--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Signály ze souhvězdí panny
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Čtenářům Necenzurovaných novin Velmi často se na svých cestách setkávám s názorem, že občané a neservilní tisk jsou bezmocní vůči špatnostem minulosti i současné doby. V každém městě i vesnici se lze seznámit s kilogramovými slohami dokumentů, svědky marných zápasů o spravedlnost, výsměchu spravedlnosti ze strany i polistopadových institucí včetně zákonodárných sborů, soudů, prokuratur ... Kilogramy dokumentů doplňují výstřižky z novin a časopisů se skutky politiků, managementu státních podniků a zemědělských družstev, které nikdo neuvádí do vztahu s platnými zákony a nepodřizuje je zkoumání zhlediska dodržování právního řádu. Leccos vyráží dech i našim zahraničním přátelům. Švýcarští občané ze Ženevy například nechápali, že expremiér JUDr. Petr Pithart nebyl okamžitě postaven před soud za své barcelonské sebepřiznání, sdělené tisku, podle něhož hrazení nákladů spojených s jeho pobytem na olympijských hrách bylo formou odměny firmy Volkswagen za uskutečnění "sňatku" s mladoboleslavskou škodovkou a účinnou pomoc v něm (v roli starosvata?) jako premiéra české vlády. Podle Ženevanů by ve Švýcarsku byl takový politik buď uvězněn, nebo vyhnán ze země. Inu, jiná země, jiný mrav. Přesto nelze klesat na duchu a propadnout malomyslnosti. I naše doba píše příběhy občanské a lidské sounáležitosti, účasti a pomoci. Tvůrci těchto příběhů jsou také čtenáři a spolupracovníci Necenzurovaných novin. V jejich konkrétních projevech vzájemnosti, občanské neústupnosti a ctnosti, hodné slov VIRTUS a ARETÉ POLITIKÉ, je naděje naší doby a naděje, kterou můžeme prožívat a radovat se z ní skrze životy našich dětí a vnuků. Vytrváme-li a dokážeme-li ostrůvky lidskosti proměnit v pevninu občanské zdatnosti. Pro začátek našich snah často jen stačí vědět o sobě navzájem.
Mužnost - Statečnost - Zdatnost - Ctnost - Virtus V Necenzurovaných novinách č. 7 jsem v dubnu tohoto roku v článku "Případ pro Vopěnku" upozornil na nekorektní jednání komunistického ředitele Winklera Základní školy v Chelčického ulici v Praze 3 a vedoucího školského úřadu v Praze 3 ing. Medka vůči vedoucí školní družiny, dvaadvacetileté slečně Daně Pohořské. Během týdne po vyjití článku jí čtyři ředitelé škol nabídli místo s okamžitým nástupem. Dana Pohořská nastoupila jako učitelka do mateřské školky v Praze 7 za mnohem lepších mzdových podmínek s nadějí, že se po konkursu v červnu 1992 bude moci vrátit zpět na školu, kterou důvěrně zná již od své první třídy, a na níž po skonu své matky našla její obraz v učitelkách a pozdějších kolegyních paních Janichové, Prchalové a Landmanové. Nové vedení školy si návrat Dany Pohořské přálo. Zabránilo mu rozhodnutí ing. Medka - o šest let staršího vrstevníka slečny Pohořské, kladoucího ješitnost svého úřadu nad jeho moudrost. To, že vedoucí školského úřadu považuje zájem školy za druhořadý proti "prvořadosti" své funkce, tvoří varovný signál. Zůstává otázkou, zda tento typ vedoucího pracovníka bude schopen účinně napomoci záměrům nového vedení školy, jehož členem se stal i pan učitel Čáp, který v kauze Pohořská jako předseda odborové organizace účinně čelil obranné taktice komunistické buňky na škole a dokázal spolu s dalšími členy výboru a sboru jednat spravedlivě a ne eróhácky servilně. Následuje další otázka, zda tento typ vedoucího pracovníka (ing. Medek) bude schopne uskutečnit přání rodičů po zavedení intenzivní výuky povinné angličtiny od třetího ročníku povinné školní docházky i za tu cenu, že by na tuto výuku rodičů v souladu se svým rozhodnutím připláceli... Osobně cítím povinnost veřejně poděkovat pedagogickému sboru uvedené školy. Na rozdíl od dobře míněných předpovědí některých Žižkováků a štamgastů hostince Na Třemošné není moje dcera, docházející na školu v Chelčického ulici, šikanována za mé autorství Případu pro Vopěnku. Do školy i do družiny chodí ráda. Vděčnost pociťuji vůči paní učitelce Noskové za její laskavost, a současné učitelce mé dcery paní Uhrové za její náročnost. Věřím, že se zástupci ředitele panu Čápovi, vedení školy a rodičovské radě podaří prosadit od příštího školního roku výuku povinné angličtiny v zájmu vzdělání našich dětí a naší občanské společnosti. Věřím, že se i slečna Dana Pohořská bude moci na školu vrátit. Bude-li ještě chtít.
