Možná také, že to jen tak zkouší - bere to jako dostihovou sázku ve znamenitém kursu skoro 400 : 1, kde na jedné straně je vklad 600 korun jako poplatek soudu a na druhé výhra 227.047,50 Kčs, když při vyhraje. Možná, že však také jedná na něčí pokyn (neboť oni jsou ve styku a svou činnost i nadále koordinují) a plní tak funkci jakéhosi meteorologického balónku. Když to vyjde a soud vyhraje, tož pak ať se soudy a občanské komise těší!

Pokud však otázku myslíte obecně.

Promiňte, ale říkáte, že jste žalobce viděl u soudu poprvé. Na základě jakých informací jste vlastně posuzovali jednotlivé prověřované, jak byly komise organizovány a jak pracovaly?

- Dobrá, odpovím nejprve na tuto otázku, ale chtěl bych se ještě vrátit k obecnějším příčinám:

Občanské komise zřízené v prvním čtvrtletí roku 1990 a dodatečně legalizované zákonem 169/1990 Sb. ze dne 9. 5. 1990 pracovaly od března 1990 a od té doby jsem se jako člen KCOF jejich práce zúčastňoval, zpočátku jako člen Ústřední občanské komise (ÚOK) přímo v budově KCOF na Můstku a potom ve Sněmovní ulici. V dubnu mne tehdejší předseda OK ing. Oldřich Hromádko požádal, abych přešel na bývalou centrálu 2. správy StB v Thákurově ulici a zde pracoval na prověrkách příslušníků StB. Pracoval jsem nejprve v jedné ze tříčlenných prověrkových komisí (PK). Ty byly zřízeny ovšem u všech složek StB, nejen v bývalé centrále. Když však zde byla, jako jedna z prvních, zřízena i Občanská komise určená k očistě tehdejšího Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, stal jsem se jejím předsedou.

V době od 15. dubna do 9. června tato komise posuzovala výroky PK o celkem 2798 příslušnících této klíčové instituce. Z toho podle par. 100, odst. 1, písm. g, zákona č. 100/70 Sb. u řady příslušníků potvrdila zamítavé stanovisko PK, nebo jejich mírnější stanovisko překvalifikovala a nedoporučila tak celkem k další službě u SNB 204 důstojníků býv. 2. správy a u cca 250 dalších souhlasila s jejich dalším setrváním pouze u VB (kromě toho 14 důstojníků podalo, po zahájení činnosti prověrkových komisí, samo žádost o rozvázání služebního poměru, aby se prověrkám vyhnuli.

Po 9. červnu pak byly naší komisi svěřeny prověrky na Vysoké škole SNB, kde se rozhodovalo o 59 pracovnících tohoto ústavu a vyřizovala odvolání 245 bývalých příslušníků proti rozvázání služebního poměru podle písm. g a dalších 279 žádostí o přiznání finančních náležitostí - vesměs s negativním závěrem.

Kromě toho, že komise při prověrkových pohovorech s důstojníky StB odkryla několik spolupracovníků StB, objevila v trezoru počítačového oddělení diskety s údaji o agentuře, které unikly skartaci a předala je tehdejšímu řediteli ÚOÚD Janovi Rumlovi.

Během léta 1990 práce ÚOK, působící ve Sněmovní ulici a vedená po odchodu ing. Hromádky, JUDr. Hlávkou, ustrnula a naše komise byla požádána, aby její práci převzala a dokončila. Byla vytvořena nová ÚOK při FMV, jíž jsem byl zvolen předsedou a která do 17. 7. 1991 přešetřila 259 rozhodnutí PK, které se zde nahromadili z celé oblasti působnosti FMV, především z referátů pasové kontroly a úřadoven CPS a projednala 317 odvolání bývalých příslušníků z centrály FMV a 960 z jednotlivých krajů.

Kromě toho byla v lednu 1991 naše komise pověřena ministrem FMV J. Langošem, aby postupně provedla lustraci všech členů OK nejen v působnosti FMV, ale i republikových ministerstev. Při této práci byla odhalena řada tajných spolupracovníků bývalé StB, především ing. Horálek a Ladislav Tonar, postupně předsedové OK při MV ČR.

K posouzení výroků prověrkových komisí, případně odvolání jednotlivých příslušníků, jsme tedy měli osobní spis každého prověřovaného včetně průběhu jeho služby, aktivity v celoútvarových organizacích KSČ, studiích v Moskvě, seznamu jeho odměn a trestů, jakož i stížností na něj projednávaných inspekcí MV (to byl náhodou také případ Dr. Peřta, jehož "porušování zákonnosti" projednávaly v dubnu 1990 inspekční orgány ÚOÚD). V případě nejasností jsme si mohli prověřovaného předvolat, nebo předvolat svědky, kteří s ním přišli během jeho činnosti do styku. Když uvážíte, že za dobu cca 18 měsíců jsme museli posoudit téměř pět tisíc případů (přesně 4917). Zčásti prověrek a zčásti odvolání, pak to bylo informací víc než dost a na dlouhá jednání o podružných detailech mnoho času nezbývalo.

