--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dědinová Sidonia
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
JAK TO VIDÍ EXIL PŘÍŠERNÝ PROKURÁTOR VLÁDNE SLOVENSKU?
Sidonia Dědinová
V mocné spolkové zemi Baden-Württembersku musel před několika léty odejít z nejvyššího úřadu ministerského předsedy, kterému se říkává "zemský otec" (Landesvater), Hans Filbinger, poté, kdy spisovatel Rolf Hochhuth objevil jím podepsané tresty smrti, které Filbinger jako prokurátor říšského námořnictva, již v době zajetí na konci války, vynesl nad vlastními tzv. zběhy. Údajně byl Filbinger mezi "svými" námořníky znám jako "příšerný prokurátor".
Z ještě významnější pozice spolkového prezidenta byl předčasně vypoklonkován stařík Heinrich Lübbke, když byl objeven jím vyhotovený stavební projekt jednoho nacistického koncentračního tábora.
V daleko nejmocnějším Washingtonu byl přinucen k abdikaci prezident Spojených států Richard Nixon poté, kdy dva neúnavní novináři riskovali "hlavu a hrdlo", a panu prezidentovi prokázali jím přinejmenším mlčky schvalované, ne-li podnícené vloupání do sekretariátu politické opozice ve Watergatu.
To jsou tři malé příklady, jak funguje demokracie - pokud se o ni někdo celou svou občanskou existencí zasadí.
V červenci jsme byli v Praze svědky toho, jak se právě na hranici ústavních možností rozbíjí ústava společného státu, na kterou před několika dny všichni poslanci nového Federálního shromáždění složili slavnostní slib, tedy i ti slovenští. Kdyby byli postavili vlastního kandidáta na úřad federálního prezidenta, nebylo by možno proti jejich postupu nic namítat. Poněvadž nepostavili, nýbrž jakoukoli volbu "pouze" zablokovali, octli se mimo ústavu dosud existující ČSFR.
Takový protiústavní krok, vykonaný v rámci ústavní procedury, je typický pro stranu, která se cestou zneužití demokracie připravuje k uchopení moci.
Nedělejme si iluze. Formální dělení státu, k němuž v Československu dochází, není dělením na dva budoucí demokratické celky, jak bychom přáli Slovákům i sobě.
Jistí předáci dnes hovoří nápadně často o "demokraticky zvolené nové slovenské administraci a legislativě. Oblouzenému voliči uniká, že do čela samostatného státu zvolil bývalého kand. spolupráce StB, který jako někdejší ministr a poslanec nebyl stíhán pro svůj Trenčianský Watergate. To proto, že demokratické struktury v ČSFR fungují zatím nedostatečně.
Bývalé Federální shromáždění nedokázalo vytvořit demokratické mechanismy vedoucí k zbavení imunity a vydání do rukou spravedlnosti takových poslanců, kteří se provinili proti demokratické zákonnosti. Kdyby tento mechanismus existoval, byl by musel být Vladimír Mečiar postaven před soud pro návod k vloupání do vily federálního ministerstva vnitra v Trenčíně, odcizení závažných spisů a jejich nezákonné přivlastnění. Automaticky by tak byl vyloučen z další politické soutěže. Stejně tak selhla i tehdejší generální prokurátor Ivan Gašparovič, který měl při podezření z porušení zákonnosti požádat Federální shromáždění o zbavení imunity poslance Mečiara, případně poukázat na mezeru v legislativě, kterou je nutno vyplnit. Pan Gašparovič dal přednost mlčenlivému schvalování porušení zákona.
A protože ruka ruku myje, byl federální prezidentem odvolaný generální prokurátor vytažen z politického propadliště a za odměnu katapultován do pozice předsedy Slovenské národní rady. Ten je dnes pro premiéra, který porušuje zákon, spolehlivější oporou, než naivní policista Leonard Čimo, který nejprve konspirativní rozkaz splní, později však rebeluje.
