--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František
Název: Vřed na těle společnosti
Zdroj: NN Ročník........: 0002/027 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V posledním pokračování úvahy o Týdeníku politika se budeme zabývat již naznačenými otázkami, a tím proč vlastně tento podivuhodný časopis vychází.
Hodně prostoru dostal pro své patopsychologické zplodiny historik Jan Tesař, který žije v Paříži. Z této bezpečné vzdálenosti nám káže o škodlivosti lustrací. Napřed se marně pokouší dokázat, že žádný odbojář vlastně nevěděl, pro koho pracuje, dokonce vyjmenovává (pro větší věrohodnost) některé konkrétní "oběti":
"Ti, kdo tragicky chybovali, nečinili tak v naprosté většině ze zlé vůle. Sami byli obětí nerozluštitelných spojení různých tajných služeb a agentů. V takových situacích se běžně ocitali perfektně školení profesionální konspirátoři, krekventanti nejvyšší leninské školy, elitní francouzští kriminalisté, kteří se dali do služeb odboje, stejně jako špičkoví vědci všech oborů...." Nezbývá nám než dodat, že se totéž pravděpodobně týká i některých historiků, kteří z nedostatku svědomí rádi předvádějí svou údajnou odbornost. Tesařovu článku nechybí žádný druh demagogie, jenž může zpochybnit lustrace. I podle tohoto pozoruhodného "týdenního politikáře" StB registry svazků falšovala, za vše může Havel a spol a podobně:
... je třeba lustračním kampaním co nejrozhodněji čelit... Vždyť každý může být obětí. Každý nebezpečný jí bude: stal se jí Bartončík, když průzkumy ukázaly jeho dobré vyhlídky v nadcházejících volbách, stal se jí Bárta ve stejných podmínkách..., stávají se jimi činovníci Matice slovenské... stává se jí Jan Kavan jako " levičák ", když klausovští šílenci potřebují odstranit ty méně šílené reformátory ještě pod Havlovou záštitou...", Jan Tesař si v rámci svého nekonečně širokého svědomí nedokáže připustit, že jediným možným způsobem, jak zabránit manipulacím se svazky agentů a dalších spolupracovníků StB, a to kýmkoli - je zveřejnění všech dostupných materiálů a následná diskuse o jejich obsahu.
Jedním ze stěžejních přispěvatelů Týdeníku politika je pan Miroslav Dolejší, bývalý dlouholetý politický vězeň.
Vedle čtivých článků a rozborů, jež v podstatě nemají nic společného s běžnou náplní TP, se od tohoto autora objevují i myšlenky, pravděpodobně determinované dlouholetým vězněním. Zatímco na jiných místech v různých číslech TP se objevují účelové "důkazy" jiných autorů (přebrané z podvržených dokumentů), že Židé opovrhují obyčejným člověkem a jde jim jen o to mít moc a vládnout, dospívá Miroslav Dolejší svojí ojedinělou logikou ke shodným formulacím a závěrům. Tentokrát však vládnout nemají židé, ale lidé naprosto morálně čistí a nezkompromitovaní, silné osobnosti, které mohou vést a vychovávat národ: "Kategorický požadavek zní, že v čele národa, státu či lidstva mají místo jen nejlepší, protože jen tehdy může být správa lidských věcí alespoň dobrá. Pokud však o lidských záležitostech rozhodují komedianti, demagogové a zločinci, volení nekritickým a nerozumným množstvím, může být výsledkem jen situace, jaká v přítomnosti zavládla v celém světě... Nenechávejme si osobnosti doporučovat - vyberme si je sami... Blaho či bída Československa bude záviset na tom, zda se najde dostatečně velký počet soudných, intelektuálně a mravně samostatných lidí, kteří jsou ve svém osamocení s to a mají odvahu vyvodit ze svého osobního postoje konsekvence i ve svém jednání. Jen pokud jde o takovéto lidi, je možné zastávat požadavek mravní autonomie, i když je velice žádoucí, aby co nejširší vrstva obyvatelstva