Jak si vysvětlujete, že pan Peřt ve své žalobě tvrdí, že jste "ohrozil jeho pověst, jeho klidný rodinný život a že byl propuštěn ze služeb SNB" proto, že jste poslal jeho zaměstnavateli (tedy FMV) "sdělení od základů nepravdivé, neboť nikdy nebyl pracovníkem býv. Správy vyšetřování StB" a přitom v jeho průběhu služby je psáno černé na bílém, že od října 1988 vykonával funkci s názvem: "Starší vyšetřovatel specialista odboru vyš. StB Správy vyšetřování SNB Praha", přičemž totéž, tedy staršího vyšetřovatele StB, dělal už od roku 1975, ale "jen" u Krajské správy SNB, což byla ona pověstná Bartolomějská?

- Tomu upřímně řečeno také příliš nerozumím, patrně v tom bude pokus o jakousi právnicko služební kasuistiku, jako že onen odb. vyšetřování StB nebyl vlastně přímo ta pravá správa, nebo kromě správy vyšetřování StB byla ještě nějaká nadřízená a tudíž horší superspráva, kde on nedělal, a proto je nevinný.

Nebo to je spíš obyčejná lež, spoléhání na to, že nemáme přístup k osobním spisům vyloučených estébáků, a že soud takovými očividnými nepravdami, nebo spíš nelogičnostmi docela poplete, nebo vzbudí jakousi útrpnost - jeho způsob argumentace a vyjadřování tomu docela odpovídá.

Všichni jsme se za léta totality, a my navíc za ty dva a půl roku práce v komisích, mohli přesvědčit, že lhaní, zamlčování a polopravdy byly a jsou jakýmsi hlavním znakem těch gottwaldovských "lidí zvláštního ražení" a všeho komunistického myšlení a jednání vůbec - samozřejmě tím víc profesionální deformací estébáků, neboť ve všech tajných službách se lže a je to tam dokonce považováno za mimořádný projev profesionality a chytrosti.

Nebudete mi to věřit, ale tato vlastnost šla tak daleko, že i na osobních kartách (tedy i na osobní kartě pana Peřta) nebyla v roce 1990 jejich příslušnost ke KSČ jednoduše škrtnuta s datem ukončení členství, ale "důmyslně" zalepena hnědou lepicí páskou. Vzhledem k této celkové prolhanosti komunistických institucí by si někdo mohl myslet (a pan Peřt by se tím mohl eventuálně i hájit), že údaje uvedené v jeho osobní kartě jsou nepravdivé. V tom případě by to však nebyl už náš problém, ale žalobce by měl přeadresovat svou žalobu na personální a kádrové oddělení tehdejšího MV. Naše zkušenosti však naznačují, že tomu tak nebylo, neboť v těchto věcech (a to se týká i zpochybňovaných lustrací) panoval na ministerstvu vnitra celkem pořádek - soudruzi sami sobě zase tak moc nelhali.

To, že si prokazatelný příslušník StB dovolí žalovat předsedu OK, za to že byl propuštěn, ale vypovídá i o celkové situaci ve společnosti. Co si o tom myslíte?

- To, že řadový estébák, který celou svou kariéru postavil na poslušnosti a konformismu se odhodlal jít proti proudu, je podle mne dost symptomatické a způsobil to všeobecný vývoj po listopadu. Jsem přesvědčen, že o rok dříve, v roce 1990 (žaloba byla totiž podána už v květnu 1991), kdy nebylo ještě jisté, jak to s komunisty dopadne, by si to asi netroufl.

Dobře si pamatujeme, jak v začátcích naší činnosti na jaře 1990 byli estébáci ještě plní nejistoty a úslužnosti. Když však viděli, jaká "opatření" dělá pan ministr Sacher, znamenitě pookřáli. Stali se nejprve lehce familiárními a rok na to už podávali žaloby. Nic na tom nezměnila ani výměna ministrů, protože tehdejší, skutečně vládnoucí garnitura OF, o níž budu ještě mluvit, dokázala včas zpacifikovat i takového radikála, jako byl Jan Ruml, a to metodou, kterou si umím dobře představit a o níž se také zmíním.

Krátce řečeno, to, že tři roky po pádu režimu, v mnohém ohledu horším, než byl nacismus, mají jeho hlavní opory odvahu veřejně žádat satisfakci (to nemluvím o těch polotajných akciovkách peroucích špinavé peníze a estébáckých agenturách, jako je polovina pražské taxislužby, kterou řídí bývalý podplukovník StB Chovanec), znamená, že to podstatné se po listopadu nezměnilo, že vlastně vyhrál scénář, který v předstihu pro všechny služby bývalých satelitů vypracovalo KGB.