Pan Gašparovič i v jiných ohledech už dříve narušoval demokratickou zákonnost. Oficiálně žádost poslanců Federálního shromáždění, aby sestavil seznam nepromlčitelných zločinů totality, jak předpisuje mezinárodní právo, prostě ignoroval. Výsledkem bylo, že nepromlčitelné zločiny proti lidskosti dosud nebyly v ČSFR stíhány. Tím zavinil i těžké poškození na zdraví, možná ztrátu života hladovkářů, kteří se v čele s Miloslavem Marečkem marně dovolávali spravedlnosti. Zacementoval na generální prokuratuře neoprávněné a cynické mínění, které dnes opakuje i dr. Martin Lauko, že prý prokuratura nemá s případem "čs. občana Marečka" nic společného.
Zároveň byl Gašparovič neobyčejně aktivní v přehodnocování bývalých politických vězňů na kriminálníky, v zachovávání manipulovaných obžalovacích spisů StB proti nim, kde se z lehkých ublížení na těle fabrikovaly "pokusy o vraždu", a z toho plynoucí dvacetileté tresty, které držely bývalé politické ve věznicích i v době sametu a křehkosti demokracie. Takové případy jsou podrobně a se všemi podklady známy.
Není náhodou, stává-li se muž s takovým profilem pravou rukou premiéra s nezákonnou minulostí. Takový muž je schopen vymýšlet vnějškově legální cesty k odbourávání demokracie a ušetřit prmiérovi další, vpodstatě primitivní, tedy prokazatelné Waregaty. Nelze vyloučit, že blokádu zvolení ústavní hlavy společného státu vydumal tentýž pán, který byl touto hlavou státu před málo týdny poslán do outu.
Leccos by se ještě pohybovalo na úrovni spekulací, kdyby nebyl ohlášen další protizákonný krok Ivana Gašparoviče. A ten se už týká samého nervu demokracie uvnitř Slovenska. Pan předseda Slovenské národní rady (z jakého titulu?!) ohlásil, že ze slovenských médií budou propouštěni novináři, kteří náleží ke stranám, jež se "nedostaly do parlamentu". To už nelze označit jinak, než jako likvidaci opozičního či nezávislého tisku a přímou cestu k totalitě. Předsedovi SNR není absolutně nic do toho, zda a k jakým politickým stranám se kloní novináři a publicisté. Hodlá-li propouštěním zasahovat do vnitřní struktury tisku, není daleko k tomu, aby jeho nositele začal posílat do Leopoldova a do Ilavy.
Zatímco stále ještě platí přísná pravidla demokracie ve Stuttgartu, v Bonnu nebo ve Washingtonu, přestávají platit v Bratislavě. Nová exekutiva i legislativa tam hodlá ruku v ruce vyspekulovávat opětné zničení zákonnosti.
Pokud ještě alespoň na papíře existuje ČSFR, která po dlouhém váhání ratifikovala Evropskou konvenci lidských práv, a spis o ratifikaci odevzdala generální tajemnici Rady Evropy, mají ohrožení slovenští novináři možnost podání stížnosti k orgánům ve Štrasburku. Později zbyde těm šťastnějším pouze exil v České republice.
A Česká národní rada by měla při tvorbě ústavy pamatovat na právo občanství pro všechny bývalé občany ČSFR, tak jako si to kdysi zakotvila ve své ústavě Spolková republika Německa pro všechny Němce, a ujímala se pak automaticky všech utečenců z bývalé NDR. Na Západ už nyní docházejí ze Slovenska žádosti o azyl. Stížnosti o zablokované korespondenci (Trebišov), o připravovaných seznamech politických "nepřátel" a o opětné dehumanizaci vězeňství, například v Ilavě.
Nikoli, nemalují věci v černějších barvách, než jsou. Totalita přicházívá po špičkách a těsně po hranici právnosti. Jestliže se iniciátor dosud nepotrestaného Trenčianského Watergatu spolčí se sesazeným generálním prokurátorem, je třeba být ve střehu. Kdo na to ještě doplatí? Jednotlivý občan, možná původně volič těchto velikánů.
Utrpení člověka je stejné, je-li totalita hnědá nebo rudá - a není o nic lepší, jestliže hromy totality divo bijú, zatímco vlastenecky nad Tatrú sa blýská.