--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL IV. (pokračování z min. čísla)

Personální stav armády je téma, ke kterému se bude nutno vracet tak dlouho, dokud nedojde k výměně alespoň těch nejzkompromitovanějších velitelských kádrů. Jedinečnou a neopakovatelnou příležitostí k personálním změnám na rozhodujících postech v armádě je právě probíhající restrukturalizace vojsk a zřizování armády obnoveného českého státu. Bude-li i tato možnost promarněna, zůstane česká armáda stejně neživotným a zkostnatělým tělesem neschopným integrace do evropského obranného společenství, jako byla doposud armáda federální. A díky kádrům dosazovaným v uplynulých letech komunistickou partají, zůstane potenciálním ohrožením vznikající a stále ještě malátné demokracie.

Není vyloučeno, že extrémně levicová uskupení typu KSČM a spřízněné strany spustí varovný pokřik, že něco podobného už tady jednou bylo - potrefené husy se bez kejhání nikdy neobejdou. Samozřejmě nebudou schopni, ani ochotni chápat, že jde o něco naprosto odlišného. Tehdy byli z armády propuštěni či vyhazováni demokraticky smýšlející důstojníci a velitelé, kteří s nástupem bolševického režimu nesouhlasili a část z nich byla odhodlána se mu postavit na odpor. A tady se přímo nabízí srovnání: ponechat v aktivní službě vysoké vojenské hodnostáře, politruky všech úrovní a bývalé pracovníky VKR je totéž, jako kdyby v nové západoněmecké armádě zůstali pánové Keitel, Jodl či dokonce ministr Hermann Göring, posílení navíc vybranými jedinci jednotek Waffen SS, coby nepostradatelnými vojenskými odborníky. Také vás mrazí?

Puč na spadnutí

Čs. armáda zasahovala ve své historii proti občanům několikrát, bylo to např. v roce 1953 při bouřích souvisejících s měnovou reformou a při protikomunistických vystoupeních v r. 1969. Stejně tak byla partajním vedením připravována na potlačení protirežimních demonstrací na konci 80 let.

Ve zkratce si připomeňme, o co tehdy šlo. Podle plánu MBO (Mimořádné bezpečnostní opatření) bylo plánováno nasazení asi 800 vojáků z povolání, 13.720 vojáků základní služby, 756 nákl. vozidel, 130 transportérů a 155 tanků (- z toho 94 tanků tvořilo zálohu pro nasazení v Praze). Vyčleněné síly byly vybaveny spojovacími prostředky, prostředky protichemické obrany a municí. Na určených místech měly být vyčleněny jednotky s ochrannými štíty, obušky, ručními slznými granáty a kasry (- kapesní slzotvorný rozprašovač). Tyto síly byly permanentně udržovány v bojové pohotovosti právě v listopadových dnech 1989. Pro podrobnou akci se počítalo i s těmito ozbrojenými složkami: StB, VB, LM, Sborem nápravné výchovy, stejně tak i CO a PO. Ještě v pátek 24. 11. 1989 se v generálním štábu armády sešla operativní skupina představitelů StB, která měla vypracovat tvrdé řešení ve spolupráci s ČSLA. Byla připravována i redukovaná (- zaměřená pouze na odpůrce režimu) varianta akce NORBERT. To vše v součinnosti s 5. správou KGB... (O přípravě puče jsem podrobně psal v NN č. 8/1992 a 26/92). K vlastní akci NORBERT se vrátíme v některém z příštích čísel Necenzurovaných novin.

Jaký masakr by způsobilo nasazení podobné obludné síly, podporované množstvím tanků a obrněných transportérů v ulicích a na náměstích přeplněných demonstranty, lze pouze odhadovat. Do stejné kategorie zvrhlého myšlení tupých vojáckých mozků patřil i záměr rozehnat shromáždění na Letné přízemním přeletem proudových letadel.

Lidé v uniformách, kteří akci ZÁSAH plánovali a byli rozhodnuti nasadit armádu proti civilnímu obyvatelstvu, patrně slouží dál ...

Co vy na to, český zmocněnče ?