Vroucnost lidské a občanské vzájemnosti Občan slovenské národnosti Vladimír Pavlík z Povážské Bystrice, člen Klubu angažovaných nestraníků a jeden z vedoucích představitelů dnes již hluboce zakonspirované občanské iniciativy zaměřené na odhalování kriminálních činů komunistické nomenklatury a agentur StB-VKR-KGB-GRU, ztratil pro svoji angažovanost práci. Bližší údaje byly publikovány v deníku Metropolitan (Pepino Maraczi) a v mé stati "Nezadržitelný vzestup Vladimíra Mečiara?" ve 20. čísle Necenzurovaných novin. Třetí den po distribuci mě telefonicky vyhledali manželé Volákovi z Roudnice nad Labem. Sdělili mi, že pana Pavlíka zaměstnají ve své firmě včetně ubytování a žádali o sdělení jeho adresy. Vladimír Pavlík nabídku přijal. Vykonává svoji stavařkou profesi. Má důstojné ubytování i mzdu. KAN nadále hradí jeho soudní výlohy ve sporu s Vladimírem Mečiarem. Nabídka předsedy KAN pana Bohdana Dvořáka (držitel ceny Andreje Sacharova za rok 1991-boj za lidská práva) sledující profesionální využití analytických schopností pana Pavlíka se zaměřením na slovenskou problematiku jím zatím nebyla akceptována.
Děkuji touto formou manželům Volákovým, Bohdanu Dvořákovi a KAN za projevenou vzájemnost a věcnou odpověď na lamentace malověrných.
Plaché úsměvy bohyně Niké u Tachova
S problematikou tachovského okresu se čtenáři mohli seznámit v seriálu "Bitvy u Tachova I.-III." ve třetím, šestém a osmém čísle Necenzurovaných novin, který vyšel v únoru až dubnu tohoto roku. Kritizovaný přednosta okresního úřadu v Tachově Kamil Báča a nomenklaturní kádr pan Rubáš ve funkci ředitele okresní policie byli odvoláni. Pana Rubáše převeleli na odbor vyšetřování KS Plzeň, pan Báča se pravděpodobně stane podnikatelem. Pokud nebude reaktivován jako důstojník armády. Ve funkci přednosty si pro podnikání mohl připravit výhodné podmínky. I spor s dělníkem Jaroslavem Černým, kterého křivě nařkl z konfidentství pro StB, u odvolacího soudu v Plzni pro pana Báču skončil velmi dobře. Rozhodnutím senátu za předsednictví JUDr. Jindřicha Josefa je sice bývalý přednosta povinen omluvou: "Omlouvám se tímto, že jsem dne 24.5.1990 při jednání občanské komise KS SNB v Plzni neoprávněně označil pana Jaroslava Černého za spolupracovníka Státní bezpečnosti. Kamil Báča," s povinností zveřejnit ji ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku v deníku Nová Pravda, ale na rozdíl od rozsudku prvního stupně nemusí panu Černému hradit soudní výlohy, ani mu nevzniká povinnost náhrady nemajetkové finanční újmy, kterou pan Černý hodlal věnovat i třeba formou pravomocného rozsudku Výboru dobré vůle na potřeby dětské onkologie. V dané souvislosti lze jen podotknout, že soudnictví řídí ministr spravedlnosti JUDr. Novák (KSČ, pak ODS), a potlačit v sobě touhu po výkřicích přísloví o vránách. Avšak ani zde není třeba propadat malomyslnosti, což si už mnozí občané západočeské oblasti uvědomili spolu s faktem, že oni budou v příštích volbách rozhodovat a ne opět "manifestačně volit" pod tlakem hrozeb exkomunistů a bývalých nomenklatur, budujících pod pláštěm výzev "nedopusťte návrat komunistů k moci" postkomunistický režim pro své grunderské potřeby a cíle, a pro komunisty, obdařené jejich "velkorysým" pardonem.
