--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Mečiarovo dítě HSD-SMS
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Obrovská energie, kterou jsme přetékali před třemi lety, a kterou jsme chtěli investovat do přerodu ve slušnou společnost, zůstala nevyužita. Cítíme, že jsme za ty tři roky mnoho nedokázali, a přitom jsme tolik chtěli. Jakoby nás brzdila nějaká neviditelná ruka. Podobáme se nedopečenému chlebu.

Sotva nám státoprávní problémy přestaly otravovat život a začali jsme se těšit, jak se konečně pustíme do konstruktivního díla, už zase máme řešit něco úplně jiného. Někdo se vší silou snaží, abychom se k tomu, co jsme 17. listopadu začali a nedokončili, opět nedostali. Zdržovací taktika je stejná, jakou kdysi začal Vladimír Mečiar: zviditelnění Moravy, doplácení na Prahu a podobně. Ať už jde o záměr či pouze o jakousi formu primitivního stranického egoismu, z miliónů lidí to činí bezmocné a zoufalé permanentní mrhače času. Nevyužitá energie se hromadí, je zcela logické, že agresivita ve společnosti stoupá.

Stranický egoismus je nebezpečné zlo, ničitel státotvornosti. Nacházíme se v době, kdy si možná teprve začneme čistit boty od komunistického neřádu, kdy si lámeme hlavu, zda je důležitější pro přežití nás všech zdravotnictví nebo životní prostředí, jak zajistit lidem bezpečnost, jak naplnit ožebračenou státní pokladnu a současně nenechat lidi hladovět, zkrátka jak co možná nejšetrněji vytáhnout nás všechny z bažiny na solidní zem, co jsou problémy, které se týkají všech lidí, ať žijí v Plzni nebo v Olomouci.

HSD-SMS od dob svého vzniku jednoznačně signalizuje, že jí naopak nejde o všechny lidi, ale jen o určitou část, a zbytek ať se jde třeba utopit. Politikové HSD-SMS, stejně jako HZDS vychovávají své voliče ke kolektivnímu sobectví, což je odporné. Po vzoru bolševiků vědomě likvidují lidskou solidaritu, neboť dobře vědí, že to je pozitivní síla, která nejenže dokáže lidi dostat lehce i z takových malérů, v jakém se už tři roky potácíme my, ale smetává snadno i negativní politiky. Proto ji politikové, kteří se jí bojí, ničí, kde se dá, i za cenu rozsekání státu na kousky, proto o ní nikdy nemluví. Jediný, kdo se o ní zmínil, a to právě v souvislosti s HSD-SMS, je pan ministr Zieleniec. Připsal si tak na své politické konto bod, kterého si voliči určitě všimnou. Politik, který hodnotu solidarity vědomě rozcupává na kousky, a dokonce se nestydí tak činit veřejně, by měl být, obrazně řečeno, hnán klackem, neboť škodí. Hanba národu, který si ten klacek nenajde.

Jitka Studničná