V uplynulých týdnech jsem se několikrát marně snažil domoci rozhovoru s prvním náměstkem min. obrany a zmocněncem vlády ČR pro řešení otázek spojených s výstavbou budoucí české armády, jak zní jeho poněkud krkolomný titul, panem Jiřím Pospíšilem (ODS). Nechci p. náměstkovi sahat do svědomí a rovněž chápu jeho zaneprázdněnost zvláště nyní, kdy je k pohřebním obřadům připravována federální mrtvola. Nemohu však nereagovat na odpověď, kterou dal armádnímu periodiku A-REPORT, kdy otázka zněla: "Mohl byste reagovat na některé fámy, které v současné době kolují zejména uvnitř armády? Například se hovoří o tom, že věková hranice pro důstojníky budoucí české armády bude stanovena na 40 let, že v ní budou také stanoveny určité kádrové předpoklady pro službu a pod." Odpověď zněla: "Kádrování v žádném případě nehodláme zavádět. Vojáci se budou posuzovat podle vojenské odbornosti. Také zákon o služebním poměru platí a bude platit. To znamená, že věk odchodu do důchodu je, pokud vím, 55 let. Pokud je daný člověk pro armádu potřebný, tak může odejít i později, pokud není potřebný, tak v pětapadesáti. Dřívější hranici neznám."

Vojáci se tedy budou posuzovat podle "vojenské odbornosti": chci se proto p. náměstka zeptat, zda stejným způsobem budou posuzovány i kategorie výše uvedené - politruci, bývalí pracovníci HPS a VKR, staří a zasloužilí vysocí důstojníci - nositelé nejvyšších partajních metálů za zásluhy o budování socialismu?

Až do roztrhání těla ...

V minulém roce poslanec a člen Branně-bezpečnostního výboru FS Michal Malý (ODS) interpeloval tehdejšího ministra obrany L. Dobrovského (OH) ve věci zoufalého stavu armády. Protože si nejsem jist, zda většina v interpelaci uvedených důstojníků, kteří se podíleli na upevňování komunistické totalitní moci, odešla z armády, ptám se vás, pane náměstku Pospíšile, co s nimi hodláte učinit?

Jedná se zvláště o tyto vysoké důstojníky ČSLA - nejsou přímo zodpovědni za MBO ZÁSAH, ale svým způsobem se na něm rovněž podíleli, jde však o pevné obhájce komunistického režimu, přičemž úzké vazby některých soudruhů na KGB jsou více než nepochybné ...

- genmjr. T. Boriščák (bývalý náč. politické správy vých. voj. okruhu),

- plk. I. Brož (do poslední doby ideolog kom. režimu a do r. 1989 poradce min. zahraničí Chňoupka),

- gen. Čadek (v listopadu 1989 náčelník řídící skupiny MBO na gen. štábu FMO, později ve funkci sekretáře Rady obrany státu), - gen. Hevera (nikdy neskrýval svoje vazby na KSČM),

- plk. Galo a plk. Bílý (dříve příslušní Hegentartovu 13. odd. ÚV KSČ),

- plk. Brunclík (dříve předseda Vyššího voj. soudu Příbram, později Správa ústř. plánování GŠt),

- plk. V. Váňa (bývalý prokurátor GP ČSSR, později u Správy zahraničních vztahů, podobně jako on i řada bývalých soudců a prokurátorů - "strážců soc. zákonnosti" - vykonává odpovědné funkce v právní službě ČSA),

- plk. P. Dvořák (bývalý náč. pol. oddělení PVOS, po listopadu 1989 u Správy zahr. vztahů GŠt ČSA),

- gen. J. Matula (bývalý zást. náč. kádrové správy FMNO), - plk. J. Diviš (náš bývalý vyjednavač ve Vídni, dlouhá léta se školil v Moskvě a odtud rovněž přijímal rozkazy, v přestávkách jednání dělal masovou pol. práci proti "imperialistickým nepřátelům").