Rozjímání s Homérem
Povinnost unést břemeno soudního důkazu mi při shromažďování materiálů a případných svědectví pro soudní jednání pomáhají lidé zůstávající často v anonymitě. Její důvody jsou různé. Patří k nim i strach, odvozený ze znalosti činů a morálního profilu kritizovaných či usvědčovaných osob, a z našeho vnitropolitického vývoje, který komunistům a jejich pomahačům poskytuje mimořádnou právní a politickou ochranu i pro rozmach jejich hospodářské moci, umožňující ekonomickou persekuci odpůrců, kteří již od listopadu 1989 ztrácejí zaměstnání z důvodu "reorganizací" a podobně, bez možností obrany a bez zájmu o jejich osud ze strany "vítězných polistopadových sil" - politiků a stran či hnutí, pro které tito lidé vykonali mnoho záslužné a peněžně neocenitelné práce. Tato lhostejnost vůči aktivním protikomunistickým odpůrcům umožňuje i závěr, že se právě pro svoji občanskou iniciativnost a angažovanost stali nepohodlní a podezřelí i nové politické moci a jejím sebeobohacujícím se záměrům, probíhajícím v úzké součinnosti s protagonisty komunistické diktatury. Přesto je možné navzdory učiněným zkušenostem a vzneseným domněnkám psát portréty Homérovým perem.
Znojemský rodák pan František Pitor krátce po nacistické okupaci v březnu 1939 ve svých šestnácti letech odešel do exilu rozhodnut bojovat proti světovému fašismu a za svobodu demokratické vlasti stejně jako mnoho jiných jeho vrstevníků. Ve Švýcarsku vstoupil do zpravodajské organizace budované generálem Donovanem a řízené Allanem Dullesem. Po ukončení výcviku s životopisem sudetského Němce a studenta heidelberské univerzity začal v roce 1942 pracovat jako zpravodajec přímo na území třetí říše. Podařilo se mu proniknout do bezprostřední blízkosti příslušníka abwehru, generála von Manteufela. Nekázeň jednoho ze spolupracovníků vedla k zatčení. Popravě pan Pitor unikl útěkem z vězení při bombardování Lipska spojeneckým letectvem. Zdařilý přechod hranic do Švýcarska spolu s novým výcvikem a životopisem mu umožnil vrátit se do Německa a pokračovat ve zpravodajské práci až do slavného vítězství. V roce 1950 byl František Pitor a jeho žena odvlečeni StB od kolébky devítiměsíčního syna. Paní Pitorová byla v roce 1955 amnestována. Vrátila se k synovi a čekala na svého muže, jemuž byl trest smrti provazem proměněn v dlouholetý těžký žalář. Mohla ho obejmout po amnestii v roce 1960. O sedmnáct let později byl František Pitor uvězněn podle ş 100 na pět let. Rozšiřoval dokumenty Charty 77, které tiskl i v hradeckých kasárnách ČSLA. Sám Chartu 77 nikdy nepodepsal proto, že mezi jinými signatáři byli komunisté - kariérní spolutvůrci hrůz padesátých let. Po listopadu 1989 velmi intenzivně pracoval zejména v občanských komisích. Životní zkušenosti zpravodajce a politického vězně Františku Pitorovi umožnily s naprostou přesností a intuitivní rychlostí hodnotit nové spolupracovníky a osobnosti. Lze říci, že vytvořil neformální okruh osobností velmi dobře seznámených s klíčovými metodami politického zápasu s komunisty a jejich mocenskými ilegálními agenturami.
