Lidé těmto společenstvím všeobecně říkají mafie.

Nepovinné členství může komoru natolik oslabit, že její nefunkčnost drobné podnikatele odradí. (Nezapomínejme, že zákon předpokládá financování činnosti komory z příspěvků členů, z darů, dotací a jiných příjmů. Tyto jiné příjmy mají plynout z vlastní hospodářské činnosti komory. Žádné finanční závazky ze strany státu vůči komoře v zákoně nejsou, což je dobře, neboť - koho chleba jíš, toho píseň zpívej.) Nebudou si moci dovolit financovat něco, co jim nic nepřináší. Dá se zcela logicky předpokládat, že bohaté a záhadné společnosti nebudou vstupovat do něčeho, kde se hlasuje, kde by byly v menšině a co by je učinilo průhlednějšími. Jejich starosti a potřeby jsou poněkud jiné, jiné jsou i prostředky, které na obranu svých zájmů volí. Jako by tlak na změnu zákona pocházel právě odtud.

Zákon nabízí členovi tři práva a tři povinnosti. Právo volit a být volen, využívat služeb komory a obracet se ke smírčím komisím komor - povinnost řádně podnikat, dodržovat statut a jednací řád a řádně platit příspěvky. Je nade vší pochybnost, že drobného podnikatele uspokojí právo volit a být volen, spory lze řešit u soudu, a služby komory jsou zvláštní kapitola, u které se na chvíli zastavme.

Za své peníze bude chtít podnikatel rychlý a odborný servis, bez kterého mu obě další práva nejsou k ničemu. To ovšem předpokládá spousty peněz, a ty bez státní dotace komora mít nebude. Podnikatelé však už předem finanční pomoc od státu odmítají, protože si jsou vědomi toho, že finanční intervence státu znamená i státní intervenci jinou, a ta je pro svobodné podnikání nežádoucí. Málo peněz znamená špatné služby a ty pak znamenají ztrátu zájmu podnikatelů o členství, čili ještě méně peněz a ještě horší služby.

Zákon má smysl pouze tehdy, je-li členství v komoře povinné tak, jak vláda původně navrhovala. Změnila-li vláda názor, pak není jasné, proč jednoduše nenavrhla zákon opět v plném rozsahu zrušit a ponechat na podnikatelích samých, zda, kdy a jak si komoru vytvoří, k čemuž jim stačí právo spolčovací a sdružovací.

Tohoto práva ostatně využili podnikatelé k tomu, aby se sdružovali do cechů, sdružení a asociací, posléze pak k tomu, aby se jednotlivé cechy z nejrůznějších oborů lidské činnosti sdružily v Radě profesních společenstev, která je, jakožto vzniklá zdola, velmi solidním základním kamenem pro vznik hospodářské komory. Tato Rada má všechny předpoklady k tomu, aby svůj program - utvoření hospodářské komory jakožto služby podnikatelům - realizovala, aniž by k tomu cokoliv od státu potřebovala, tím méně pak zákon. Nicméně, stát z nějakého důvodu chce být u toho.

Budoucnost ukáže, zda odluka hospodářské komory od státu, tolik potřebná, a jak zahraniční zkušenosti ukazují, tolik prospěšná celé společnosti, bude co největší, či zda se prosadí třetí cesta. Dosavadní vývoj nasvědčuje spíš pro tu alternativu druhou.

Jitka Studničná