Patrně zůstávají i další "soudruzi v uniformách": - plk. B. Banzi (zřejmý spoluautor referátu na celoarmádním shromáždění 23. 11. 1989 a na ÚV KSČ - viz Rudá v zeleném, NN č. 8/92),

- plk. J. Zvolánek (nový "kádrovák", nyní jistě progresivní, oba pánové v kanceláři MO),

- gen. Vincenc (před prezidentskou komisí popíral existenci dokumentace MBO, později se na vel. ženijního vojska našla metodika této činnosti, zpracovaná právě jím...),

- plk. L. Franěk (nepostradatelný odborník, prošel atestacemi, vyznamenán "Za statečnost" za účast při potlačování demonstrací 21. srpna 1969...),

- gen. Mareš (po listopadu u gen. Slimáka, dř. náč. GŠt, bývalý předseda kontr. a rev. komise HPS),

- gen. Jindra (dříve jeden z hlavních funkcionářů MNO, jeho prac. náplní byla družba s bratry ve zbrani z Milovic i odjinud... nyní má partnery v Pentagonu, Kanadě a nedávno i v S. Arábii - neznalost hříchu nečiní...).

Všichni uvedení důstojníci vehementně budují demokratickou armádu a v této bohulibé činnosti jim jistě rádi pomáhají i bývalí pracovníci branného oddělení ÚV KSČ plk. Šálek (od r. 1959 v systému VKR, v r. 1969 pracoval pro KGB v ČSSR) a plk. Šípek, politruci pplk. J. Svoboda a pplk. Tuček.

Rovněž by mne, a čtenáře jistě také, zajímalo, co dělá náč. inspekce MO gen. Pašek, který ještě v prosinci 1989 a lednu 1990 organizoval sbírku na volební fond KSČ, tehdy pracovníci 1. oddělení, jehož byl náčelníkem, dali všichni! Tento soudruh nechal v kádrových materiálech znečitelnit údaje o politickém hodnocení, zřejmě ze skromnosti... Před časem byli do diplomatických služeb jmenováni i generálové Tomalík a Matyáš, slouží dál také? Již zmíněný genpor. J. Vincenc, zodpovědný za skartaci dokumentů MBO, je v roce 1991 náč. hlavní správy pozemních vojsk (...).

Stále ještě na MO působí genpor. M. Zachariáš, který ještě v listopadu 1989 byl vel. Záp. voj. okruhu a zástupcem ČSLA ve Spojených ozbrojených silách Varšavského paktu? Před časem náč. štábu ZVO genpor. ing. V. Grohman povýšil na velitele ZVO, plk. StB Šmíd odpovědný za akci NORBERT po lednu 1990 přešel do služeb armády... Stejně zůstali ve funkcích i další soudruzi důstojníci - genmjr ing. J. Kylar, zást. vel. ZVO, genmjr. M. Polák, vel. 1. armády, genmjr. ing. I. Halva, náč. štábu 1. armády. Stejně tak i velitel 4. armády genmjr. M. Petr a jeho náč. štábu genmjr. ing. Z. Svoboda a další "zasloužilí", jako např. zást.vel. VVO genmjr. ing. J. Egg, vel. 13. tank. div.: plk. gšt. ing. J. Pánčík a vel. 3. div. PVOS plk. gšt. ing. Š. Gombík. Někteří zřejmě zůstanou sloužit ve slovenské armádě, děsím se však představy, že jiní prozřou, přijmou české občanství a setrvají v českém vojště!

Věrni zůstaneme !

Zajímavé je, kdo a proč odešel na zahraniční odd. min. obrany: mimo jiné je to šéf hosp. odd. zpravodajské služby a dlouholetý pracovník 13. oddělení ÚV KSČ genmjr. Jindra, dále náčelník 1. odboru HS VKR plk. Nagy (- ve své náplni měl styk s náč. všech správ StB...), předseda CÚV KSČ FMV plk. Peml (- přímo řídil stranickou organizaci HS VKR). Dále je to pracovník 1. odboru VKR plk. Dirbák (- řídil oper. pracovníky VKR na všech správách FMNO). Šéf VKR gen. Gavlas přešel na Vojenské obranné zpravodajství - z kozla se stal zahradník - jistě je důvodem jeho odborná fundovanost. Tam přešel i přímý podřízený náč. HS VKR (vnitřní odbor), plk. Škrobánek...