Život Františka Pitora a jeho ženy je životem ARETÉ POLITIKÉ - životem zdatných, dobrých a ctnostných členů občanské společnosti. Nacisté a komunisté pro tyto osobnosti měli mučírny, těžké žaláře a popraviště. Polistopadová moc je odměnila nic nestojícími pěknými slovy a bezcennými obligacemi, po nichž možná budou v rámci pragmatických kompromisů následovat nové žaláře... a hlad či nouze lidí těžce shánějících slušnou práci a výdělek pro své rodiny v socialismu s "kapitalistickou tváří" komunistických podnikatelů. Současné události již leccos naznačují v rozchvacování majetku "privatizačními" a dalšími komisemi, vyplácenými statisícovými odstupnými nositelům represí komunistického režimu...
Manželé Pitorovi žijí prostě a skromně v Plzni-Doudlevcích. Jejich domek nemá ani splachovací klozet, je ve stavu z roku 1950, kdy jim byl komunisty zabaven, a tak museli podstoupit boj, aby mohli bydlet "ve svém". Bydlí již, Plzeňáci? Dostáli jste alespoň této povinnosti? Nebo máte v očích stále jen plameny davové hysterie pro Dienstbiery a komunisty v ODS, ODA a tlustých čarách v bludné "filozofii" Václava Havla?
Homérův epos končí návratem Odyssea na rodnou Ithaku a nutností znovu si lukem vybojovat místo vedle věrné Panelopy. Není nejvyšší čas i pro nás vzít do rukou luky Odyssea a Télemacha, nebo důtky Pána Ježíše Krista? Nenastal nejvyšší čas zakázat KSČ-KSČM jako zločineckou organizaci a vykázat jejím členům místo zločinců bez práva na rozhodování v občanské demokratické společnosti o osudech a výdělcích jejích členů? Nenastal čas vzdoru starých Athéňanů a Sparťanů, kteří odmítli vydat perským poslům dobrovolně hrstku své země a doušek vody ze svých studní a pramenů? A nenastal už, konečně, čas práva, důstojnosti a lidskosti pro náš třetí odboj? Pro Gaie Mucie Scaevoly naší doby?
Souhvězdí Panny
Publius Ovidius Naso ve svých Proměnách píše, že řecká panenská ochránkyně práva a odpůrkyně lsti, bohyně spravedlnosti DIKÉ, s příchodem železného věku opustila zemi a stala se souhvězdím, které dnes známe pod názvem Souhvězdí Panny. Tento odchod Diké můžeme chápat i jako výraz rezignace bohů na výkon spravedlnosti v lidské občanské společnosti, neboť podle Hésioda a řeckých tragiků Diké na zemi vykonávala vůli vládce Olympu Dia. Stejným způsobem můžeme chápat výroky našich poslanců, bohužel i z řad ODS a ODA, kteří na volání po spravedlnosti odpovídají, že spravedlnost je abstraktní pojem "a jako taková neexistuje." Tato neschopnost hodnotového myšlení a jednání zákonodárců svědčí o tom, že jsou produktem VUMLU a jeho stylu materialistického myšlení na způsob "hmota vůbec neexistuje", pověstného svojí dehumanizací osobnosti a ducha jako podmínku výkonu komunistické moci. Život však psal a píše také jiné příběhy. Příběhy lidské vzájemnosti a pomoci jako odpověď na lamentace malomyslných i jako výzvu. Výzvu k činům, ke konání spravedlnosti. Je v našich rukou a je naší nadějí, jíž se nesmíme vzdát. V tomto smyslu nám DIKÉ vysílá svoje signály.
Pavel Blažek
Poznámka autora: Omlouvám se Františku Pitorovi a jeho ženě za to, že jsem pátral v jejich životních osudech a zveřejnil jejich příběh bez jejich souhlasu. Pokud si za to zasloužím trest, přijmu ho pokorně.