--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Politické parazitování
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vedle mnoha jiných poctivých bilancí našeho předlistopadového i polistopadového marasmu jsme si dlužni také poctivou bilanci ohledně politického parazitování. Jde o jev velevýznamný, přitom však zmiňovaný v míře mnohonásobně menší, než by se patřilo. Mluvit o politickém parazitování na lehkověrných lidech ze strany komunistů dnes nebudu. Zaměřím se na politické parazitování lidí relativně slušných. Oni sami se nestoudností nedopouštějí, ale zbaběle mlčí, když se jich před nimi dopouští někdo jiný. A nejenže zbaběle mlčí, dávají si zpravidla navíc i hodně záležet na tom, aby dobře vycházeli i s arogantními cyniky. Chovají se, jakoby odporování špatnému a špatným bylo záležitostí naší libosti nebo nelibosti, naší dobré vůle, naší velkorysosti. Tak tomu ale přece vůbec není! Odporovat špatnému a špatným, to patří k našim základním povinnostem. A kdo tuto povinnost poctivě neplní, je poloaktivním spoluviníkem všeho neřádstva a nemá právo považovat se za člověka poctivého.

Spisovatel Exupery v knize "Válečný pilot" popisuje, jak letadla létající hodně vysoko sestřelovala letadla létající hluboko pod nimi: Odpálila smrtonosnou salvu, a posádka letadla pod nimi přitom dost často neměla ani tušení, že vteřiny jejich života jsou definitivně sečteny. Mívám obavy, jestli tomu není podobně i s mnoha nadějnými změnami u nás, když tak mnozí žijí bez patřičné starosti o osud naší demokracie. Být politicky apatický, lehkovážně bezstarostný v čase, kdy pokračuje velké ignorování spravedlnosti, to přece nemůže dopadnout dobře, to přece musí přinést velké bolehlavy! Velké zklamání dosavadním polistopadovým vývojem opravňovalo snad odvrácení od politiky jen částečně a jen nakrátko. Po krátkém znechucení by to pro nás měl být naopak důvod navíc, abychom se politikou zabývali ještě intenzívněji. Budou-li se totiž politikou zabývat intenzívně spíš jen lidé darební, dobře u nás a s námi nebude. Svým způsobem se tedy politického parazitování dopouštějí především lidé zklamaní a znechucení. Hrstka těch, co své odhodlané zápolení se špatným a se špatnými nevzdávají, bojuje tak vlastně i za ně, ale oslabená jejich neúčastí, oslabená absencí jejich podpory.

Antonín Bělohoubek