Podobně byli přemístěni i další výtečníci - např. vel. I. tank. divize 1. A plk. GŠt Zd. Zbytek, vel. 2. msd. ZVO genmjr. J. Šrámek (- nyní náč. Vys.voj. školy Vyškov), náč. štábu VVO genmjr. Tuchyňa, vel. 14. tank. div. plk. GŠt. ing. M. Horský nebo genmjr. ing. I. Todavčič - zást. náč. voj. akademie v Brně. Velitel VVO genpor. ing. I. Andrejčák (nyní min. obrany ČSFR), genmjr. ing. F. Váňa, zást. vel. letectva a PVOS. Přešel i pracovník hl. správy VKR, který později odchází ke gen. Jindrovi plk. Kratochvíl (- byl v Perském zálivu), šéf 3. odboru VKR plk. Nebeský se stává zást. velitele voj. policie v Táboře, prac. 1. odboru VKR plk. Bagýn je jmenován náč. voj. policie Praha. Pan Václavík junior (- dříve na 1. odboru VKR) údajně odchází jako náš atašé do zahraničí...

Všichni tito pánové (a jejich výčet jistě není kompletní) jsou dozajista perfektní vojenští odborníci, ovšem ani jeden z nich nemá morální kredit pro další službu v armádě, která má být opravdu demokratická.

Jak pracovala prezidentská komise

Postoj armády v listopadových dnech 1989 (- přeloženo do češtiny - přípravu k puči, pozn. aut.) měla vyšetřit tzv. prezidentská komise, která začala pracovat v září 1990. Stručnou analýzu práce komise před časem podal činovník Sv. legií plk. Zbyněk Čeřovský (- nyní řed. pankrácké věznice, pozn. aut.).

Úvodní poznámka se týká vlastního složení komise - předseda komise je naprostý laik (p. Deyl), který nemá o problematice armády nejmenšího ponětí. Svobodná legie nabídla své služby a pomoc při vyšetřování komise, přizvána však nebyla. Podobných odborníků, jako byl pan předseda, však v komisi působilo víc, dalším byl např. prezidentský poradce J. Křižan.

Po nedlouhé době (18. 10.) vydává komise zprávu, kterou přinesla ČTK. Komentář je jednoduchý - zpráva konstatuje určitá fakta, ovšem bez vyvození patřičných závěrů. Ve zprávě se tvrdí, že vše bylo připraveno až 24. 11. 89 - to je vyložený nesmysl, již 27. 10. vydává náč. pol. oddělení MěVS Praha rozkaz ke dni 28. 10. 89. Tam se mj. konstatuje, že se zvýšila aktivita tzv. protispolečenských a protisocialistických sil a v závěru zprávy nařizuje náč. OVS v Praze, aby v případě potřeby využily jednotek zvláštního nasazení ZVO (Záp.voj. okruhu)... Z toho plyne jediné - jak mohl někdo operovat zvláštními jednotkami, když "neexistovaly"? Pokud o nich padla na MěVS zmínka, je jasné, že je "kdosi" musel zřídit již před tímto datem. Nejspíše velitel ZVO a pochopitelně na vyšší rozkaz. Vyloženě se jednalo o politickou záležitost. Rozkaz tedy musel dorazit z míst nejvyšších, tím povolaným mohl být pouze ministr nár. obrany nebo náč. generálního štábu, jímž tehdy nebyl nikdo jiný, než tolik prezidentem Havlem protěžovaný genplk. Miroslav Vacek. Ve zprávě se dále tvrdí, že podle rozhodnutí Rady obrany státu ze dne 3. 10. 1970 byl vytvořen štáb, ve kterém bylo mj. FMV a FMNO. V další části zprávy se už nikde o FMV nehovoří, zmínka je pouze o jednání FMNO representované min. Václavíkem a gen. Lorencem (StB). Nemá to logiku, v běžné praxi vždy komunikoval ministr s ministrem a nikoli s "pouhým" šéfem StB, jímž byl gen. Lorenc (...). Komise to však nijak nezdůvodnila.

Podobných nesrovnalostí je ve zprávě prezidentské komise víc - o tom však až v příštím pokračování.

(pokračování příště)