byla vychovávána k politické soudnosti... Role vůdců připadá občanům obdařeným státní, politickou a mravní autoritou. Jestliže autority povolané k vedení nevedou občanskou veřejnost skutečně, ale vemlouvají se jí, řídí se jejími omyly, žádostivostmi, náladami a krátkodobými krátkozrakými hedonistickými choutkami, nejsou-li vůdcové mravně autonomní a nejsou-li morálně odpovědnými osobnostmi (...), dostane se stát přirozeně brzy do nebezpečí, jak jsme toho právě svědky." To vše píše pan Dolejší v jednom článku v TP č. 45, nazvaném Úpis pro budoucnost. Ani na chvíli jsem nezapochyboval, že ta jediná správná osobnost, žijící v osamění, mravně a morálně na výši, která nás - blbce, může dovést na správnou cestu a vychovat (když už nejde zvýšit inteligenci) k potřebné pokoře k vůdcům a politické soudnosti určené vyvolanými - je Miroslav Dolejší osobně. Byl jsem totiž svědkem, kdy tento odpůrce demokracie hovořil na demonstraci Sdružení politických stran a hnutí na Staroměstském náměstí v Praze. Hovořil dlouho, protože se zatím nedostavil vůdce Sládek. Pan Dolejší v době moskevského stalinistického puče hovořil velmi přesvědčivě v tomto duchu: zrušit na pět let všechny politické strany, zakázat vydávání všech tiskovin, kromě vládní, do čela státu postavit skupinu dvaceti morálně a mravně čistých lidí, rozpustit parlament a nevolit nejméně po dobu pěti let jiný, a tak dále, a podobně. Již tenkrát mně bylo jaksi špatně od žaludku z těchto názorů, ve kterých se objevovalo předlistopadové opovrhování člověkem natolik intenzívně. A to jsem ještě nevěděl, že pan Dolejší, který sám sebe dokázal nejednou pasovat do role bůžka, dojde ve své nenávisti a touhy po prosazení svých cílů až ke stýkání se s takovými lidmi, jako je Alexej Pludek. Inu, každý si zřejmě představujeme tu čistotu jinak.
Článek Vřed na těle společnosti si nechce hrát na jakoukoli analýzu (na to u nás máme jiné borce) či rozbor Týdeníku politika. Měl být jen zamyšlením (s použitím pasáží některých obzvlášť povedených článků) nad bohužel neodmyslitelnou částí společnosti, myšlením jejích představitelů, které je mnohem rozšířenější, než se na první pohled zdá. S fenoménem antisemitismu se nesetkáváme jenom díky jeho vnějším projevům (devastace židovských hřbitovů, atd.). Je hluboce zakořeněn i u lidí jinak rozumných a vzdělaných. Dost často se s takovými lidmi potkávám. Většina z nich nedokáže logicky vysvětlit svůj negativní vztah ke všemu židovskému. Většinou používají stejných nebo podobných argumentů, jako redaktoři a přispěvatelé Týdeníku politika. I tento moment byl jedním z důvodů, proč jsem se touto tematikou začal zabývat. Několik mých známých se mi dodnes diví, proč se s "bulvární tiskovinou nejhrubšího zrna" (citace) vůbec zabývám. Někteří dokonce vyslovili obavu, že dělám TP jakousi reklamu. Tento argument však nemohu přijmout. Když si Týdeník politika přečte přirozeně uvažující člověk, tak mu stačí pár řádků k pochopení merita věci, a dál se touto četbou nezabývá. Antisemitismus, rasismus (a ti, kteří jej vyvolávají, provozují či podporují) jsou dnes natolik živým problémem, že je velmi důležité o nich nejen diskutovat, ale zároveň rázně ukázat na každého konkrétního jednotlivce či skupinu a vyvodit z jejich protilidského a protidemokratického jednání patřičná opatření, ochraňující společnost. Poučme se u těch demokratických států, které se těmito problémy donedávna dostatečně nezabývaly. O to více jsou nuceny je řešit dnes, přičemž průvodním jevem se stává bezradnost a do prázdna znějící plamenné projevy předních politiků. My máme šanci začít včas.
František Kostlán